Netradiční chov astrildovitých

Tento příspěvek je také trochu netradiční. Nebudu zde psát ani v rovině teoretické, ani nebudu vycházet ze svých vlastních zkušeností. V roce 2001 jsem měl možnost navštívit jeden pozoruhodný chov v Holandsku. Tento chov byl pro mne pozoruhodný z několika hledisek. Musím předeslat, že se jedná o chov, který je komerčně zaměřen (chovatel se tím nikterak netajil). Tomu odpovídá i rozsah tohoto chovu.
Ptáci jsou umístěni po párech v jednotných boxových klecích o rozměrech 65 - 75×30 - 40×40 - 50 (v) cm. Rozměry jsem nucen napsat v odhadu, protože jsem neměl možnost klece přesně změřit.

• amadina Gouldové

Vybavení klecí je velmi jednoduché: dvě bidélka, napáječka, 3 krmítka a koupelnička. (Vše je umístěno vně klece) V hnízdním období budka (také vně klece). Budky, které jsem viděl, byly stejného tvaru a stejných rozměrů, pravděpodobně od jednoho výrobce.
Jak jsem již uvedl, chov je zaměřen ekonomicky, chovatel je již důchodce a takto si přivydělává. A musím říci, že to co jsem viděl, mne velmi překvapilo. Původní chovatelova slova, že ročně odchovává např. 100 - 150 ks motýlků granátových (Uraeginthus granatinus), jsem považoval zpočátku za trošku přehnaná. Nicméně, později jsem viděl za vlastní oči 60 - 80 ks těchto ptáků v šatě mláďat v jedné voliérce (mimo stejně početných odchovů jiných druhů).
Zeptal jsem se tedy chovatele, jaké jsou nejdůležitější faktory pro úspěšnost jeho chovu. Odpověděl jednoznačně a bez zaváhání, že jsou tři (podle důležitosti).
1. Krmení - skladba a kvalita
2. Prostředí (mikroklima) - především světelný režim
3. Skladba druhů - chovaných ptáků a počet chovných párů od jednotlivých druhů
Já ve svém popisu tohoto chovu uvedu ony tři faktory v obráceném pořadí.

1. Skladba druhů a počet chovných párů u druhu
Zde mi majitel vysvětlil, že k jeho současné druhové skladbě vedla delší cesta, kdy zkoušel různé druhy astrildů. K současnému stavu jej vedly dva hlavní důvody. První - komerční. Chová druhy, které se běžně nedovážejí a tudíž si udržují stabilně vyšší cenu. Jedná se o druhy především australské a z pacifické oblasti. Pouze dva druhy jsou z Afriky.
Faktorem druhým je časová nenáročnost obsluhy. Tady jde především o druhy, které nevyžadují (kromě vyjímek) krmení živou potravou (alespoň ne ve větší míře). Navíc chovatel tvrdí, že minimum pro jeden druh je 6, optimum 10 chovných párů. Při větším počtu chovaných druhů a použité technologii by obsluha chovu byla pro jednoho člověka nemožná.
Zde je seznam druhů v chovu:
Amadina Gouldové (Chloebia gouldiae), amadina pruhovaná (Aidemosyne modesta), amada červenouchá (Erythrura coloria), amada fidžijská (Erythrura pealii), amada zelenomodrá (Erythrura tricolor), Astrild rudokrký (Emblema picta), astrild rudobrvý (Aegintha temporalis), astrild rubínový západní (Neochmia phaeton), Astrild bělolící (Poephila bichenovii), Astrild rákosní (Neochmia ruficauda), panenka běloprsá (Lonchura pectoralis), pásovník škraboškový (Poephila personata), motýlek granátový (Uraeginthus granatinus), vločkovník hnědý (Clytospiza monteiri).
U všech druhů se snaží chovatel mít stále 10 chovných párů (ale např. u guld jich bylo určitě víc). Pouze u astrildů bělolících a rákosních jsem viděl 3 - 5 párů u druhu. Jsou používáni především pro případné nesnáze u astrildů rubínových, rudokrkých a rudobrvých.

• astrild rudokrký

Chovatel se zcela otevřeně přiznal, že k chovu patří asi 20 párů chůviček. Jednak prý pro případ nouze, ale především pro udržení panenek běloprsých (Lonchura pectoralis). U tohoto druhu dochází k odchovu pod vlastními rodiči pouze velmi sporadicky.
Sám jsem v řadě klecí viděl ještě budky, i když byl konec června a podle chovatelových slov sezóna končila. Pravda je, že kteroukoliv budku mi ukázal, byla v ní mláďata pod rodiči, protože kde má chůvičky jsem neviděl.
Při rozhovoru došla řeč i na druhy, které choval. Dozvěděl jsem se, že měl v chovu černoušky (Nigrita canicapilla, N. bicolor, N. luteifrons), ale tam se odchovu nedočkal, a proto chov zrušil. Dále rudoušky (Pyrenestes), kde sice prý úspěchu dosáhl, ale zase byl problém sehnat chovný materiál. A tak by se dalo pokračovat. Zvítězil prý tento sortiment, protože ho lze odchovávat v klecích a je po něm stálá poptávka (především v Německu, Belgii a Dánsku).

