Papoušek senegalský

Tento pěkný, postavou menší papoušek, patří mezi dalších osm druhů papoušků Poicephalus obývajících oblast středozápadní Afriky od Senegalu až po Kamerun. Nebudu se o něm na úvod zbytečně rozepisovat, poněvadž si myslím, že každý chovatel jej určitě dobře zná z literatury a různých časopisů. Mě osobně se líbil popis od pana Karla Vinše zveřejněný v časopisu "Papoušci" – číslo 5/2002, kde krátce, výstižně a velice dobře popsal poddruhy tohoto papouška.

Pár z dovozu

Než se mi konečně podařil odchov těchto papoušků, tak nějaký čas předtím, jsem měl dva páry, které jsem dal pro jejich plachost a proto i nezájem o hnízdění pryč. (Pocházeli z odchytu). V roce 2002 v dubnu, při návštěvě jedné z burz konajících se v Přerově, jsem uviděl krásný pár papoušků senegalských. Prodával je chovatel, který pocházel z Brněnska. Řekl mi, že ptáci pocházejí z odchytu, má je čtyři roky doma a nechtějí mu hnízdit. S jedním známým jsme se dohodli, že tento pár roztrhneme. Já jsem si koupil samici a kolega samce. Ještě jsem koupil krásného oranžovobřichého samce od jednoho dovozce a měl jsem opět nový pár. Řekl jsem si, že to ještě jednou zkusím s odchytovými ptáky a když to nevyjde, tak si koupím mladé z odchovu a počkám si až dospějí.
Po příjezdu domů jsem je vpustil do připravené voliérky, kterou mám zhotovenou v bytě na chodbě o rozměrech: 100×65×180 (d, š, v). Budka, která byla uvnitř klece, měla rozměry 24×24×50 cm. Vletový otvor měl průměr 7 cm. Budka byla zhotovena z 15 mm překližky. I když klec osvětlují dvoje prosklené dveře, mám ještě nad klecí umístěnou zářivku 120 cm dlouhou, na které jsou dvě trubice o výkonu 36 W.

Na samici bylo hned od začátku znát, že je delší dobu po dovozu. Samec byl více plachý a bál se prudkých pohybů. Výhodou bylo i to, že samice brala hned skoro všechno krmivo co jí bylo předloženo. Brala také ovoce, zeleninu a všechno zelené krmení. Samec bral ze začátku jen máčenou kukuřici a slunečnici. Během čtyř měsíců se od samice přiučil a bral skoro vše, co ona. Do podzimu roku 2002 si ptáci na mě zvykli tak, že některé pamlsky brali přes pletivo z ruky. Bylo to určitě i tím, že ptáky chovám v panelovém bytě a proto jim musím denně čistit klec, vysávat kolem klece a utírat prach. Zkrátka, kolem klece se stále "čaruje".
Začátkem listopadu byly z ptáků dva krásné přepeřené kusy. Budku stále navštěvoval jen samec. Samici jsem v budce vůbec neviděl, ani si jí nijak nevšímala, jenom začala více okusovat všechny větvičky ovocných stromů a bezu, ze kterých zůstávali vždy jen třísky. Současně začali projevovat větší aktivitu a hlučnost než doposud. Proto jsem jim máčené a naklíčené zrní začal dávat denně. Dále jsem jim dával máčenou kukuřici, pšenici, hrách, čočku a sóju. Do vody jsem dával častěji vodorozpustné vitamíny jako Supervit–D, Vitamin–E a 2× týdně vitamín D3 (posledně jmenovaný vitamín dávám celoročně, protože ptáci nemají přímé sluneční záření).

Samice se stále častěji nechávala od samce krmit a koncem listopadu už začali lézt do budky, jak samec, tak samice. V budce se zdržovali stále častěji. Asi týden před vánocemi jsem viděl ptáky poprvé jak se páří. 6. 1. 2003 zůstala samice i přes noc v hnízdní budce. Budku jsem nemohl kontrolovat, protože byla uvnitř klece a nechtěl jsem ptáky rušit. Byl jsem si jistý, že samice má snůšku, což bylo znát při vyprazdňování podle většího objemu trusu, když opustila budku. Od toho dne, kdy samice začala sedět, tak samce nebylo v kleci přes den vůbec slyšet. Nevydával žádné zvuky, jen se bavil okusováním větví a krmil samici.

