"H. gigas (...) v zadní části horní čelisti má zvětšené zuby, jejichž prostřednictvím vpravuje do těla kořisti jed. Je však poměrně slabý a člověku není nebezpečný." (V. Cerha, M. Kocián: "Užovky", str. 218).
Před několika měsíci jsem byl podarován krásným velkým hadem (cca 150 cm), o němž mi bylo řečeno, že jde o užovku pardálí. Had byl dost agresivní, podařilo se mu i drobné kousnutí předními zuby, ale dalo se s ním manipulovat. Podle očí jsem odhadnul, že se chystá ke svlékání a tomuto faktu jsem přičítal jeho nervozitu. Asi po týdnu had skutečně svlékl kůži a protože byla potrhaná, vzal jsem ho z terária, abych jej prohlédl. Had byl stejně agresivní jako před tím, tentokrát se mu ale v nestřeženou chvíli podařil vskutku husarský kousek. Zachytil se za nohu židle, vyškubl se mi z pravé ruky, jíž jsem jej držel za hlavou, vystartoval po ukazováku levé ruky a bleskově jej do sebe nasoukal. Nebylo to zvlášť příjemné, nicméně jsem zachoval chladnou hlavu, odnesl hada do vany a pustil na něj proud studené vody. Had se pustil, byl opět chycen a odnesen do terária. Prst byl řádně dokousaný, ale předpokládal jsem, že tím celá epizoda skončila. Když mě po deseti minutách začala ruka svědět a napuchávat, bylo evidentní, že vlastním jiný druh užovky, než mi bylo řečeno (že jde o užovku vyplývalo z faktu, že had měl jedové zuby vzadu, nikoli vepředu). Otok se rychle zvětšoval, takže jsem raději vyrazil na pohotovost, kde jsem vzbudil skutečné nadšení ("Uštknutí užovkou jsme tu tedy ještě neměli!"). Víceméně sám jsem si naordinoval kalciovku a antihistaminika. Kalciovky jsem dostal rovnou dvě a protože jsem neměl potíže s dechem, puls a tlak byly také normální, pustili mne domů.
Druhého dne ráno už jsem měl ruku napuchlou až po loket a také zvětšenou a zarudlou mízní uzlinu v podpaží. Ruka byla bez citu, přešlo i svědění. Rány po jedových zubech byly ještě otevřené, jed evidentně brání srážení krve. Ještě téhož dopoledne jsme s kamarádem nasoukali hada do pytle a vyrazili na oddělení plazů na veterinární fakultě, kde mi hada určili, poptali se na podmínky, v nichž ho chovám, vyfotili si opuchlou i zdravou ruku (budou je ukazovat studentům) a také mne zkasírovali: 100 Kč za určení živočicha +100 Kč za manipulaci s jedovatým živočichem +32 Kč za vydezinfikování přepravky, do které si jej přemístili. Inu - profesionální "plazoznalectví", to je dobrej džob...
Toho dne večer dosáhlo opuchnutí vrcholu, polykal jsem antihistaminika, potíral si paži kalciovou mastí a dával na ni ledové obklady. Od mízní uzliny dolů se objevila zarudlá skvrna. Třetí den už došlo k mírnému zlepšení (mohl jsem se palcem dotknout ukazováku). Čtvrtého dne po uštknutí se do ruky začal vracet cit, ruka pekelně bolela a objevily se zažloutlé modřiny po celé paži. Totéž pátý den (bolest menší, modřiny větší). Po týdnu už byla ruka použitelná, bolela jen při zátěži. Asi po deseti dnech vymizely příznaky otravy úplně. Celkově bych projevy a průběh uštknutí přirovnal k poštípání sršněm, které jsem také zažil. Rozhodně mi to nepřišlo jako bezvýznamná záležitost a měl bych podotknout, že netrpím alergií na živočišné toxiny, ale ani proti nim nejsem nějak výjimečně imunní, takže se dá předpokládat, že u průměrného člověka by byl průběh uštknutí podobný. Zanedbal jsem mírné zaškrcení, které mohlo zabránit napadení mízní uzliny jedem, příště (a doufám, že had už příležitost k žádnému příště nedostane) bych tak určitě učinil.
