Nakupovat ptáky z odchytu - ano či ne?: 3.díl

3. část Veterinární rovina – pokračování z Fauny č.17/2003 Mykozy jsou častou příčinou onemocnění odchytových ptáků. Nejméně často se vyskytuj...

Mykozy

Mykozy jsou častou příčinou onemocnění odchytových ptáků. Nejméně často se vyskytují kožní mykozy. Ty jsou i poměrně dobře odstranitelné (např. Nizoral). Nebezpečnější jsou mykozy zažívacího ústrojí. Ani ty nejsou v importech časté. Zde se dají použití některé humánní preparáty (Fungicydin). Tento střevní typ může propuknout i jako důsledek masivního nebo dlouhodobého používání antibiotik. Léčba mykóz zažívacího traktu (především střev) je velmi zdlouhavá a prognóza není příliš příznivá.
Zvláštní kapitolu tvoří plísňová onemocnění dýchacích cest (plic a plicních vaků). Nejčastější a nejnebezpečnější u odchytů je aspergilomykoza (původci jsou plíně rodu Aspergillus). Osobně tento typ onemocnění považuji za největší metlu dovozů, především u některých skupin ptáků. Napáchá mnohem více škod, než-li psittacoza nebo ornitoza i v evropských chovech. Domnívám se, že působí nejvíce úhynů jak v karanténách, tak i následně v chovech. Plíseň ve formě spor napadá především plíce a plicní vaky. Zde se spory uchytí a vytvářejí konidie (ohraničené uzlíky) v tkáni. V následné fázi pak může dojít k napadení dalších orgánů (ledvin, jater). Viděl jsem vzorky, kdy plíseň na povrchu plic tvořila povlak, podobný jako třeba na chlebu. Onemocnění způsobuje špatnou funkčnost napadených orgánů a navíc plíseň produkuje látky, které působí v organismu toxicky (toxin). Hladina těchto toxinů pozvolna stoupá a vyřazuje z činnosti ledviny. Tyto orgány nemohou plnit svoji fyziologickou funkci. Tím dojde postupně ke zhroucení organismu a následně k úhynu. Podle našich pozorování existuje akutní i latentní forma tohoto onemocnění. Rychlost průběhu se zdá být závislá na místě, kde se plíseň uchytá. Podle mého názoru probíhá onemocnění akutněji při uchycení plísně v plicní tkáni a latentněji při uchycení v tkáni plicních vaků. U pomalejší formy jsou symptomy zpočátku velmi nejasné.

