Aymara citrónový

Aymara citrónový je sice pták klidný, ale plachý, proto se u něho projevují sklony ke stresu. Je náročný nejen na uvykání, ale i na podmínky pro chov a proto není vhodný pro začátečníka. Na trhu se těžko shání. Když se nám to podaří, může dojít k náhlému úhynu i když se nám do posledního okamžiku jevil pták jako zdravý. Může se stát, že se aymara, jak se uvádí v literatuře, při chytání a po uchopení do ruky křečovitě stáhne a v tomto stavu zůstane několik sekund i poté, co jsme ho vrátili zpět do voliéry.

Popis

Pojmenování vědecké: Bolborhynchus albifrons
Pojmenování německé: Zitronensittich
Pojmenování anglické: Golden-frontet Parakeet

1,0 je zelený, na spodině bledší a žlutější, čelo, uzdička, přední líce a hrdlo jsou jasně žluté, lícní skvrna je smaragdově zelená. Strany prsou jsou žluté. Spodní krovky křídelní, krovky ruční a vnější letky loketní jsou modravě zelené. Ocasní pera jsou zelená, zobák je rohový, duhovka hnědá, zobák hnědavý. Délka 18 cm.
Jsou známé čtyři zeměpisné formy.
Nominátní forma je rozšířena v pobřežní oblasti západních svahů And a středním Peru. Obývá nepřístupné horské oblasti. Živí se semeny, bobulemi, různými plody a jinou rostlinnou potravou. Nocuje ve skalách, kde také hnízdí. Často hnízdí v písečných stěnách, ve kterých si vyhrabává chodby až 2 m dlouhé.

Výživa aymarů

Když jsme si zajistili aymary citrónové u známého chovatele, měli bychom si je odebrat osobně. To nám umožní seznámit se s podmínkami, v jakých dosud ptáci žili a stejné bychom jim měli zajistit.
Správná výživa aymarů je předpokladem pro jejich úspěšné uvyknutí, bezproblémový chov i případný budoucí odchov. Koneckonců toto je zásada, která platí pro všechny chované ptáky.
Výživa aymarů se skládá ze směsi semen, ovoce, zeleniny, zeleného, minerálií a čerstvých větví. Směs semen má obsahovat vše, s čím krmíme andulky, doplněné lesknicí, ovsem a žíhanou slunečnicí, semencem i kardi. Pro zpestření přidáme pohanku, proso, senegalské proso v klasech, nigr, směs semen pro lesní ptáky (bez řepky) a dietní krmivo pro holuby.
Chybět by neměla vaječná směs obohacená sucharem a sušenými jeřabinami. V zimních měsících se doporučuje zvýšit v této směsi podíl dětské výživy. Na jaře budeme dávat smetánku lékařskou a to nejen listy, ale také květy. Později zařadíme do jídelníčku různé trávy, především s polozralými semeny, jablka, hrušky, zahradní salát i žlutou řepu.
Krmení by se nemělo příliš obohacovat vitamíny, protože předávkování škodí. Přírodní vitamíny jsou vždy vhodnější než vitamíny vyráběné uměle (pozn. Toto je věc názoru a myslím, že když bude chovatel přesně dodržovat návody na užívání vitamínů, chybu rozhodně neudělá!). Pamatovat budeme také na doplňování zásoby říčního písku, gritu, skořápek z vajec aj.

Hnízdění

Literatura popisuje a doporučuje umisťovat aymary citrónové k hnízdění do proletovačky o rozměrech 150D×50H×50V cm. Mimo dobu hnízdění se má chovný pár i s odchovanými mláďaty dát do větší voliéry. Teplota pro přezimování aymarů může být 2 až 5 °C, při hnízdění nejméně 15 °C.
Na hnízdění dáme aymarům budky z prken velikosti 15×15×25 cm, s vletovým otvorem o průměru 4,5 cm. Rozhodneme-li se pro budky kmenové, zvolíme budky s vnitřním průměrem 18 cm a výškou 25 cm. Budku vyplníme do výšky asi 3 cm vrstvou hrubších pilin. Aymarům dáme budku k dispozici ihned, jak je získáme, protože v ní budou nocovat. Snůška čítá většinou 4 vejce, doba vysezování je 21 dnů. Vylíhlá mláďata jsou pokryta šedohnědým chmýřím a po uplynutí 45 dnů jsou zcela opeřená. Budku opouštějí po uplynutí 7 týdnů a o 14 dnů později začínají sama přijímat potravu. Spolehlivě soběstačná mláďata se doporučuje od rodičů přemístit.

Použitá literatura:
Vašíček, M. (1980): Papoušci Nového světa, Svépomoc, Praha
Pfeffer, FR. (2001): Aymary citrónové
Gef. Welt, Ulmer - Verlag