Od té doby se k hadovi chovám s patřičným respektem, nicméně si jej hodlám ponechat (i když je agresivní i poté, co dostal nové, veliké terárium se spoustou úkrytů, hromadu myší, vitamíny...). Prostě je to velký zlý had a nemíní na tom nic měnit. Proto také posílám tento článek anonymně. Hydrodynastes gigas patří do kategorie CITES II a dohledání jeho původu je nyní už nemožné (člověk, který mi jej daroval, jej koupil před lety od dalšího člověka, na kterého nemá kontakt...). Navíc bych jej musel zaregistrovat na úřadech a tak dále (na což nemám dost nervů a peněz - já vím, že had je v uzamykatelném teráriu a umím se postarat o to, aby neutekl a o to tu koneckonců jde, ne?).
Hada chovám v teráriu 110×35×35, vyhřívaném lampou na cca 27 stupňů ve dne (pod lampou více). Jako substrát jsem použil lignocel, štěrk, kameny, ploché kameny jako úkryty a vyhřívací místo z ploché břidlice. Nechybí přirozeně ani miska s vodou, had se občas rád koupe. Oproti tomu, co se uvádí v knize "Užovky" můj Hydrodynastes občas i rád šplhá po větvích, i když žádný stromový šampion by z něj určitě nebyl. Aktivní bývá nejvíce ráno a večer. Je velmi žravý, dává přednost menší kořisti (myši), velkého dospělého potkana odmítl. V novém teráriu se opět svlékl a to bez problémů. Je krásně zbarvený, tedy zřejmě samec, a přestože nikdy nebude "mazlíčkem", rozhodně je radost se na něj koukat.
Poučení? Případným vlastníkům tohoto druhu či jiné jedovaté užovky bych vzkázal, ať si dávají pozor hlavně na prsty (pokud se tento had pořádně nezakousne, není nebezpečný). A vlastníkům hada, o kterém jim někdo řekl, že je to dozajista druh x,y,z? Ať si to raději ještě ověří...
Závěrem prosím redakci, aby případný honorář za tento článek zaslala na povodňové (či popovodňové?) konto pražské zoo.
Nejsem zastáncem anonymů a upřímně řečeno, pokud si člověk nestojí za svým, nebudí ve mně důvěru. Prostým podpisem bez adresy by pisatel nic neriskoval. Nakonec, pokud by šlo o to vypátrat autora, jistě by pro inspektorát ČIŽP nebyl problém obrátit se na Veterinární fakultu v Brně, případně obvolat pohotovosti v okolních okresech. Nezdá se mi i to, že by byl autor propuštěn s otravou blíže nespecifikovaným živočichem a po kalciovce. Moje zkušenost je taková, že po této injekci mne vždycky hospitalizovali na několik dní.
Nicméně téma uštknutí zdánlivě bezpečnými druhy hadů je natolik zajímavé, že článek stojí za otištění. Druh Hydrodynastes gigas patří mezi hady s nerýhovanými, ale zvětšenými zadními maxilárními zuby, které usnadňují vpravení jedu vylučovaného tzv. Duvernoyovou žlázou do pohlcované kořisti. Jde o tzv. opistodontní typ chrupu, ne tedy o jedové zuby v pravém slova smyslu.
Málokdo např. bere na vědomí, že i naše užovka hladká Coronella austriaca s homodontním typem chrupu (zuby stejné velikosti) může způsobit v ráně místní otravu, protože do jejích slin je vylučován toxin z téže Duvernoyovy žlázy, která se u užovkovitých hadů vyvinula v zadní části žlázy slinné, v horním patře za úrovní očí.
Vladimír Cerha