Určitě nevybíráme agresivní štěně?

Označit štěně jako agresivní není zrovna správné. Každé štěně se sice rodí s vrozenou agresí, která je však v mozku blokována. Někdo by spíš řekl, že u štěňat agresivita neexistuje. Přesto jsou plemena (většinou tzv.přírodní), jejichž agrese není v plné míře blokována tlumícími centry v mozku z důvodu genetického založení. Tedy postupem času mají výraznější sklony k agresivitě.

Agresivita se u každého psa může projevit až časem, kdy dominantní chování psa ve spojení nejčastěji s nevhodným působením člověka a okolí přeroste až v nekontrolovatelnou agresivitu. U bázlivého jedince se můžeme setkat s tzv. agresivitou vyvolanou strachem. Že agresivní psi jsou ve společnosti lidí velkým problémem, není jistě třeba připomínat.

Než-li se rozhodnete pro koupi štěněte určitého plemene, je zapotřebí si velmi dobře rozmyslet, k jakému účelu si jej pořizujete a jaké jsou vaše schopnosti, co se týče dobře zvládnuté výchovy a přizpůsobení psa okolí, ve kterém žije. Není pochyb o tom, že je nemálo plemen, která potřebují od svého majitele-vychovatele nejen jisté znalosti o chování a výchově psů, ale také patřičnou dávku přirozené autority.

Říká se, že dominance se začne vytvářet až při dospívání. Ale já jsem přesvědčena, že již na několika týdenních štěňatech je možné pozorovat rozdílné chování, zčásti prozrazující, které štěně je dominantní více než-li jiné. Některá štěňata jsou velmi průbojná, jiná se naopak spíše straní. Které štěně má v sobě více vnitřní síly porvat se v životě ve svůj prospěch, je možné spatřit při pouhých hrách štěňat ve vrhu. Existuje mnoho testů, jak míru dominance, ale i učenlivosti rozpoznat. Míru dominance je možné jednoduše otestovat, např. tím způsobem, že vezmete štěně do rukou (ne ospalé) a pomalu a šetrně jej otáčíte tak, aby se ocitlo v poloze na zádech. (Jedna ruka drží tělo v oblasti pánve, druhá v oblasti krku). V této poloze ponechejte štěně 8 - 10 vteřin. Čím více a dříve se bude vzpouzet, tím je dominantnější.

Všeobecně by se také dalo říci, že štěně, které “vyhrává” ve štěněčích rvačkách bude později více sebevědomé, než-li to, které se rvačkám, samo vyhýbá nebo neustále “prohrává”. Když si tedy budete vybírat štěně, (budete-li mít možnost výběru), pozorně sledujte chování všech štěňat. Musíte vyčkat na dobu, kdy si štěňata budou mezi sebou hrát a dovádět. Pohovořte si o chování jednotlivých štěňat s chovatelem, (každý seriózní chovatel si s vámi na toto téma rád popovídá), a vyslechněte jeho názor na vyrovnanost toho kterého štěněte. Samozřejmě je nutné, aby jste si sami udělali také představu, které štěně je bojovnější, které naopak ustrašené, a které štěně je “někde uprostřed”. Samozřejmě právě tato “průměrná”, tedy vyrovnaná štěňata mají největší šanci se nejlépe adaptovat do prostředí nového majitele a zároveň budou na výchovu relativně “nejjednodušší”. Se štěňaty výrazněji bojovnějšími či naopak plachými, bude při socializaci a výchově, a pravděpodobně i v dospělosti, stále “co řešit”. Pro začátečníky jsou takoví jedinci často nemalým oříškem. Navíc štěňata, která téměř nepoznala ani v dospívání prohru při psích hrách, jsou ve většině případech v dospělosti problematická při styku s jinými psy, zejména stejného pohlaví. Je proto velmi důležité po přivezení štěněte domů co nejdříve vyhledávat pro svého psího kamaráda také psí společnost. A nejen tu štěněčí, ale i psů výrazně starších. Plně socializovaný dospělý pes dokáže štěně rozumnou cestou štěně usměrnit a náležitě poučit, nakolik je které jeho chování vhodné a které nevhodné.

Je-li štěně agresivní, je zapotřebí důsledně a důrazně (např. citlivým sevřením tlamy, přimáčknutím psíka k zemi, krátkým zatřesením za kůži…) dávat najevo svou vyšší pozici v pomyslném žebříčku hierarchie. Je-li však štěně agresivní ze strachu, zde je zapotřebí ze strany majitele velkou dávku klidu, trpělivosti a snahy, aby psík získal jistotu a důvěru v člověka. Protože chování majitele (a celé rodiny!) musí být výrazně rozdílné k agresivnímu - výrazně dominantnímu psu a naopak k agresivnímu psu ze strachu, je zapotřebí s jistotou vědět, do které skupiny zařadit toho kterého jedince.

Aby soužití se psem bylo bezproblémové, mimo jiné je důležité, aby neexistovala žádná situace, kdy by pes zavrčel na jakéhokoliv člena rodiny. Tedy neomlouvejte vrčícího psa u misky či hračky, v křesle, ani na jeho místě - v pelíšku.