Koně a jejich parazité - 1.díl

Pastvina a vnitřní paraziti. Jeden bez druhého prostě nebudou. Pohybují-li se koně na pastvině, mají vnitřní parazity. Tato nepříjemná malá stvoření, která dokážou narušit dobré zdraví koní, úspěšně maří veškeré pokusy vědců je úplně zničit. Je pravda, že parazity můžeme mít pod kontrolou, ale dokud budou existovat koně, paraziti je budou s největší pravděpodobností provázet.

Parazité u koní

Je to paradox, že právě to prostředí, kde se parazitům nejlépe daří, je vlastně nejvhodnějším a nejzdravějším místem pro koně - pastvina. Proč vůbec proti parazitům bojovat? Důvodů je hned několik:
1. Vnitřní parazité mohou zapříčinit těžké koliky, buď proto, že úplně ucpou střevo nebo naruší tepny, které do střeva přivádějí krev.
2. V menším množství neustále dráždí a poškozují střevní sliznici a onemocnění se může projevit až po létech -- například neustále se vracejícími mírnými kolikami, špatným trávením, dlouhotrvajícími průjmy…
3. Především mladí koně, jsou-li začervení, špatně rostou, protože jejich střevo není schopno vstřebat všechny živiny, které dostanou v krmivu. Většinou z nich nikdy nebude takový kůň, jaký by mohl být.
4. Larvy některých druhů parazitů putují tělem koní a poškozují jednotlivé orgány.

Je známo asi 150 druhů vnitřních parazitů koní. My si v tomto článku řekneme něco o těch nejdůležitějších a nejčastějších. Většinou je najdeme v místech, kde je nadměrná populace koní. Pokud obývá hodně koní malé území, šance, že se nakazí parazity, roste opravdu geometrickou řadou.
Jen tak nahlédněme do života divokých koní. Je opravdu výjimkou, že by divoký kůň, pohybující se neomezeně po území o rozloze více než tisíc akrů, byl vážně napadený vnitřními parazity, dokonce ani tehdy, když nikdy nebyl odčervován. Důvod je jednoduchý: k tomu, aby se kůň nakazil, potřebuje trávu znečištěnou trusem. Ale divocí koně se pasou na jednom místě vždy jen chvíli, potom putují dále a trus nechávají daleko za sebou. Larvou L3 se nenakazí, protože ta se prostě ještě nestačila z vajíčka vyvinout. A než se vrátí zpět na místo, kde se už jednou pásli, je velká pravděpodobnost, že uplynula příliš dlouhá doba na to, aby L3 přežila. Vývojový cyklus parazita je přerušen.
Srovnejte život divokých koní se životem koně na ohraničené pastvině - ten nemůže putovat dál a trus nechat daleko za sebou. Také podnebí má velký vliv na zamoření parazity. Koně, žijící v teplých, vlhkých oblastech jsou v mnohem větším riziku než ti, kteří žijí v krajinách s horkým a suchým klimatem.

Malí strongylidé (malí měchovci)

Vnitřním parazitem číslo jedna jsou v dnešní době malí strongylidé, kteří patří k hlísticím. Najdeme je všude, kde se koně pasou. V boji o prvenství dokonce zvítězili nad dřívější “jedničkou” - velkými strongyly. Ti byli nejčastějšími vnitřními parazity ještě do poloviny 80. let a bylo jimi napadeno více než 50 % dospělých koní. V té době totiž přišla na svět skvělá zbraň - ivermectin. Ve stádech koní s dobrým managementem začali k odčervení používat ivermectin (nebo později i moxidectin) a dá se říct, že velcí strongylidé zde byli téměř vyhubeni. A tak se ekonomicky i zdravotně nejnebezpečnějším parazitem stali malí strongylidé.
Řekneme si něco o jejich vývojovém cyklu a jak vlastně koním škodí:
Vývojový cyklus začíná, když kůň pozře larvu třetího stádia (L3). Tato larva se nachází na trávě znečištěné koňským trusem. L3 se přes jícen, žaludek a tenké střevo dostane do tlustého střeva, kde se zavrtá do sliznice jeho stěny a tam se z ní vyvíjí larva čtvrtého stádia (L4). Té se odborně říká “encystovaná cyathostoma”. Encystovaná cyathostoma může ve střevní sliznici zůstat v inaktivované formě několik týdnů až dva roky či déle. Dokud je L4 encystovaná, vyvolává pouze velice malou zánětlivou reakci ve střevě. Problém nastane, samozřejmě, pokud je ve sliznici střeva takových larev hodně. A další, ještě větší problém nastane, když se tyto larvy začnou “budit”.
Jakmile se L4 “vzbudí”, tedy zaktivuje, začne žít, začne vytvářet různé látkové zplodiny a na ty reaguje sliznice střeva zánětem. Stupeň poškození střeva a příznaků onemocnění se různí podle množství larev. Může se projevit mírnou až těžkou kolikou, snížením bílkovin v krvi, těžkým průjmem a hubnutím. Zatím se ještě neví, jaký podnět zaktivuje encystované cyathostomy, ani proč se jich “vzbudí” velké množství najednou. Vědci z USA například zjistili, že v severních státech se larvy “budí” ke konci zimy a na jaře, v jižních částech USA zase většinou v létě a na podzim.
Jakmile se encystovaná cyathostoma zaktivuje, vyvine se z ní dospělý jedinec. Samička po oplození produkuje vajíčka. Tato vajíčka se dostanou do trusu a spolu s ním vypadnou z koně ven, do trávy. Zde se z vajíček vylíhnou larvy L1, z nich se vyvinou larvy L2 a z nich známé L3. Tyto larvy opět kůň při pastvě pozře a vývojový cyklus je uzavřen.

