Sdílet:
Moderní metody chovu hadů
O chovu hadů toho bylo v odborných příručkách a časopisech napsáno v minulých desetiletích mnoho, leč svět se stále vyvíjí a jak sebou nová doba p...
O chovu hadů toho bylo v odborných příručkách a časopisech napsáno v minulých desetiletích mnoho, leč svět se stále vyvíjí a jak sebou nová doba přináší pokročilé technologie a výrobní postupy, tak ani teraristika není ušetřena nových chovatelských metod a myšlenek. Z pohledu chovatele, který začínal na počátku osmdesátých let minulého století, různé změny i zlepšení postupně zaváděl do praxe a své “impérium” postupně krok za krokem stále rozšiřuje, bych se rád se čtenáři podělil o poznatky za oněch téměř dvacet let v této oblasti získané.
Nechci se zde zabývat konkrétními chovatelskými postupy, ale spíše technickými stránkami teraristiky, jež jsou pro úspěšný chov naprostou nezbytností. Článek je rozdělen do několika částí, na které bych se chtěl zaměřit.
1) Hygiena je naprostým základem úspěšného chovu!!! S hrůzou vzpomínám na návštěvu bytu předního českého teraristy, jež před patnácti lety patříval k tuzemské elitě, psal odborné články, spolupodílel se na knížce o teraristice a vlastnil na tu dobu skutečně vzácné a drahé plazy. Zvířata, za než by nejeden milovník hadů obětoval pravou ruku, žila v teráriích klasické kovové konstrukce, jednoduše zařízených, kde většinou pouze čelní stěna byla tvořena sklem. Zbývající plochy tvořil plech. Na tom by nakonec nebylo nic tak špatného, horší se však jevila skutečnost, že skla byla neskutečně špinavá, leckde neprůhledná, substrát místy nahrazovala vrstva zaschlého trusu, o všudypřítomném zápachu ani nemluvě. Nepřekvapuje, že navzdory úctyhodné kolekci docházelo k odchovům jen zřídkakdy. Viry a bakterie se úspěšně pomnožovaly, mutovaly a tak zde přežívali jen nejodolnější jedinci, jejichž další životní vyhlídky přirozeně nebyly z nejlepších. Zdá se vám to neuvěřitelné? Mohu vás ujistit, že takto vedené chovy nejsou v našich zeměpisných šířkách tak velkou vzácností ani v současnosti. Situace může být ještě mnohem horší u některých profesionálních obchodníků, kde dochází k rychlé obměně živočichů, často pocházejících z takzvaných “odchovných farem” v zemích třetího světa nebo přímých odchytů. Pokud se vůbec o karanténu starají, za důkaz, že zvíře je zdravé, považují skutečnost, že jeho trus nevykazuje žádné zvláštnosti. Bakteriologickými rozbory exkrementů a výtěry tlamy se nezatěžují. Nechci přirozeně všechny obchodníky házet do jednoho pytle, nicméně černé ovce existují v každé komunitě. Zájemce o koupi zvířat z takovéhoto zdroje by si měl pokud možno prověřit pověst tohoto prodejce a sehnat si na něj reference.
Jak by tedy “správný” chov měl být veden? Rozhodneme-li se chovat pouze několik hadů v okrasně zařízených nádržích, měli bychom dodržet několik zásad.
A) Terárium by mělo být větších rozměrů.
B) Chovaný živočich by měl pokud možno patřit mezi menší druhy.
C) Je výhodnější mít v nádrži jen jednoho, maximálně dva hady. Důvody? Uveďme si příklad. Budu-li mít v teráriu o rozměrech 150×80×80 cm, vybaveném větvemi, květinami, směsí rašeliny a písku na podlaze, dva páry dospělých hroznýšů královských, je čistota naprosto neudržitelná. Substrát by se musel kompletně měnit třikrát týdně. Moč a trus s takovým podkladem lehce splynou, moč se vsákne a chovatel si ani ničeho nemusí všimnout. Pouze pak následného zápachu a pravděpodobných zdravotních potíží svých chovanců. Rostliny zase velcí hadi při prolézání terária zničí.
