Když už kůň má svůj věk: 1.díl

Jistě už každý někdy slyšel, že s postupující civilizací a technizací světa se zvyšuje průměrný věk lidí. A možná už mnozí ví, že tohle tvrzení platí také pro koně. Tak například před 100 lety byli koně využívání převážně jako pracovní zvířata, sloužili většinou jen do ukončení svého produktivního věku a hned nato se jich jejich majitelé zbavili a pořídili si mladšího a výkonnějšího koně. Dnes už je nepovažujeme jen za pracovní a sportovní náčiní, ale jsou to často naši přátelé. Je pro nás stále důležitější zajistit jim dobré prožití jejich "zlatých let", ale také prodloužení jejich života do té míry, aby si ve zdraví a spokojenosti mohli užívat i v letech "za zenitem". Moderní veterinární věda nám v dnešní době poskytuje velké množství poznatků a metod, které nám pomohou zajistit i starým koním kvalitní a produktivní život. Mnoho koní dnes zůstává do jisté míry aktivními a prospěšnými až do věku 20 či 30 let. Starší koně jsou totiž ideální učitelé a skvělí přátelé, a to nejen proto, že jsou klidnější a vyrovnanější než jejich mladší kolegové, ale mají mnohem více zkušeností a znalostí. Však - zeptejte se někoho, kdo vlastní staršího koně. Určitě vám řekne, že by neměnil ani za nic.

Co se děje v těle koně nad 20 let

Koně stárnou jinak než lidé. Pokud bychom to chtěli nějak srovnat, tak se dá říct, že mají poněkud zkrácené dětství, jejich dospělost je dlouhá a aktivní, potom začnou náhle strádat a podlehnou nějaké krátké, ale smrtelné nemoci. Obecně se říká, že se koně dožívají 24 let; avšak stejně jako u lidí nezáleží na tom, kdy se narodili, ale jak se cítí. Někteří koně jsou aktivní i ve svých 35 letech, zatímco jiní "uvadají" už v 15. Určitou roli hraje, samozřejmě, i genetika - jistě víte, že například poníci nebo arabští koně mají předpoklady pro dlouhý život. Nejvíce však délku života koně ovlivňuje jeho management. Ti koně, kteří mají správou preventivní péči (k čemuž patří vakcinace, pravidelná péče o zuby, dobrá výživa a, což je velice důležité, poctivé odčervování podle vhodného programu) po celý svůj život, mají do jisté míry zajištěný kvalitní a spokojený život do vysokého věku. (Dokonce někteří vědci se domnívají, že právě moderní odčervovací preparáty mají největší podíl na prodloužení koňského věku.) To samozřejmě neznamená, že pokud budeme tyto zásady dodržovat, náš kůň nikdy neonemocní. Podle výzkumů trpí více než 70 % koní starších 20–ti let nějakou nemocí, která je charakteristická pro vyšší věk a vyžaduje speciální péči. Je jen potřeba, aby si opravdu každý uvědomil, že i jeho stárnoucí kůň asi trpí nějakým neduhem, stejně jako valná většina starých lidí. A právě od toho jsme tu my, "páni tvorstva", abychom přišli na to, co mu vlastně chybí a jak mu pomoci.

Na světě existuje několik vědeckých týmů, které se zaměřili na studium procesů v těle koní spojených se stárnutím (např. tým z Rutgerské univerzity v New Jersey, vedený Karyn Malinowskou, PhD., který svůj výzkum provádí na 20 starých teplokrevných klisnách). Jejich cílem je zjistit, jak je možné prodloužit aktivitu, pracovní využitelnost a samozřejmě zdraví koní. Tyto výzkumy mají i jiný význam - vždyť podle toho, jak stárnou koně, se dá získat mnoho informací i o stárnutí lidí. Koně, kteří žijí ve volné přírodě, jsou skvělým modelem pro změny v těle Homo sapiens, protože se nám dost podobají. Stárnou jen třikrát rychleji než my, tak jako my se i oni rádi zabývají nějakou činností a dokonce se i potí. Taková laboratorní zvířata, například potkani, jsou mnohem horšími modely, vždyť stárnou až 30 krát rychleji než lidi.

Když koně stárnou

S přibývajícím věkem postupně dochází v organismu koní k mnoha nevratným změnám. Nejnápadnější je oslabení kolagenu, což je bílkovina, která tvoří jakési "lešení" pro většinu tkání. Určitě si všichni vzpomenou na jeden charakteristický znak starých koní - svěšený spodní pysk. Není to nic jiného, než příznak ochabování kůže, ve které je právě hodně kolagenu. U starých koní dále dochází k posunům zubních kořenů směrem dolů a k atrofii tuku uloženého v nadočnicové jámě - vzniká tak "stařecký obličej koně". Kromě oslabování kolagenu dochází také k úbytku svalové hmoty. Staří koně proto mívají vystouplou páteř a měkký, prosedlý hřbet. Výjimkou nejsou ani šedé chlupy okolo očí, spánků a nozder.