Rizikové skupiny

Vysoce rizikovou skupinou jsou jihoameričtí papoušci (amazonci tmaví, modrohlaví, aymarové, amazoňani). Zvláště amazonek tmavý (Pionus fuscus) a aymarové jsou na tuto nemoc mimořádně citlíví. Méně se již objevuje u arů, pyrur, tirik, i když zde výskyt také výrazně převyšuje průměr ostatních skupin papoušků.
Dosti pravidelně se vyskytuje u alexandrů dlouhoocasých, černohlavých apod. z oblasti Asie a Pacifiku.
Z afrických druhů jsou nejvnímavější papoušci šedí – žako (asi častěji P. e. timneh). Z nepapouškovitých ptáků jsem zaznamenal toto onemocnění u loskutáků, sykavek, iren, některých druhů turak, leskoptví (především zlatý špaček). U drobných ptáků je vnímavost pravděpodobně všeobecná. Zaznamenal jsem aspergilomykozu u rudoušků, vločkovníků červených, amarantů škraboškových, černobřichých, tečkovaných a velmi pravidelně se vyskytuje u astrildů horských a rudočelých.
Jak je z výčtu rizikových skupin a druhů patrné, jedná se o ty, které žijí v lesních nebo horských biotopech (odborník mi snad toto zjednodušené rozdělení biotopů promine). Naopak stepní ptáci, ač i u nich existuje vnímavost, jsou daleko odolnější. Příkladem mohou být astrildi Pytilia. V přibližně stejné oblasti žijí astrildi rudočelí (Pytilia hypogrammica) i astrildi rudokřídlí (Pytilia phoenicoptera). Prvně jmenovaní jsou napadáni aspergilomykozou poměrně velmi často. Naproti tomu astrildi rudokřídlí pouze sporadicky. Rozdíl je v biotopu, kde žijí. A. rudokřídlý žije v suchých, stepních oblastech. A. rudočelý je obyvatelem okrajů lesů, porostů v okolí řek – tedy ve vlhčím prostředí. To je patrné i z četnosti jednotlivých druhů v importech. Stepní druhy se totiž lépe chytají. Poměr a. rudočelý : a. rudokřídlý je asi 1:5. Proč jsem toto všechno tak dlouho popisoval? Ač se to zdá divné, ptáci z biotopů s vysokou relativní vlhkostí (eventuelně s vyšším podílem ultrafialového záření – horské oblasti) jsou vysoce rizikovou skupinou pro infikaci tímto onemocněním. I když se vyskytují v prostředí, kde je jistě plísní nadbytek (teplý, vlhký prales).
Můj názor je ten, že plísně ve stádiích běžných pro toto prostředí, ptákům až tak nevadí. Nejvýše mohou způsobit alimentární potíže (při jejich požití). Tomu se však ptáci na základě instinktů dokáží pravděpodobně vyhnout. Prioritní možnost vstupu plísně do těla zde chybí. Plísně v takto příznivém prostředí velmi málo sporulují a navíc vlhký, vodní párou silně nasycený vzduch může těžko transportovat spory plísní. Nejnebezpečnější cesta průniku do organismu, tedy cesta respiratorní, je v tomto biotopu výrazně potlačena. V horských oblastech může toto potlačení způsobovat intenzivnější UV záření, které plísně celkem spolehlivě ničí. I když nejsem schopen to prokázat, myslím si, že největší počet onemocnění aspergilomykozou je sekundárního původu, kdy k infikaci dochází až v průběhu karantény po dovozu. V konfrontaci rizikových skupin ptáků s prostředím, kde se spory plísní pohybují ve vzduchu.
A právě rizikové skupiny ptáků nemají vyvinuté obranné mechanismy proti respiratorní cestě vniknutí tohoto onemocnění. Stepní druhy, které se setkávají se sporulujícími plísněmi častěji i ve volné přírodě, již mají vybudovaný alespoň částečný ochranný systém. Jak jsem napsal, jde pouze o moji úvahu nebo názor. Tomu nahrává i skutečnost, že výskyt tohoto onemocnění po dovozu má progresivní tendenci (výskyt vzrůstá úměrně s délkou karantény). Jistě tomuto vývoji napomáhá i antibiotická léčba, která průběh aspergilomykozy výrazně urychluje. Léčba tohoto onemocnění je velmi pracná, nákladná, zdlouhavá a poměrně málo efektivní. U drobných ptáků, kde nemoc probíhá většinou rychle, je individuální léčba pro jejich velikost prakticky nemožná a plošná medikace není účinná.

