Krmení hadů - 1.část

I když bylo již mnoho napsáno o krmení hadů, rád bych se s ostatními podělil o své vlastní zkušenosti. Asi každý chovatel je totiž nadšený, když jeho zvířata bez problémů přijímají potravu. Někdy nás však může tahle okolnost svádět k překrmování, které pak vede až k následným zažívacím problémům.

Postavení predátora

To, že se nechají některé druhy hadů doslova přecpat, je dáno jejich postavením predátora, který je i v přírodě nucen dlouhodobě hladovět. Při chovu v lidské péči může ovšem docházet ke zneužívání této vlastnosti až k nucenému urychlování růstu neustálým překrmováním. Je prokázáno, že dosažení pohlavní dospělosti nezávisí ani tak na stáří, jako spíš na velikosti chovných zvířat. Znám teraristy, kteří pro urychlení reprodukčního cyklu překrmovali tak, že dosáhli potřebné chovné velikosti svých svěřenců již ve stáří jednoho roku. Urychlení plodnosti považuji za nepřirozené a nezdravé. Není vůbec na závadu, když zvířata dospívají ve věku více než tří let.

Dalším argumentem proti překrmování může být dodnes nezveřejněný názor, že při nadměrném krmení dochází k nerovnoměrnému růstu. Zejména hlava je pak u některých jedinců proporcionálně větší.

Polohladoví hadi

Ze zkušenosti se mi osvědčuje ponechávat hady stále polohladové, ochotné kdykoli přijmout potravu. Nikdy nekrmím dosyta. Předkládám po jednom až dvou krmných zvířatech přiměřené velikosti (myši nebo potkani) každé tři týdny. Častěji krmím jen gravidní samice (když žerou) a mláďata. Držím se zásady, krmit vždy až po dokonalém vyprázdnění. To je i u mláďat v termínu ne kratším než jeden týden.

Dalším negativním projevem překrmování je nadměrné tloustnutí zvířat. Až donedávna jsem se domníval, že schopnost ukládat tuky mají pouze odrostlejší kusy. Postupný úhyn tří samců Trimeresurus stejnegeri ve věku jednoho roku mne ale přesvědčil o opaku. Všechna tři zvířata sice dosahovala velikosti dospělých jedinců, uložená ložiska tuku v okolí důležitých životních orgánů však byla enormní. Tukové rezervy lze v rozumné míře tolerovat pouze u samic před pářením, protože energetický výdej do budoucího potomstva je značný a také proto, že některé samice v období gravidity odmítají potravu.

Je zajímavé, že dokonce ani při zimování (pokud jsou dodrženy optimální podmínky pro hibernaci) nedochází u hadů k přílišnému odčerpání tukových rezerv. Dle kolegy, který se několik let zabýval chovem a rozmnožováním zástupců čeledi Viperidae, je úbytek hmotnosti při tvrdém tříměsíčním zimování (4–8 °C – ústní sdělení) pouze nepatrný. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že při zimování ročního páru Vipera wagneri nedošlo ke snížení hmotnosti u obou kusů ani po tříměsíčním tvrdém zimování o více než 6,5 %. Samec z 58,56 g na 56,21 g a samice z 87,13 g na 81,84 g.

Sezónní příjem potravy

Jiný přístup ke krmení je nutno zvolit u druhů, které přijímají potravu pouze sezónně. Takovou zkušenost mám s druhem Python regius. Mláďata těchto hadů jsem získal v roce 1993. Od počátku přijímala potravu celkem bez problémů celoročně. Od roku 1999, kdy jsem začal navozovat v teráriu střídavě období vlhka a sucha, začala všechna zvířata ztrácet o potravu zájem. Docházelo k tomu vždy během období sucha (to je od října do března následujícího roku). V této době se krajty také páří (říjen – listopad), zatím bez následné snůšky vajec.

Příjem potravy	Pauza (počet dnů)	Úbytek hmotnosti
Samec: Python regius
7.1. 00-2.9. 2000	2.9.00-27.2. 01	z 1600 g na 1500 g
(14 krmných hlodavců)	(178 dnů)	(100 g = cca 6,2 %)
27.2. 01-22.9. 2001	22.9. 01-17.1. 02	z 1770 g na 1700 g
(16 krmných hlodavců)	(117 dnů)	(70 g = cca 4 %)
17.1. 02-11.8. 2002	11.8. 02-27.1. 03	z 1780 g na 1740 g
(13 krmných hlodavců)	(169 dnů)	(40 g = cca 2,4 %)
Samice č. 1: Python regius
14.1. 00-23.9. 2000	23.9. 00-20.5. 01	z 1700 g na 1550 g
(16 krmných hlodavců)	(239 dnů!!!)	(150 g = cca 8,8 %)
20.5. 01-9.11. 2001	9.11. 01-14.5. 02	z 1770 g na 1700 g
(14 krmných hlodavců)	(186 dnů)	(70 g = cca 4 %)
Samice č. 2: Python regius
14.1. 00-12.12. 00	12.12. 00-24.5. 01	z 2300 g na 1920 g
(24 krmných hlodavců)!	(163 dnů)	(380 g = cca 16,5 %)
24.5. 01-1.12. 2001	1.12. 01-18.5.02	z 2100 g na 1980 g
(10 krmných hlodavců)	(168 dnů)	(120 g = cca 5,7 %)

Samec dosahuje v současnosti délky 137 cm, samice č. 1 125 cm a samice č. 2 137 cm. Tabulka pro názornost přináší přehled příjmu potravy samce a dvou samic Python regius a úbytky hmotnosti při půstech z let 2000 -- 2002. U těchto zvířat je nutno vzít v úvahu, že všechna tři si zachovávají po celé období půstu plnou aktivitu. Přírůstek délky dělá u takto starých jedinců v průměru 3 cm za rok. Na počátku půstu dochází ještě k pravidelnému vyprazdňování, takže např. u samice č. 2 byl pokles hmotnosti o 16,5 % ovlivněn předchozí zvýšenou žravostí.

U krajt nedochází k vyprazdňování po každém nakrmení, tak jako třeba u užovek. Extrém představuje Python curtus, u níž se udává defekace pouze několikrát do roka.
pokračování příště