Nakupovat ptáky z odchytu - ano či ne?: 2.díl

Veterinární rovina

Je pravděpodobně nejdůležitějším hlediskem pro diskusi, zda odchytové ptáky do chovu zařazovat, či ne.

Snahou (a potažmo i zákonnou povinností) každého chovatele je, mimo jiné, zabezpečit svůj chov proti negativním vlivům. Z hlediska zoohygienického a veterinárního to znamená především ochranu proti zavlečení onemocnění do chovu.

Povinností proto, že to každému chovateli nařizuje veterinární zákon a snahou proto, že to nařizuje každému chovateli jeho peněženka (je to jeden z mála příkladů souznění zákonů s ekonomikou).

Odpůrci zařazování odchytových ptáků do chovů argumentují nejčastěji právě nebezpečím zavlečení nákazy. S tímto jejich tvrzením nelze než souhlasit. Je však nutné dodat, že toto nebezpečí existuje i u odchovaných ptáků, zakoupených někde v Horní Dolní v sousedním okrese. Důležitá je míra rizika možnosti této infikace vlastního chovu (% pravděpodobnosti). Z tohoto hlediska mají odpůrci importů pravdu. Pravděpodobnost zavlečení nákazy do chovu prostřednictvím odchytů je nesrovnatelně vyšší oproti odchovům. A to jak z hlediska kvalitativního (druhu onemocnění), kde spektrum nemocí je větší a méně typické, tak i z hlediska kvantitativního (větší procento pravděpodobnosti infikace chovu přes importy). To je líc konstatování, ale existuje i jeho rub. Platí totiž i obráceně. Odchytoví ptáci jsou mnohem vnímavější k typům onemocnění běžných v našich chovech, ale i na prostředí, do kterého je umístíme, než – li ptáci odchovaní u nás ve srovnatelných podmínkách. I z tohoto může pocházet řada podnětů, vedoucích k nechuti některých chovatelů k nákupu importů. Nelze tedy paušalizovat.

Obecně platí nepřímá úměra mezi rizikem přenosu onemocnění (oběma směry) a mírou opatření, která chovatel provede při nákupu nových chovanců (platí pro odchyt, stejně jako pro odchov). Riziko klesá úměrně s nárůstem kvality opatření pro dobrou adaptaci nových chovanců.

Jedná se především o časově omezenou izolaci, po kterou mají nováčci možnost se adaptovat (přizpůsobit se). Tento proces se nazývá karanténou.

Karanténa

Nu a jsme u nejdůležitějšího opatření. Ptáci k nám importovaní podléhají ze zákona této časově omezené izolaci – karanténě. Její délka je zákonem stanovena na 28 dnů, ale může být podle potřeby zkrácena nebo prodloužena dozorovým veterinárním orgánem (okresní nebo městskou veterinární správou). Ze zkušenosti vím, že není až tak podstatná délka, jako kvalita provedení karantény. Veterinární zákon ukládá všem dovozcům prokázat, že ptáci jsou prosti těchto onemocnění: salmonelóza, chlamydiová nákaza (psittacoza a ornitoza), kokcidióza, ekto a endo parazité. Dále vývozce garantuje nepřítomnost některých dalších onemocnění ze seznamu A mezinárodní "Pařížské dohody". Jedná se o onemocnění, která postihují převážně jiná zvířata. Tato čtyři onemocnění (nebo typy onemocnění, protože parazitóz je řada) je dovozce povinen deklarovat na základě negativních laboratorních testů. Pokud jsou tato laboratorní vyšetření na uvedené čtyři typy onemocnění negativní, dozorový veterinární orgán ukončí karanténu a zvířata mohou být distribuována.

Tolik k zákonu. Ne vždy je však realita zákonem a zákon realitou. Rozhodujícím faktorem je kvalita provedení karantény. Záleží na způsobu a četnosti odběru vzorků, jejich druhu, rozsahu a kvalitě jejich laboratorního zpracování a samozřejmě na správnosti vyhodnocení takto získaných informací a provedení odpovídajících opatření.

