Chtěl bych se s vámi podělit o své zkušenosti s chovem a odchovem tohoto menšího druhu suchozemských želv. Mám totiž pocit, že tyto dříve oblíbené želvy z našich chovů postupně mizí, což je jistě škoda.
Rozšířeny jsou v Íránu, Afghánistánu, Pákistánu, Kazachstánu a Turkménii. Zde s ohledem ke klimatickým změnám aktivují od března do července, tedy pouze 4 - 5 měsíců. Za tu dobu musí dohonit úbytek váhy vzniklý zimováním, musí se spářit a následně i naklást vejce. V červenci pak upadají do letního spánku, z něhož takřka plynule přejdou do spánku zimního, když se na podzim prudce ochladí.
Na rozdíl od jiných zástupců rodu mají oválný a plochý karapax. Zbarvení je nevýrazné, má světlou rohovinovou barvu s tmavší kresbou. Hlava je poměrně dost velká se silnými čelistmi. Typické jsou 4 silné drápy na předních i zadních končetinách. Samec se liší od samice jen delším ocasem a menší velikostí.
Před 12 lety jsem koupil, aniž bych věděl o jaký druh a pohlaví se jedná, suchozemskou želvu. Při prohlížení různých terarijních knížek jsem zjistil, že se jedná o želvu stepní (čtyřprstou). V současnosti chovám již 3 ks dospělých a 2 ks mláďat z vlastního odchovu. Jsou umístěny v teráriu 160 cm×65 cm×60 cm, jehož dřevěné dno pokrývá směs 2/3 akvarijního štěrku a 1/3 říčního písku. Boční stěny ubikace jsou tvořeny poloprůhledným plexisklem, vpředu jsou skleněná posuvná dvířka. Osvětlení tvoří dvě zářivky 18 W a terárium je vytápěno dvěma bodovými žárovkami 75 W. Jelikož mám chov umístěn v chladnější verandě, používám i podlahové vytápění 2×20 W (topné cihly), které je zvířaty vyhledáváno především v noci a brzy zrána. Teplota pod žárovkami a povrchová teplota jiných zdrojů by neměla přesahovat 40 °C.
Tyto želvy mají rády teplo a sucho. Prakticky vůbec nepijí - alespoň jsem je nikdy pít neviděl - veškerou vodu získávají z potravy.
Já ve svém chovu krmím na jaře salátem, čínským zelím, jablky, strouhanou mrkví, listy i květy smetanky lékařské, listy květáku a kedluben, občas houskou v mléce. Na rozdíl od jiných chovatelů nepodávám nikdy živočišnou potravu mimo tu a tam předkládaného kousku tvarohu.
Želvy by měly mít neustále přístup k písku a kamínkům, které jim pomáhají trávit. Jako zdroj vitamínů používám celoročně VITAMIX-REP pro plazy a rozdrcené vaječné skořápky. Můj názor je, že pokud mají tento vitamínový preparát a letní slunění, není již potřeba přisvěcovat zdrojem s UV zářením. Občas, z estetických i zdravotních důvodů, je dobré želvy otřít mokrým hadrem a po uschnutí je lehce natřít stolním olejem nebo červenou indulonou.
Od května přemisťuji zvířata do venkovního výběhu, který má rozměr 300 cm×150 cm a výška je asi 60 cm. Ohrádka by měla být zapuštěna alespoň 30 cm do země, protože želvy velmi dobře hrabou. Já mám osobně zapuštěny betonové dlaždice pod bočnicemi výběhu. Na ochranu proti kočkám a kunám používám dřevěné rámy s pletivem (oka asi 2,5 cm), kterými ubikaci zakrývám.
Pro zajímavost uvádím velikost a hmotnost mých 3 starších želviček:
- Samice, stáří asi 18 let, hmotnost 1,4 kg, délka 18 cm.
- Samice, stáří 6 let, hmotnost 0,8 kg, délka 13,5 cm.
- Samec, hmotnost 1,3 kg, délka 17 cm.
Koncem léta, když noční teploty klesají, přenesu želvy zpátky do vnitřního terária. Nadále jim přisvěcuji, ale již nepřitápím. Jakmile teplota klesne na 15 °C, želvy vykoupu ve vlažné vodě, kde se i vyprázdní. Po oschnutí je umístím do bedničky, která by měla být dost velká - cca 3× délka želvy, 2× délka želvy na šířku a asi 40 cm vysoká. Na dně je 5 až 10 cm písku. Na písek uložíme želvu a zasypeme 30 cm vrstvou suchého listí nebo hoblovaček bez pilin.
Bedničku umístíme do chladného sklepa, kde by se teplota vzduchu měla pohybovat mezi 5 až 10 °C. Bedničku zakryjeme pletivem proti hlodavcům.
