Sdílet:
Vážená redakce...
srdečně Vás zdravím. Rád bych zareagoval na článek z Fauny č. 8/2003 Slezský barevnohlávek od pana Alexandra Veselého.
Chci se vyvarovat slov, že to či ono není pravda, co je v tomto článku o SB napsáno. Kolik chovatelů, tolik zkušeností a i já bych chtěl napsat o svých zkušenostech s SB. Asi 6 roků se snažím chovat tyto holoubky v našich podmínkách, kde jsme obklopeni lesy a jejich obyvateli - dravci. Především jestřáb je dravec, který je příčinou, že tyto holoubky nerozchovám. Když jestřáb loví, SB nejde do vzduchu, ale zaletí do stromů a když to nestihne, tak má chudák smůlu. Mám i poštovní holuby a věřte, je to radost pohledět, jak si poštovní holubi umí poradit i když loví celý pár jestřábů najednou. Je pravda, jsou také ztráty, ale ne takové jako u SB. Pan Veselý se také zmiňuje o polaření SB. Nikdy za 6 roků, co se je snažím rozchovat, ani jeden do pole neletěl. Nenakrmil jsem několik dní, holubi byli hladoví, pletli se pod nohy, jen aby dostali zrníčko. Hladové jsem je vozil na pole s kukuřicí nebo pšenicí. Klec, ve které byli, jsem postavil na zem a okolo nasypal krmení, aby pochopili co po nich chci. Sezobali co bylo a letěli domů. Toto jsem opakoval několikrát, avšak zbytečně. Jednu věc však nechápu. Pan Veselý píše o jejich letových schopnostech a přesto, jak píše, byla již snaha o jejich voliérový odchov. Jaké štěstí pro tyto holuby, že voliérový chov má špatný vliv na barvu peří a na kvalitu opeření. Vždyť moravský pštros byl také dobře polařící holub, zavřel se do voliéry a šlechtil. To samé Benešovský holub, dnes je v několika barvách, avšak špatně nebo nerad létající holub. Hrozím se toho, až se najde chovatel s úmyslem zavřít do voliéry některého z rodu vysokoletců, co by se asi dalo vyšlechtit?
Přeji všem chovatelům hodně úspěchů a krásných chvil se svými miláčky.
František Grézl
Poznámka redakce:
Děkuji panu Grézlovi za zaslaný názor. Jistě nikoliv náhodou ve svém dopise užívá pořekadla "kolik chovatelů, tolik názorů". Různorodost názorů v okrasném holubářství zapřičiňuje spíše než počet chovatelů především pestrá škála faktorů, které ovlivňují každý chov. Mezi nejzákladnější z nich považuji ekosystém kolem holubníku (vesnice, město či samota, lesnatá podhorská oblast, úrodná nížina s ornou půdou, přítomnost predátorů...) a dále původ chovného materiálu, zdravotní kondici, vlastní způsob chovu (volný či voliérový), péči chovatele a zaměření chovu - - výstavní či užitkové. Ze zaslaného ohlasu je patrno, že pan Grézl je příznivcem volného chovu holubů. Přesto, jak se sám zmiňuje, nemůže SB rozchovat kvůli pernatým dravcům. Toto je jeden z důvodů, proč jsou cílevědomí chovatelé nuceni budovat voliérové chovy. Podobně postupují i chovatelé v obcích, kde je jednou z primárních příčin zavedení voliérového chovu snaha o nerušené sousedské vztahy. To, že SB pana Grézla nepolaří, opět pouze vypovídá o tom, že každý chov je individuální a v tomto ohledu jistě hraje i nemalou roli původ jeho chovného materiálu, o kterém se však nezmiňuje. Autor popisuje známý únikový mechanismus barevnohlávků, kteří při spatření dravce zaletí do stromů. Jak je z jeho pera zřejmé, tato letová dovednost funguje, avšak dravci dohoní jeho holuby dříve, než dosáhnou bezpečí. Vliv na ostražitost SB jistě má i jejich stáří, to z jaké linie pochází a opět konstatuji i individuální podmínky v okolí holubníku. Jsem přesvědčen, že únikové možnosti SB jsou v každém ohledu lepší, než je tomu např. u benešovských holubů či moravských pštrosů. O tom, že poštovní holubi jsou mistři v únicích před dravci, vám zasvěceně poreferuje každý jejich dlouholetý chovatel. Jsou k této dovednosti celé generace šlechtěni a bez ní by nebyli zdaleka tak úspěšní při zdolávání stakilometrových tratí.
Přeji nejen Vám pane Grézle úspěšný chov a těším se na další názory a příspěvky čtenářů do rubriky holubi.
Děkuji panu Grézlovi za zaslaný názor. Jistě nikoliv náhodou ve svém dopise užívá pořekadla "kolik chovatelů, tolik názorů". Různorodost názorů v okrasném holubářství zapřičiňuje spíše než počet chovatelů především pestrá škála faktorů, které ovlivňují každý chov. Mezi nejzákladnější z nich považuji ekosystém kolem holubníku (vesnice, město či samota, lesnatá podhorská oblast, úrodná nížina s ornou půdou, přítomnost predátorů...) a dále původ chovného materiálu, zdravotní kondici, vlastní způsob chovu (volný či voliérový), péči chovatele a zaměření chovu - - výstavní či užitkové. Ze zaslaného ohlasu je patrno, že pan Grézl je příznivcem volného chovu holubů. Přesto, jak se sám zmiňuje, nemůže SB rozchovat kvůli pernatým dravcům. Toto je jeden z důvodů, proč jsou cílevědomí chovatelé nuceni budovat voliérové chovy. Podobně postupují i chovatelé v obcích, kde je jednou z primárních příčin zavedení voliérového chovu snaha o nerušené sousedské vztahy. To, že SB pana Grézla nepolaří, opět pouze vypovídá o tom, že každý chov je individuální a v tomto ohledu jistě hraje i nemalou roli původ jeho chovného materiálu, o kterém se však nezmiňuje. Autor popisuje známý únikový mechanismus barevnohlávků, kteří při spatření dravce zaletí do stromů. Jak je z jeho pera zřejmé, tato letová dovednost funguje, avšak dravci dohoní jeho holuby dříve, než dosáhnou bezpečí. Vliv na ostražitost SB jistě má i jejich stáří, to z jaké linie pochází a opět konstatuji i individuální podmínky v okolí holubníku. Jsem přesvědčen, že únikové možnosti SB jsou v každém ohledu lepší, než je tomu např. u benešovských holubů či moravských pštrosů. O tom, že poštovní holubi jsou mistři v únicích před dravci, vám zasvěceně poreferuje každý jejich dlouholetý chovatel. Jsou k této dovednosti celé generace šlechtěni a bez ní by nebyli zdaleka tak úspěšní při zdolávání stakilometrových tratí.
Přeji nejen Vám pane Grézle úspěšný chov a těším se na další názory a příspěvky čtenářů do rubriky holubi.
Autor textu: Mgr. Bc. Alexandr Veselý
Autor fotografií zdroj: Pixabay