Nelze paušalizovat, ale někdy nemusí být snaha podchytit a odstranit všechny diagnostikované skutečnosti. Zvláště u výše neuvedených, zákonem nesledovaných onemocnění. Nicméně i u zákonem sledovaných onemocnění lze (tak jako téměř u všeho) najít "druhou cestu".

Abych se nechtěně nedotkl přímo exaktního případu, uvedu příklad, který jsem zažil ještě jako zootechnik našeho socialistického zemědělství. Jednalo se o pullorovou nákazu u kuřat. Byla zjištěna na základě laboratorního vyšetření. Tím vznikla řada problémů např. s distribucí. Stačilo, aby se jako materiál pro odběr vzorků použilo starých novin a tato nákaza již diagnostikována nebyla. Tuto "fintu" použil jeden starý veterinář. Během tří dnů se kuřata plošně přeléčila a bylo hotovo. Obdobným způsobem lze jistě předejít i mnoha nepříjemnostem v karanténách ptáků.

Strašák chovatelů

Jako příklad uvedu chlamydiovou nákazu (ornitozu, psittacozu), dříve tak velmi obávanou. Stačí pozdržet odběr vzorků o 3 – 5 dnů a tuto dobu vyplnit masivním podáváním antibiotik tetracyklinové nebo chloramphenicolové řady. Po uvedené době se ve většině případů již ve vzorcích trusu nepodaří toto onemocnění zjistit. Nicméně chlamydie nadále zůstávají v orgánech přítomny. Záleží pak pouze na dovozci, zda bude dalších 5 – 10 dnů pokračovat v léčbě antibiotikem či ne. Pokud bude aplikace antibiotik zastavena, stávají se takto zaléčení jedinci virulentní a je jenom otázkou času, kdy dojde k přenosu na další ptáky nebo k oslabení a následnému propuknutí nemoci podruhé. Ovšem v případě recidivy už použitá antibiotika vykazují výrazně slabší účinek, takže léčba může být méně efektivní nebo i úplně neúčinná. Přestože jsem toto onemocnění uvedl jako nekonkrétní příklad, musím pro objektivnost dodat, že se v importech nevyskytuje zdaleka tak často, jak bylo dříve publikováno. Výjimku tvoří papoušci z Jižní Ameriky, kde je chlamydioza celkem běžná (ara, amazoňan apod.) a papoušci žako – Kongo. Jedenkrát jsem měl možnost pozorovat toto onemocnění u drobných ptáků (zvonohlíků). Při nákupu importované drobotiny nepředstavuje pro naše chovatele nebezpečí. Během týdne i přes včasnou diagnostikaci a intenzivní léčbu zlikvidovala chlamydioza celou napadenou skupinu. Ve dvou případech jsem se s chlamydiozou setkal u loskutáků. Zde se ale s největší pravděpodobností jednalo o onemocnění sekundární (získané v chovu), protože ptáci byli v zajetí již dlouhou dobu. Naproti tomu v evropských chovech je chlamydioza častějším zjevem. Podle průzkumů renomované, Vídeňské veterinární kliniky bylo v chovech z okolí Vídně diagnostikováno až 60 % papoušků, kteří s tímto onemocněním přišli do styku.

Tento, v dřívější době strašák chovatelů, nepředstavuje takové nebezpečí, jako jiná, řekněme, záludnější onemocnění. Existuje několik vysoce účinných preparátů k jeho léčbě. Většími riziky jsou onemocnění, která lze pouze problematicky prokázat nebo léčit. Pro chovatele představují nebezpečí i méně akutní onemocnění nebo onemocnění s dlouhou inkubační dobou. Zákonná lhůta pro reklamaci skrytých vad (a tedy i onemocnění, která nelze nebo jen lze jen obtížně diagnostikovat) je u živých zvířat 6 týdnů od data nákupu. Je tedy celkem přirozenou snahou dovozců zabezpečit životnost minimálně na tuto dobu. Tím nedochází k reklamacím. Pro chronická onemocnění již není vyvíjena zdaleka taková snaha.

Nejčastější choroby z dovozu

Nyní se pokusím o seznámení s nejdůležitějšími chorobami, které se vyskytují v dovozech. Tento výčet samozřejmě nebude úplný, protože to ani není v mých možnostech. Začneme tedy u nemocí zákonem sledovaných.

