Krmení hadů - 2.část

Oprava

V první části článku došlo při stylistické úpravě textu k chybě. V odstavci: Dalším argumentem... má poslední věta být: Zejména hlava je pak u některých jedinců proporcionálně menší. V odstavci o úhynu Trimeresurus stejnegeri šlo o pozorování v chovu kolegy a nikoliv o osobní zkušenost.

Za chybu se autorovi i čtenářům omlouváme.

redakce

 

Když hadi nejedí

Opačné problémy, než při překrmování, nastávají chovateli, když jeho zvířata nežerou vůbec. Pak, abychom předešli úhynu, musíme často přistoupit k umělému nebo dokonce k násilnému krmení. Nesouhlasím s názorem některých teraristů vyřadit v zájmu přirozeného výběru takové (většinou konstitučně slabší) chovance z další reprodukce.

Nejednou se mi totiž potvrdilo, že životaschopnost mláďat není přímo úměrná jejich velikosti. Často se v odchovech různých druhů hadů stává, že mláďata, která mají menší hmotnost i délku po narození, začínají přijímat potravu bez problémů jako první. Asi vrcholem tohoto projevu byl u mne v roce 1993 odchov 7 kusů Elaphe schrencki. Zatímco 6 kusů dosahovalo po narození standardní velikosti okolo 36 cm, poslední sedmé mládě bylo podstatně drobnější (necelé 32 cm délky). Toto mládě mělo od narození silně rachiticky zakřivenou páteř v druhé půli těla. Dá se říci, že zadní polovinou těla skoro nehýbalo. Paradoxní na tom je, že 6 statnějších sourozenců bylo nutné rozkrmovat postupně dva měsíce, zatímco rachitický exemplář polykal myšata ještě před prvním svlekem. Později bylo toto špatné mládě pozřeno spolu s myšetem jedním ze svých sourozenců. Tím byl vyřešen problém – co s ním. Protože ne vždy a každý jedinec je ochoten samostatně přijímat potravu, měl by se každý terarista dříve či později naučit násilnému krmení. Já sám je praktikuji následovně.

Tři možnosti

Zprvu se snažím pomocí peánu vyprovokovat pohybem myšího holete hada k útoku. Zakousne-li se do kořisti, okamžitě myše pouštím a očekávám, bude-li sám polykat. Tento způsob krmení se mi velice osvědčil u mláďat chřestýšovců Trimeresurus albolabris, T. stejnegeri, u některých jedinců Corallus cooki a u některých mláďat užovek Elaphe guttata, Elaphe obsoleta quadrivittata, Coluber caspius a Morelia viridis. Zejména u mláďat posledně jmenované krajty zelené nelze podle mých zkušeností ani jiný způsob krmení uplatňovat. Stalo se mi totiž, že při násilném vpravování sousta do jícnu upadlo mládě tohoto druhu do šoku. Stavělo se pak mrtvým dobře půl hodiny. Dnes stačí, dotknu-li se předem usmrcenou myší ocasu tohoto hada. Ten pak reaguje útokem s následným obtočením a postupným pohlcením kořisti. Na živé hlodavce, vpuštěné volně do terária, vůbec nereaguje.

Druhý způsob, kdy zasunu krmivo do tlamky hada a vyčkám než začne sám polykat, se mi osvědčil u některých mláďat Lampropeltis triangulum sinaloae, Lampropeltis triang. campbelli, Lampropeltis alterna, Cerastes cerastes, Vipera ammodytes meridionalis a u několika kusů Trimeresurus albolabris, T. stejnegeri a v jednom případě i u mláděte Ahaetulla nasuta (Dryophis). Doporučuji nebrat takto krmeného hada vůbec do rukou. Stačí přitisknout ho k podložce za hlavou a sousto zasunout co nejhlouběji do jícnu. Mláďata stromových druhů (v mém případě chřestýšovci a bičovka) je dobré po zasunutí krmiva do tlamky co nejrychleji zavěsit ocáskem na větvičku, kde teprve dojde k pozření sousta. Jako potrava se zde jeví nejvhodnější čistě vykloubené nožky z dospělých myší.

Třetí a poslední možností, pomineme-li krmení sondou, je násilné vpravení potravy až do žaludku zvířete. Já sám používám jako sousta přiměřeně velká mláďata laboratorních myší, nejčastěji holata. Po uchopení hada za hlavou tlačím myšetem na špici tlamky a snažím se ji otevřít. Pak zasunu hlodavce na kraj jícnu a okamžik čekám, jestli zvíře nezačne samo od sebe polykat. Teprve má-li had snahu myše vyvrhovat, zasouvám je opatrně pomocí pinzety dál. Po vyjmutí pinzety nutím opatrně hada zavřít tlamku. Většinou pak již dochází k vlnivým polykacím pohybům. Pokud má ale had i nadále snahu myše vyvrhovat, musím sám vmasírovat potravu až do žaludku.

Otevírání tlamky krmným hlodavcem

Otevírání tlamky krmným hlodavcem se mi neosvědčilo pouze u mláďat Lampropeltis getulus californiae a Lampropeltis getulus holbrooki, která dokáží držet tlamku pevněji zavřenou. Tyto korálovky se vůbec krmí ze všech hadů nejhůře. K otevření tlamky jsem u nich použil tvrdšího předmětu (párátka), přesto se mi je holetem nakrmit nepodařilo. O něco ochotněji přijímala pouze vykloubené myší nožky.

Je zajímavé, že při dlouhodobém krmení myšími nožičkami jsem po čase nacházel v trusu celé části kostí. Zvířata, u nichž byly tyto nestrávené zbytky v trusu nalézány, jsou však dnes již plně dospělá a samostatně přijímají krmné hlodavce. Jak je vidět, na jejich zdravotní stav tahle okolnost vliv neměla.

pokračování příště