Štístko

Dvanáctý únor letošního roku se mi zpočátku nezdál být ničím výjimečným - ale nebylo tomu tak. V malé obci v táborském okrese totiž leželo na mostě malé štěně, zraněné a vyčerpané a kolemjdoucí lidé ho nevšímavě překračovali nebo obcházeli. 

Zraněné štěně

Naštěstí se jeden člověk slitoval nad zuboženým pejskem a předal jej majitelům stanice Ochrany fauny ve Voticích - - Pavlu Křížkovi a Sylvě Řiháčkové. Ti zajistili základní ošetření pejska a zavolali nám, zda bychom toto štěně nemohli přijmout do našeho útulku. Ještě tentýž den večer jsme se rozjeli do Ledče nad Sázavou, kde jsme se měli sejít. Bylo nám sděleno, že štěně má zlomenou nohu a dostalo léky proti bolesti, dále trpí svrabovým onemocněním a na těle má několik odřenin. Pejska jsme dovezli k nám, do Třebíče do útulku. Během jízdy nás napadlo, že ho pojmenujeme Štístko. Již od prvního setkání to bylo milé, trpělivé a přítulné štěně, vděčné za vlídné slovo a pohlazení. Štístka jsme ubytovali do klece v zateplené a vytápěné "unimo" buňce.

Hned druhý den ráno jsme kontaktovali veterinárního lékaře MVDr. Milana Snášila v Brně. Je to výborný chirurg a ortoped, prostě specialista na vše (již několik nalezených zraněných psů z našeho útulku operoval a zachránil). Štístka si objednal na pátek na RTG a případnou operaci. Tak jsme 15. února spěchali do Brna. Pan doktor pejska prohlédl a v narkóze udělal RTG snímky. Na nich se potvrdila fraktura loketní kosti. Operace byla tedy nutností. Štístko po operaci putoval s námi zpět do Třebíče, kde ho měl v ošetřování náš veterinární lékař MVDr. Jan Gross. Vše se jevilo zatím dobře, pejsek přijímal potravu s chutí a zajímal se o okolí...

Poslední výdech

V neděli se nám zdál smutný a večer přestal jíst. V pondělí začal zvracet a dostal průjem. Ihned jsme volali dr. Grossovi a jeli k němu do ordinace. Pejsek dostal infuzi výživných roztoků, antibiotika a podpůrná léčiva. V úterý ráno následovala kontrola - žádné zlepšení. Opět infuze, antibiotika a další léky, ale síly ho pomalu opouštěly. Odpoledne měla následovat další kontrola. V 16:00 jsem šla pro štěně, abych ho vzala do auta a odjela s ním k lékaři. Při pohledu na něj jsem pochopila, že Štístko umírá. Ležel zcela vyčerpán a v očích měl utrápený výraz. Vzala jsem ho do náruče a jemně pohladila. Vydechl naposled a tím jeho pouť na zemi skončila. Nikdy na toto milé a statečné štěně nezapomeneme. Pitva prokázala probíhající závažnou gastrointestinální infekci, počínající zápal plic a nehojící se zoperovanou končetinu. Bohužel nebylo v lidských silách Štístka zachránit.

Za svůj kratičký život se nemohl radovat z každodenních maličkostí a těšit se z lásky a péče milujícího majitele. Dnes víme, že jméno Štístko mu na tomto světě žádné štěstí nepřineslo, ale jeho "mučednický" život mu určitě otevřel brány do psího ráje.