Chlamydiové nákaze jsme se již věnovali. Tedy pouze stručně. Výskyt, jako primárního onemocnění importů, není příliš častý. Diagnostikace chlamydiozy je dnes vysoce efektivní. Mohu říci, že pokud se v importu vyskytne, je včas diagnostikována a správně léčena, není u větších druhů (např. papoušků) fatálním nebezpečím. Opatrnost je nutní při nákupu arů, amazoňanů, amazonků, žaků – Kongo apod.

U drobných ptáků (snovači, zvonohlíci, astrildi apod.) se vyskytuje velmi sporadicky a navíc je průběh tak rychlý, že dochází k úhynu celé infikované skupiny.

Může zde ale docházet k opačnému efektu, především pokud chováme ptáky ve venkovních voliérách. Vzhledem k vysokému promoření populací našich ptáků (hrdliček, vrabců, kosů), je u výše uvedených rizikových skupin nebezpečí infikace importovaných jedinců v našem chovu.

Salmoneloza – její výskyt jsem zaznamenal za celých 10 let pouze v jednom případě. Byla zjištěna u amarantů malých (Lagonosticta senegala). Do dnešního dne jsem přesvědčen, že se jednalo o sekundární onemocnění a infikace proběhla během poměrně dlouhého transportu. Výsledek byl jednoznačný. Než – li se začalo, tak již nebylo co léčit. Mimo tento případ jsem se salmonelozou nepřišel v importech do styku. Nemohu tedy uvést účinnou léčbu – neznám ji. Domnívám se ale, že u větších druhů je možná, i když prognóza nebude asi příliš optimistická. U drobných druhů lze preventivně nasadit Metrozol (neantibiotický preparát). Pokud ale infekce propukla, je léčba v podstatě neúčinná.

Kokcidioza – je v importech diagnostikována. Osobně si ale myslím, že častější je výskyt v našich chovech. Jedná se o invazní onemocnění, způsobené prvoky (Eimeria). Kokcidoza je poměrně dobře tlumitelná. Běžně se používá preparát Baycox nebo ESB 3. Otázka je, zda kokcidiozu eliminovat a především, kdy ji léčit. Osobně jsem zastáncem, neléčit do ++ (počet křížků značí kvantitu invaze). V tomto stádiu je organismus schopen regulovat množství kokcidií na základě výroby protilátek. Pokud kokcidie odléčíme, dojde ke stavu, kdy imunitní systém přestane, v důsledku nepřítomnosti Eimerií, vyrábět protilátky. Při reinfikaci pak jedinec nemá již přirozenou schopnost invazi omezit. Toto je ale otázka velmi často diskutovaná i mezi veterinárními lékaři. Vždy záleží i na vývoji stavu, zda je progresivní nebo regresivní.

U kokcidiozy si pamatuji na jednu historku. Přenechal jsem kdysi kamarádovi jedince s ++ výsledkem vyšetření na kokcidiozu. Protože pták se choval normálně, nejevil příznaky onemocnění, invazi jsem neléčil. O něco později mi kamarád volal, že při preventivním vyšetření byla tato invaze zjištěna. Po diskusi jsem mu poradil aplikovat Baycox. Nicméně za krátký čas volal znovu, s tím, že Baycox neúčinkoval. Nakonec zjistil, že se jedná o zvláštní "exotický" druh Eimerie. Po dohodě s veterinářem ponechal věc osudu. Pták žil s touto "exotickou" kokcidií řadu let, pokud nedošlo ke spontánnímu odeznění.

Ektoparazité se vyskytují u odchytových ptáků velmi často. Jde o všenky, čmelíky, zákožky (vápenka) apod. Většinu těchto parazitů je schopen dovozce likvidovat. Používá se Arpalit, Ivomec apod.

Pamatuji se na jihoamerické kněžíky, které jsem sice nedovezl, ale karanténoval jsem je pro jednu firmu. Řada ptáků trpěla méně známým druhem zákožky. Šlo o velmi odolného a agresivního parazita. U některých jedinců toto onemocnění vedlo k deformacím nebo ztrátám prstů na nohou. Jednalo se ale o výjimku.

