Téměř každý, kdo chová tuto nádhernou, mírumilovnou krajtu, se určitě již setkal s tím, že najednou přestala přijímat potravu. Pomineme-li skutečnost, že had opravdu vážně onemocněl, příčin může být několik.
V prvé řadě je třeba uvést, že příjem potravy u tohoto druhu úzce souvisí s ročním klimatickým a tím pádem i rozmnožovacím cyklem. P.regius obývá západní a střední Afriku. Tropické dešťové klima zaujímá pouze střed areálu výskytu (Konžská pánev), směrem k okrajům (na východ i na sever) se stále více prolíná se střídavým obdobím dešťů a sucha, tím se zvětšují i teplotní a vlhkostní rozdíly jednotlivých období. Někteří samci proto přijímají potravu jenom v období dešťů (březen až listopad, v okrajových oblastech duben až říjen) a zbylých 5 - 6 měsíců se dokáží bez újmy na zdraví postit. Po skončeném období dešťů a následném páření v chladnějším prostředí, přestávají většinou přijímat potravu i zabřezlé samice. Ty začínají žrát až po nakladení vajec (4 měsíce), mnohdy až po jejich inkubaci (t.j. až 7 měsíců po oplození). Většina druhů krajt se páří pouze každý druhý rok, tím je samozřejmě ovlivněn u samic P. regius i příjem potravy. Jinak mimo období březosti přijímají potravu zpravidla bezproblémově. Samozřejmě, že jsou výjimky, tak jako u jiných hadů i u krajt královských existují nežraví nebo naopak velice žraví jedinci.
Jelikož rozmnožování této krajty v zajetí je spíše výjimečnou událostí, drtivá většina zvířat v lidské péči pochází z odchytů ve volné přírodě nebo z tzv. faremních odchovů. Zdlouhavý dovoz v naprosto nevyhovujících podmínkách, změna prostředí a klimatu, většinou přemnožení parazité a roztoči, to vše vede k nevyhnutelnému stresu a následnému odmítání potravy v zajetí po dlouhé měsíce.
Jedním z důvodů, proč krajta nechce žrát, může být i druh nabízené potravy. Krajty královské jsou zpravidla zvyklé již z přírody na pach určitých druhů hlodavců a násilný přechod na laboratorní myši nebo potkany je pro ně nevyhovující. Tyto krajty se zřejmě živí jenom hlodavci. Nemám zkušenost s tím, že by někdy přijaly třeba vrabce nebo jednodenní kuře a i v odborné literatuře je toto zmiňováno. Doporučuje se předkládat různé druhy drobných savců (potkany, křečky, myši), aby had měl na výběr. Krajty jsou někdy náladové a odmítají i hlodavce odlišné barvy, než na jakou jsou zvyklé. Také velikost potravy hraje svou roli, pro “nežravé” jedince se všeobecně doporučuje podávat raději menší sousta a častěji. Pochoutkou jsou pro ně krysy malé (Mastomys coucha). Proti nechutenství občas pomůže nastřižení břišní dutiny nebo obnažení mozku hlodavce. Pach krve pak probudí v hadovi lovecký pud.
Nechutenství může také zapříčinit nedostatek některých minerálních látek a vitamínů v organismu, zejména se jedná o vitamín B1 - Tiamin a vitamín H - Biotin, jež podporují chuť k jídlu. Vitamín E ovlivňuje nejen plodnost, ale i vliv ostatních vitamínů na organismus. Pro plazy je nesmírně důležitý také vápník a fosfor, které musí být ve vyváženém poměru. Snad nejdůležitějším vitamínem v teraristice je vitamín D. Jeho nedostatek zabraňuje vstřebávání vápníku do kostí, při nadbytku se vápník z kostí naopak vyplavuje a usazuje se ve tkáních. Vitamín D se také vytváří vlivem UV záření v pokožce plazů. Častým letním sluněním nebo podáváním vitamínu D 3 zajistíme dostatečný přísun tohoto vitamínu. Mnoho teraristů má již vyzkoušeno, že každodenním, několikaminutovým ozařováním “nežravých” hadů horským sluníčkem (nebo jiným UV svítidlem) a vyváženým přísunem vitamínů, minerálů a stopových prvků, docílí velice kladného efektu na celkovou kondici hada a tím i zvýšení jeho chuti k jídlu.
Neméně významnou příčinou odmítání potravy mohou být základní chovatelské chyby, jako nevhodná teplota a vlhkost, nedodržení minimálního prostoru, absence vhodného úkrytu, aj. Krajtám královským, ostatně stejně jako většině hadů, se snažíme vytvořit podmínky, které by co nejlépe vyhovovaly jejich potřebám. Ačkoliv tento druh nevyžaduje pro svojí malou velikost i pohyblivost velká terária, přesto je nutné dodržet alespoň minimální doporučené rozměry nádrže (100×60×60), aby se had cítil dobře.
Velice důležité je vhodné místo, kde by se krajta mohla ukrýt. Často postačí kus kůry, dutý pařez, nebo bedýnka s vlhkým rašeliníkem. K lezení použijeme silnější větev. Bez možnosti ukrytí je had v neustálém stresu a většinou pak tvrdošíjně odmítá potravu. Někteří chovatelé doporučují úkryty, které mají otvory svrchu.
Teplota a vlhkost jsou důležité pro všechny plazy, nejenom pro krajty královské. Podchlazení hadi nepřijmou potravu ani kdybychom je přemlouvali. Optimální teplota je mezi 27 - 29 °C přes den, s nočním poklesem až ke 22 °C. Vlhkost by neměla klesnout ani v suchém období pod 60 %, v období dešťů udržujeme vlhkost minimálně 80 %. Jestliže chceme, aby se naši chovanci cítili co nejlépe, musíme i v teráriu zachovat podobné vlhkostní a teplotní podmínky, jaké jsou v jejich domovině.
Pokud ovšem selžou všechny osvědčené recepty, pak nezbývá než po určité době nakrmit krajty násilně. Jak dlouhá je tato doba a kdy nastal ten správný okamžik k umělému nakrmení, není ovšem snadné určit. Tady hodně záleží na pozorovacích schopnostech teraristy, který by měl poznat, jestli je had ještě v dobré kondici nebo rychle ubývá na váze a celkově chřadne. V takovém případě už je umělé krmení nezbytné.
Literatura:
Felix J., 1978 Zvířata celého světa - 3 Hadi, SZN Praha
Vergner J., Vergnerová O., 1986 Chov terarijních zvířat, SZN Praha
Čihař J., 1989 Teraristika, Práce Praha
Vergner I., 1990 AT č. 5, Rozmnožení krajty královské Python regius v teráriu
Griehl K., 1998 Hadi - Hroznýšovití a užovkovití hadi v teráriu, Vašut Praha
Burton J. A., 1998 Kniha o hadech, Svojtka & Co. Praha
Kocián M., 2000 Příručka pro teraristy - Hroznýši a krajty, Polaris Praha