Pro českého chovatele drobotě je i tento sortiment z větší části stále pouze snem, protože ceny jsou u většiny druhů dosti vysoké (např. amady červenouché 300 DM/pár, a. fidžijské 250 DM/pár ap.)

2. Optimální prostředí (mikroklima)
Umístění chovu byla první věc, která mne zaujala. Chovné páry jsou umístěny v boxových klecích uvedených rozměrů po dvou delších stranách místnosti 12 - 14 m dlouhé a asi 3 m široké. Odhadem zde bylo asi 150 - 160 klecí. Druhá, menší místnost slouží k umístění odchovů. Zde jsou jak klece, tak voliéry (cca 200×60×250). Druhá místnost (na rozdíl od chovné) má několik oken.

Nyní ale k tomu, co mne překvapilo nejvíce - MIKROKLIMA
a) světelný režim
Chovná místnost nemá okna a světelný režim je zabezpečen zářivkami. Dle slov chovatele je každá druhá s UV faktorem (se slunečním spektrem). Velmi důležitá je především délka světelného dne, která kopíruje oblasti výskytu druhů, tedy oblasti od rovníku po 30° zeměpisné šířky. V chovné sezóně je nastavena délka svitu na 14 hodin (8.00 - 22.00), mimo sezónu na 12 hodin (8.00 - 20.00). Od 8 hodin je to údajně proto, aby chovatel mohl hned ráno podávat čerstvá odchovná krmiva a nemusel prý tak časně vstávat.

• pásovník škraboškový

I když se tato chovná technologie může zdát na první pohled trochu divoká, na druhou stranu kopíruje světelné podmínky biotopů výskytu astrildů. V těchto pásmech nejsou rozdíly v délce dne tak výrazné jako např. v našich podmínkách.

b) teplota
Teplota je udržována v rozmezí 22 - 25 °C. Podle chovatele je dostatečná pro všechny jím chované druhy astrildů. Osobně bych teplotu reguloval ve větším rozmezí dle jednotlivých stádií biologické aktivity, ale odchovy, které jsem mohl alespoň zčásti vidět, dávají chovateli za pravdu.

c) vlhkost
Je regulována zvlhčovači, které jsou součástí vzduchových filtrů, ale i např. odparem z nádob. V hnízdním období 60 - 65 %, v nehnízdním období okolo 50 % vlhkosti. Podle chovatele je důležité, aby vlhkost neklesla pod 45 %, protože pak již výrazně stoupá prašnost. Domnívám se ale, že ta nestoupá především díky umístění 6 ks vzduchových filtrů, které ji stačí udržet na přijatelné úrovni.

d) odvětrávání
Zajišťuje ho 6 ks vzduchových filtrů, které kromě proudění vzduchu udržují i prašnost na celkem slušné úrovni.
Když jsem po cestě domů v duchu probíral všechny informace, dospěl jsem k názoru, že ze strany chovatele jde o kopírování (nebo alespoň co možná největší přizpůsobení) podmínek chovu původním biotopům chovaných druhů.

3. Krmení
Krmení považuje chovatel za stěžejní faktor úspěchu. Především jeho kvalitu. Základem jsou směsi semen pro drobné astrildy. Viděl jsem zde obaly od značek Prestige, Dufky, Bogena aj. Tyto směsi jsou podávány v suchém i nabobtnalém stavu. K předklíčení (nabobtnání) semen chovatel používá obdobný způsob, který u nás popularizoval př. Pavlovec. Semena jsou předkličována při teplotě 60 °C, ale v kyselém prostředí (okyseluje kyselinou citronovou nebo jablečným octem). Pravděpodobně proti zmnožení patogenních bakterií. Stejně tak senegal v klasech.
Jako odchovná krmiva jsou podávány vaječné směsi suché (Quiko, Chemivit, Orlux) nebo tytéž vlhčené zeleným krmením, klíčeným zrním nebo pouze vodou. Dále grit, písek, dřevěné uhlí. Nikde jsem neviděl sépiovou kost.
Do vody je přidáván multivitamínový preparát (neznám výrobce, nebyl v originálním balení), Calcium a Kalium jodati (preparát obsahující jod). Chovatel neuvedl, jak, kdy a co podává, pouze tyto preparáty vyjmenoval jako používané. Pro několik druhů používá i živé krmení. Viděl jsem několik plat larev. Jednalo se o larvy velikostí o málo větší, nežli nám známí plesnivci. Pravděpodobně šlo o nějaký druh kožojedů??? Přesné informace jsem opět nezískal -- jakým druhům, kdy, jak dlouho apod.

Shrnuto: překvapil mě především světelný režim, který zde byl opravdu neobvyklý. Dále velikost a uniformita klecí. V chovném zařízení byl sice pořádek, ale rozhodně se nejednalo o sterilní prostředí.

S podrobnou technologií chovu astrildů jsem se setkal poprvé, ale musím přiznat, že mě silně motivovala.