Diagnostika a léčba

U větších ptáků, především papoušků je při včasné diagnostikaci prognóza příznivější. Podle mých zkušeností se prognóza zlepšuje při akutnější formě, která napadá primárně plicní tkáň.To je způsobeno možností transportu medikamentů v organismu, kdy plicní, silně prokrvená tkáň, je zásobována mnohem více, než-li tkáň plicních vaků, kde je síť vlásečnic velmi řídká. O léčbu se lze pokusit několika způsoby, i když u nás jsou tyto možnosti výrazně limitovány. Poměrně úspěšná je léčba mykonazolem (Daktarin) ve formě série injekcí. Její obecnou nevýhodou je místo aplikace – prsní sval. Preparát zde velmi často způsobuje zánětlivou reakci a tím výrazně snižuje schopnost létání na poměrně dlouhou dobu (týdny).
U nás přistupuje i druhá nevýhoda, protože preparát Daktarin není na našem trhu registrován a velmi špatně se shání.
Velmi dobré výsledky jsou (především v USA a arabském světě) s léčbou dravců (kteří jsou pravděpodobně nejrizikovější skupinou – zvláště sokolovití), v inhalačním stanu. Jedná se o ohraničený prostor, kam jsou rozprašovány přesně kalibrované kapky aerosolu Amphotericinu B Fungizone. Když odhlédneme od toho, že ani Amphotericin není na našem trhu registrován, jistě chovatele spolehlivě odradí i cena inhalačního stanu. V našich podmínkách tedy v podstatě zbývá třetí možnost. Individuální léčba ketokonazolem (Nizoral), který podáváme 1 – 2× denně po dobu minimálně 15 dnů (15 – 20). Jedná se o způsob, kdy není znát, zda je více otráven papoušek nebo chovatel. Pokud je však tato aplikace provedena kvalitně, přináší celkem solidní výsledky. Ošetřoval jsem 70 kusů amazonků umístěných individuelně a přiznávám, že se mi několik týdnů poté o této činnosti zdálo. Ale vyplatilo se to, i když se jednalo pouze o preventivní akci.
Rizikové druhy ptáků se vyplatí dovozci umístit individuelně, i za cenu práce navíc. Prvotní příznaky se dají zachytit na barvě a konzistenci trusu. Když začíná být oddělena močová složka (bílý povlak na tuhém exkrementu), má vodnatou konzistenci, je bezbarvá nebo mléčně zabarvená, tvoří loužičky v okolí tuhého trusu, je diagnostikace hotova. V tomto případě je nezbytně nutné ihned nasadit medikaci. Velmi důležitá je i podpůrná léčba ve formě silných dávek vitamínů a především masivních dávek calcia. Tyto dávky jsou až extrémně vysoké. Například již výše uvedená Vídeňská veterinární klinika podává calcium per os (infuzi do kostní dřeně). Já jsem používal běžného roztoku calcia. Podával jsem jej sondou do volete nebo jako roztok v pitné vodě. Teoreticky si význam podávání calcia vysvětlit nedovedu, ale exaktně to funguje.

U dovozových ptáků byla diagnostikována řada dalších onemocnění, některých i velmi závažných.

Pacheco je onemocnění podobné chlamydiové nákaze, ale způsobené viry. Jeho výskyt je prakticky omezen na jihoamerické papoušky, i když vnímavost je pravděpodobně všeobecná. Protože se jedná o virové onemocnění, je jeho léčba pouze teoretická. Osobně jsem se s tímto onemocněním nesetkal a ani nemám informace o jeho výskytu u nás.

Syndrom proventriculární dilatace (onemocnění žláznatého žaludku). Toto onemocnění se objevilo v odchovnách papouščích farem v USA. Jedná se pravděpodobně o virové onemocnění. Projevuje se často u ručně dokrmených jedinců. Myslím, že tento typ onemocnění jsem měl možnost vidět ve dvou případech, ale ani v jednom nedošlo k virologickému vyšetření. V obou případech se jednalo o ručně dokrmená mláďata vzácnějších papoušků. Ve Spojených státech je pravděpodobně toto onemocnění známé a častější. Svědčí o tom nabídky tamních firem, které deklarují negativní vyšetření na tento typ onemocnění. V podstatě se jedná o nefunkčnost žláznatého žaludku, způsobenou fyziologicko – patologickými změnami buněk tohoto orgánu. Účinná léčba mi není známa, i když nevylučuji, že může existovat.