Poměrně častým jevem je i šedý zákal. Zakalená čočka už není tak průhledná, jak by měla být, ale vzhledem k tomu, že u koní není zrak rozhodujícím smyslem, snáší staří koně zhoršení zraku velice dobře. Jen málokdy koně úplně oslepnou.

Samozřejmě dochází k mnoha změnám na vnitřních orgánech. Zhoršuje se činnost srdce, využitelnost živin (viz dále), snižuje se výkonnost. Někteří vědci tvrdí, že stárnutí nejvíce doléhá na trávicí a kosterní soustavu. Oslabuje se také imunitní systém, staří koně jsou mnohem náchylnější k virovým a bakteriálním onemocněním, takže jsou mnohem více postižení nemocemi dýchacího systému, častěji se u nich objevují alergie, rány se snadněji infikují a jejich kopyta bývají postižena hnilobou.

Skoro každého starého koně postihne arthritis - zánět nebo degenerace kloubů. Při ní dochází ke změnám na kloubních plochách, což omezuje pohyblivost končetiny a snižuje její schopnost nést váhu. Díky arthritis může kůň úplně zchromnout, avšak zjistí-li se toto onemocnění v počátečních stádiích, lze jej úspěšně léčit injekcemi polysulfátovaných glukosaminoglykanů (PSGAG ) nebo hyaluronátem sodným. U mnoha starých koní jsou patrné jen mírné příznaky – ztuhlost postiženého kloubu za studeného počasí nebo ráno po noci strávené stáním ve stáji. Jakmile se kloub zahřeje, jeho pohyblivost se zlepší. Na druhé straně se athritis může vyvinout v kroužek či špánek, které, pokud tlačí na šlachy, jsou příčinou kulhání.

Koním, kteří trpí arthritidou, může přinést velkou úlevu vhodné podkování, hluboká podestýlka v boxe a, samozřejmě, protizánětlivé léky. Takoví koně musí chodit pravidelně ven, právě pohyb jim totiž pomáhá promazávat klouby (o athritidě budu psát podrobněji dále). Zároveň je velice důležité, aby nebyli obézní, protože nadváha značně zatěžuje končetiny a jejich klouby.

U starých koní dochází k dalším důležitým změnám pohybového aparátu: klouby, šlachy a vazy totiž s věkem ztrácejí svoji elasticitu, zpomaluje se regenerace kloubních chrupavek. Tyto změny velice ovlivňují pohyblivost koně, jeho chuť k práci a stabilitu.

Největší starostí majitelů starých koní je skutečnost, že jejich svěřenci hubnou a ztrácí kondici. Tomu často napomáhá špatná péče o zuby, nedostatečné odčervování a vysilující onemocnění. Jak už jsem se zmiňovala, trávicí systém mnohem hůře tráví a vstřebává živiny (což je velice často způsobené tím, že v mladším věku nebyl koník správně a pravidelně odčervován). Kromě toho hodně starých koní ztrácí chuť žrát – tomu se říká anorexie. Když starý kůň jednou začne hubnout, jen velice obtížně se dostává zpět do normální kondice.

Pro každého starého koně je nesmírně důležitá správná péče o chrup. Koně totiž mají, na rozdíl od lidí nebo od šelem, zuby, které neustále dorůstají. Je proto důležité, aby si je žvýkáním o sebe rovnoměrně otírali (obrušovali). U starých koní se často stává, že otírání převládá nad dorůstáním, stoličky tak získají úplně hladký povrch a jen obtížně mohou rozmělnit sousto. Opačným problémem jsou ostré hrany na stoličkách, které vznikají nedostatečným nebo nerovnoměrným otíráním skusných ploch a způsobují dosti bolestivá poranění na okolních sliznicích. Tím jsou častěji postižení koně, kteří se živí především jádrem a dostávají pouze malé množství sena (a vůbec nemusí být staří). Nezáleží na tom, jak je kůň starý, jeho chrup by se měl kontrolovat nejméně jednou za půl roku a podle toho, v jakém je stavu, se rozhodne další postup (například orašplování ostrých hran). Při takových kontrolách se mohou objevit i jiné nálezy – zlomené nebo chybějící zuby, abscesy. Koně, kteří nemají zuby v pořádku, nejsou schopni dostatečně zpracovat potravu a hned se mohou dostavit další problémy – koliky, ucpání jícnu nerozmělněnými sousty apod. Obecně lze říct, že staří koně špatně žerou píci (seno nebo sláma), avšak v dnešní době existuje spousta různých náhradních krmiv, které mohou přijímat i bezzubí koně. Jedná se o senné či obilné pelety a řepné řízky, které lze rozmočit ve vodě a udělat z nich chutný mač.

pokračování příště