Horké dny a naši psi

Letošní květen a červen zatím byly ve znamení vysokých teplot, kdy více jak 25 °C nebylo vzácností. Meteorologické předpovědi, a to zejména na srpen 2003 poukazují opět na velká vedra. Tyto klimatické projevy zasahují neblaze nejen do našeho každodenního života, ale způsobují potíže i našim čtyřnohým kamarádům, bez ohledu na to, máme–li doma psího miláčka se kterým chodíme pouze na vycházky, psa pro sportovní výcvik, hlídače či loveckého psa, používaného k výkonu práva myslivosti.
Největším a nejčastějším nebezpečím je „přehřátí psa“, ke kterému může dojít v následujících případech.

Zaparkovaný vůz

Jako první lze uvést ponechání psa v uzavřeném autě. Vzhledem k tomu, že slunce svítí na zaparkovaný vůz intenzivně, může jít bez nadsázky o ohrožení života psa. Pokud již musíme psa v autě na nezbytně nutnou dobu nechat, nutno dle možnosti zaparkovat ve stínu, zajistit větrání (min. střešním oknem – byť pouze toto je většinou nedostačující), psa dle možnosti kontrolovat a zajistit mu pitnou vodu i v autě.

Chovatelské akce

Jarní a letní měsíce jsou ve znamení konání chovatelských akcí – svody, bonitace, výstavy. I v těchto případech, a to zejména při předvádění psů v kruzích, které zpravidla bývají na otevřených prostranstvích, může rovněž dojít k přehřátí, což může být negativně umocněno i námahou psa (klusem v kruhu, popř. chůzí). Zde platí pravidlo, že psa zbytečně před takovým předváděním nenecháváme zbytečně na otevřeném prostranství, kam svítí slunce nebo v uzavřeném autě bez větrání a bez vody. Před nástupem do kruhu dáme psovi trochu napít a jsme s ním pokud možno ve stínu. O nic lepší mnohdy nebývá situace při zkouškách z výkonu a soutěžích, které se odehrávají na otevřených plochách.
Pamatuji několik vrcholových kynologických akcí, kdy se teplota pohybovala kolem 30 °C (např. Mistrovství mládeže ČKS ve výkonu – 1997 Hulín, Mistrovství Českého klubu německých ovčáků – 1999 Veselí nad Lužnicí, 2001 Příbram…). Na všech těchto akcích jsem byl přítomen po celou dobu a přesto nepamatuji, že by nějaký pes či fena v době provádění výkonů stop, poslušností, ale i obran měl nějaké problémy s přehřátím – nedokončení atd.. Je to mj. otázka postupného zatěžování a tréninku psa ve sportovním výcviku.
Dovolím si při této příležitosti připomenout některé zásady tréninku na zkoušky a soutěže v takovém prostředí (počasí).
Pachové práce — v horkých dnech je lepší trénovat hodně brzy ráno, po rozednění. Vyvarovat se dle možnosti např. stop na prašných a suchých terénech, kdy prach může znechutit práci na stopě úplně, zejména u mladých začínajících psů, rovněž tak i na rozkvetlých loukách.
Pamatuji případ, kdy na jedné soutěži se několik rotvajlerů doslova rozkýchalo z kvetoucích pampelišek při vypracování stop dle IPO 3. Mějme na paměti, že bychom měli udržovat pracovní kondici.
Poslušnost – je dost pravděpodobné, že s naším psem můžeme absolvovat zkoušky či soutěž, kdy bude značné horko. To není nic neobvyklého. Tomu bychom měli přizpůsobit i trénink poslušnosti, která je coby disciplina, a to především z hlediska počtu cviků a náročnosti, dost obtížná. Trénink v takovýchto dnech zaměříme pouze na krátké procvičení, a to pokud možno ne všech cviků. Není na místě např. vylepšovat štěkání na povel či aportování v třicetistupňovém vedru, kdy pes sotva popadá dech, takže štěkání či aportování mu v důsledku dýchání (otevřená tlama a vyplazený jazyk) budou dělat značné potíže. Nelze proto případné zhoršené výkony, a to nejen u těchto cviků, brát jako celkové zhoršení výkonnosti psa. Příčin je zde dost a jsou jasné. Případné trestání či další zatěžování za nesprávně provedený cvik v těchto případech nebude mít určitě požadovaný efekt. Když už musíme cvičit poslušnost v takovém počasí, je dobré udělat několik přestávek, dle možnosti zkrátit stanovené vzdálenosti, např. při nácviku chůze u nohy, odhození aportu, vysílání do směru atd. Odpočinek ve stínu, provázený omytím hlavy včetně čenichu, sehraje určitě i v tomto případě kladnou roli.
To se týká i nácviků obran. Je nutné zvážit, zda–li nechám psa oběhnout plenty pouze jednou nebo ho budu honit ještě 2 – 3×, protože se mi to nelíbilo – pomalý pohyb, nevýrazné vyštěkání figuranta atd. I v tomto případě méně znamená více. Někteří čtenáři mohou ovšem namítnout, že i při takových nezvykle vysokých teplotách mohou psi dosahovat při výcviku pěkných výkonů, což lze dokladovat i pěknými body z např. již zmiňovaných mistrovství. Ano lze. Předpokladem je ovšem postupné zatěžování od štěněčího věku, rozvaha, trpělivost, cit, znalost anatomie a fyziologie psa, a také plemenných zvláštností s těmito souvisejícími, ale i vybavení psovoda, jeho vlastní pomoc — ukrytí psa do stínu, napájení, omývání studenou vodou…
Dnes již nejsou vzácností různé přepravky a vozíky na psy, včetně těch, které mají klimatizaci, kdy ovšem na české poměry je cena těch posledně uváděných stále vysoká.
Pokud máme jen doma kamaráda se kterým chodíme na procházky venčení provádíme kratší a častěji oproti běžným zvyklostem, nevycházíme ven se psem v době největšího žáru, např. v poledne.
Tzv. hlídací psi, mnohdy uvázaní na řetězech (bohužel i takové případy dnes ještě jsou) by měli mít rovněž možnost schovat se před sluncem, kdy dostatek chladné pitné vody je nezbytností.

