“Jak mít koně“ - 7. část

V předchozích článcích jste se již seznámili s faktem, že každý kůň je od přírody více, či méně klaustrofobik a stresové situace řeší nejraději úprkem. Dnes vám zkusím dát pár typů, jak je možné pomoci vašemu koni překonat strach ze zúžených a malých nebo neznámých prostor (např. skoky přes překážky, terénní nerovnosti, voda, nastupování do přepravního přívěsu, procházení místy s nízkým profilem, vstupování ze světla do tmy, procházení nejrůznějšími zúženými prostorami, procházení kolem věcí, kterých se bojí atd.). U těchto cvičení máme možnost si ještě více upevnit vzájemný vztah se svým koněm a to na základě společného překonání překážek, před kterými by kůň normálně utekl nebo by je obešel. Čím větší množství "strašáků" se vám takto společně podaří zdolat, tím bude váš kůň odvážnější, bude mít větší respekt a zároveň i větší důvěru ve vás, protože pozná, že ve vaší společnosti jej to které konkrétní "strašidlo" nesežralo a vyvázl bez úhony.

Překážka

Předpokládejme, že váš koník již porozuměl tomu, že jej chcete vyslat na kruh libovolným směrem a v libovolném chodu a také umí na kruhu zastavit. Teď už tedy stačí zvolit překážku, kterou začneme. Zase je třeba postupovat od nejjednodušších věcí k těm problémovějším. Záleží na vás, co od svého koně očekáváte a jaký je váš jezdecký záměr. Protože často jezdím se svým koněm takzvaně "do civilizace" ráda jej konfrontuji se vším, s čím se běžně můžeme setkat na silnici (rychle jedoucí nákladní auta, traktory, motorky, tramvaje a městský provoz, atmosféra na závodech apod.) Každý určitě víte, kde spočívá po stránce bázně Achillova pata vašeho koně. Nejlepší řešení je právě pomocí tohoto nenásilného, ale důsledného cvičení koně "obrousit" a to čeho se bojí mu nabídnout po malých dávkách v přijatelné podobě, takže později akceptuje i vysokou intenzitu daného jevu.

Ať už je překážka jakákoliv, systém cvičení je pořád stejný. Přidávání a odnímání tlaku, popř. odměna hlazením, výjimečně i motivace pamlskem.

Aby kůň prošel mezi naším tělem a stěnou

Můžeme začít třeba tím nejjednodušším, tj. postavíme se asi 4m od nějaké stěny a zkusíme koně vyslat tak, aby prošel mezi naším tělem a stěnou. Pobízíme tím systémem, že pokud koník jde požadovaným směrem má klid a můžeme jej pochválit. Jakmile však zastaví nebo začne couvat, začneme rytmicky pobízet, přičemž intenzitu pobízení zesilujeme v závislosti na odporu koně. Pro některé koně může být i tento prostor příliš úzký, pak je lepší začít třeba na 6m vzdálenosti od stěny. Koním, jež danou vzdálenost zvládnou bez problémů, můžeme postupně krok po kroku prostor zužovat. Na konci zúženého prostoru (ať už je to konec uličky mezi stěnou a tělem nebo vozík nebo cokoli si vytvoříte pomocí vlastní fantazie) musí kůň za odměnu dostat chvilku klidu a nebo i pochvalu v podobě hlazení, aby k tomuto prostoru získal důvěru a hlavně aby měl čas tzv. "přežvýknout" v hlavě, co se vlastně stalo. Čím bude větší koňský strach z daného prostoru, tím větší bude jeho váhání a odpor. Tady je pak na místě veliká trpělivost a hlavně přesné načasování momentu, kdy povolíme v tlaku. (Musí to být právě v momentě, kdy kůň jen pomyslí na pohyb směrem k překážce). Je kontraproduktivní dostat koně do adrenalinového stavu. Tím nic nezískáme, jen se vystavujeme nebezpečí zranění! Je třeba zachovat klid a vyhradit si na daný problém třeba i několik hodin, je-li to potřeba. Jsou také koně, kteří jsou již z minulosti zklamáni tvrdým lidským zacházením nebo mají příliš prchlivou povahu. Pokud máte koně tohoto druhu, je lépe se poradit s někým zkušenějším a problém popř. přenechat k vyřešení školenému koňskému psychologovi, zvláště pokud nejste dostatečně obeznámeni s minulostí vašeho koně!!! Při vystavení koně situaci, ve které byl někdy v minulosti bolestivě zraněn nebo vyděšen, může dojít k zesílené negativní reakci, která vás může překvapit a dá se zvládnout pouze velmi citlivě a hlavně bez násilí, pokud koně nechceme zlomit, ale chceme mu dokázat, že to co je tam před ním mu neublíží.

Ctěte harmonii

Obecně je dobré při cvičení používat co nejvíce fantazie a pomoci koni k větší odvaze tím, že jej zkusíme posílat všude tam, kam má obavu vejít. Postupně můžeme také určovat tempo, kůň může daným prostorem pouze projít, proklusat, procválat nebo i dokonce procouvat. Často jezdím právě z tohoto důvodu na dlouhé vyjížďky jen na ohlávce a sebou si beru třeba i delší než 3m vodítko. Zastavím někde u vysoké meze nebo u potůčku a zkouším dodat svému koni odvahu k překonání nejrozmanitějších terénních překážek. Jen je potřeba vždy dobře odhadnout náročnost překážky v závislosti na stupni výcviku a hlavně momentální fyzické kondici koně. Nezbývá než opět opakovat, buďte fér a nechtějte po koni příliš najednou!

Častá otázka, kterou při této příležitosti slýchávám je: Jak dlouho takto může člověk s koníkem cvičit? Odpověď se zdá trochu vyhýbavá, ale je naprosto pravdivá. Každý z nás známe svého koně nejlíp a proto: Cvičte dokud cítíte, že jste s koníkem v harmonii, pokud něco nefunguje, vraťte se na začátek a zkuste něco ještě jednoduššího. Pokud cítíte, že už se jeden z vás nesoustředí, je unavený nebo se nudí, je nejvyšší čas zakončit snažení nějakým jednoduchým cvikem, který oba umíte dobře provést (abyste odcházeli s dojmem dobře vykonané práce) a jít si odpočinout.