Želvy je dobré každý měsíc prohlédnout (aniž bychom je moc rušili), zda jsou v dobrém zdravotním stavu. Pokud zjistíme, že se jim tvoří u nosních dírek hlen a teče jim z očí, je to důsledek špatného zazimování -- průvan, velká zima, nebo byly nastydlé už od konce léta. Je třeba želvu ihned přemístit do teplejšího terária a pozvolna jí zvedat teplotu až na 32 °C. Zhruba po třech dnech začne přijímat potravu, kterou musíme obohacovat o vitamíny ve větším množství, než za normálních okolností. Případně se poradíme s veterinářem, který aplikuje vitamíny v injekcích. Dále už nezimujeme a držíme želvu až do jara v teple.
Zdravé želvy na jaře pro probuzení a po patřičném vyhřátí v domácím teráriu jsou velmi aktivní a potravu přijímají v ohromném množství.
Nejdříve chovám obě pohlaví odděleně a pouštím je k sobě brzy zjara jen na dobu páření. Samec začne samici obíhat a neustále se kolem ní točí a snaží se ji kousat do hlavy a předních nohou, a to dost surově (někdy teče i krev). Většinou je to dáno nedostatkem prostoru v teráriu, čím je prostor menší, tím je možnost zranění samice větší. Samec neustále samici okusuje a poklepává hlavou, tím se snaží upoutat na sebe pozornost a donutit partnerku, aby zvedla zadní část krunýře (proto to kousání do předních nohou). Ve chvíli, kdy se želva nadzdvihne, samec jí rychle oběhne a začne kopulovat. Ne vždy se mu to však podaří. Těchto marných pokusů může být až padesát denně. Pokud je přijat, samotný akt trvá 15 až 30 minut, samec se při něm ozývá dost hlasitými hekavými zvuky. Pak samcova agresivita klesá.
Po dalších třech až čtyřech týdnech začne být samice nervózní, zmateně pobíhá po teráriu a hrabe na různých místech. Toto chování trvá asi pět dnů, potom dojde, obvykle v ranních hodinách, ke snůšce 2 - 6 vajíček. Vajíčka jsou podle stáří a velikosti samice dlouhá 32 - 42 mm. Jsou bělošedá, vejcovitého tvaru s vápenitou skořápkou. Podle literatury je samice ihned po nakladení zahrabe, ale u mě se o to nikdy ani nepokusila.
Vejce umisťuji do inkubátoru s teplotou 29 - 30 °C a vlhkostí vzduchu 85 - 90 %. Líheň je vyrobena podomácku ze staršího akvária zakrytého šikmo položeným sklem, vytápění zajišťuje vlhkovzdorný topný kabel. Jako u jiných plazů je třeba vajíčka nechat v poloze, ve které byla snesena a neotáčet s nimi, proto je ukládám do líhně na molitanovou podložku s fixačními důlky. V žádném případě nesmí na vajíčko kapat voda, která se vypařuje z nádoby umístěné na dně líhně. Při dané teplotě a vlhkosti trvá inkubace 82 - 98 dnů.
V mém chovu jsem se pokusil o líhnutí jen dvakrát, ale zato vždy s dobrým výsledkem. Poprvé snesla samice 4 vajíčka, ze kterých se vylíhly 3 želvičky, čtvrté vajíčko nedokončilo svůj vývoj a odumřelo asi po padesáti dnech. Podruhé želva snesla 5 vajíček, ze kterých se vylíhly 4 želvy, páté vajíčko odumřelo zase asi po 60 dnech. Někdy se stane, že zdravá samice vyklade po pěti týdnech po první snůšce ještě snůšku druhou.
Mláďata chovám pod žárovkou s bílým světlem. Teplotu udržuji mezi 25 - 30 °C. Jako substrát používám lignocel. Malé želvičky začnou přijímat potravu asi tři dny po vylíhnutí. V prvním roce života bych nedoporučoval housku v mléce a tvaroh, jinak jim předkládám totéž co želvám dospělým. Vitamíny musíme podávat už od první chvíle v přiměřeném množství (Vitamix podávat dle návodu).
Želvičky je třeba první rok chovat ve vyhřívaném teráriu a nezimovat, za slunečných dnů je ovšem můžeme na hodinu i dvě vynést ven. Druhým rokem už zůstávají venku celé léto s dospělými.
Nakonec bych chtěl podotknout, že chov suchozemských želv je velmi zajímavý koníček. Každý zájemce by si však měl uvědomit, že nejde o hračky pro malé děti, ale o živé tvory vyžadující potřebnou péči, výběh a slunce. Myslím ale, že si náš zájem zaslouží.