Zcela opačným extrémem jsou ryze hygienické chovy, uplatňované řadou amerických komerčních chovatelů. Hady chovají v celoplastových nádržích, kde leckdy chybí i čelní skleněná stěna, takže hada můžeme spatřit teprve po otevření dvířek. Pokud jsou takové nádrže přes den osvětlené, hadům to přirozeně nevadí. Nám už více. Hady si přece pořizujeme zejména proto, abychom se těšili pohledem na ně a jejich životní projevy.
Vhodným kompromisem pro tuzemské podmínky mohou být hygienicky, leč přesto vkusně vyhlížející terária. Celoskleněné nebo z polykarbonátu zhotovené terárium můžeme vybavit buď jednoduchými dřevěnými policemi, eventuelně horizontálně upevněnými bambusovými tyčemi. Jako substrát poslouží papír nebo hobliny, interiér lze obohatit o umělé květiny volně splývající od stropu, případně voděnkou v květináči. Osobně používám již řadu let celoskleněná terária takto zařízená. Hady se snažím chovat v teráriích po jednom, maximálně po dvou. Pokud se vyprázdní, trus, či moč jsou na papíru a hoblinách dobře viditelné. Neprodleně následuje odstranění. Podlaha, případně police jsou z rozprašovače na květiny postříkány dezinfekčním roztokem. Takto ošetřené místo je následně do sucha otřeno papírovým ubrouskem, který se po použití vyhodí. Lopatička na trus je po každém použití opláchnuta pod proudem vody a rovněž postříkána dezinfekcí. Jednou za několik týdnů či měsíců je celý vnitřek terária tímto způsobem kompletně ošetřen. Není vhodné používat přípravky na bázi chlóru. Může dráždit sliznice a vyžaduje dlouhé větrání. Na trhu jsou i jiné, účinné přípravky, po kterých zůstane jen lehký, nikoliv nepříjemný pach. Připadá vám uvedený způsob časově příliš náročný a zdlouhavý? Ale vůbec ne! Ve svém chovu mám cca 45 hadů ve 40 teráriích. Výše popsaná “běžná denní údržba” zabere 10-15 minut ráno a stejný čas večer po zhasnutí, kdy se hadi vyprazdňují nejčastěji. Krmení, pravidelná výměna vody v miskách a další činnosti s provozem chovu související, to jsou dvě až tři hodiny zpravidla o víkendu. Péče o jednoho jediného psa stojí podstatně více úsilí a času. Neoddiskutovatelnou výhodou takto vedeného chovu pak zůstává nejen prakticky nulová nemocnost a mortalita, ale i vědomí, že všichni chovanci jsou zdraví a ve výtečné kondici.
Polykarbonát je poměrně nový materiál a v teraristice má bezpochyby velkou budoucnost. Je lehký, propouští světlo, disponuje výbornými termoizolačními vlastnostmi a rovněž se dobře udržuje i dezinfikuje. Komplikovanější je zde použití topných kabelů a vyšší cena. Také nevím o nikom, kdo by komerčně terária z tohoto materiálu vyráběl.
Dřevo, respektive lisované dřevotřískové desky jsou také možným materiálem. Má ovšem několik zásadních nevýhod. Při případném zkratu na elektroinstalaci je dobře hořlavé. Jednotlivé desky by musely být opravdu důkladně natřeny nepropustnou vrstvou laku a precizně vyspárovány, jinak riskujeme postupný průsak moči a jednou nasáklé, načichlé terárium je zralé už jen na spálení.
Kovové konstrukce jsem již zmiňoval, nezdají se být ideálním řešením a v posledních letech jsou na ústupu.