Člověk do tohoto cyklu může snadno zasáhnout - bude-li kombinovat dobrý management pastviny s plánovaným odčervováním, podaří se mu Nepřítele koní z pastvin číslo jedna celkem dobře kontrolovat. Pozor! Schválně jsem použila slovo “kontrolovat” a ne odstranit. Nízký stupeň napadení malými strongyly je dokonce i tak trochu žádoucí, protože díky tomu koně získají potřebnou imunitu.
Dříve, než si řekneme něco o antiparazitikách (což jsou látky, které slouží k odčervení) a o tom, jak se starat o pastvinu, aby byla co nejméně zamořená parazity, zmíním se ještě o dalších důležitých vnitřních parazitech koní, se kterými se budeme setkávat. Ti sice nebudou tak častým “návštěvníkem” útrob našich svěřenců, ale o to větší a těžší škody mohou způsobit. Pouze tehdy, když pochopíme jejich vývojové cykly, budeme moct proti nim úspěšně bojovat.

Škrkavka koňská

Škrkavky jsou především problémem u hříbat a rostoucích koní. Jakmile kůň dospěje, vytvoří si proti nim dostatečnou imunitu.
Vývojový cyklus škrkavky začíná ve chvíli, kdy kůň pozře vajíčko uchycené v krmivu nebo ve vodě. V kontaminovaném prostředí (to je především pastvina, stáj, výběh) může takové vajíčko přečkat až 10 let a být stále schopné napadnout koně a v něm se dále vyvíjet!
V tenkém střevě vajíčko dozraje, uvolní se z něho larvy, které se zavrtají do sliznice střevní stěny. To ale nestačí, larvy se totiž dostanou dál - do žil. V krvi putují tělem koně, jdou játry i srdcem až do plic. Tam projdou z plicní tkáně do plicních sklípků a z nich do malých průdušinek. Kůň je vykašle a ve většině případů se ani nedostanou ven, protože je hned polkne a ony se dostanou zpět tam, kde začínaly jako vajíčka, do tenkého střeva. A v něm larvy dospějí. Pokud nikdo a nic nezasáhne do jejich růstu, mohou být dospělé škrkavky tak velké, že doslova ucpou střevo. V lepším případě dospělé škrkavky “pouze” ubírají mladým koníkům ze střeva živiny.
A nyní přichází důležitá část vývojového cyklu škrkavek. Ty totiž v tenkém střevě nakladou vajíčka a ta se s trusem dostanou ven. Za dva týdny se ve vajíčku vyvine larva, která je infekční. Ve vhodném prostředí čeká ve vajíčku na koně, který ji pozře, aby mohla začít další cyklus. Jedna samička škrkavky může naklást až 200 000 vajíček denně.
Celý vývojový cyklus škrkavek trvá asi 3 měsíce. Chceme-li tento cyklus přerušit, narazíme hned na velký problém - vajíčka v prostředí jsou velice odolná. Počasí na ně nijak nepůsobí, takže mohou ležet na pastvině či ve stáji (jak už jsem psala) i 10 let a larvičky v nich budou stále schopné se v koni dále vyvíjet. No, a pokud máme zamořenou pastvinu a nepodařilo se nám přerušit vývojový cyklus, příští ročník hříbat se na trávě škrkavkami snadno nakazí.
Koně (většinou hříbě) napadeného škrkavkami poznáme podle dlouhé a neupravené srsti, která je matná, koně bývají skleslí a často se u nich objevuje kašel či výtok z nosu, který nereaguje na léčbu antibiotiky.

