Voda v těle

Voda je jednoduše nejvíce zastoupenou sloučeninou v (nejen) koňském těle a je pro jeho přežití naprosto nezbytná. Zvážíme-li dospělého koně, dvě třetiny jeho hmotnosti jsou - voda. Kůň by asi mohl přežít několik týdnů bez žrádla, pokud by měl vodu, bez vody však přežije nanejvýš 4 až 5 dní.

Proto je nezbytně důležité předcházet dehydrataci (= odvodnění), ke které dochází, když kůň ztratí příliš mnoho vody z těla a není schopen tuto ztrátu nahradit. Mírná dehydratace může narušit výkonnost koně, mnohdy si vsak jezdec jejích, jinak nepatrných, příznaků nevšimne a snížení výkonnosti připisuje něčemu jinému.

Pokud se však dehydratace prohlubuje (kůň stále ztrácí z těla vodu a nemůže ji nahradit), začne se projevovat výrazněji: kůň je unavený, pomaleji reaguje na podněty, někdy může být ataktický (špatně koordinuje končetiny). U člověka je výkonnost snížená o 10 % už při ztrátě 1 % tělesné hmotnosti, u koně je to pravděpodobně více, asi 3 - 4 %.

Těžká dehydratace je smrtelná. Dochází při ní totiž k poškození ledvin, negativně ovlivňuje činnost střev a může u koní vyvolat koliku, dále dochází k poškození svalů a plic, ve kterých se zpomaluje čištění od hlenu, bakterií a mrtvých buněk. Těžká dehydratace končí mnohočetnými poškozeními různých orgánů, jejich selháním a smrtí.

Co dělá voda v těle

Abychom pochopili veškerá rizika dehydratace, je třeba mít aspoň základní přehled o tom, k čemu je voda v těle dobrá. Vodu v těle můžeme rozdělit do dvou skupin: dvě třetiny jejího celkového objemu představuje intracelulární tekutina (= “voda” uvnitř buněk), jednu třetinu potom extracelulární tekutina (= “voda” vně buněk).
Velká část extracelulární tekutiny se nachází v trávicím traktu. Tlusté a slepé střevo koně mohou dohromady pojmout až 40 litrů tekutiny. Protože trávení není při tělesné práci tou nejdůležitější činností, může v případě potřeby být tato tekutina “přemístěna” zpět do cév, kde je v tu chvíli potřebnější.
Z toho si každý může odvodit, že další částí extracelulární tekutiny je krev. Krev, to vlastně znamená asi 60 - 70 % krevní plazmy, což je voda a v ní různé bílkoviny, minerální a jiné látky, dále je to asi 30 - 40 % krevních buněk, tj. červené a bílé krvinky. Extracelulární tekutinou je také intersticiální mok, to je tekutina ve tkáních volně mezi buňkami. Voda je dále důležitou složkou mízy, která je vlastně drenážním systémem těla, to znamená, že vrací uvolněnou tekutinu z tkání zpět do krevního řečiště.