U majitelů rodinných domků se můžeme setkat i se zděnými nádržemi, zejména na větší hroznýšovité hady. Pokud jsou dobře tepelně odizolovány, např. deskami polystyrenu pod dlaždičkami a k vytápění jsou použity topné kabely, rovněž zabetonované pod dlažbou - proč ne? Pro anakondy nebo velké krajty je takové řešení ideální. Sám jsem kdysi takto zbudované chovatelské zařízení navštívil a musím potvrdit, že jeho obyvatelé se v něm cítili velmi dobře, čehož důkazem byly i pravidelné odchovy. Ovšem ty účty za spotřebovanou elektrickou energii… .
3) A tím se dostáváme k dalšímu důležitému bodu, kterým je ekonomika chovu. Náklady si můžeme rozdělit do několika podskupin.
a) elektrická energie
b) krmení
c) žárovky a další technické pomůcky
d) veterinární péče, léky, vitamíny
Zkusme si pro lepší názornost představit chovné zařízení pro dvacet hadů střední a větší střední velikosti. Náš imaginární terarista, říkejme mu třeba Petr, tedy chová dva páry korálovek Lampropeltis getulus, dva páry užovek červených Elaphe guttata, dva páry hroznýšovců duhových Epicrates cenchria, stejný počet psohlavců orinockých Corallus enydris a čtyři hroznýše královské Boa constrictor. Podívejme se nyní, kolik bude Petra jeho koníček stát v cenách roku 2003 po jednotlivých nákladových skupinách.
Petr disponuje takovýmito i menšími terárii a celkový instalovaný tepelný a světelný příkon dosahuje ve zmiňovaných patnácti teráriích nanejvýš sedmiset wattů. Tepelné a světelné zdroje jsou zapnuté 12 hodin denně, v noci padá teplota na běžnou pokojovou t.j. 21 - 23 °C .
Roční spotřeba tedy činí maximálně 3000 kWh, spíše však méně, protože část hadů (užovkovití) je tři měsíce v roce zimována a energetické zdroje v jejich teráriích nejsou využívány. V horkých letních dnech je zase topení v teráriích vypnuto. Elektřina tím pádem představuje náklad cca 10 000 Kč ročně.
Krmení - to jsou v Petrově případě hlavně laboratorní myši a potkani. Ročně spotřebuje 300 myší a 300 středně velkých potkanů. Pokud bude hlodavce kupovat, zaplatí za myši přibližně 2500 Kč, za potkany asi 5000 Kč. Pokud ovšem disponuje vhodným prostorem pro vlastní chov hlodavců, smrskne se náklad pouze na speciální granule pro hlodavce. Kilogram stojí zhruba 20 korun a chovné skupinky hlodavců, jež stačí dvacetičlennou hadí skupinu průběžně uživit, spotřebují měsíčně maximálně 22 kg granulí. Za rok tak prokrmí 5000 Kč. Výhodou je skutečnost, že má průběžně k dispozici různě velké hlodavce, od novorozených mláďat až po dospělce. Zdá se vám uvedené množství malé? Ale kdež! Dospělý had má poměrně malou spotřebu, zejména pak samci. Všimněte si hadů z přírody v některém z přírodopisných televizních pořadů. Téměř vždy jsou štíhlí. Souvisí to i s nižším procentem úspěšnosti lovu. V teráriu nemá kořist kam uniknout a navíc předkládáme přiměřená sousta. V přírodě hadi někdy útočí i na velkou kořist, která ovšem může být nad jejich síly a navíc - zdaleka ne každý útok je úspěšný. Divoce žijící zvířata tedy přijímají potravu méně často a rostou pomaleji! Našim cílem by mělo být přiblížení chovných podmínek takovým podmínkám, v nichž běžně žijí. Překrmování je tudíž naprosto zbytečné, ale především škodlivé!
Náklady na úsporné žárovky a topné kabely nejsou velké. Značkové žárovky mají životnost až 10 000 provozních hodin, což znamená více než dva roky při dvanáctihodinovém denním světelném režimu. Šest nových žárovek ročně obnáší asi 1000 Kč. Topné kabely fungují bez problémů mnoho a mnoho let. Další pomůcky, jako dezinfekční přípravky, papírové ubrousky apod. se vejdou do 1000 Kč ročně.