Syndrom ztráty opeření je další virové onemocnění (pravděpodobně). Také toto bylo objeveno v USA a je zde patrně častější. V našich podmínkách jsem se s ním pravděpodobně nesetkal. Nicméně i v našich chovech se vyskytují případy, kdy dochází u papoušků ke škubání nebo ztrátám opeření. Nemohu spekulovat v tomto článku o příčinách těchto poruch. U importovaných ptáků jsem výskyt podobných problémů nezaznamenal. Přesto bych chtěl téma – škubáni či poruch opeření – věnovat samostatný článek. Domnívám se pouze, že tyto poruchy se častěji vyskytují u ručně odchovaných mláďat, než-li u ostatní běžné populace. Účinná léčba není známa.
Tolik tedy, alespoň zkratkovitě, k jiným typům onemocnění. Ty se nevyskytují u běžných odchytových ptáků. Upozorňuji na ně pouze proto, že i k nám jsou občas dováženi ptáci z farem v USA nebo na Filipínách.
Jak má tedy chovatel při nákupu importů postupovat, čeho se má bát, před čím své chovance chránit? Protože to záleží na každém jednotlivci, mohu pouze popsat, jak bych při nákupu postupoval já. A to při nákupu jak odchytových, tak i odchovaných jedinců. Pravdou ale je, že u importů bych postupoval opatrněji. Zásadní je vyselektovat si dodavatele. To je ale dlouhodobá otázka. Pokud zjistím, že ptáci nakoupení u některého dodavatele vykazují vyšší úhyny nebo vyšší % onemocnění než-li z jiných zdrojů, vyřadím tento zdroj ze seznamu potenciálních dodavatelů.
U importů záleží na práci dovozce rozhodující měrou. Alespoň trochu slušný importér provede zodpovědně laboratorní vyšetření a některé preventivní kroky v průběhu karantény. Pak je práce chovatele výrazně jednodušší. Vyselektováním dobrých dodavatelů bych začal.

