“Jak mít koně“ - 8. část

V předchozích článcích jsme se věnovali převážně koníkům samotným a technikám, pomocí kterých koně získáváme na svou stranu, ohýbáme je různými způsoby a "obrušujeme" jejich strach a lekavost. Ale při tom všem jsme zapomněli promluvit o pomůckách, které jsou při procesu učení výhodné jak pro koně, tak pro nás, jako jejich komunikační partnery.

Komunikace s koněm

Je zřejmé, že by nás kůň jako svoje partnery a vůdce měl respektovat, bez ohledu na to, jakou pomůcku zrovna použijeme (jistě je možné docílit i toho, že při dobré komunikaci již žádné pomůcky potřebovat nebudete, bude vám stačit pouze řeč vašeho těla). K tomuto cíli vede určitý úsek cesty, jehož délka je závislá na více faktorech a jedním z nich je právě použití takových pomůcek, které nám komunikaci s naším koníkem usnadní. Rozhodně neprosazuji názor, že jen jeden určitý typ pomůcky je zárukou úspěchu! Jsou však možnosti, pomocí kterých můžeme koni i sobě usnadnit a urychlit celý proces zdokonalování vzájemné komunikace. Ale když už o této problematice píšu, napadá mě vlastně ten nejdůležitější důvod, proč o tomto všem uvažovat. Zárukou úspěchu totiž nejsou návody na různá cvičení, které jsem uvedla v minulých číslech, ani to nejsou níže jmenované pomůcky nebo poučky a moudra, která se lze dočíst v mnoha publikovaných knihách a bohužel ani zkušenosti těch nejlepších koňáků na světě. To vše vám jistě velmi pomůže, ale jistou zárukou vašeho úspěchu dosaženého společně s vaším čtyřnohým kamarádem je pouze to, jak hluboko jste ochotni se vžít do jeho role, kolik času a trpělivosti jste ochotní věnovat společnému úsilí a hlavně!!! - do jaké míry jste ochotni přemýšlet o tom, co děláte, co po svém koníku chcete a jakými cestami k tomuto cíli dojít, přičemž všechny tyto načerpané vědomosti, zkušenosti a fantazii napasujete na konkrétní případ vás a vašeho koně. Chci tím jen říct, že tak jako je každý člověk nezaměnitelným originálem, stejně tak je tomu i u koní. Je proto nutné z nabytých zkušeností vybírat to, co se vám právě hodí do vaší mozaiky, zkoušet, ověřovat a čerpat stále nové podněty a neustále pozorovat reakce vašeho koně a snažit se je analyzovat a naučit se tak koně tzv."číst".

Pomůcky

Určitě všechny ty, kterých se kůň nebojí ! Neznamená to ale, že s pomůckami nesmíme na koně vyvíjet tlak, právě naopak. Rozumějte tomu tak, že dříve, než cokoli na koně navlékáme, pokládáme, vážeme, připevňujeme (ohlávka, uzda, sedlo, chomout, postroj apod.) nebo jej s tím pobízíme a dotýkáme se (biče, ostruhy, vodítka), musíme nejprve koníkovi ukázat a nechat jej poznat a ohmatat věci, jež pak budou běžnou součástí jeho života. Stejně tak, pokud dojde k incidentu následkem přehnané síly pobídky a kůň se pomůcky vyleká, je potřeba jej pomocí "ohlazování" znovu přesvědčit, že daná pomůcka pro něj není nebezpečná.

Lze k tomu použít jedné docela účinné techniky a tou je "přibližování" a "oddalování". Existuje mnoho variant pojetí v mnoha různých situacích a záleží právě na vaší fantazii a momentální pohotovosti, jak často a kdy této techniky využijete. Princip je pořád stejný: Pokud má kůň z něčeho obavu, tak za přirozených podmínek nikdy neriskuje přímý kontakt s podnětem. Bude nejprve frkat, větřit, možná se přiblíží nejprve na "bezpečnou" vzdálenost, pak odcouvá a znovu se přiblíží, třeba o krok blíž k podnětu a tak se proces opakuje, dokud se neujistí o tom, že podnět neznamená přímé ohrožení. Pak teprve dojde ke kontaktu, koník se bude se snažit věc prozkoumat, nejprve ji očichá, možná zlehka pokousne nebo do ní zkusí hrábnout kopytem. Je to po tisíciletí zakódované chování, které slouží jako koňská životní pojistka. My toho ale zkusíme využít a stejnou cestou koně požádáme, aby akceptoval námi nabízené problematické podněty. Např. při práci s bičem : Můžeme nejprve bič ukázat, nechat očichat, když kůň bič akceptuje, tak můžeme začít kruhovými pohyby hladit po celém těle, pokud má ještě problém a začne třeba couvat, klidně jej vezmeme na vodítku a požádáme, aby bič následoval (je to účinná přesvědčovací technika, koně to chápou tak, že toho, co před nimi odchází pryč nebo utíká, se nemusejí bát.)