Zdravotní problémy se svými chovanci má Petr díky hygienickému a pečlivě vedenému chovu minimální a pokud se přece jen občas vyskytne nějaká potíž, nepřekročí odborná konzultace, případně zákrok 500 Kč. Stejnou částku vydá ročně i za vitamínové preparáty. V chovu, kde nejsou dodržována základní hygienická pravidla, je pravděpodobná větší nemocnost a to znamená častější návštěvy veterinárního lékaře a větší výdaje za léky. Platí tedy jednoduchá úměra. Čím větší nepořádníci jsme, tím více platíme.
V případě potřeby je vždy lepší obrátit se na specialistu. Léčba plazů je dosti odlišná od léčby psů a koček. Ne každý veterinář vám přizná, že s nemocnými hady nemá zkušenosti a následky “odborné” léčby pak mohou být tristní.
Sečteme-li tedy všechny roční náklady, dojdeme k celkové částce 18 000 až 20 500 Kč. Není to tak mnoho a chov jednoho středně velkého psa nebo kočky (kvalitní krmivo, očkování aj.) je finančně přibližně stejně náročný. Pokud navíc chovatel své svěřence množí, náklady jsou díky následnému prodeji mláďat výrazně nižší, případně zcela anulovány. Samozřejmě, terária, jejich vybavení, chovná zvířata, to není zadarmo. Vše lze ovšem pořizovat postupně, v průběhu měsíců a let.
4) Symbolem 21. století jsou počítače. Ptáte se, co má chov hadů společného s výpočetní technikou? Velmi mnoho. V běžném domácím počítači si pokrokově smýšlející chovatel může vést kompletní chovný deník, do kterého průběžně zaznamenává všechny důležité informace o svých svěřencích, jako je příjem potravy, podávání vitamínů, svlékání, páření, porody, snůšky vajec, líhnutí a řadu dalších důležitých informací. Nemusíme kupovat ani speciální software. Bohatě postačí podomácku vytvořená chovná karta v tabulkovém procesoru (Excel apod.).
Neocenitelným pomocníkem moderního chovatele je internet. Nabízí neskutečné možnosti a díky němu máme přístup ke stovkám a tisícům specializovaných stránek, ať již tuzemským nebo zahraničním. Nemusíme tedy utrácet nemalé sumy za drahou odbornou literaturu. Vše potřebné na celosvětové informační dálnici najdeme. Vidíme, jaké jsou chovatelské trendy v různých zemích světa, máme přístup k tisícům fotografií, se zahraničními chovateli si můžeme vyměňovat důležité informace a zkušenosti. Výhodou je přirozeně jazyková vybavenost, důležitá je zejména angličtina a němčina.
Důležitou a užitečnou součástí chovu je obrazová dokumentace. Jako ideální pomocník se tedy jeví digitální fotoaparát. Nejenže máme snímek okamžitě k dispozici, tato technologie nám umožňuje zaznamenávat při téměř nulových nákladech veškeré důležité události v životě našich chovanců, jako jsou páření, porody, snůšky vajec, líhnutí, procesy přebarvování v průběhu dospívání, případné známky onemocnění a zranění. Moderní digitální fotoaparáty nám dovolují fotografii ve vysoké kvalitě převést do papírové podoby, v elektronické formě ji posílat elektronickou poštou, vkládat na vlastní či hostingové webové stránky, promítat přes dataprojektor jako diapozitivy atd.
Nechci si přirozeně nárokovat patent na chytrost, nicméně na základě vlastní mnohaleté zkušenosti mohu potvrdit, že využití nových poznatků a aplikace výše uvedených chovatelských postupů do praxe slouží především ku prospěchu našich chovanců, k jejich lepšímu poznání a zajištění co nejkvalitnějšího života. Každý potenciální chovatel by si měl dobře rozmyslet, zda je ochoten a schopen svým svěřencům zajistit ty nejlepší podmínky k životu a pokud možno i zdárnému rozmnožování. Zvířata si to přece zaslouží!