Desatero nákupu

Ostatní kroky jsem shrnul do jakéhosi "oblíbeného" desatera:
1. Pokud nemusím, ptáky nekupuji na výstavách nebo burzách. I za cenu vyšších cestovních nákladů si zajedu k dodavateli. Na místě získám základní informace o prostředí, ve kterém jsou ptáci drženi – teplota, vlhkost, světlost, světelný režim, zoohygiena, velikost prostoru, počty ptáků v jednotlivých boxech, složení krmiva apod. Toto se pak snažím v míře co nejvyšší přenést do svého chovu společně s ptáky. Připravím jim co nejpodobnější podmínky na dobu alespoň 2 – 4 týdnů.
2. Všímám si kondice nabízených ptáků, jejich chování, zájmu o dění v prostoru kolem jejich boxu. Dále konzistence a barvy trusu v klecích. Reakce ptáků při jejich odchytu nebo jeho simulaci. Nemocní či kondičně handicapovaní ptáci reagují pomaleji, jsou malátní, apatičtí. Při odchytu nebo simulaci je úniková reakce zhoršená. Trus je tekutý, páchnoucí nebo nenormálně zbarvený. Mohou se v něm vyskytovat nestrávená semena. V případě, kdy se část ptáků chovná nestandardně nebo jejich trus není v pořádku, od nákupu raději upustím. Stejně jako když jsou ptáci umístěni v hygienicky zanedbaných prostorech. Hrozí zvýšené nebezpečí nákazy a následného úhynu. Nákup bych ale nerealizoval i za předpokladu, že nebudu moci ptákům zabezpečit některé podmínky (teplo, světlo, vlhkost vzduchu).
3. Na předvedené druhy si vyžádám: k nahlédnutí potvrzení o ukončení karantény (vydává OVS nebo MěVS), kde musí být uveden i druh, který chci nakoupit. Datum by nemělo být starší 3 měsíců. Toto osvědčení je dovozce povinen předložit k nahlédnutí ze zákona. Při nákupu veterinární potvrzení o aktuálním zdravotním stavu nabízených ptáků, včetně protokolů o provedených laboratorních vyšetřeních ptáků, které chci koupit. V nejhorším alespoň čísla těchto protokolů a adresu laboratoře, která je zpracovala. Veterinární potvrzení o stavu ptáků je dovozce ze zákona povinen pro kupujícího nechat vystavit. Má platnost tří dnů a vydává jej praktický veterinární lékař, který má dohled nad karanténou. Je dobré se s dodavatelem předem dohodnout, že při nákupu budete chtít toto potvrzení, protože jej musí dodavatel nechat vystavit a vzhledem k omezené platnosti tak nelze učinit v delším předstihu. Pokud se jedná o druh zařazený do přílohy CITES II. a III., které nepodléhají povinné registraci podle zákona 16/1997 Sb., kopii povoleného dovozu, které vystavuje Min. životního prostředí ČR a které je dovozce povinen předat kupujícímu ze zákona. V případě nákupu druhu podléhajícímu povinné registraci podle zákona 16/1997 Sb. jejich registrační list. Tuto povinnost má dodavatel ze zákona.
4. Na zakoupené ptáky si nechám vždy vystavit doklad o zaplacení (paragon, stvrzenka) s uvedeným datem nákupu. Pro dražší druhy ptáků (např. papoušků) kupní smlouvu, jejíž přílohou by měl být reklamační řád. Ve smlouvě, mimo běžných obchodních ustanovení, má být uvedeno, jak ptáky krmit, ošetřovat, do jakého prostředí je umístit (teplo, vlhko) apod. Dále to, jak dlouhá je "reklamační doba" na specifikovaná onemocnění. To jsou ta onemocnění, která lze diagnostikovat na základě laboratorních vyšetření. Dobrý dovozce tato specifikovaná onemocnění rád do smlouvy uvede, pokud má všechna vyšetření v pořádku. Proč? Pro skryté vady, onemocnění, platí záruční doba 6 týdnů. Pokud tedy dovozce nedeklaruje zvířata jako prostá některých (specifikovaných) onemocnění ve smlouvě o prodeji, lze tento úhyn reklamovat až do 6 týdnů od data nákupu. Při oprávněné reklamaci jdou na vrub prodejce i nemalé náklady s touto reklamací spojené (veterinární laboratorní a patologické vyšetření v případě úhynu apod.). Například salmonelóza u drobných ptáků probíhá velmi rychle a k úhynu postačí 12 – 48 hodin. Pokud toto onemocnění není ve smlouvě specifikováno, může nastat situace, kdy se ptáček nakazí u chovatele za týden či 14 dnů po nákupu a do dvou dnů uhyne. Dovozce za to nemůže, ale protože salmonelu neuvedl jako specifikované onemocnění s garanční dobou (bývá 7 – 10 dnů), tudíž se na ni vztahuje 6 týdnů garance a dojde k reklamaci! Nu a právě pro tuto možnost dobrý dovozce připraví smlouvu i s reklamačním řádem. Jsem si vědom toho, že to na první pohled vypadá složitě, ale ujišťuji chovatele, že se jedná o velmi jednoduchý koncept smlouvy, který je navíc velmi účelný pro obě strany.
5. Zeptám se dovozce, jakými preparáty prováděl medikaci v průběhu karantény, se zvláštním přihlédnutím k antibiotikům. Tato informace je velmi důležitá pro následnou péči u chovatele. V období např. po aplikaci antibiotik je nutné věnovat zvýšenou pozornost krmné dávce. Objektivně neexistuje dovozce, který by v době karantény neprovedl žádnou medikaci. Pokud dostanu informaci o absenci prevence a léčby v karanténě, je to podezřelé a nákup bych si rozmyslel.
6. Nově zakoupené ptáky umisťuji zásadně odděleně od svých kmenových chovanců a obsluhuji je jako poslední. Izolace by měla trvat podle podmínek u chovatele 2 – 4 týdny. Toto opatření představuje jak ochranu našeho chovu, tak i ochranu nově nakoupených kusů, před jejich infikací mikroflórou chovu. Tak nazýváme "domácí kmeny mikroorganismů", které žijí v prostředí našeho chovu. Pro naše kmenové chovance nejsou nebezpečné, protože s nimi žijí v jakési symbióze. Pro nově nakoupené ptáky tato domácí mikroflóra znamená reálné nebezpečí zdravotních potíží a v některých případech může způsobit i úhyn.
7. Snažím se co možná nejvíce kopírovat prostředí, ze kterého jsem ptáky nakoupil (teplota, vlhkost, světelný režim) a měním je směrem k hodnotám ve vlastním chovu pouze velmi zvolna.
8. Pokud nemám o nově získaných jedincích informace o druhu medikace od dodavatele, provedu raději preventivní přeléčení proti nejběžnějším typům onemocnění. Po poradě s veterinárním lékařem specialistou.
9. Snažím se společně s ptáky získat i menší množství krmiv, kterými krmil dodavatel. Přechod na dávku obvyklou v mém chovu se snažím udělat pozvolný.
10. V případě komplikací vyhledám veterinárního lékaře – specialistu.

