Se vzrůstajícím zájmem o chov hadů rodu Lampropeltis je patrná snaha o rozšíření druhů nebo poddruhů, které u nás ještě nejsou chovány nebo více zastoupeny. Novým poddruhem Lampropeltis triangulum u nás chovaným je L. t. nelsoni.
Tuto korálovku popsal v roce 1920 Blanchard podle dospělého samce, odchyceného v Acámbaro v Guanajuato E. W. Nelsonem. Je jedním z 25 subspecií druhu Lampropeltis triangulum, které zrevidoval Kenneth L. Williams ve své práci Systematics and Natural History of the American Milk Snake v roce 1988.
Společně s poddruhem L. t. sinaloae patří do skupiny korálovek, které obývají pacifické pobřeží Mexika. Výskyt L. t. nelsoni je uváděn z jižního Guanajuato, západně přes střední Jalisco k pacifickému pobřeží, kde se vyhýbá vysokým nadmořským výškám. Izolovaná populace žije na ostrově Tres Marias a částečně se liší od jedinců z pevniny a to větším počtem ventrálií, světlejším zbarvením nosní partie a některými dalšími, méně důležitými znaky. Tato forma ale není v chovech prakticky zastoupena. Ve středním Jalisco se areál pevninské formy částečně překrývá s areálem výskytu L. t. sinaloae, který se nachází severozápadně od výskytu L. t. nelsoni. Na tomto území může docházet ke křížení obou subspecií. Jeden takovýto prokazatelný kříženec byl odchycen v roce 1980 Mitchellem.
Korálovka L. t. nelsoni je had, který v přírodě dorůstá 91 až 107 cm. Zbarvení je typické pro druh L. triangulum, tedy střídání černobíločerných a červených proužků. Červených bývá 13 až 18, počítáno od hlavy ke kloace. První černý proužek na hrdle nebývá spojen, což je jeden ze znaků, odlišujících tento poddruh od L. t. sinaloae. Červené ani bílé štítky nemají černý tipping. Dorsální štítky jsou ve 21 až 23 řadách, ventrálních štítků je 204 až 231, subkaudálií je 42 až 51, supralabiálií 7 až 8 a infralabiálií bývá 9 až 10.
Tabulka č. 1
Srovnávací rysy u Lampropeltis triangulum nelsoni a Lampropeltis triangulum sinaloae podle Pete Cragga
Rys | L. t. nelsoni | L. t. sinaloae |
Zbarvení tváře od očí k nosu | Černá směrem k nosu | Světlá směrem k nosu |
Tvar hlavy | Krátká, tupá | Dlouhá, ostře řezaná, rozšířená mezi očima |
První černý proužek na hlavě - vzdálenost od čelisti | Jeden štítek dále od čelisti | Jeden štítek blíže k čelisti |
První černý proužek na krku | Obvykle nekompletní nebo na hrdle vytváří rovnou čárku | Obvykle kompletní na hrdle vytváří V |
Maximální délka popsaná v přírodě | 107 cm | 122 cm |
Počet dorsálních štítků na prvním červeném proužku | Méně než 13 (9 – 13) | Více než 13, v rozsahu 13 – 23 |
Počet řad dorsálních štítků | 21 – 23 | 21 – 23 |
Počet ventrálních štítků | 204 – 231 | 205 – 228 |
Počet subkaudálních štítků | 42 – 51 | 46 – 60 |
Počet supralabiálií | 37840 | 37840 |
Počet infralabiálií | 37903 | 37903 |
Červených proužků | 13 – 18, obvykle 16 | 7 – 16, obvykle 11 až 13 |
Světlé proužky na ocase | 4 nebo více | 3 nebo méně |
Červené proužky jsou | 1× až 2× širší než černobílé trojice | 3× a více širší než černobílé trojice |
Všechny proužky jsou | Okolo celého těla | Okolo celého těla |
Uvádí se, že tento poddruh mívá 6 – 8 vajec, ze kterých se mláďata dlouhá 20 – 24 cm líhnou po 62 až 68 dnech inkubace. Mnou chovaní jedinci jsou klidní hadi, kteří dobře snášejí i braní do ruky a dobře se přizpůsobují prostorám terárií. Tyto korálovky jsou na první pohled značně podobné poddruhu L. t. sinaloae. V tabulce č. 1 uvádí rozlišení obou poddruhů podle amerického chovatele Pete Cragga.
Podobně jako Lampropeltis ruthveni je i tato korálovka v USA chována více v albinotické než v přírodní formě zbarvení. Jediný heterozygotní jedinec, odchycený kolem roku 1980 v Colima v Mexiku dal základ chovu všem albínům dnes chovaným. Oblíbenost albinotické formy pramení ze skutečně krásného zbarvení. Červená nebo červenooranžová barva zůstává a původní černé proužky jsou nahrazeny bílými, v nichž je ještě proužek žlutý. Viděl jsem ale i jiný typ albínů, kde je obrácena barva bílých a žlutých proužků. Další typ albínů se označuje jako Bulls eyes – býčí oči a to pro tvarování oválných skvrn na hřbetě, které při troše fantazie připomínají oči býka.