Nechci se zde zabývat konkrétními chovatelskými postupy, ale spíše technickými stránkami teraristiky, jež jsou pro úspěšný chov naprostou nezbytností. Článek je rozdělen do několika částí, na které bych se chtěl zaměřit.
1) Hygiena je naprostým základem úspěšného chovu!!! S hrůzou vzpomínám na návštěvu bytu předního českého teraristy, jež před patnácti lety patříval k tuzemské elitě, psal odborné články, spolupodílel se na knížce o teraristice a vlastnil na tu dobu skutečně vzácné a drahé plazy. Zvířata, za než by nejeden milovník hadů obětoval pravou ruku, žila v teráriích klasické kovové konstrukce, jednoduše zařízených, kde většinou pouze čelní stěna byla tvořena sklem. Zbývající plochy tvořil plech. Na tom by nakonec nebylo nic tak špatného, horší se však jevila skutečnost, že skla byla neskutečně špinavá, leckde neprůhledná, substrát místy nahrazovala vrstva zaschlého trusu, o všudypřítomném zápachu ani nemluvě. Nepřekvapuje, že navzdory úctyhodné kolekci docházelo k odchovům jen zřídkakdy. Viry a bakterie se úspěšně pomnožovaly, mutovaly a tak zde přežívali jen nejodolnější jedinci, jejichž další životní vyhlídky přirozeně nebyly z nejlepších. Zdá se vám to neuvěřitelné? Mohu vás ujistit, že takto vedené chovy nejsou v našich zeměpisných šířkách tak velkou vzácností ani v současnosti. Situace může být ještě mnohem horší u některých profesionálních obchodníků, kde dochází k rychlé obměně živočichů, často pocházejících z takzvaných “odchovných farem” v zemích třetího světa nebo přímých odchytů. Pokud se vůbec o karanténu starají, za důkaz, že zvíře je zdravé, považují skutečnost, že jeho trus nevykazuje žádné zvláštnosti. Bakteriologickými rozbory exkrementů a výtěry tlamy se nezatěžují. Nechci přirozeně všechny obchodníky házet do jednoho pytle, nicméně černé ovce existují v každé komunitě. Zájemce o koupi zvířat z takovéhoto zdroje by si měl pokud možno prověřit pověst tohoto prodejce a sehnat si na něj reference.
Jak by tedy “správný” chov měl být veden? Rozhodneme-li se chovat pouze několik hadů v okrasně zařízených nádržích, měli bychom dodržet několik zásad.
A) Terárium by mělo být větších rozměrů.
B) Chovaný živočich by měl pokud možno patřit mezi menší druhy.
C) Je výhodnější mít v nádrži jen jednoho, maximálně dva hady. Důvody? Uveďme si příklad. Budu-li mít v teráriu o rozměrech 150×80×80 cm, vybaveném větvemi, květinami, směsí rašeliny a písku na podlaze, dva páry dospělých hroznýšů královských, je čistota naprosto neudržitelná. Substrát by se musel kompletně měnit třikrát týdně. Moč a trus s takovým podkladem lehce splynou, moč se vsákne a chovatel si ani ničeho nemusí všimnout. Pouze pak následného zápachu a pravděpodobných zdravotních potíží svých chovanců. Rostliny zase velcí hadi při prolézání terária zničí.
Zcela opačným extrémem jsou ryze hygienické chovy, uplatňované řadou amerických komerčních chovatelů. Hady chovají v celoplastových nádržích, kde leckdy chybí i čelní skleněná stěna, takže hada můžeme spatřit teprve po otevření dvířek. Pokud jsou takové nádrže přes den osvětlené, hadům to přirozeně nevadí. Nám už více. Hady si přece pořizujeme zejména proto, abychom se těšili pohledem na ně a jejich životní projevy.
