Před nedávnem se v časopisech rozvinula diskuse na téma psa s průkazem původu nebo bez něj. Chtěla bych Vám na toto téma napsat příběh, který se mi před nedávnem stal.
Již několik let chovám psy plemene sibiřské hasky. Tito psy mají různou barvu srsti i očí. Jelikož nejsem množitelem, tak si pamatuji barvy štěňat, která ode mne odchází k novým majitelům. Štěňata jsou tetována do levého ucha, proto jsou lehce identifikovatelná. Mám několik přátel, kteří toto plemeno velmi milují a ví, co to obnáší být majitelem hasky, která ráda utíká, když ji něco živého zaujme. Právě proto majitelé hasků drží pospolu a pokud se někde nějaký hasky najde, tak se ihned obvoláváme a zjišťujeme, zda-li někomu doma nechybí jeho pes.
Nedávno mně pozdě večer volal kamarád, že našel poblíž lesa světle hnědého modrookého psa, který byl velmi přítulný a lehce jej chytil. V té chvíli jsem nemohla z domu odjet. Kamarád byl ve službě, proto nemohl psa vzít s sebou domů. Uvázal jej na kraji vesnice a dal vědět své ženě, aby zavolala na policii. Policie se psem vůbec nechtěla zabývat, a tak byl chudák uvázaný až do rána, kdy jej kamarád vzal domů. Volal mi, ať se na něj přijedu podívat. Když jsem ho uviděla, tak mi to bylo velmi podivné. Pes byl stejného typu, jaký já odchovávám. Ať jsem přemýšlela jak jsem chtěla, tak mě nenapadl žádný, který žije poblíž. Odchovala jsem jen dva světlehnědé psy, modrookého jen jednoho a toho jsem prodala 200 km daleko do Šumperku. Druhý žije blíže, ale má zase různé oči. Hlavou se mi honilo, že se mu snad oči změnily. Přečetla jsem číslo v jeho uchu, bylo krásně čitelné. V duchu jsem děkovala veterináři, že byl při tetování tak pečlivý a všechna 4 čísla se dala krásně přečíst. Šla jsem domů, abych zjistila, kdy a kde se pes narodil. Jelikož jsem členkou chovatelského klubu, tyto informace nám klub dává k dispozici. Bylo pro mě hračkou zjistit, že tento pes pochází z mé chovatelské stanice. Zděsila jsem se, protože to byl pes, kterého jsem prodala před dvěma lety do Šumperku. Jelikož si smlouvy o prodeji štěňat uschovávám, nebyl problém zjistit adresu i telefon do Šumperku. Maminka majitele byla zděšená, že jim pes utekl. Uklidnila jsem ji, že pes je v pořádku. Jen musíme najít jejího syna, který byl se psem na výletě. Nějakou dobu to trvalo, než jsme se my dva spojili a já mu oznámila, že jeho psa má můj kamarád. Na tu obrovskou radost nikdy nezapomenu, když se ti dva sešli. Byli spolu na výletě poblíž, kde já bydlím. Jezdil s ním u kola, a když uviděl běžícího zajíce, tak svého majitele strhnul z kola, ten jej musel pustit, neboť se zranil. Když se otřesený zvednul ze země, byl už pes pryč. Hledal ho i s kamarády celou noc. Jenže to už byl pes uvázaný poblíž jiné vesnice. Tento příběh má tak krásný konec jen proto, že psa našel slušný a zodpovědný člověk. Ale zvláště proto, že psi s PP se tetují. Bylo to sice hodně šťastných náhod najednou, ale přesto nejdůležitější bylo, že byl pes s největší pečlivostí tetován. Kdyby pejsek neměl toto číslo, jistě by skončil v útulku 200 km od domova nebo také zastřelený v lese.
Na tomto příběhu jsem chtěla ukázat, v čem je také rozdíl mezi psem s PP a bez PP, a také poukázat na to, že tetování je vhodnější než-li čipování. Kdo by nám asi přečetl čip, když nevím kdo zařízení na jeho čtení má?! Ani nevím, zda-li by nás napadlo, jestli nalezený pes nějaký čip vůbec má. Pokud se nic vážného nikomu nestane, tak policie se s takovými maličkostmi zabývat nebude. Tetovaný pes s PP je vždy identifikovatelný i když nemá obojek s číslem a adresou majitele. Jeho pán je vždy odpovědný za to co udělá. Proto možná jsou útulky plné nechtěných psů o kterých se neví čí kdy byli, což u psa s PP se ví vždy.
Dnes mají své čísla věci, které si kupujete v obchodě, každá maličkost má své výrobní číslo a čárový kód. Pes, pokud je v právní terminologii věcí, tak by měl mít také své číslo, které se nedá zaměnit. Pak by odpovědnost lidí za jednání jejich psa byla větší, neboť by se majitel dal najít. Možná koupě psa bez PP je právě zbavováním se této zodpovědnosti. Na druhé straně, v případě zaběhnutí má pes s tetováním daleko větší šanci, že si jej majitel najde.