Pozor na bolest

Později můžeme začít s bičem poplácávat o zem, přitom se ale vyvarovat přímému pohledu zaměřenému na koně! Činnost kterou takto provozujete přeci nemá být pochopena jako pobídka, ale jako akt zvykání si na nový podnět! Proto si koně jakoby nevšímejte a zatímco jej jistíte na povoleném vodítku, si prostě v klidu plácejte napřed o zem kolem koníka a když už je klidný, tak můžete zlehka zkusit přehazovat provázek biče (měkký konec) nebo volný konec vodítka přes hřbet koně ze všech stran. Pozor, aby jste tím koni nezpůsobili bolest, mělo by to být hlazení. Později se můžeme odvážit přiblížit i k hlavě a zase zpět na tělo, dokud kůň neakceptuje podnět i nad hlavou nebo přímo na hlavě. Takto můžeme "obrušovat" koníka vším, z čeho má obavy (igelitové pytlíky, spraye na desinfekci, jejichž zvuk bývá docela problémem, deky, pláště a bundy, které nepříjemně šustí apod.) Pokud je podnět velký tak, že se jím nemůžeme koně dotýkat, budeme se snažit koně kolem podnětu vylonžovat, požádáme jej, aby podnět následoval (velká nákladní auta, hlučící traktory apod.) nebo aby jej přešel (vodní toky, kaluže, rozbahněná místa, igelity na zemi, pneumatiky apod.)

Jak pracovat se strachem

V této souvislosti si vzpomínám na to, jak jsem nakonec vyřešila strach svého koně z velkých kamionů, které se rychleji pohybují (hodně jsme jezdili do terénu a okolí Brna je doslova protkáno silnicemi a dálnicí). Když jsem si totiž chtěla udělat delší hezkou vyjížďku a navštívit přátele ve stáji nedaleko dálnice D1, musela jsem jít i kousek po okresce vedoucí asi 5m těsně kolem dálnice a pak dálnici po mostě přejít. Pro mého čerstvě vykastrovaného pětiletého bývalého hřebečka to bylo něco, jako se vydat přímo do chřtánu vlčí smečky. Kamiony v té době větřil již na značnou vzdálenost a byl schopen se mnou ukázkově odcouvat mnoho desítek metrů mimo dosah tohoto nebezpečí nebo se rovnou otočit a bezhlavě utíkat, aby si zachránil život. Nezbylo mi, než si vyhradit dostatek času a trpělivosti, vzít rozum do hrsti a jednat s chladnou hlavou. Začala jsem prostě vyhledávat nejdříve kamiony v klidu stojící. Až Jake akceptoval tyto velké věci, které zatím nehlučely, začala jsem pod různými záminkami obtěžovat řidiče těchto kamionů (asi si museli myslet, že jsem blázen), aby byli tak hodní a kamion v naší přítomnosti nastartovali a pomalu zkusili před koněm ujíždět (bylo to zpočátku velmi zábavné, protože pohled na človíčka honící kamion, který se snaží udržet jeden konec lana, na jehož druhém konci se zmítá kůň s vytřeštěnýma očima, musel být k pobavení). Brzy jsme se stali známými návštěvníky parkovišť a odpočívadel kolem dálnice D1, ke kterým se dalo přijít z lesa. Postupně jsme se od kamionů stojících propracovali ke kamionům pomalu jedoucím a pak jsem začala chodit koně pravidelně pást k dálnici. Velmi pomohlo jedno místečko, kde ta nejlepší tráva rostla až málem u svodidel, takže pokud můj vychytralý koník chtěl požít tento mlsek, musel se prostě dostat do bezprostřední blízkosti jedoucích vozidel. Nakonec jsme takto velmi pomalu (asi během 2 měsíců vytrvalé práce a téměř každodenního kontaktu s kamiony, nákladními auty a traktory) došli k tomu, že jsme slavnostně přešli i most nad dálnicí a na strašáky zamávali shora. Je jasné, že od té doby máme tento problém podchycený, ale chtěla bych zdůraznit, že ne natrvalo! Pokud totiž koně přestanete strašákům vystavovat, začne se jich znovu bát. Sami znáte situaci, kdy kůň po delší pauze, kdy nebyl na vyjížďce mimo areál stáje, je mnohem lekavější, než když chodí ven denně. Proto nikdy neusněte na vavřínech a pro svého čtyřnožce neustále vymýšlejte pestrý program. Odměnou vám bude odvážný a spolehlivý kůň, který i když se lekne, tak nebude reagovat ihned úprkem, ale třeba jen ztuhne a zpozorní.
Při takovém výcviku také berte v úvahu temperament vašeho koně a podle jeho míry zděšení zvažte sílu prvotního podnětu, kterému jej vystavíte, protože bezpečnost vaše i vašeho koně je vždy nedůležitější !!!