Závěr

Konečně bychom tedy měli dospět k závěru, jak to doopravdy je s dovozovými ptáky. Toto rozhodnutí není jednoduché, protože nic není pouze černé nebo pouze bílé.
Z chovatelského hlediska mají obě skupiny prakticky shodnou chovatelskou hodnotu. Možnost následného odchovu je vcelku stejná.
Z ekonomického hlediska jsou odchytoví ptáci dostupnější a tím jsou i přínosem pro chovatelství, protože umožňují rozšíření chovu i u ekonomicky slabších chovatelů. Na druhé straně vystupuje i negativní stránka dovozů. Levné, časté a četné dovozy snižují ceny odchovaných ptáků (někdy i výrazně). Tím ale jako ve spojitých nádobách snižují zájem o jejich chov. Například do roku 1989 byl papoušek senegalský hůře dostupným druhem a tomu také odpovídala jeho cena. Dnes je situace zcela jiná. Při jeho masivních dovozech (je snad nejdováženějším druhem papouška) a jeho ceně (okolo 1000 Kč/ks) je běžně dostupným. Slyšel jsem i několik názorů, že při této ceně nemá cenu pachtit se za odchovem, protože je lepší si je koupit.
Tuto situaci znají velmi dobře chovatelé drobotiny u afrických druhů. Pár amadin páskovaných (Amadina fasciata) lze z dovozu pořídit za 300 – 400 Kč. Odchovat je ale není zdaleka jednoduché. Nu a když už se odchov podaří, tak prodat mláďata třeba i za 100 Kč/kus je často problém. Lze říci – importy ano, ale v rozumném rozsahu, aby stav odchyt – levnější, odchov – dražší, zůstal zachován.
Z ochranářského hlediska nevidím (až na některé výjimky) dovozy, v rámci agendy CITES jako ohrožení volně žijících populací. V této rovině nelze tedy importům nic podstatného vytknout.
Z hlediska veterinárního souhlasím s řadou argumentů odpůrců importů. Tato skupina ptáků je opravdu silně rizikovější oproti skupině odchovaných ptáků. Toto riziko může být výrazně sníženo, ale i zvýšeno karanténou u dovozce. Záleží na jejím provedení. Zde je na chovateli, jak si vyhodnotí zkušenosti s jednotlivými dodavateli.
Můj názor je ten, že při nákupu importovaných ptáků by měl chovatel postupovat velmi opatrně, pečlivě vážit všechny informace a zkušenosti s dodavatelem, vyhodnotit zdravotní stav nakupovaných ptáků. Při jejich zařazování do chovu dodržovat opatření proti zavlečení nákazy na 100 a více %.
Proto se domnívám, že odchytové ptáky by si neměl pořizovat chovatel začátečník, ale alespoň ten, který již získal určité zkušenosti s u nás běžně odchovávanými druhy.