“Jak mít koně“ - 10. část
K pomůckám, které používáme při práci s našimi milými čtyřnožci, neoddělitelně patří i sedlo. Proto se dnes pokusíme věnovat tomu, jak sedlat koně, abychom mu tím nepůsobili žádný velký stres a abychom také my byli při sedlání a pak i při nasedání v bezpečí, pokud zrovna spolupracujeme s problémovým nebo mladým koníkem, který ještě proces sedlání nemá dostatečně osvojený, popřípadě má vypěstovaný nějaký "sedlací" zlozvyk (např. kousání nebo snaha o kopnutí při dotahování).
Jak sedlat koně?
Ještě než začnete aplikovat níže uvedené rady, můžete si schválně vyzkoušet – jen tak pro sebe, jak na tom váš koník se sedláním je. Jste schopni nasedlat svého koně aniž by byl uvázaný nebo jej někdo musel držet? Jste schopni koně v klidu nasedlat bez uvázání v otevřeném prostoru (na vyjížďce, v cizím prostředí atd.)?
Nejprve zkuste docílit toho, že váš kůň bude při sedlání v klidu stát. Většina jezdců je zvyklá nejen sedlat, ale i vodit a vůbec všechno dělat s koňmi zleva. Je to zvyk učený již dlouho v mnoha jezdeckých školách. Nic proti tomu nemám, jen tvrdím, že kůň se tak učí být jednostranným a pak jej snaha o komunikaci zprava snadno překvapí a to může být i nebezpečné. Proto je dobré si jako výzvu dát sedlání zprava. Nejen, že se váš kůň naučí akceptovat vaše zacházení z obou stran rovnoměrně (což odpovídá naší věčné snaze o rovnováhu při jakékoliv komunikaci), ale také vy budete mít příležitost “narovnat se” a procvičit si při sedlání i protilehlé svaly, které dosud nebyly zatěžovány. Získáte tak lepší koordinaci a zlepšíte i svoji psychickou připravenost. Má to také jednu výhodu pro nás lenochy, kteří neradi děláme zbytečné pohyby: Při sedlání zprava totiž nemusíte obíhat koně, abyste si podali podbříšník! Takže, jak na to?
Můžete začít tak, jako byste sedlali svého koně poprvé. Tak si nejlépe osvojíte celý postup, který je s úspěchem aplikovatelný i při obsedání mladých nebo problémových koní.
Běžná metoda sedlání
Koně, kteří jsou sedláni běžnou metodou, ve většině případů ani neví, jak sedlo vypadá a co to vlastně mají na zádech. Nikdo jim sedlo totiž při sedlání neukázal. Vnímají pouze to, že jim něco těžkého dopadne na záda.Většina koní si na to s menšími, či většími problémy nakonec zvykne, ale během procesu učení z toho může vyplynout spousta problémů. Protože je ale lépe problémům předcházet, je dobré koni sedlo nejprve ukázat a dát mu příležitost, aby si jej i s podložkou prozkoumal a osvojil i podle pachu. Začínáme-li pracovat s mladým nebo problémovým koníkem, použijeme k tomu lonžování. Sedlo i s dekou položíme na jízdárnu a koníka vysíláme směrem k sedlu. Koník může mít nejdřív obavy, ale při troše trpělivosti nakonec zvítězí jeho zvědavost, přijde až k sedlu a začne jej i s dekou očichávat. Necháme mu chvíli, aby zjistil, že je se sedlem v bezpečí. Akceptuje-li sedlo a deku položené na zemi, postavíme si koníka pravou stranou k sobě, vodítko máme přehozené přes pravé předloktí a uchopíme deku, kterou mu dáme ještě jednou očichat. Až ji akceptuje jedním pohybem (švihem) zkusíme deku hodit na záda koně a ihned ji necháme opět sklouznout po boku dolů, aniž bychom ji pustili. Pokud se koník bude snažit pochodovat nebo uhýbat, máme možnost mu přidržet hlavu na vodítku a uklidnit hlazením. Zároveň deku opatrně a jemně přehazujeme přes jeho hřbet, dokud se neuklidní a neakceptuje ji na zádech. Někteří koně deku akceptují ihned, některým to bude trvat třeba i několik dnů cvičení, závisí to na temperamentu, zkušenostech a na psychické pohodě vašeho koníka. Úplně stejně to pak provedeme i se sedlem s tím, že sedlo uchopíme jako klobouk (říkají staří kovbojové). Prostě jej vezmeme pod levé předloktí a paži a pak švihem jakoby hodíme koni na místo určení. Z dálky to vypadá docela drasticky, ale chce to jen trochu cviku na nečisto. Koni totiž nedopadne sedlo přímo celou vahou na záda, ale ve švihu se jemně opře nejprve z pravé strany o plec koně a pak lehce dosedne přesně tam, kam má. Je to mnohem lepší (zvláště u těžkých westernových sedel), než když se klátíte ke koni z boku, sedlo v náručí před sebou a celou tuto váhu mu hodíte na záda najednou. Pokud si tento způsob osvojíte, zjistíte, že i pro vás je mnohem méně náročný na použití fyzické síly, než běžný způsob, protože využíváte kynetické energie dané hmotností sedla a švihem.
Ujistěte se, že sedlo je pro koně vhodné
Akceptuje-li kůň sedlo a klidně stojí, můžeme si urovnat deku pod sedlem (viz obr. 6) a uvolnit podbřišník. Pak si teprve přejdeme na levou stranu koně, levou rukou sáhneme pro podbřišník a očima přitom stále sledujeme zadní nohy koně a tak kontrolujeme jeho názor. Pokud by se kůň chtěl ohnat zadní nohou, uvidíme to včas. Podbřišník pak můžeme opatrně zapnout, ale dotahujeme postupně!!! U mladých koní je třeba dát zvlášť pozor a být co nejjemnější (dotahujeme minimálně na 3×). Tím zabráníme vzniku zlozvyků plynoucích z bolestivého dotažení jako je chňapání, kopání apod. Po každém dotažení koně krátce prolonžujeme, než dotáhneme znovu, aby vydechl vzduch. Při dotahování dáváme také pozor na dech koně – dotahujeme při výdechu!!!
Také je třeba zmínit skutečnost, že ještě než na koně vůbec začnete sedat, je potřeba, aby jste se ujistili, že sedlo, které bude nosit je pro něj vhodné a bezpečné, tzn. sedí mu dobře na hřbetě a nikde netlačí. Zjistíte to, když se váš koník pod sedlem a dekou zapotí. Vlhká skvrna od potu, která se na srsti koně objeví po sejmutí sedla, by měla být celistvá a rovnoměrně propocená. Pokud si všimnete skvrn, jež vznikly tím, že kůň je někde méně a jinde více propocený, pak sedlo s největší pravděpodobností nesedí na hřbetě rovnoměrně a tlačí tam, kde je kůže více zpocená. Lehké nesrovnalosti se dají řešit vhodnější (silnější) dekou pod sedlo, ale pokud jsou rozdíly markantní, raději sedlo vyměňte, jinak při delším ježdění riskujete otlačená záda koně a tím i špatnou kvalitu výsledků při cvičení nebo tréninku.
