K umělému nebo násilnému krmení většinou přistupujeme pouze dočasně. Jedná se zpravidla jen o období přechodu na samostatný příjem potravy a tak je nutno na něj i pohlížet. Některé druhy ovšem, jako např. Epicrates striatus, jsou v obecném povědomí brány jako "nežravci" a to je pak důvodem k jejich veskrze malé chovatelské oblíbenosti. Osobně jsem se věnoval chovu právě tohoto druhu celkem 13 let. Za tu dobu, nebudu-li počítat umělé krmení odchovávaných mláďat, jsem rozkrmil pro svou vlastní potřebu do dospělosti celkem 5 kusů (2 samce + 3 samice). Čtyři z nich postupně do dvou let a pátý, jak už to tak bývá, nejkrásněji zbarvený, do 6 let věku. Přesto nemohu říct, že jsou méně atraktivními chovanci, než jiní plazi.
Umělé krmení má však i své nevýhody. Nutno dodat, že prakticky u všech druhů hadů dochází při dlouhodobém násilném krmení k pomalejšímu růstu i hmotnostním přírůstkům. A to i pokud spotřebují stejné množství potravy jako samostatně žeroucí chovanci. Někdy také může dojít k jevu, který bych nazval "poškození krčního svalstva". Na příkladu Epicrates striatus se nyní pokusím popsat jeho průběh. V počáteční fázi to vypadá jako uvolněná kůže na krku. Později, když zvíře začne samo přijímat potravu, dojde ke zpevnění a k zafixování tohoto stavu natrvalo (pravděpodobně jako důsledek zapojení svalstva při polykání). Při průřezu tělem získává pak zvíře v těchto partiích (většinou pouze na krku) jakýsi "zvonovitý" tvar. Hrany jsou tvořeny v oblastech prvních řad dorsálií. Po obou stranách krku se tak táhnou jakési lišty, které zvířeti později nevadí ani při pohybu ani při krmení. Jsou v podstatě jen estetickou vadou.
Dle místního veterináře, který nemá jednoznačný názor, lze určit původ vzniku těchto "deformací" až po úhynu. Já se domnívám, že by se mohlo jednat o deficit některých důležitých látek v organismu. Další nepříjemnost vztahující se k umělému krmení jsem zaznamenal v červenci roku 2000 po porodu 17 mláďat Trimeresurus albolabris. V tomto případě bych měl nejdříve upozornit na dodržení maximální opatrnosti při veškeré manipulaci s jedovatými druhy hadů.. Narozená mláďata T. albolabris dosahovala pouhých 15 – 18 cm a až na malou velikost se fyzicky projevovala jako velice životaschopná. Agresivními výpady útočila na všechny pohyby v okolí, potravu však nepřijímala. Přes veškeré snahy o nakrmení jednodenními holátky tento záměr nevyšel. Sousta byla příliš velká, proto jsem posléze přistoupil k umělému krmení pomocí drobných myších nožiček, což se mi i dařilo. Většina mláďat po zasunutí nožičky do tlamky a zavěšení za ocásek na větvičku již sama "kořist" pohltila. Pouze u několika kusů jsem musel sousto zasunout hlouběji do jícnu. No a právě tehdy se mi "povedlo" přílišným tlakem protrhnout zevnitř kůži na boční straně krku. Naštěstí nebyla perforována zažívací trubice. Šlo skutečně jen o protržení kůže podélně v oblasti první a druhé řady dorsálií v délce asi 1,5 cm. Zažívací trubice i s obsahem se tak ocitla venku mimo tělo. Vrátila se zpět poté, kdy jsem sousto vmasíroval dále do žaludku. Tím povolilo napětí krčních partií a trhlina se sama stáhla.
Rána byla vydezinfikována naředěným roztokem hypermanganu a zvíře vykoupáno ve vlažném odvaru heřmánku. Umístil jsem je na větvičku do hygienicky čisté nádrže. Heřmánkové koupele jsem aplikoval obden a po dalších 14 dnech mládě nakrmil myším ocáskem. Rána měla snahu se při polykání stále roztahovat. Postupně se však zmenšovala, až zcela srostla zhruba po 8 týdnech, kdy mohlo být zvíře umístěno zpět ke svým sourozencům. Za dobu, co se chovu hadů věnuji, se mi tato nehoda stala již podruhé. V prvním případě se jednalo v roce 1988 o mládě Elaphe guttata, kterému se rána také bez následků zhojila.
Závěrem bych chtěl říct, že žádný chovatel hadů se v praxi nemůže umělému krmení zcela vyhnout. Ať už půjde o nežeroucí koupená zvířata, novorozence nebo jedince s nechutenstvím po stresu či nemoci, je zapotřebí se umělému a násilnému krmení naučit.. I když je v tomto článku popsáno několik negativních zkušeností a ne každý se s nimi rád chlubí, rozhodl jsem se je uveřejnit. Snad tyto informace pomohou i ostatním chovatelům. V článku se úmyslně vyhýbám problematice potravně specializovaných druhů, protože s nimi nemám žádnou zkušenost.