Endoparazité se vyskytují v importech poměrně pravidelně. U některých druhů se ale může jednat o sekundární invazi. Protože jde o velmi různorodou skupinu, rozdělíme si je podle orgánů, které napadají.

Střevní parazité jsou častí u papoušků, ale občas se s nimi můžeme setkat i u drobných ptáků.

U astrildů jsem diagnostikoval roupy (Motýlek rudouchý), škrkavky (amarant černobřichý), tasemnice (vločkovník červený). Velice zajímavý byl nález tasemnic u vločkovníků. Nikdy předtím ani potom jsem nic podobného neviděl. Jednalo se o velmi silnou invazi zvláštních tasemnic. Snad se mohlo jednat i o tasemnice, které cíleně napadají predátora vločkovníků a tohoto druhu využívají pouze jako mezihostitele? U drobných ptáků mohou silnější invaze znamenat velké nebezpečí. Po medikaci a následném úhynu střevních parazitů, může dojít k ucpání střeva a jeho zánětu s následným úhynem. Proti škrkavkám, roupům a eventuelně vlasovcům můžeme použití Bioverm nebo Ivomec. Proti tasemnicím mi léčba takto malých ptáků není známa.

U papoušků se vyskytují škrkavky, vlasovci i tasemnice. U tasemnic se jedná o primární parazitozu (získanou v místě odchytu). Nebezpečí spočívá především v silné invazi nebo v oslabení organismu důsledkem transportního stresu. Slabá invaze ptáka v dobrém stavu nijak výrazně neohrozí. U tasemnic také nehrozí reinfikace, protože chybí specifický mezihostitel.

K medikaci lze použít Taeniafugin, který ale nedoporučuji nebo Drontal, Droncit apod. Tasemnice se vyskytují u arů, amazoňanů, žaků, občas u papoušků senegalských apod. V případě škrkavek nebo vlasovců je situace trochu složitější. Několikrát se mi stalo, že v prvních náběrech vzorků k jejich diagnostikaci nedošlo (bral jsem vzorky trusu přímo z transportních boxů), ale při následném odběru, před ukončením karantény již byl nález pozitivní. To by mohlo znamenat, že dochází k sekundární invazi brzy po importu během karanténování. S určitostí to ale nemohu tvrdit. Medikaci lze provést preparáty Bioverm, Ovorotol, Ivomec apod.

Tyto střevní parazity jsem diagnostikoval u amazonků, papoušků rodu Poiceophalus, alexandrů, ale i žaků, některých druhů amazoňanů apod.

Parazité dýchacích cest se vyskytují nepravidelně v importech drobných ptáků. U papoušků jsem jejich invazi viděl pouze u aymarů citronových a andských a několika kusů agapornisů šedohlavých. Onemocnění, označované také jako invazní tracheobronchytida, je způsobované roztoči (Sternostoma, Cytodytes ap.). Může se jednat o primární, ale i sekundární invazi. Pro primární invazi hovoří výskyt tohoto onemocnění např. u volně žijící populace amadiny gouldové, které v nedávné minulosti velmi výrazně decimovalo její stavy. Častá je tato invaze u astrildů rodu Pytilia, motýlků rudouchých, amarantů tmavých, černobřichých a tečkovaných, některých druhů zvonohlíků apod. Ve dvou případech jsem se s touto invazí setkal i u louskáčků červenoprsých.

Léčebně lze aplikovat Ivomec, Arpalit. Nebezpečí nespočívá u drobných ptáků až tak v této invazi, jako především v možnosti její záměny s daleko závažnějším onemocněním aspergilomykozou. K té se ale ještě dostaneme.

Krevní parazité jsou pravděpodobně nejobtížnější, nejhůře diagnostikovatelnou a v řadě případů i velmi špatně léčitelnou skupinou parazitů.

