Tyto ptáky jsem už delší dobu chtěl získat do svého chovu.
Na podzim r. 2001 jsem zakoupil první pár. Jelikož se blížila zima, nechtěl jsem riskovat jejich případné přepeřování v chladnu a umístil jsem je domů do chodby do vitríny 110×50×50 cm, společně se samičkou sýkořice vousaté. Teplota zde byla na přezimování hýlů poměrně vysoká +17 °C. Přezimovali bez problémů. Brzy na jaře začali prohánět sýkořici a tak jsem ji raději přemístil k zvonohlíkům zahradním a později už do větší venkovní voliéry. Hýly jsem koncem dubna vypustil do malé venkovní voliérky v dřevěném domku. Tam zůstali až do srpna, protože ve velké voliéře jsem měl chovný pár hýlů obecných. Bylo mě jasné, že potřebuji voliéry přistavět...
Zároveň jsem hledal informace o chovu těchto ptáků. Našel jsem článek od př. ing. Václava Podpěry v PIZ – říjen 1990 a nyní od př. Petra Podpěry – Fauna č. 08/2003. Nikdo jiný u nás o těchto hýlech nepíše. Tyto články byly pro mě důležité a díky za ně autorům. V srpnu 2002, kdy už pomalu končilo hnízdění evropských ptáků ve voliéře 9×3,5×1,8 m, jsem mezi ně pustil už zmíněný pár hýlů dlouhoocasých. Dostali se do společnosti čečetek, čížků, zvonohlíků, stehlíků, snovačů a APT, včetně jejich odchovů. Od začátku bylo zřejmé, že jsou spokojení, k žádným větším šarvátkám nedocházelo. Druhou zimu přečkali už v této venkovní voliéře. Snášeli se dobře i s párem hýlů obecných (samozřejmě v mimohnízdní době). Byli vděčni za každý kousek pelyňku – ten v zimě preferují, stačil by jim asi k "pití" sníh, ale jakmile dostali čerstvou vodu, koupali se rádi. Ve voliéře měli i šťovík kadeřavý, větvičky s pupeny (třešeň, bez, jabloň atd.). Samozřejmě ptačí zob, drcený semenec, drcenou slunečnici, mák, lněné semeno, travní semena, smrkové větvičky, lesní hrabanku atd. Po zkušenostech se zkrmováním plevelů a dalších rostlin jsem pro ně vymyslel přezdívku – "bylinkoví hýlové".
Blížilo se jaro a já tušil, že bych se mohl od uragusů dočkat odchovu. V dubnu a začátkem května letošního roku jsem ještě provedl ve voliéře změny. Hýly obecné jsem přemístil do jiné – nové voliéry, též jsem odchytil čečetky, čížky a vpustil jiné ptáky. Takže v květnu 2003 zůstali společně s hýly dlouhoocasými tito ptáci: 1,1 zvonohlík zahradní, 1,1 stehlík obecný, 2,2 sýkořice vousatá, 1,1 APT, jedna červenka obecná a 1,1 snovač kaferský. Opět jsem doplnil voliéru čerstvými větvemi borovice, břízy, vrby a houštinami z rákosí (pro sýkořice). Vytvořil jsem u nosných trámů tzv. hnízdní kapsy, rozvěsil plastové kanáří košíčky, proutěné kukaně, drátěné podložky apod. Začátkem května se stalo to, co popisuje př. P. Podpěra. Samice byla vůči samci velice agresivní, přestože obývali voliéru spolu nepřetržitě od srpna předešlého roku. Musel jsem ji na týden přemístit domů do garáže, aby měl samec čas obsadit hnízdiště. Po vpuštění zpět už létala se suchou trávou v zobáku a hledala místo na stavbu hnízda. 17. 5. našla v borových větvích plastový kanáří košíček. Vystlala ho starou trávou, sisálem a bílým peřím. Samec na ni nalétával s roztaženými křídly a ocasem. 20. 5. snesla první vejce. 22 .5. nasedla (3 vejce) a 25. 5. už seděla na pěti vejcích. Už 5. 6. ráno asi v 10.00 hod. se vylíhla 2 mláďata, po několika hodinách třetí mládě. To však druhý den uhynulo. Nastala velká vedra a po dvou dnech uhynulo druhé mládě. Hnízdo bylo pod stropem blízko průhledných vlnovek. Sice jsem na střechu upevnil rohož a borové větve, abych vytvořil alespoň stín, ale asi pozdě... Poslední mládě začalo opeřovat – devátý den po líhnutí bylo v noci chladněji a to bylo pro něj osudným...
