Agamura persica

Čeleď: Gekkonidae. Podčeleď: Gekkoninae.

Popis

Tento gekon, vázaný na suché skalní biotopy, se vyskytuje v horách Iráku a Afganistánu. Tím jsou také dány jeho požadavky při chovu v zajetí. Přes den vyžaduje vyšší teplotu s možností lokálního vyhřátí a osvětlení s UV zářením, v noci pak výrazný pokles teplot.
K chovu jednoho páru Agamur stačí terárium o velikosti d–60 cmך–40 cm×v–40 cm. Ubikace větších rozměrů nejsou příliš vhodné. Samice se v nich totiž stresují a nejsou potom schopné klást kvalitní snůšky. Velmi se vyčerpávají a posléze i hynou. Jako podklad vyhovuje jemnější písek, několik porůznu rozložených kamenů a kus kořene jako úkryt. Neměla by chybět miska s vodou.

Dospělý samec je asi 12 cm velký, robustnější samice dorůstá 13 – 14 cm. Čerstvě vylíhlá mláďata měří kolem 4 cm a pohlavně dospívají zhruba ve stáří 9 měsíců.

Podmínky chovu

Tito gekoni nejsou výrazně nočním druhem. Často je můžeme spatřit i během dne, jak se vyhřívají nebo pohybují po nádrži. Pouze samice v posledních dnech březosti je více plachá. Samičky kladou v rozmezí 15 – 19 dní po dvou vejcích s velmi křehkou skořápkou.Vejce je dobré opatrně přenést do líhně, kde se z nich při stálé teplotě 28 °C líhnou mláďata za zhruba 63 – 75 dní. Zjistila jsem, že při pokusně zavedeném nočním poklesu inkubační teploty se začalo líhnout více samců.
Pro odchov mláďat se mi osvědčilo malé terárium (25×25 cm) bez substrátu. Musí být přiměřeně vyhřívané, opatřené malou mističkou na vodu a kouskem kůry, pod kterou se malé agamury mohou schovat. Z vlastní zkušenosti nedoporučuji ani větší ubikace, kde mladí zpravidla nenajdou předkládanou potravu ani často doporučované plastikové dózy, v nichž trpí stresem.

Základem krmné dávky jsou v zajetí především cvrčci přiměřené velikosti. Agamury s oblibou přijímají také moučné červy, z dietetických důvodů jim je ovšem předkládáme pouze v omezeném množství. Pro zpestření můžeme podávat též nedorostlé červy Zophobas morio a nymfy švábů nelezoucích po skle.

Krmnou dávku obohacujeme o vitamíny a minerálie. To je důležité zvláště u rychle rostoucích mláďat a snáškami vyčerpávaných samiček. Jako zdroj vápníku se mi osvědčila drcená sépiová kost. Tekuté vitamíny můžeme přidávat do vody k napájení i k rosení. Velmi vhodné je též UV záření.

Poznatky z vlastního chovu

Gekony Agamura persica jsem zakoupila před 3,5 lety od firmy B.A.R.. Jednalo se o dovozová zvířata pravděpodobně z odchytu. I to byl důvod, proč jsem koupila pouze jeden pár, nemám totiž k dovozovým ještěrům důvěru. Agamury byly ne zcela dorostlé, ale od první chvíle velmi čilé. Rychle rostly a sílily.
Dostala jsem je koncem března a už koncem května jsem se dočkala první snůšky dvou vajec. Ve stejném roce pak samička vykladla ještě další 4 snůšky po dvou vejcích. Celkem tedy 10 vajec, z nichž se vylíhlo 8 mladých. Dvě vejce se mi bohužel podařilo při manipulaci rozbít.
Na vyhublé samici bylo znát velké vyčerpání. Protože jsem měla obavy aby neuhynula, oddělila jsem od ní v polovině sezóny samce. I tak ovšem následovaly ještě tři oplozené snůšky. Teprve pak samička znovu zesílila. V září jsem k ní samce vrátila a, jak jsem předpokládala, k dalšímu páření již toho roku nedošlo. Z výše uváděných osmi mláďat bylo 5 samic, 3 mladé jsem prodala ještě před určením pohlaví.

V dalším roce jsem si ponechala druhou samičku a vytvořila tak skupinu 1,2. Ten rok se mi ovšem moc nedařilo, měla jsem od dvou samic jen 10 mláďat a to v poměru pohlaví 5,5. Samičky se líhly ze začátku, později, když jsem zkoušela v líhni noční pokles, se začali líhnout samí samci. Malou produkci mláďat z onoho roku přisuzuji vztahům uvnitř chovné skupiny. Na první pohled to sice vypadá, že jde o neagresivní a přátelské gekony, při pozorování jsem však zjistila, že starší samice využívá tu mladší. Ta musí nejdříve vyhrabat místo pro svou snůšku a potom, během pár dní, ještě obdobně posloužit starší samici. Jelikož agamury kladou poměrně často, v rozmezí 15 – 19 dnů, tak mladá samička nedělala téměř nic jiného, než že se starala o snůšky. To ji ovšem nakonec tak vyčerpalo, že uhynula. Zajímavé je také to, že obě samice v té době kladly velmi nekvalitní vejce, některá i předčasně. To může být způsobeno také stresem z přítomnosti pohlavního konkurenta. V podstatě ze skupinového chovu zůstala pouze dvě vyvíjející se vajíčka. Další snůšky staré samice byly ovšem již normální.

Došla jsem k názoru, že ačkoliv nejsou Agamury agresivní gekoni, jde o stresová zvířata, která mají ve skupině určitou hierarchii vedoucí až k neúspěchům v chovu. Bude proto lépe chovat je pouze v páru a s minimálním rušením. Potom by měl být chov úspěšný. Letos jsem při líhnutí získala ještě jeden poznatek. Inkubátor mám vyrobený ze staré lednice a z praktických důvodů jsem nahradila stávající žárovkové vyhřívání topným kabelem. Třebaže byla teplota nastavena stále na 28 °C, odrazila se tato změna i ve vývoji zárodků. Jednak se prodloužila doba líhnutí Agamur z 63 – 72 na 95dnů a jednak se začala líhnout slabá mláďata, která během pár dnů uhynula. Vrátila jsem se tedy opět k vyhřívání líhně žárovkou. Domnívám se, že v případě kabelu bylo prostorové teplo všude stejné, což negativně ovlivnilo zárodečný vývoj. Dříve byla krabička s vejci hned vedle žárovky a je možné, že při zapnutí teplota stoupla o nějaký stupeň. Kolísání teploty zřejmě působilo na vývoj vajec příznivě. Doufám, že po vrácení k původnímu způsobu se začnou líhnout opět zdravá a životaschopná mláďata. 

Na závěr ještě malá poznámka k zimování. Jelikož jsem nemohla přes zimu docílit nižší teploty než 15 °C, což těmto gekonům zřejmě k zimování nestačí, musela jsem zhruba po třech týdnech začít postupně topit, svítit i krmit. To se ovšem na ochotě k páření nijak záporně neprojevilo. Teprve postupem času se uvidí, jak budou tito gekoni prosperovat a jak jsou ve skutečnosti nároční.

Kontakt: Frolková Renata, Vikýřovice 368, 788 13, tel.: 732 830 650