Příznaky přehřátí

I přes pozorný přístup majitele (psovoda) může přece jen dojít k přehřání, které může mít následující příznaky:
– nervózní až panické chování psa
– snaha uniknout, pokud možno do stínu a chladu, kdy pes nevnímá povely svého pána
– vyplazený jazyk
– zrychlené a na první pohled obtížné dýchání
– výskyt pěny v tlamě psa
– zrychlení srdeční frekvence
– kolaps
V těchto případech je nutno učinit dle konkrétní situace a možností následující opatření:
– odvést psa z kritického prostoru do stínu či chladnějšího prostředí
– tomuto dát chladnou pitnou vodu
– povolit či úplně sejmout obojek
– vytřít tlamu psa od pěny
– dát psovi studený obklad na hlavu nebo jej polít studenou vodou

Pokud nedojte k očekávané úlevě po realizaci některého (některých) dříve uvedených opatření, nutno neprodleně vyhledat veterinární pomoc.

Měli bychom mít na paměti, že i mezi psy jsou rizikové skupiny, které jsou na horké počasí náchylní. Jedná s o všechna dlouhosrstá plemena, severská plemena. I když zde může pozorný čtenář oponovat např. tím, že např. afgánští chrti ve své původní domovině snášeli pouštní počasí, maďarští puli při doprovodu stád ovcí v pusztě rovněž nemají problémy. Jedná se o dlouholetý vývoj plemene, které se přizpůsobilo a to i zásahem člověka životnímu prostředí, tedy i klimatickým podmínkám. Určitou náchylnost lze v této souvislosti sledovat u rotvajlerů, dog, mastifů, mastinů, šarpejů. Problémy s horkem mají psi s kratší čenichovou partií – buldoci, buldočci, boxeři, mopsové, grifonci, chinové, pekinézové….

Je pouze na nás lidech, abychom správně eliminovali negativní vliv horkého počasí na naše psí kamarády, a to při všech činnostech v takových podmínkách prováděných. Vždy musíme mít na paměti, že pes je živý tvor. Naši zvýšenou pozornost si určitě náš čtyřnohý kamarád zaslouží.

Poznámka redakce

Jen bych dodala, že na kynologických akcích dochází téměř výhradně k přehřátí psa z důvodu lehkovážnosti majitelů psů. Nejčastější příčinou je uvázání psa v polostínu (v horším případě hned i na přímém slunci) před i po posouzení výkonu či exteriéru psa, přičemž zapomenou, že stín se „přesouvá“ a pes je po nějakém čase vystaven přímému slunečnímu záření, nezřídka bez možnosti se napít.
Také zbarvení srsti hraje v tomto případě významnou roli. Černá barva je přitom v nevýhodě.