12. 6. jsem zpozoroval mezi sibiřskými hýly rvačku – tentokrát samec jevil známky značné agresivity vůči samici. Když už jsem uvažoval o rozdělení páru, nastal klid. Samice vystlala stejné (původní) hnízdo nastříhaným sisálem a 18.6. snesla vejce. Celkem jich bylo pět. (Nasedla opět po snesení třetího vejce). 1. a 2. mládě se vylíhlo 2. 7., 3. 7. 3. a 4. mládě. 4. 7. páté mládě. Začala krmit drobnými mravenčími kuklami, nelétavými octomilkami, smýkaným hmyzem. Brala i nezralá semena břízy z donesených větviček, kopřivy, mšice, později mléčnou pšenici i mléčné proso. Dvě nejmladší mláďata uhynula – byla asi umačkána většími sourozenci, 11. 7. už vyskočilo největší mládě z hnízda. Potom druhé a 16. 7. třetí. Vedra naštěstí na čas pominula... Mladí hýlové běhali po zemi a měli krátké ocásky. Nyní jsem je okroužkoval kroužky s vnitřním průměrem 2,78 mm. Po několika dnech už létali. Samec opět nalétával na samici sedící na zemi. Ta mláďata vzorně krmila – udolala i středně velkou můru. Začala hledat místo na nové hnízdo. Zjistil jsem, kam se snaží nosit materiál a upevnil jsem na vybrané místo čerstvé borové větve s plastovým košíčkem. Část větví jsem použil na zastínění hnízda. Košíček vystlala stříhaným sisálem propleteným suchou trávou. Snůška: 20. 7. – 1. vejce, 23. 7. 4. vejce (poslední). I při sezení ještě dokrmovala vylétlá mláďata. 3. 8. se vylíhla další tři. Čtvrté až 5. 8. a proto bylo sourozenci brzy umačkáno. Samice opouštěla hnízdo, až když jsem se objevil v těsné blízkosti – to bylo nutné k odstranění mrtvého mláděte.
Krmila velmi dobře rozmraženými drobnými kuklami a hmyzem určeným především pro sýkořice vousaté. 14. 8. už byla všechna tři mláďata opeřená a nejstarší vyskočilo z hnízda. 15. 8. 2. a 3 mládě. Ověřil jsem si, že při sebemenším vyrušení mláďata ve stáří 11 – 12 dnů již opouštějí hnízdo, staří hýlové dlouhoocasí nejevili při odchovu vůbec zájem o moučné červy ani míchanice (zřejmě proto, že měli dostatečnou nabídku jiného krmiva). Jsou však při hnízdění poměrně krotcí a hned po mém vstupu do voliéry prohledávají košík s plevely a misky s krmivem. Přiblíží se až na 20 cm a ozobávají například kokošku pastuší tobolku, kterou držím v ruce. Hlavně samička se mě doslova motá pod nohama a zobe mravenčí kukly, které jsem ještě s mísou nestačil dát na obvyklé místo. Musím dávat pozor, abych ji nezašlápnul.
V listopadu r. 2002 jsem koupil druhý pár těchto hýlů. Také tyto ptáky jsem první zimu nenechal venku, ale přezimovali v metrové kleci v garáži při teplotě +6 až + 10 °C. V současné době jsou ve venkovní voliéře 4,5×1×1,7 m (výška) společně s rodinkou zvonohlíků zahradních a dvěma páry snovačů černobřichých. Zatím nehnízdili, ale věřím, že po uvyknutí a vytvoření vhodných podmínek též zahnízdí. Pravděpodobně je od sebe rozdělím a vytvořím páry s odchovanými hýly...
Na závěr se zmíním o určení pohlaví. V zajetí totiž samci dlouhoocasých hýlů nedosahují zbarvení jako v přírodě. Takže při určení pohlaví si všimneme vousů na bradě, které mají jen samice. Samec má bělejší tváře (jakoby měl stříbřitý límec). Př. P. Podpěra nedávno odborně popsal i poddruhy těchto hýlů. Já mám nyní šest odchovaných mláďat a budu se těšit na další chovnou sezónu.