Astrild rudobřichý - 2.část

Estrilda erythronotos (Vieillot, 1817)

Astrild rudobřichý nebývá při dovozech ptákem nejnižší cenové kategorie. Pokud si vzpomínám, nejpřijatelnější cena byla v posledních letech 800,- Kč za pár. Po dovozu jsou skutečně choulostiví a musíme k nim přistupovat opatrně. Rozhodně ne hned do venkovní voliéry. Nesnáší velké rozdíly teplot. Když ven, tak až někdy koncem května a při skutečně teplém, letním počasí, když již i noci jsou teplé. Také krmení vyžaduje určitou opatrnost. Preferují menší druhy prosa, tedy senegal a mohár. Senegal dávám naklíčené klasy každý den. Od konce května i zelené klasy trav, nejvhodnější jsou ovsík a srha. Nemusí mít ještě zrno, ozobávají i květ. Jejich specialitou jsou však některé bobule a ovoce. Seříznu vrchlík mandarinky a dám jim ho na zem. Dužinu vyzobou až na kůru. Pomeranč předložený stejným způsobem jim chutná méně. Takto berou i jablko, ale nejraději žluté hrušky máslovky.

Můj chov a odchov

K prvním ptákům tohoto druhu jsem přišel náhodou. Nafocené jsem je měl a tak jsem váhal, jestli si takto choulostivé ptáky mám koupit. Radši koupím něco, co nafocené nemám. Až jednou v Nymburce na výstavě, jsou to asi čtyři roky, právě odešel Zdeněk Filip a prodávala se tam jeho pozůstalost po posledním dovozu. Byl tam jeden pták jen s jednou nohou, zbytek bez chodidla mu zůstal a o ten se dovedně opíral. Co stojí? Co dáš? Dám 50,-. Je tvůj! Proč to kupuješ? Protože když přežil tohle, přežije všechno. A taky, že jo. Mám jej dodnes. Vystavoval jsem tam tenkrát panenky bornéské a jeden ze z Plzně je mermomocí chtěl a copak stojej? Koupil jsem je v Holandsku jenom proto, abych je mohl vyfotit. Pár to byl, ale staří ptáci, ještě sice hnízdili, vejce však byla čistá. Copak je můžu prodat s čistým svědomím? To prej nevadí, já je ještě zkusím. Tak si je vem, ale kdyby byla ještě mláďata, jedno si musím vyfotit ještě než se vybarví. Tak jsem mu ty ptáky dal. To mu bylo zase nějak žinantní a tak prej, já ti koupím do páru toho druhýho astrilda. Tak tam seděla celá komis, každej pěkně pivo a vybírali, aby to byl pěknej páreček. Byli to dva samci, darovanýmu koni na zuby nekoukej. No takhle se mláďátek, abych je mohl vyfotit nedočkám. Tak jsem jel zase jednou do Holandska, že si to tam dokoupím, minule jich tam byly celý nůše. Jako z udělání jich tam tentokrát nabízel jen jeden prodejce pouhých 6 kusů. Dlouho jsem vybíral a nakonec koupil jeden kus, co by mohl být eventuelně samicí. Když jsem jej doma vybalil, byl trošinku jiný, než ti, co jsem měl doma. Neznatelně tmavšího tónu, na fotografiích to není ani znatelné. Ti moji se s ním moc nekamarádili. Nedávno tento kus uhynul, vyfotil jsem jej ze spodní strany a čeká na pitvu, aby se potvrdilo pohlaví. To nějaký čas potrvá, neboť já sám si ve šťourání v mrtvolkách zrovna nelibuji a potom to obvykle nosím jako dárky jednomu, co se vyzná v kostech ptáků, tak abych něco nezničil. Mezitím jsem se dozvěděl, že tamhle na Moravě dosáhli dva chovatelé odchovů a že mají více samic. Tak jsem jednu samici získal. Hned se oboum samcům líbila, ale dal jsem přednost tomu dvounohému. Ve vnitřní voliérce postavili kulovité hnízdo, ani nebylo dovnitř vidět. Samice seděla velmi pevně, vyhnat z hnízda jsem ji musel násilím. Čtyři vejce byla plná, všechna mláďata se vylíhla a staří je dobře krmili. Dávali přednost míchanici, ovoci, zeleným travám a drobným semenům trav, ježatky a japonského prosa sypaného na zem. Brali i něco málo moučných červů, ne víc než dva nebo tři. Asi po týdnu jsem jedno mládě z hnízda vyndal a snažil se nakreslit jejich hrdelní znaky. Díval jsem se žadonícímu mláděti do zobáku hodinářskou lupou a tak jsem si všimnul, že má v krku nějaký hlen. Do dvou dnů všechna mláďata uhynula, byla to asi nějaká plíseň nebo kvasinky. Byla nakrmená, ale uhynula. Jak postupně hynula, staří je z hnízda vyhazovali. Poslední pak v hnízdě zůstalo mrtvé. Tak zase žádné mláďátko na vyfocení. Letos začala samice nést na zem. Tak jsem je ihned přemístil do voliérky, ale samec zřetelně ještě nebyl v plném toku. Pár prostě docela neladil. Postavili sice hnízdo, ale nebylo to nic uměleckého, takové nějaké nedodělané. Samice snesla jen 3 vejce a pořádně ani neseděla. Tak jsem vejce odebral a dal je pod chůvičky. Jenže na potvoru zrovna takový mizerný pár, buď mají vejce čistá nebo se jim vylíhnou nejvíc dvě mláďata, která stejně nekrmí. Mizérie. Ale na vejcích sedí. Jedno vejce bylo plné a mládě se vylíhlo. Chůvičky samozřejmě nekrmí, ale sedí. Tak co? 

Změna potravy

Dostal jsem takový zbyteček instantní výživy pro umělé krmení mláďat papoušků a tak jsem udělal přiměřeně teplou kašičku a mládě nakrmil. Šlo do dobře. Jak totiž mládě kmitá jazykem, vyvolává to sací efekt, takže máte-li kapičku krmení na začátku umělohmotné injekční stříkačky, mládě vysaje obsah samo. Musíte jen dávat pozor, abyste je nezahltili. Z počátku jsem krmil mládě čtyřikrát za den. Potom se chůvičky vzpamatovaly a začaly pomalu mládě krmit sami. Přidal jsem jim ještě dva pásovníky škraboškové, které rodiče sice vylíhli, ale opět nekrmili. Zpočátku jsem musel opět simulovat rodiče. Strach jsem měl jen z té fáze, kdy mláďata začínají vidět, ale to se již chůvičky dostaly do plné formy, takže nakonec vše dobře dopadlo. Mláďata nakonec opustila budku a dnes již téměř žerou sama, i když je chůvičky ještě občas krmí. Mládě jsem již i vyfotil, takže Vám mohu předložit i výsledek. Mezitím dosáhl odchovu i ten ze z Plzně, měl štěstí, že se nemusel tolik namáhat jako já. (Jména obvykle nechci uveřejňovat bez souhlasu dotyčných osob, ale myslím si, že stejně všichni vědí o kom jde řeč).

Na závěr bych rád požádal případné úspěšné chovatele některých exotů. Potřebuji vyfotit ještě nevybarvená mláďata třeba astrildů šedých, vlnkovaných, oranžolících, vločkovníků červených, straček velkých. Dejte prosím vědět. Rád takové ptáky i koupím. Nakonec mne to vyjde laciněji než cesta někam daleko a nemohu stihnout odchovat všechno sám. Děkuji.