Dne 2. 2. 2003 jsem z budky uslyšel první slabé pískání. Začal jsem přidávat vaječnou míchanici, rohlík namáčený v mléce, hodně ovoce a zeleniny. Až do 18. 2. 2003 jsem si myslel, že v budce bude podle slabého pískání jedno, nanejvýš dvě mláďata. Toho dne jsem zariskoval a řekl si, že mládě či mláďata zkontroluji a zároveň okroužkuji. Vyndal jsem z klece budku, vzal jsem ji do kuchyně, zavolal manželku a řekl jí ať se podívá dovnitř a řekne mi, kolik jich tam je. Stejně jsem to nevydržel a podíval jsem se první já. Zůstal jsem jako opařený. Uviděl jsem čtyři krásná ještě šedým chmýřím obalená a dobře nakrmená mláďata. Okroužkoval jsem jen dvě prostřední kroužkem č. 7,5 mm. Nejstaršímu mláděti již kroužek nešel nasadit a nejmladšímu byl ještě velký. Budku jsem vrátil opatrně do klece a staří bez problémů krmili dál.
Dne 5. 3. 2003 jsem mláďata odebral a ručně je dokrmoval Nutribirdem A–21. Potom jsem přišel nato, že jsem je odebral zbytečně brzy a mohl je tam ještě alespoň týden nechat. Dokrmoval jsem je umělohmotnou lžičkou se zahnutými boky až do úplného odstavení, a to bez problémů s přijímáním potravy. Ke konci dokrmování měla mláďata v malé kleci stále máčené zrní, ovoce a zeleninu. 20.4. 2003 byla mláďata samostatná a sama dobře přijímala potravu.

Dle mého názoru to byli tři samci a jedna samice. Samci měli větší a robustnější hlavy. Byli celkově větší a na břiše bylo u nich více oranžové barvy. Tři ptáky jsem prodal a jednoho jsem si nechal doma. Je to samec a má žlutooranžové čelo. Možná, že se mu to přepelicháním ztratí, ale raději jsem si ho nechal. Až teď věřím tomu, co se píše v literatuře o ručně dokrmených mláďatech "Senegalů". Je to strašný mazel. Nechá se brát bez problému do ruky jako hračka, nechá se hladit na hlavě a na zádech. Přiletí, když ho zavolám atd. Toto mládě pojídá všechno, co dostane. Bere všechno zrní, granule, ovoce, zeleninu, no prostě všechno. Z takto ručně odchovaných a sestavených párů jsou nejlepší ptáci do chovu. Určitě i dříve zahnízdí než ptáci z odchytu, kteří zahnízdí po čtyřech, pěti letech nebo vůbec.

Krmení

Mimo dobu hnízdění krmím chovný pár senegalců klasickou kupovanou směsí zrnin pro větší papoušky, kterou jim občas dávám máčenou nebo naklíčenou. To vše posypu Vitamixem EX–A. Nejraději mají senegalské proso z klasu. Dále máčenou kukuřici, pšenici, hrách, čočku, šípky, jeřabiny, tvaroh, tvrdý sýr, piškoty atd. Různé druhy ořechů, ale vždy se přesvědčím, jestli nemají plíseň. Pravou sépiovou kost a grit mají v kleci stále. Ze zeleniny a ovoce dávám jablko, mrkev, celer, petržel, kedlubnu, zelí, třešně, okurky, květák, listy pampelišky, ptačinec žabinec a berou velice rádi čerstvý kopr. K okousávání jim nosím dvakrát týdně větvičky ovocných stromů a černého bezu. Ptáci musí mít stále něco k okusování.

Rozlišení pohlaví

O papoušku senegalském se v některých knížkách a časopisech píše, že neexistují žádné spolehlivé rozlišovací znaky mezi samcem a samicí, což není tak docela pravda. U těchto dospělých ptáků má každý samec u každého poddruhu spodní krovky ocasní žluté, nebo žlutooranžové. Samice je má žlutozelené, nebo zelené. Dále má samec širší a vyšší čelo, což dělá hlavu v podstatě větší, než má samice. Samec má u každého poddruhu světlejší záda a zelený trojúhelník na prsou mu nesahá nikdy, tak jako samici, až mezi nohy. Dospělý samec má duhovku žlutooranžovou, kdežto samice světležlutou (toto je 100 % u formy – Mesotypus). Samec má nosní dírky na koženém ozobí až na spodním okraji a dále od sebe, protože má širší zobák. Nejlépe se pohlaví pozná u ptáků z jednoho hnízda, o čemž jsem se mohl sám přesvědčit.