Krmení hadů - 3.část

K umělému nebo násilnému krmení většinou přistupujeme pouze dočasně. Jedná se zpravidla jen o období přechodu na samostatný příjem potravy a tak je nutno na něj i pohlížet. Některé druhy ovšem, jako např. Epicrates striatus, jsou v obecném povědomí brány jako "nežravci" a to je pak důvodem k jejich veskrze malé chovatelské oblíbenosti. Osobně jsem se věnoval chovu právě tohoto druhu celkem 13 let. Za tu dobu, nebudu-li počítat umělé krmení odchovávaných mláďat, jsem rozkrmil pro svou vlastní potřebu do dospělosti celkem 5 kusů (2 samce + 3 samice). Čtyři z nich postupně do dvou let a pátý, jak už to tak bývá, nejkrásněji zbarvený, do 6 let věku. Přesto nemohu říct, že jsou méně atraktivními chovanci, než jiní plazi.

Umělé krmení

Umělé krmení má však i své nevýhody. Nutno dodat, že prakticky u všech druhů hadů dochází při dlouhodobém násilném krmení k pomalejšímu růstu i hmotnostním přírůstkům. A to i pokud spotřebují stejné množství potravy jako samostatně žeroucí chovanci. Někdy také může dojít k jevu, který bych nazval "poškození krčního svalstva". Na příkladu Epicrates striatus se nyní pokusím popsat jeho průběh. V počáteční fázi to vypadá jako uvolněná kůže na krku. Později, když zvíře začne samo přijímat potravu, dojde ke zpevnění a k zafixování tohoto stavu natrvalo (pravděpodobně jako důsledek zapojení svalstva při polykání). Při průřezu tělem získává pak zvíře v těchto partiích (většinou pouze na krku) jakýsi "zvonovitý" tvar. Hrany jsou tvořeny v oblastech prvních řad dorsálií. Po obou stranách krku se tak táhnou jakési lišty, které zvířeti později nevadí ani při pohybu ani při krmení. Jsou v podstatě jen estetickou vadou.

Protržení kůže na boční straně krku

Dle místního veterináře, který nemá jednoznačný názor, lze určit původ vzniku těchto "deformací" až po úhynu. Já se domnívám, že by se mohlo jednat o deficit některých důležitých látek v organismu. Další nepříjemnost vztahující se k umělému krmení jsem zaznamenal v červenci roku 2000 po porodu 17 mláďat Trimeresurus albolabris. V tomto případě bych měl nejdříve upozornit na dodržení maximální opatrnosti při veškeré manipulaci s jedovatými druhy hadů.. Narozená mláďata T. albolabris dosahovala pouhých 15 – 18 cm a až na malou velikost se fyzicky projevovala jako velice životaschopná. Agresivními výpady útočila na všechny pohyby v okolí, potravu však nepřijímala. Přes veškeré snahy o nakrmení jednodenními holátky tento záměr nevyšel. Sousta byla příliš velká, proto jsem posléze přistoupil k umělému krmení pomocí drobných myších nožiček, což se mi i dařilo. Většina mláďat po zasunutí nožičky do tlamky a zavěšení za ocásek na větvičku již sama "kořist" pohltila. Pouze u několika kusů jsem musel sousto zasunout hlouběji do jícnu. No a právě tehdy se mi "povedlo" přílišným tlakem protrhnout zevnitř kůži na boční straně krku. Naštěstí nebyla perforována zažívací trubice. Šlo skutečně jen o protržení kůže podélně v oblasti první a druhé řady dorsálií v délce asi 1,5 cm. Zažívací trubice i s obsahem se tak ocitla venku mimo tělo. Vrátila se zpět poté, kdy jsem sousto vmasíroval dále do žaludku. Tím povolilo napětí krčních partií a trhlina se sama stáhla.

Rána se zmenšovala

Rána byla vydezinfikována naředěným roztokem hypermanganu a zvíře vykoupáno ve vlažném odvaru heřmánku. Umístil jsem je na větvičku do hygienicky čisté nádrže. Heřmánkové koupele jsem aplikoval obden a po dalších 14 dnech mládě nakrmil myším ocáskem. Rána měla snahu se při polykání stále roztahovat. Postupně se však zmenšovala, až zcela srostla zhruba po 8 týdnech, kdy mohlo být zvíře umístěno zpět ke svým sourozencům. Za dobu, co se chovu hadů věnuji, se mi tato nehoda stala již podruhé. V prvním případě se jednalo v roce 1988 o mládě Elaphe guttata, kterému se rána také bez následků zhojila. 

Závěrem bych chtěl říct, že žádný chovatel hadů se v praxi nemůže umělému krmení zcela vyhnout. Ať už půjde o nežeroucí koupená zvířata, novorozence nebo jedince s nechutenstvím po stresu či nemoci, je zapotřebí se umělému a násilnému krmení naučit.. I když je v tomto článku popsáno několik negativních zkušeností a ne každý se s nimi rád chlubí, rozhodl jsem se je uveřejnit. Snad tyto informace pomohou i ostatním chovatelům. V článku se úmyslně vyhýbám problematice potravně specializovaných druhů, protože s nimi nemám žádnou zkušenost.