V listopadu 1999 se mi po dlouhých přípravách podařilo importovat několik korálovek z USA. Mezi nimi i dva páry mláďat L. t. nelsoni. Všichni čtyři jedinci byli heterozygoti na albinotické zbarvení. Po jejich obdržení byli hadi umístěni jednotlivě v plastových boxech 24×18×8 cm. Jejich stáří bylo v této době asi 10 týdnů. Od počátku velmi dobře přijímali živá i mrtvá holata myší a mastomyší (Mastomys causa). Po osmi měsících chovu byli přemístěny do celoskleněných terárií 80×45×40 (dך×v), zvlášť samci a samice. I když všechna zvířata byla chována ve stejných podmínkách, jejich růst nebyl stejný (viz tab. č. 2). Počet ekdysí v prvním roce života byl u samců 14 a u samic 16 a 15.
V prvním roce nebyli hadi zimováni. Ve druhém roce byla zvířata zimována od poloviny listopadu do poloviny února při teplotě 11 až 15 °C. Během druhé poloviny února jsem hady převedl na sezonní teplotu 25 – 30 °C, s nočním poklesem o několik °C. Velikost korálovek byla u samců 91 a 106 cm a u samic 86 a 78 cm a to ve stáří 19 měsíců.
Jelikož všichni hadi byli ve vynikající kondici, umístil jsem je všechny společně do terária 80×50×45 (dך×v) počátkem května 2001. Oba samci jevili od počátku o samice zájem. Docházelo u nich k typickým soubojům, kdy se snažili jeden druhého přitisknout k zemi, přičemž silnější slabšího pronásledoval. První byla kupodivu odpářena menší samice a to oběma samci 13. 6. a 19. 6. Druhá, větší samice, neměla o páření zájem a tvrdošíjně oba samce odmítala.
Ke snůšce 7 vajec u menší samice došlo 29. 7. Vejce jsem dal inkubovat do vlhkého vermikulitu při teplotě 28 – 29 °C. Asi ve dvou třetinách inkubace odumřelo jedno vejce. Po jeho otevření jsem zjistil, že se v něm nalézá mrtvé embryo albinoického jedince. 30. 9. až 1. 10., tedy po 63 až 64 dnech inkubace, se vylíhlo 6 zdravých, klasicky zbarvených mláďat. Čtyři samci a dvě samičky. Mláďata byla velikostně vyrovnaná, dlouhá 25 cm. Překvapila mě svojí vitalitou, byla kousavá a všechna, ihned po první ekdysi, začala přijímat holá mastomyšata.
Tabulka č. 2
Datum měření | samec č. 1 | samec č. 2 | samice č. 1 | samice č. 2 |
12.11.1999 | 38 cm | 38 cm | 35 cm | 35 cm |
13.1.2000 | 39 | 39 | 40 | 37 |
11.3.2000 | 43 | 50 | 45 | 40 |
14.5.2000 | 52 | 63 | 51 | 45 |
16.7.2000 | 61 | 70 | 58 | 52 |
16.9.2000 | 74 | 82 | 66 | 59 |
16.11.2000 | 83 | 94 | 75 | 67 |
K mému údivu snesla druhá, větší samice, nečekaně až 14. 10. sedm kvalitních vajec velikosti 35×15 mm i když jsem u ní páření nezaznamenal. Vejce jsem opět inkuboval ve vermikulitu při teplotě 28 – 29 °C. 14. – 16. 12. 2001, tedy 61. – 63. inkubace, opustilo vejce všech 7 mláďat, 3 samečci a 4 samičky. Mezi nimi i tři albíni!
V roce 2002 jsem přistoupil ke klasickému chovu, který praktikuji u ostatních korálovek. Hady mám oddělené podle pohlaví a cíleně připouštím nebo chovám společně již sestavené chovné skupiny ve složení jeden samec a jedna nebo dvě samice. Obě chovné samice jsem pářil již jen jedním heterozygotním samcem. U větší samice obsahovala snůška 8 vajec a menší samice snesla 10 vajec. Ve druhé snůšce ještě 7 vajec, z nichž byla však pouze 4 oplozená. Ze všech vajec se vylíhla mláďata, z nichž necelá čtvrtila byla albinotická. Mláďata byla opět všechna zdravá a velmi životaschopná.
V letošním roce jsem již zapojil do chovu albinotická zvířata z roku 2001, která již dospěla. Nyní napjatě očekávám, kolik se vylíhne ze snůšek albinotických mláďat. Po celou dobu chovu L. t. nelsoni se nevyskytly u našich zvířat žádné zdravotní problémy ani potíže při snůškách vajec. Doufám, že se této krásné korálovce dostane většího rozšíření mezi našimi chovateli, na které zároveň apeluji, aby se ji nepokoušeli křížit s L. t. sinaloae a zachovali tento poddruh čistý.
Literatura:
R. G. Merkel Kingsnakes and Milksnakes T.F.H. 1990
R. Thissen H. Hansen Konigsnattern Terraristik Aktuel 1996
Williams Systematics and Natural History of the American Milk Snake Milwaukee Public Museum 1988