Voda v těle dospělého koně váží až 60 % jeho celkové tělesné hmotnosti, u hříbat je to až 70 - 75 %. Kůň vypije -- v závislosti na jeho velikosti, teplotě a vlhkosti prostředí a činnosti - asi 15 - 25 litru za den. Abychom byli obecnější, dospělý kůň by měl denně vypít asi 40 ml vody na kilo a den, hříbě 70 - 80 ml na kilo a den. Kromě vody však tělo vyžaduje odpovídající množství elektrolytů (= minerální soli, především chlorid sodný, fosfáty a draslík), aby bylo dostatečně hydratováno, tedy zavodněno.
Tekutinu a elektrolyty kůň získává krmením a pitím. Nejobvyklejší a nejrychlejší cestou, kudy kůň ztrácí z těla vodu, je pocení, což je vlastně u koní přirozený způsob ochlazování. Dále se voda ztrácí močí, výkaly, dýcháním a malé množství také vypařováním přes kůži.
Ztráty se zvýši při průjmu, stresu, bolesti, zátěži anebo při vzrušení. A právě všechno, co narušuje velice citlivou vodní a elektrolytovou rovnováhu, vede k dehydrataci. Jiným termínem pro dehydrataci je hypohydratace. Pojem euhydratace znamená, ze množství vody v těle je “normální”, “vyrovnané” neboli “v rovnováze”. K hyperhydrataci, což je převodnění, dochází většinou cíleně, při určitých metodách léčby, kdy kůň dostane infuzi nebo nosojícnovou sondou nadbytek tekutin. Takto se koni podávají převážně izotonické roztoky, to znamená, že mají stejnou koncentraci, čili hustotu všech rozpuštěných minerálů (solí) a jiných látek, jako tekutina v těle. To je pro rehydrataci (tedy opětovné zavodnění) důležité! Je dobré vědět, že mnohé nápoje “s bublinkami” nebo dokonce ovocné šťávy mají koncentraci vyšší než voda v těle, proto ji stahují k sobě do střeva a naopak tělo ještě více odvodní!
A jen pro srovnání něco ze života: víte o tom, že když se po prohýřené noci cítíte opravdu “na nic”, je to z 90 % způsobené právě dehydratací? Tak si zkuste představit, jak musí být pro koně po transportu nebo po delším postávání v horkém počasí hrozné podávat nějaké výkony v soutěži…

Existuje několik okolností, kdy se kůň může dostat do nebezpečí dehydratace způsobené prvotní ztrátou tekutin. Sem patři snížení příjmu tekutin, způsobené neschopností žrát či pít (například poranění čelisti nebo zubu, ucpaný jícen nebo žaludek). Také může ošetřovatel zapomenout koni naplnit vodou kbelík nebo zamrzne voda v napáječce. Pokud kůň trpí nějakou nemocí nebo bolestí a odmítá žrát, často je snížen i jeho příjem tekutin.
Ke ztrátě tekutin dochází také tehdy, když ledviny nepracují správně, když kůň trpí Cushingovým sydromem, je silně popálen, hodně krvácí, má průjem nebo je přehřátý.

Kolik vody “vypotí” takový koňský atlet?

Koně startující ve vytrvalostních disciplínách potřebují pít během soutěže. Takový kůň po vytrvalostním závodě na 100 mil (což je asi 160 km) může “zhubnout” až o 30 kg, což odpovídá 30 litrům vody. Teď si trochu zahrajeme na počty: bylo zjištěno, že kůň může vypotit až 10 litrů za hodinu. Dejme tomu, že se pohybuje rychlostí v průměru 16 km za hodinu, znamená to tedy, že 100 mil urazí za 10 hodin a vypotí až 100 litrů tekutin! (Schválně neříkám vody, protože s vodou odcházejí z těla i minerály - ale o tom později.) To je 100 kg! 70 litru nahradí během soutěže pitím, což odpovídá asi pěti velkým kbelíkům. 30 litrů, tedy 30 kg však zůstává nenahrazeno.
Bylo zjištěno pár zajímavých poznatků o ztrátě tekutin během soutěží všestrannosti. Při teplotě 15 - 20 °C a relativně nízké vlhkosti může kůň ztratit až 16 kg - většinu toho představuje voda - a to během rychlostní a vytrvalostní fáze soutěže všestrannosti. Většina z nás by předpokládala, že k největším ztrátám dojde při cross-country, ta však představuje pouhou jednu třetinu celkové ztráty tělesné hmotnosti.
V USA sledovali skupinu koní soutěžících v military. Počasí bylo převážně teplé až horké. První dva dny před drezurní zkouškou a během dne drezurní zkoušky koně vypili zhruba 38 litrů vody za den. Během dne rychlostní a vytrvalostní zkoušky však vypili jen 32 litrů. Třetí den soutěže, tedy při parkuru, množství vypité vody stouplo na 37 litru. Nejvíce vody však koně vypili po soutěži, tedy den po parkuru, a to až 39 litrů. Během dalších dvou dní vypili asi 25 litrů denně.