Velcí strongylidé (velcí měchovci)

O malých strongylidech jsme mluvili, pozor si musíme dávat i na velké strongylidy, přestože už jich je v koňské populaci výrazně méně, než tomu bývalo dříve. Existují tři hlavní druhy velkých strongylů. Nejmenší z nich, Strongylus vulgaris, je dlouhý asi 25 milimetrů, prostřední Strongylus edentatus asi 40 mm a největší Strongylus equinus 50 mm.
Ve vhodném prostředí se z vajíčka vyvine infekční larva za jeden až dva týdny. Vajíčko s larvou kůň pozře společně s trávou nebo jinými znečištěnými rostlinami. Jakmile se dostanou do tlustého střeva, “odhodí” larvy ochranný štít vajíčka a začnou migrovat (putovat po těle).
Larvy Strongylus vulgaris jsou nejnebezpečnější a způsobí v těle koní nejvíce škod. Vyvrtávají si chodbičky v malých tepénkách ve stěně střeva a jimi proniknou až do přední tepny mezikruží, což je céva, která zásobuje krví trávicí trakt. Larvy svojí přítomností narušují tok krve v tepně, protože vytvářejí sraženiny. V tepně přežívají asi 120 dní, během nichž ukončí svůj růst a vývoj. Jakmile dosáhnou určitého stupně vývoje, putují tepnou zpět do tlustého střeva, kde se z nich stanou dospělí strongylidé. Samičky velkých strongylidů nakladou denně až několik tisíc vajíček. Ta se s trusem dostanou ven, ve volném prostředí se v nich vyvinou larvičky, které přilnou na trávu a s ní se opět dostanou do koně. Vývojový cyklus velkých strongylidů trvá šest až sedm měsíců.
Další dva druhy velkých strongylidů mají vývojový cyklus podobný, nemigrují však stěnami velkých cév, ale jdou přes játra. Jejich vývojový cyklus je trochu delší, trvá 9 až 11 měsíců.

Roup koňský

Tito malí parazité tráví na pastvině velkou část svého života, způsobí však koním asi nejméně škody. Jejich vývojový cyklus je poměrně jednoduchý. Dospělé jedince najdeme především v tlustém střevě a v konečníku. Samičky kladou vajíčka okolo řitního otvoru. Vajíčka odpadnou a znečistí pastvinu, vodu, podestýlku nebo žlab. Koně tato vajíčka pozřou při pastvě nebo při pití či krmení.
Největší škody způsobí roupi drážděním konečníku, kůň to pociťuje jako svědění a dře si kořen ocasu. Výsledkem jsou ulámané žíně, zanícená kůže a infekce v místech, která si dřením poranili.

Tasemnice

Tasemnice můžeme najít u mladých i starých koní. Jsou to vnitřní parazité, kteří potřebují mezihostitele. Tím bývají malí roztoči, kteří volně žijí na pastvinách. Infekční proces začíná, když roztoč pozře vajíčka tasemnice uchycená v trusu koně. Budoucí tasemnice se v roztoči vyvíjí v infekční formu. Kůň při pastvě pozře i roztoče s budoucí tasemnicí, která se dostane do jeho střev a tam za dva měsíce dospěje v tasemnici, jak ji známe.
Velké množství tasemnic narušuje zdravotní stav koně tím, že způsobuje tvorbu vředů v tlustém a slepém střevě, koliky a těžké formy zácpy.

Strongyloidi (nitkovci)

Celý název tohoto parazita je Strongyloides westeri. Napadá především hříbata, která pozřou infekční larvy v mateřském mléce nebo v podestýlce (velice často je jimi zamořená hluboká podestýlka ve velkých volných stájích různých hřebčínů či odchoven hříbat). Larvy jsou navíc schopné provrtat se do těla hříběte skrz kůži. Potom migrují přes plíce do tenkého střeva a během cesty po sobě zanechávají škody.
Vývojový cyklus tohoto parazita trvá pouhé dva týdny a mladí koníci si velice rychle proti němu vytvoří dostatečnou imunitu, takže dospělé koně napadá jen v ojedinělých případech (je-li jejich imunita narušená nemocí nebo stářím).
Přestože je jejich vývojový cyklus tak krátký, mohou hříbata během těchto dvou týdnů vážně onemocnět. Bývají postižená těžkými průjmy, které nelze nijak vyléčit a hříbata jsou velmi vysílená.

Koňští střečci

Koňské střečky můžeme počítat mezi vnitřní parazity koní, jejich vývojový cyklus se však od předešlých dost liší. Jedná se totiž o larvy zvláštního druhu mouchy. Dospělá “moucha” během letních měsíců obtěžuje koně na pastvině, létá neustále okolo jejich končetin i těla.
To by však až tolik nevadilo, horší však je, že samička naklade žlutá vajíčka do srsti na končetinách koní, postižené místo je svědivé a koně si je olizují. V dutině ústní se z vajíček vylíhnou larvy, zavrtají se do šíjového vazu koní, do jazyka nebo do sliznice pysků. Tam se z nich za dva týdny vyvine larva druhého stádia a ta migruje do žaludku. V něm přežívá devět měsíců - to znamená do jara. Tehdy larva opět vycestuje ven, “vyklube” se z ní dospělá moucha a cyklus se opakuje.

Larvy většinou nezpůsobují v žaludku koní velké škody (i když jsou známy i takové případy), mnohem více zla napáchají v jazyku koně a ve sliznici pysků.
Protože dospělí střečci jsou aktivní koncem léta, dříve, než přijdou první podzimní mrazíky, je třeba zahájit boj proti nim právě v tuto dobu.

(pokračování příště)