Vhodným kompromisem pro tuzemské podmínky mohou být hygienicky, leč přesto vkusně vyhlížející terária. Celoskleněné nebo z polykarbonátu zhotovené terárium můžeme vybavit buď jednoduchými dřevěnými policemi, eventuelně horizontálně upevněnými bambusovými tyčemi. Jako substrát poslouží papír nebo hobliny, interiér lze obohatit o umělé květiny volně splývající od stropu, případně voděnkou v květináči. Osobně používám již řadu let celoskleněná terária takto zařízená. Hady se snažím chovat v teráriích po jednom, maximálně po dvou. Pokud se vyprázdní, trus, či moč jsou na papíru a hoblinách dobře viditelné. Neprodleně následuje odstranění. Podlaha, případně police jsou z rozprašovače na květiny postříkány dezinfekčním roztokem. Takto ošetřené místo je následně do sucha otřeno papírovým ubrouskem, který se po použití vyhodí. Lopatička na trus je po každém použití opláchnuta pod proudem vody a rovněž postříkána dezinfekcí. Jednou za několik týdnů či měsíců je celý vnitřek terária tímto způsobem kompletně ošetřen. Není vhodné používat přípravky na bázi chlóru. Může dráždit sliznice a vyžaduje dlouhé větrání. Na trhu jsou i jiné, účinné přípravky, po kterých zůstane jen lehký, nikoliv nepříjemný pach. Připadá vám uvedený způsob časově příliš náročný a zdlouhavý? Ale vůbec ne! Ve svém chovu mám cca 45 hadů ve 40 teráriích. Výše popsaná “běžná denní údržba” zabere 10-15 minut ráno a stejný čas večer po zhasnutí, kdy se hadi vyprazdňují nejčastěji. Krmení, pravidelná výměna vody v miskách a další činnosti s provozem chovu související, to jsou dvě až tři hodiny zpravidla o víkendu. Péče o jednoho jediného psa stojí podstatně více úsilí a času. Neoddiskutovatelnou výhodou takto vedeného chovu pak zůstává nejen prakticky nulová nemocnost a mortalita, ale i vědomí, že všichni chovanci jsou zdraví a ve výtečné kondici.
• Je velkou výhodou, můžeme-li své domácí chovné zařízení vybavit pracovní plochou s integrovaným dřezem a přívodem teplé i studené vody. Příprava krmení, čištění nádrží, výměna vody v miskách a dezinfekce, to vše se stává výrazně rychlejším, jednodušším a pohodlnějším.
Polykarbonát je poměrně nový materiál a v teraristice má bezpochyby velkou budoucnost. Je lehký, propouští světlo, disponuje výbornými termoizolačními vlastnostmi a rovněž se dobře udržuje i dezinfikuje. Komplikovanější je zde použití topných kabelů a vyšší cena. Také nevím o nikom, kdo by komerčně terária z tohoto materiálu vyráběl.
Dřevo, respektive lisované dřevotřískové desky jsou také možným materiálem. Má ovšem několik zásadních nevýhod. Při případném zkratu na elektroinstalaci je dobře hořlavé. Jednotlivé desky by musely být opravdu důkladně natřeny nepropustnou vrstvou laku a precizně vyspárovány, jinak riskujeme postupný průsak moči a jednou nasáklé, načichlé terárium je zralé už jen na spálení.
Kovové konstrukce jsem již zmiňoval, nezdají se být ideálním řešením a v posledních letech jsou na ústupu.
U majitelů rodinných domků se můžeme setkat i se zděnými nádržemi, zejména na větší hroznýšovité hady. Pokud jsou dobře tepelně odizolovány, např. deskami polystyrenu pod dlaždičkami a k vytápění jsou použity topné kabely, rovněž zabetonované pod dlažbou - proč ne? Pro anakondy nebo velké krajty je takové řešení ideální. Sám jsem kdysi takto zbudované chovatelské zařízení navštívil a musím potvrdit, že jeho obyvatelé se v něm cítili velmi dobře, čehož důkazem byly i pravidelné odchovy. Ovšem ty účty za spotřebovanou elektrickou energii… .