Jak koně snáší transport

Problém s dehydratací může začít daleko před začátkem soutěže či závodu. Během transportu ztrácejí koně i za těch ideálních podmínek asi 2 kg za hodinu. A pokud jim nechutná místní voda nebo prostě rozrušením odmítají pít, mohou startovat docela slušně dehydratovaní.

Mnozí lidé podceňují přepravu koní, dokud se něco nestane - například kůň dostane koliku. Koně lépe pijí, mají-li k dispozici vodu přímo v přepravníku. A pokud jim předložíme během cesty mokré seno nebo senáž, může to nahradit až tři čtvrtiny ztracené tekutiny.
To je další důležitá zásada: koně budou rehydratováni po napití čisté vody pouze tehdy, když ji něčím “zají”. Elektrolyty (tedy minerální soli) obsažené v krmivu totiž udrží vodu v těle. Však zkuste sami vypít půl litru čisté vody na lačný žaludek. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat!

Nebezpečné horko

Každý kůň, který soutěží v rychlostní či vytrvalostní disciplíně, je v jakémkoli ročním období vystaven nebezpečí stresu z přehřátí. V takovém případě může rychlý a správný zásah majitele či jezdce koně zachránit před kritickou situací.
Pracující svaly generují obrovské množství tepla a tělo má tři způsoby, jak se ho zbavit a předejit tak přehřátí:
1. kůže - krevní cévy pod kůží se rozšíří a teplo se tak odvádí z těla kondukcí
2. pocení - velice účinný chladící mechanismus. Tekutina, vytvořená v potních žlázách, se dostane na povrch kůže a vypařuje se (evaporace) a ochlazuje tak povrch kůže.
3. plíce - vydechovaný vzduch je relativně teplý a vlhký a zvířata, která se nemohou potit (například pes), se tak zbavují většiny tělesného tepla. Kůň tento způsob ochlazování využívá pouze v mezních situacích, kdy nestačí pocení.
Ochlazování je vždy účinnější, pokud je teplota a vlhkost vzduchu nižší a vane mírný větřík. Takže horké a vlhké počasí je mnohem nebezpečnější.
K dehydrataci dojde, když kůň ztratí hodně tekutin (například silným pocením) a nenahradí je napitím. Tekutina se ztrácí jak z krevní plazmy, tak i z buněk.

Jak poznáme dehydrataci

Rozpoznat příznaky dehydratace je nesmírně důležité. Pokud tvůj kůň trpí nějakou bolestí nebo je nemocen (např. průjem), může u něj dojít druhotně k dehydrataci. Zde je pak nezbytná rychlá pomoc veterináře, zejména tehdy, jedná-li se o mladé zvíře.
Jak tedy poznáme dehydrataci?

• ztrácí se elasticita kůže - vezmeme-li mezi prsty kožní řasu nad lopatkou a pustíme ji, měla by se vyhladit do 5 sekund. Každý kůň má však kůži jinak elastickou, proto je tato metoda jen velice orientační
• oči jsou zapadlé - zejména při silné dehydrataci nebo u hříbat
• ztráta hmotnosti
• suché, malé skýbaly (“koblížky”)
• lepkavý, hustý pot
• snaha dýchat tlamou
• celková otupělost
• nezájem o pastvu a krmení
• někdy zvýšená žízeň
• zvýšená tepová frekvence
• slabý tep
• zblednutí sliznic očních spojivek a dásní, prodloužený čas plnění kapilár (na dásni přitlačíme na chvilku bříško prstu, prst oddálíme a sledujeme, jak vybělené místo opět zrůžoví, normální čas je maximálně 3 sekundy)
• svalový třes (způsobený ztrátou elektrolytů)
• kmitání bránice - zdá se, že srdce bije ve slabině, opět způsobené ztrátou elektrolytů
• skleslost
• bezvědomí

