Když jsem byla malá, prchala jsem vždy na výstavách od jezevčíků ke kruhu setrů a tam jsem v němém úžasu obdivovala jejich krásu a eleganci. Prostě mi učarovali. Rodiče měli výhodu a věděli, kde mne hledat. Též mnoho času strávili právě u setrů. Již tehdy bylo na co koukat. Setrů bylo podstatně více než dnes (asi to souvisí s jejich loveckou upotřebitelností), hlavně anglických a irských. Tiše jsem záviděla jejich majitelům a tajně jsem snila o tom, že jednou až nebudu bydlet v Praze, tak... Uběhlo pár let a setři naplňují veškerý můj volný čas. Jsem s nimi šťastná a můj život je velmi bohatý. Smutná je ta realita, že se jejich stavy snižují a na výstavách potkáte angličana, když máte štěstí, na začátku posuzování a eventuelně na konci výstavy při závěrečných přehlídkách.
Obvykle jsou označováni jako ohaři nebo psi stavěcí. Jednoduše mají schopnost vystavovat. Jejich další dělení je dle původu: ohaři britští - ostrovní a kontinentální, pocházející z evropské pevniny. Britští ohaři se dále dělí na krátkosrsté a dlouhosrsté. Jediné plemeno představující zástupce krátkosrstých je pointr. K dlouhosrstým patří setři, a to nejhojnější irský setr, gordonsetr, kterému se též říká skotský setr, irský červenobílý setr a anglický setr. Název setři je odvozen od anglického to sit, sitting, což znamená sedět, posadit, nebo od set, setting - položit. Dříve se jim říkalo také sitters. Ve staré češtině se užívalo “psi líhaví”. Všechna tato pojmenování byla odvozena od jejich typické vlastnosti - vystavování v leže.
Vystavování je typická vlastnost pro všechny ohaře. Je to schopnost označit nalezenou zvěř zaujetím zvláštního strnulého postoje, při němž nos psa, hřbet a přímo vzad natažená oháňka tvoří zhruba přímku a jedna hrudní končetina bývá zdvižená a pokrčená. Není známo, kde se schopnost vystavování vzala, jisté je, že byla pro lovce výhodná a cílevědomým postupem chovatelsky podchycena a posléze upevněna.
Přestože jsou setři i pointr původu ostrovního, jejich kořeny je nutno hledat na jihozápadě evropské pevniny. Dnes bývají setři většinou považováni za produkt spojení předků pointra s předky slídičů či španělů. Ti pocházejí z Iberského poloostrova a z Francie.
Španělé z britských ostrovů mají stavbu těla blízkou francouzským dlouhosrstým ohařům. Pro řadu kynologických odborníků jsou setři přechodnou formou mezi slídiči a pravými ohaři.
Za zmínku by také stála oblast pracovní. Angličtí setři se zúčastňují speciálních zkoušek - Field Trials (FT), což je polní hledání. Tato soutěž se od jiných zkoušek psů podstatně liší. Vznikla v Anglii v druhé polovině 19. století, původně docela spontánně, když majitelé psů porovnávali výkonnost svých ohařů. Setři jsou skuteční specialisté. Jejich úkolem je zvěř, především pernatou (bažant, koroptev, křepelka), vyhledat a vystavit. Na jejich hledání a vystavování jsou kladeny vysoké požadavky. Pro samotné posouzení je významný styl práce, pohyb, prostornost, tempo i “dalekost” hledání, rychlost a samozřejmě i ovladatelnost. Důležitý je i nos. Další významnou a dědičně podmíněnou schopností těchto plemen je “přiznávání” zvané též “sekundování”. Jedinec, který hledá společně s druhým psem, zaujme typický postoj jako při vystavování, když spatří svého partnera, který narazil na zvěř, vystavovat. Na viděnou vystavujícímu psovi sekunduje, aniž by sám cítil pach zvěře. Při tomto typu zkoušky je kladen důraz hlavně na schopnosti závislé na vlohové výbavě jedince.
Vývoj plemene se ovšem v žádném případě nezastavil. V USA i ve Velké Británii, Itálii, Německu, Rakousku i v dalších zemích došlo postupem doby k odlišení dvou linií: pracovní a výstavní. Milá povaha a atraktivní vzhled učinily totiž z anglických ohařů velmi oblíbeného společenského a výstavního psa. V cizině se poměrně často pro jejich rychlost používají i na agility.
Naštěstí naše podmínky chovnosti jsou takové, že kloubí krásu a eleganci s pracovní upotřebitelností, a tak se zatím psí atrapy s potlačenými loveckými instinkty bát nemusíme.
Zkoušky mohou probíhat sólo (samostatně) a nebo couple (ve dvojicích), přičemž na vyšších soutěžích se běhá v párech. U nás jsou vypisovány FT jednak jako klubové zkoušky a dobrou tradici a velkou oblibu, hlavně u cizinců, si získal Mezinárodní FT konaný v obci Klapý na Litoměřicku. Počet přihlášených psů bývá kolem stovky, soutěží se 3 dny v kategoriích derby -- sólo, couplé, soutěž je určena pro mladé psy do věku 3 let, sólo a páry. Kromě zajímavých diváckých zážitků nad neuvěřitelnými výkony psů, zde není nouze ani o zábavu. Samozřejmě setři nechybí ani na ostatních loveckých zkouškách, často jsou zastoupeni i na vrcholných soutěžích a memoriálech. Přesto ale nejtypičtější a nejspecializovanější je stále zkouška FT.