3) A tím se dostáváme k dalšímu důležitému bodu, kterým je ekonomika chovu. Náklady si můžeme rozdělit do několika podskupin.
a) elektrická energie
b) krmení
c) žárovky a další technické pomůcky
d) veterinární péče, léky, vitamíny
Zkusme si pro lepší názornost představit chovné zařízení pro dvacet hadů střední a větší střední velikosti. Náš imaginární terarista, říkejme mu třeba Petr, tedy chová dva páry korálovek Lampropeltis getulus, dva páry užovek červených Elaphe guttata, dva páry hroznýšovců duhových Epicrates cenchria, stejný počet psohlavců orinockých Corallus enydris a čtyři hroznýše královské Boa constrictor. Podívejme se nyní, kolik bude Petra jeho koníček stát v cenách roku 2003 po jednotlivých nákladových skupinách.
• Topné kabely ve dvojitém dně se velmi osvědčily. Zajistí účinné, úsporné vyhřívání terária, zvířata nepřijdou s elektroinstalací vůbec do kontaktu a jejich umístění mezi dvěma vrstvami skla je vysoce bezpečné. Důležité je dokonalé vyspárování a utěsnění vloženého dna a skleněná deska by také měla být ze silnějšího skla. Při použití 40W kabelu může 3mm silné dno prasknout. U 5 mm už toto riziko nehrozí.
Petr disponuje takovýmito i menšími terárii a celkový instalovaný tepelný a světelný příkon dosahuje ve zmiňovaných patnácti teráriích nanejvýš sedmiset wattů. Tepelné a světelné zdroje jsou zapnuté 12 hodin denně, v noci padá teplota na běžnou pokojovou t.j. 21 - 23 °C .
Roční spotřeba tedy činí maximálně 3000 kWh, spíše však méně, protože část hadů (užovkovití) je tři měsíce v roce zimována a energetické zdroje v jejich teráriích nejsou využívány. V horkých letních dnech je zase topení v teráriích vypnuto. Elektřina tím pádem představuje náklad cca 10 000 Kč ročně.
Krmení - to jsou v Petrově případě hlavně laboratorní myši a potkani. Ročně spotřebuje 300 myší a 300 středně velkých potkanů. Pokud bude hlodavce kupovat, zaplatí za myši přibližně 2500 Kč, za potkany asi 5000 Kč. Pokud ovšem disponuje vhodným prostorem pro vlastní chov hlodavců, smrskne se náklad pouze na speciální granule pro hlodavce. Kilogram stojí zhruba 20 korun a chovné skupinky hlodavců, jež stačí dvacetičlennou hadí skupinu průběžně uživit, spotřebují měsíčně maximálně 22 kg granulí. Za rok tak prokrmí 5000 Kč. Výhodou je skutečnost, že má průběžně k dispozici různě velké hlodavce, od novorozených mláďat až po dospělce. Zdá se vám uvedené množství malé? Ale kdež! Dospělý had má poměrně malou spotřebu, zejména pak samci. Všimněte si hadů z přírody v některém z přírodopisných televizních pořadů. Téměř vždy jsou štíhlí. Souvisí to i s nižším procentem úspěšnosti lovu. V teráriu nemá kořist kam uniknout a navíc předkládáme přiměřená sousta. V přírodě hadi někdy útočí i na velkou kořist, která ovšem může být nad jejich síly a navíc - zdaleka ne každý útok je úspěšný. Divoce žijící zvířata tedy přijímají potravu méně často a rostou pomaleji! Našim cílem by mělo být přiblížení chovných podmínek takovým podmínkám, v nichž běžně žijí. Překrmování je tudíž naprosto zbytečné, ale především škodlivé!
Náklady na úsporné žárovky a topné kabely nejsou velké. Značkové žárovky mají životnost až 10 000 provozních hodin, což znamená více než dva roky při dvanáctihodinovém denním světelném režimu. Šest nových žárovek ročně obnáší asi 1000 Kč. Topné kabely fungují bez problémů mnoho a mnoho let. Další pomůcky, jako dezinfekční přípravky, papírové ubrousky apod. se vejdou do 1000 Kč ročně.