Krevničky (původci malárie) postihují importy, především indomalajské druhy. Pokud nejsou ptáci oslabeni, dokáží s touto invazí žít velmi dlouho. V případě oslabení, a tím odchytový a transportní stres dozajista je, může invaze způsobit velmi citelné ztráty. Krevničky (Plasmodia nebo také Schistosomie) parazitují v červených krvinkách. Tím zhoršují přenos kyslíku v organismu a při silné invazi mohou transport kyslíku téměř přerušit. Onemocnění má periodicky se opakující cykly, které pozorujeme jako křeče, ztrátu koordinace pohybu, dušení. To jsou důsledky snížené schopnosti červených krvinek vázat na sebe kyslík a rozvádět jej. Přenašečem a zároveň mezičlánkem nutným pro vývoj krevniček je hmyz – komáři. Obdobný typ onemocnění byl již popsán i v našich podmínkách. Určitý typ ptačí malárie existuje tedy i v populacích našich ptáků. Pro uklidnění chovatelů je třeba dodat, že ptačí typy tohoto onemocnění nejsou přenosné na člověka.

Ptačí malárie byla diagnostikována u loskutáků, některých druhů timálií, dlasků, hýlů, papoušků červenoramenných, alexandrů dlouhoocasých, některých jihoamerických druhů. Vnímavost je pravděpodobně u ptáků všeobecná.

I když existují některé preparáty z humánní medicíny (např. Delagil), jejich použití u ptáků je velice problematické. Musí se podávat dlouhodobě, periodicky opakovat jejich aplikaci a z hlediska technického se velmi špatně dávkují. Invaze krevniček je velmi nepříjemná i pro chovatele, protože se může projevit i velmi dlouho po nákupu ptáků a může být vrozená mláďatům od infikovaných rodičů.

Fillarie jsou bičíkovití parazité, žijící v krvi a orgánech hostitele (játra, osrdečník). Krevní systém je transportuje v organismu. Při slabších invazích jsou velmi špatně diagnostikovatelní, protože se ještě téměř nevyskytují v periferní krvi. Při silnějších invazích je stanovení diagnózy pravděpodobnější. Svoji činností narušují napadené orgány, kde může dojít i k sekundárním zánětlivých reakcím s vážnými následky a při velmi silné invazi mohou narušit nebo zamezit průchodnost krevního řečiště.

Invaze byla zaznamenána u loskutáků, alexandrů dlouhoocasých, papoušků červenoramenných apod. Při včasném stanovení diagnózy (což není tak lehké) je prognóza příznivější. Použit je možné Ivomec, který je pravděpodobně schopen většinu těchto parazitů ničit. Bohužel tento druh parazitózy není ještě dostatečně prozkoumán.

Pro chovatele je toto onemocnění nepříjemné ze stejných důvodů jako ptačí malárie. Nejlepší obranou proti krevním parazitům je požadovat po dovozci negativní laboratorní vyšetření na tento typ parazitoz.

Tolik k parazitálním onemocněním, i když jejich škála je daleko větší.

Neštovice (komáří štípnutí) se v dovozech občas vyskytuje. V závorce uvedené "komáří štípnutí" se nikterak nevztahuje k problematice krevních parazitů. Pod tímto označením značí toto onemocnění především chovatele kanárů. Ptačí neštovice způsobují viry, které často i v našich podmínkách přenášejí komáři. U importů jsem se s tímto problémem setkal několikrát.

S výjimkou jednoho případu vždy u leskoptví. Zde se projevuje kožní forma. Ta může způsobit různé deformace především nohou, ale i ostatních neopeřených částí těla (okolí očí, zobáku). Je možné se pokusit o mechanické odstranění těchto bulek nebo uzlíků, pokud nemokvají. Dělal jsem to podvázáním ložiska a jeho následným odstraněním. Po odstranění lze použití krytí mastí (Zovirax, Bactroban). Pokud se toto ložisko podaří odstranit včas, je nebezpečí postižení (deformace) okolí minimalizováno. Bohužel nedojde tím k odstranění příčiny. Dochází tak k častým recidivám, třeba i na jiných místech. Medikaci lze zkusit některými antibiotiky s účinkem proti virům (Ronaxan), ale prognóza není příznivá.

V jednom případě jsem zaznamenal difterickou formu asi u 20 zvonohlíků. Zde se bohužel nedalo nic dělat a infikované kusy uhynuly.