Historici nám zanechali mnoho zpráv o činech slavných lidí starověku. Už daleko méně víme o jejich vlastním životě. Přes propast dvou a půl tisícile...
Historici nám zanechali mnoho zpráv o činech slavných lidí starověku. Už daleko méně víme o jejich vlastním životě. Přes propast dvou a půl tisíciletí se nám však zachovaly zprávy o nejslavnějším koni starověku - Bukefalovi (někdy též Bucephallos nebo Búkefalás). Jeho majitelem nebyl nikdo jiný než Alexandr Veliký, největší válečník a dobyvatel starověku.
Legenda praví, že Bukefala dostal makedonský král Filip II, otec Alexandra Velikého. Nikdo z jeho jezdců nebyl schopen se udržet na hřbetě tohoto hřebce. Zkrotil ho až Alexandr. Byl však jediný, koho tento bujný kůň na svém hřbetu snesl. Provázel ho po celou dobu jeho výbojů.
• kamenný reliéf Alexandrova otce makedonského krále Filipa II.
Zajímavý je také původ jména -- Bukefalos. Podle některých zdrojů byl prý mohutný a jeho hlava svým vzhledem připomínala spíše hlavu býka než koně. Někteří historici zase jeho jméno připisují bílé skvrně na hlavě, která měla podobu býčí hlavy. Pravdu se asi nikdy nedozvíme, ale i podle různých dobových vyobrazení šlo pravděpodobně o koně skutečně mohutné postavy, kterého mohl ovládat jen vynikající jezdec.
Po smrti Filipa II. se Alexandr stal králem Makedonie. To mu bylo asi dvacet let. Slavný syn slavného otce chtěl dokázat, že královská koruna mu právem patří. Proto po celou dobu své vlády vedl válku a přes své mládí dokázal dobýt celý tehdejší známý svět. Pod jeho mečem padala jedna velká říše za druhou a jen únava a nemoci věrných makedonských a řeckých vojáků mu zabránily dobýt Indii.
• Mozaika, zobrazující slavné vístězství Alexandra Velikého v bitvě u Issu v listopadu roku 333 př. n. l. Originál se nachází v Národním Muzeu v Neapoli. Je vytvořena bezmála z jednoho a půl milionu barevných kamínků, ne větších než 4 milimetry. Vlevo je vyobrazen Alexandr Veliký, který svým kopím sráží perského vojáka, který se mu snaží zabránit v útoku na krále Dareia III. Ten se nachází uprostřed nahoře na válečném voze.
Na svou pouť, ze které se nikdy nevrátil, vyrazil někdy na jaře roku 334 př. n. l. Nejprve zabezpečil celé Řecko včetně poloostrova Peloponés a pak překročil úžinu Bospor a Dardanely (v době Alexandra zvaná Helléspontská úžina). Na hřbetě černého hřebce Bukefala začal měnit svět podle obrazu svého. Doprovázelo ho třicet tisíc pěšáků a pět tisíc jezdců.
Odvěký rival Řeků, Perská říše krále Dareia III., se nehodlala smířit s vpádem vetřelců. Jejich armáda se postavila Alexandrovi u řeky Gráník a byla téměř zničena. Alexandr pak se svými vojáky postupoval podél pobřeží Středozemního moře k jihu. Nakonec se s Dareiem III. a jeho armádou znova střetl u řeky Issu, kde perské vojsko totálně zničil.
• busta Alexandra Velikého od sochaře Menase, pravděpodobně konec druhého století n. l. Nalezena v Magnésii
Bitva u Issu se stala předlohou pro velkou mozaiku. Na ní je úplně vlevo vidět Alexandra na Bukefalovi, jak vede Makedoňany do boje. Uprostřed je na válečném voze perský král Dareios III. Z výrazu jeho tváře je znát obrovský strach a údiv.
Alexandr se svým vojskem pokračoval v cestě do Fénicie a později do nitra Perské říše. V následujících deseti letech nepoznal hořkost porážky, obsadil všechna území, která byla pod správou Persie, dobyl i další a rozhodl se pokořit i Indii.
• Alexandr Veliký se svou matkou Olympií na řecké onyxové kameji, pravděpodobně ze třetího století př. n. l.
Alexandr si svého koně nesmírně cenil. Arriános popsal příhodu, kdy byl Bukefalos na území Úxiů uloupen a odvlečen z makedonského tábora (v nepřítomnosti Alexandra). Alexandr se tak rozčílil, že nechal po celém okolí vyhlásit zprávu, že pokud mu Bukefala nevrátí, nechá srovnat se zemí všechna úxijská města a obyvatele v nich pobije. Hrozba byla tak účinná, že Bukefalos byl ihned vrácen.
• Bronzová socha Alexandra Velikého na Bukefalovi, nalezená v Herkuláneu. Pocta vítězství Alexandra v bitvě u Gráníku. Proto je u jeho levé nohy kormidlo, jako symbol překročení řeky.
V létě roku 326 př. n. l. se Alexandrova armáda utkala s indickým králem Pórem u řeky Hydaspés. Někteří historici tvrdí, že při překračování řeky byl Bukefalos smrtelně raněn indickou střelou a zemřel na následky zranění, když předtím s vypětím všech sil dopravil svého jezdce (Alexandra) na břeh.
Římský historik Arriános, který byl pravděpodobně posledním, který měl možnost nahlédnout do spisků a pamětí přímých účastníků tažení Alexandra Velikého, však tvrdí, že Bukefalos zemřel stářím a vyčerpáním. V té době mu totiž bylo skoro třicet let.
Alexandr byl velmi smutný, když jeho kůň uhynul. Na jeho počest nechal nově budované město pojmenovat Bukefalia. V celé lidské historii je to patrně jediné město, které bylo pojmenováno podle koně. Leželo v západní Indii u pramenů řeky Hydaspés, zhruba na stejné rovnoběžce jako dnešní Kábul v Afghánistánu.
Alexandr se už nikdy domů nevrátil. Poté, co jeho vojáci odmítli jít do nitra Indie, vrátil se zpět do Babylónu. Tam onemocněl horečkou a po několika dnech zemřel. Bylo mu třicet tři let.
(převzato z časopisu Český reiner)