Papoušek zpěvavý se v našich voliérách objevuje už mnoho roků a za tu dobu u nás zdomácněl a stal se běžně chovaným papouškem. Jeho krása a poměrně velká nenáročnost si získala celé řady obdivovatelů. O jeho chovu bylo už hodně napsáno našimi předními chovateli papoušků, přesto bych rád doplnil všechny údaje vlastními zkušenostmi.
Papoušci zpěvaví jsou velmi pečliví rodiče. Pevně sedí a spolehlivě odchovávají mláďata, a to někdy ze neuvěřitelných okolností. Tento svůj poznatek bych chtěl dokumentovat na konkrétním případu.
U přítele chovatele zasedl mladý pár již v chladném zimním období v nevytápěné místnosti, přestože byl krmen jenom suchým zrním. Jakmile samice snesla vajíčka a zasedla, uhynul samec. Samička však seděla dát a vychovala dvě mláďata.
Takové případy nebývají ovšem pravidlem. Záleží především na chovném páru a často na prostředí a podmínkách, které dovedeme vytvořit. Zatím co některý pár nasedá spolehlivě, jinému páru nevyhovuje prostředí, případně si nevyhovují partneři navzájem. Pak ovšem chovatel marně čeká na odchov.
Pro zdárný odchov mladých je nutná prostorná venkovní voliéra. V ní se papoušek zpěvavý ukáže v celé své kráse. Pokud se týká hnízdních budek, neklade si papoušek zpěvavý žádné zvláštní nároky na určitý typ. Zkoušel jsem různé typy a velikosti, abych si ověřil, které budky mu nejlépe vyhovují. Použil jsem budky z prken i z vydlabaných kmenů, ale nemohu říci, že by některým dávali přednost. Vyhovují jim stejně dobře oba typy. Pozoroval jsem však, že se cítí bezpečněji v budkách hlubších (35-40 cm) a s menším vletovým otvorem o průměru 5 cm, jimž dávali přednost před nižšími budkami s větším vletovým otvorem. Dna budek upravuji tím způsobem, že je vymazávám sádrou smíchanou s dřevěnými pilinami a vykroužím důlek, aby se vajíčka nerozkutálela. Do budek pak hodím několik hrstí pilin, které si samička sama rozhrne do stran. Nepřidávám ani drn ani rašelinu a vajíčka ani nevlhčím a nepodlévám.
V prvních dnech po zasednutí samička ještě napevno nesedí. Opouští budku při každém šelestu, ale později se vůbec nedá rušit a budku neopouští ani při kontrole. Přesto je však lépe kontrolu provádět ve chvíli, kdy samička opustí budku. Vyvarujeme se tím možnosti rozbití vajec. Doba zahřívání kolísá mezi 18 - 20 dny. Vylíhlá mláďata staří skutečně vzorně krmí. Kromě prosa a lesknice v suchém a naklíčeném stavu zkrmují staří rádi naklíčený oves a samozřejmě vaječný žír. Pochoutkou jsou nedozrálé klasy obilí v mléčném stavu, kukuřice a nedozrálá slunečnice.
Při chovu papoušků zpěvavých jsem získal jednu velmi cennou zkušenost. K úspěšnému chovu je totiž naprosto nutné, aby oba partneři byli nepříbuzní, jinak chov rychle degeneruje a mladí ztrácejí vitalitu, odolnost a jsou málo plodní. Projevuje se to celkovou nervozitou, otáčením a zakláněním hlavy.
V poslední době se stává velkou módou papoušek zpěvavý - lutino. Jsou různé názory na jeho plodnost. Z vlastní zkušenosti však mohu potvrdit, že ptáci lutino jsou stejně plodní a pečliví rodiče jako ptáci normální. Jsou však přece jen choulostivější a i v dospělém věku je mortalita ptáků větší. Zdá se mi však, že se líhne mnohem více samiček lutino než samců. Alespoň u mne je každé mládě samička.
Ještě připomínka ke kroužkování zpěvavých papoušků. Nejvhodnější velikost kroužků jsou kroužky pro agapornise. Kroužky, určené pro větší papoušky (korely, rosely) jsou pro zpěvavé papoušky velké. Zvláště samičkám kroužky spadávají a navíc s většími kroužky je možná manipulace.
Chov papouška zpěvavého je zajímavý, radostný a při dobrém chovném páru je možno docílit dobrých výsledků v odchovu.