  
  • orientační vyšetření hydratace organismu; kožní řasa nad lopatkou nebo na krku koně se při dobré hidrataci a nezměněné kůži ihned po puštění vyhladí

  Když je kůň dehydratovaný
  
  Pokud jsi na soutěži a během jízdy zjistíš, že je tvůj kůň dehydratovaný, ihned zpomal a přejdi do stínu, pokud možno na dobře větrané místo.
  Kůň, který se nadměrně potí, bude potřebovat nahradit elektrolyty. Místo čisté vody mu tedy dopřejeme odpovídající elektrolytový nápoj (není problém koupit, nejlépe od veterináře, elektrolytové směsi, vyrobené speciálně pro koně). Pokud však takovou směs nemáš zrovna po ruce, přidej do vody aspoň trochu kuchyňské soli. Nezapomeň, že koni takový nápoj nemusí chutnat, takže měj k dispozici vždy ještě jeden kbelík s čistou vodou.
  Je dobré změřit koni teplotu - především v horkém počasí může tělesná teplota stoupnout až na 40 °C. Avšak teplota uvnitř těla je vždy tak o dva stupně vyšší a svalová vlákna odumírají už při 45 °C! Naměříš-li u svého koně vysokou teplotu, nezapomeň zavolat veterináře, který provede potřebná opatření.
  I v případě, že je dehydratace “pouze” důsledkem nějaké nemoci, je třeba ji vyřešit přednostně (tzv. stabilizovat stav pacienta) a potom teprve léčit prvotní onemocnění.
  Veterinář pravděpodobně:
• zjistí stupeň dehydratace,
• rozhodne, jaký typ tekutiny koni podá,
• vypočte, kolik tekutiny kůň potřebuje,
• rozhodne, jak ji podá
• a bude zjišťovat přítomnost jiných zdravotních problémů.

  
  • stanovení CRT na dásních; je-li organismus dobře hydratován a nemá jiné poruchy srdce a cév, po oddálení prstu musí bílý flek do 3 sekund zrůžovět

  Existuje několik způsobů, jak zjistit stupeň (tedy i závažnost) dehydratace. Podle něho veterinář vypočte množství tekutiny, kterou má koni podat:
• klinicky - např. zjištěním času plnění kapilár
• vzorek krve - stanoví z něho nejčastěji poměr krvinek a plazmy (tak zjistí, jak je dehydratovaná krev), dále množství celkové bílkoviny, případně i množství močoviny a kreatininu, což jsou látky, které také poukazují na problémy s ledvinami
• vzorek moči - změří její koncentraci
• ostatní testy - například změří tlak krve
  
  Tekutinu můžeme koni podat několika způsoby:
• intravenózně (= do žíly) - je to nejlepší metoda, ale vyžaduje veterinární dohled
• orálně (= napitím) - levné a jednoduché, často však nepraktické, například při průjmu
• nosojícnovou sondou - pouze v mírných případech, protože množství podané tekutiny je omezeno velikostí žaludku
• přímo do kostní dřeně - většinou u dehydratovaných hříbat, protože jejich žíly bývají ochablé a nelze do nich nic aplikovat
  
  Pokud je stupeň dehydratace vysoký, je pro koně lepší zůstat v nepřetržité lékařské péči, budou se mu dávat tekutiny ve formě infuze (kapačky do žíly) a neustále bude sledován jeho stav a případné zhoršení či zlepšení. Existuje celá škála tekutin, které mu veterinář může podat, např. fyziologický roztok chloridu sodného (to je roztok kuchyňské soli o takové koncentraci, kterou má i tělesné tekutina), dále různé izotonické elektrolytové roztoky (Hartmannův roztok aj.), hypertonické roztoky nebo krev aj.
  
  Množství podávané tekutiny a rychlost podání je různé, většinou se podává během 12 - 24 hodin, někdy kůň musí zůstat hospitalizovaný několik dní.