Zdravotní problémy se svými chovanci má Petr díky hygienickému a pečlivě vedenému chovu minimální a pokud se přece jen občas vyskytne nějaká potíž, nepřekročí odborná konzultace, případně zákrok 500 Kč. Stejnou částku vydá ročně i za vitamínové preparáty. V chovu, kde nejsou dodržována základní hygienická pravidla, je pravděpodobná větší nemocnost a to znamená častější návštěvy veterinárního lékaře a větší výdaje za léky. Platí tedy jednoduchá úměra. Čím větší nepořádníci jsme, tím více platíme.
V případě potřeby je vždy lepší obrátit se na specialistu. Léčba plazů je dosti odlišná od léčby psů a koček. Ne každý veterinář vám přizná, že s nemocnými hady nemá zkušenosti a následky “odborné” léčby pak mohou být tristní.
Sečteme-li tedy všechny roční náklady, dojdeme k celkové částce 18 000 až 20 500 Kč. Není to tak mnoho a chov jednoho středně velkého psa nebo kočky (kvalitní krmivo, očkování aj.) je finančně přibližně stejně náročný. Pokud navíc chovatel své svěřence množí, náklady jsou díky následnému prodeji mláďat výrazně nižší, případně zcela anulovány. Samozřejmě, terária, jejich vybavení, chovná zvířata, to není zadarmo. Vše lze ovšem pořizovat postupně, v průběhu měsíců a let.
4) Symbolem 21. století jsou počítače. Ptáte se, co má chov hadů společného s výpočetní technikou? Velmi mnoho. V běžném domácím počítači si pokrokově smýšlející chovatel může vést kompletní chovný deník, do kterého průběžně zaznamenává všechny důležité informace o svých svěřencích, jako je příjem potravy, podávání vitamínů, svlékání, páření, porody, snůšky vajec, líhnutí a řadu dalších důležitých informací. Nemusíme kupovat ani speciální software. Bohatě postačí podomácku vytvořená chovná karta v tabulkovém procesoru (Excel apod.).
Neocenitelným pomocníkem moderního chovatele je internet. Nabízí neskutečné možnosti a díky němu máme přístup ke stovkám a tisícům specializovaných stránek, ať již tuzemským nebo zahraničním. Nemusíme tedy utrácet nemalé sumy za drahou odbornou literaturu. Vše potřebné na celosvětové informační dálnici najdeme. Vidíme, jaké jsou chovatelské trendy v různých zemích světa, máme přístup k tisícům fotografií, se zahraničními chovateli si můžeme vyměňovat důležité informace a zkušenosti. Výhodou je přirozeně jazyková vybavenost, důležitá je zejména angličtina a němčina.
Důležitou a užitečnou součástí chovu je obrazová dokumentace. Jako ideální pomocník se tedy jeví digitální fotoaparát. Nejenže máme snímek okamžitě k dispozici, tato technologie nám umožňuje zaznamenávat při téměř nulových nákladech veškeré důležité události v životě našich chovanců, jako jsou páření, porody, snůšky vajec, líhnutí, procesy přebarvování v průběhu dospívání, případné známky onemocnění a zranění. Moderní digitální fotoaparáty nám dovolují fotografii ve vysoké kvalitě převést do papírové podoby, v elektronické formě ji posílat elektronickou poštou, vkládat na vlastní či hostingové webové stránky, promítat přes dataprojektor jako diapozitivy atd.
Nechci si přirozeně nárokovat patent na chytrost, nicméně na základě vlastní mnohaleté zkušenosti mohu potvrdit, že využití nových poznatků a aplikace výše uvedených chovatelských postupů do praxe slouží především ku prospěchu našich chovanců, k jejich lepšímu poznání a zajištění co nejkvalitnějšího života. Každý potenciální chovatel by si měl dobře rozmyslet, zda je ochoten a schopen svým svěřencům zajistit ty nejlepší podmínky k životu a pokud možno i zdárnému rozmnožování. Zvířata si to přece zaslouží!
Autor textu: František Koubíček
Autor fotografií zdroj: František Koubíček
