“Jak mít koně“ - 4. část

Posledně jsme se seznámili se základními principy dorozumívání, jež používají mezi sebou koně ve stádě a také se dvěma prvky, které jsou nedílnou součástí navázání komunikace s koníky a slouží jako první krůčky při seznamování a v začátcích výcviku. Bylo to hlazení —— jako získávání důvěry, kdy koně rytmickými doteky a laskáním přesvědčíme o tom, že je s námi v bezpečí a nemusí čekat útok predátora a ohýbání při kterém si koně začínáme “změkčovat” a posunovat působením jemného, a když je potřeba, postupně se zvyšujícího tlaku. Kůň se naučí tomuto tlaku pružně uhýbat, tím se stává ovladatelným.

Ohýbání

Po zvládnutí těchto dvou přichází na řadu další, v pořadí třetí prvek — ohýbání bez doteku, a to pouze na mentální tlak. Koně si takto hrají navzájem s oblibou celý den, pomocí pohledů, pohybů uší, oháněním ocasem nebo zvedáním zadní nohy v náznaku kopnutí. Je to řeč jejich těla, jíž vyjadřují: “Když se nepohneš pryč, kousnu nebo kopnu!” Ohýbání na mentální tlak provádíme až poté, kdy kůň zvládne ohýbání pomocí fyzického tlaku, protože kůň se nejprve musí naučit uhýbat tlaku ruky, ohlávky nebo jiné pomůcky než začne reagovat na posunky (stejně jako např. u výchovy psa a jiných zvířat). Důležitým principem je tu použití negativního zesílení místo trestu. Trest je něco, co přichází již příliš pozdě, kůň nerozumí a většinou bere trest jako útok, pravděpodobně odpoví buď strachem nebo protiútokem. Negativní zesílení přichází přesně v momentě, kdy kůň vyvíjí nežádoucí činnost. Jeden z velmi častých příkladů: Pokud třeba dotahuji podbřišník u sedla a kůň se přitom snaží ohnout hlavu s úmyslem chňapnout, protože se mu dotahování nelíbí, použiji negativní zesílení v tom smyslu, že nastavím loket, kůň se o něj uhodí (tzn., že narazí na fyzický odpor a ublíží si sám). Tato zkušenost je pro něj nepříjemná, protože je spojená s bolestí a nepohodlím a zároveň velmi snadno pochopitelná, protože zde nefiguruje strach. Kůň se příště takové situaci rád vyhne, takže vám postačí jen loktem pohnout a naznačit. Kůň už ví, že když neuhne, přijde na řadu bolest.

Postup nácviku ohýbání

Z toho vycházíme i u provedení jednotlivých cviků. Koně můžeme ohýbat všemi směry a na libovolných částech těla, vždy by měl našemu tlaku ustoupit a “změkčit se.” Na fotografiích je uvedeno jen několik nápadů z mnoha. Použitím mentálního tlaku v podobě upřeného pohledu a posunků působíme na koně. Neodpoví-li kůň uhnutím, tlak postupně zvyšujeme až do případného “kousnutí” koncem vodítka, pokud je zapotřebí. Při dalším provedení cviku si je koník vědom toho, že pokud neuhne, přijde kousnutí, které je bolestivé.

Kůň se opět učí reagovat pouze na posunky, ale s tím, že musíme být schopni jej posunovat nejen směrem od sebe, ale i přivolat k sobě, což je mnohem náročnější. Je totiž normální, že koně se při této hře chovají dvěma způsoby: buď od vás na povel špatně odcházejí, ale dobře přicházejí (mají málo respektu a berou vás více jako svého kamaráda a ne šéfa) nebo naopak odcházejí velmi dobře, ale nenechají se jen tak přivolat (mají respektu moc a spíše jsou vystrašení a nedůvěřiví). Řešením je vyvážit respekt a přátelství do úplné rovnováhy a to opět pomocí předchozích prvků (hlazení a ohýbání fyzickým tlakem).

Oddálení a přiblížení provádíme opět na několik fází, jako všechny ostatní cviky, aby měl kůň šanci a dostatek času porozumět, co vlastně chceme:

Fáze 1: Na prověšeném vodítku si koně posuneme rukou na vzdálenost asi 1m od sebe, stojíme čelem k sobě. Uplatníme přípravnou pomůcku třeba v podobě napřažené ruky, vztyčeného prstu a přímého pohledu s energií zaměřenou ven proti koni (každý si zvolí libovolně, co je mu příjemné, důležité je to, že později chceme docílit odcházení koně pouze na tento posunek).

Fáze 2: Pohybem zápěstí nejprve jemně rozvlníme vodítko po celé délce. Těžká karabina zavěšená na ohlávce tak způsobí koni nepohodlí, jemuž se kůň snaží uhnout couváním.

Fáze 3: Nestačí-li fáze 2, rozvlníme vodítko předloktím nebo i celou paží, dokud kůň neodpoví v podobě alespoň jednoho kroku couvání. Ze začátku nepožadujeme více než 1 nebo 2 kroky na jeden podnět, kůň musí mít dostatek času, aby tento princip pochopil. Později koník bude na ukázání couvat až na konec vodítka.

Přiblížení způsobíme tím, že odejmeme soustředěný pohled (tj. mentální tlak), díváme se teď do země nebo na přední kopyta a začneme “ručkovat” po vodítku směrem k sobě nebo pokud je potřeba, vydržíme ve stálém zavěšení, což koni způsobí nepohodlí v podobě tlaku úzké ohlávky za ušima a jakmile se pohne směrem k nám, tlak uvolníme. Opět postupujeme po 1 až 2 krocích, až dokud koně nedostaneme k sobě. Pokud kůň špatně chodí k vám, můžete mu pomoci tím, že před ním při přivolání zacouváte.

Při všech ohýbacích cvičeních se obrňte trpělivostí a věnujte jim dostatek času. Požadujte opakování cviku mnohokrát a při všech příležitostech, kromě rukou pobízejte i různými jinými pomůckami (vodítkem omotaným např. kolem nohou, kolem trupu, koncem dlouhého tuhého biče apod.), protože kůň je zvíře podléhající naučeným zvyklostem. Jakmile se cvik stane zažitým zvykem, kůň už nebude váhat u jeho provedení. S mírou pokročilosti požadujte také perfektní provedení, cvik opakujte prostě tak dlouho, dokud nedostanete, co jste požadovali. Pak si kůň zaslouží odpočinek. Ale vždy si vytyčte pouze reálné cíle, jež jsou v souladu s možnostmi vašimi a vašeho koně. Nespěchejte, prosím, a buďte ke svým koním féroví.