Psalmopoeus cambridgei

(Pocock, 1895) Řadí se do čeledi Theraphosidae a do podčeledi Aviculariinae. Domovinou tohoto stromového sklípkana je Trinidad (Jižní Amerika).

Popis

Mláďata jsou velmi pestrá. Základem je černé zbarvení, kde končetiny jsou na zanártí (metatarsus) oranžově zbarveny. Zadeček (abdomen) má ohnivou kresbu, hlavohruď (cephalothorax) je světlejší. Mláďata P. cambridgei jsou dosti podobná mláďatům P. irminie.
Postupně sklípkani tohoto druhu ale hnědnou a ohnivá kresba na zadečku ztrácí na intenzitě. Odrostlá zvířata a dospělí jedinci jsou hustě osrstěni hnědými chloupky se zelenkavým nádechem. Dospělé samice dorůstají až 7 cm v těle. Dospělí samečci jsou drobnějšího vzrůstu (malé tělo a dlouhé končetiny), na konci makadel mají bulby a na spodní straně holení (tibia) mají tibiální háky.

Chov

Už mláďata v 1. svleku si mají tendenci stavět hnízda ve vyšší poloze, proto jim vždy dopřejeme dózy o větší výšce. Nezapomínáme taky ani na drobnější větvičku či umělohmotnou květinu. U mláďat tohoto druhu je totiž běžné, že slabší mláďata si bez větvičky nejsou schopna upřást hnízdo, pak se často zdržují u země a odmítají předloženou potravu. Po čase většinou uhynou hladem.
Pro větší jedince zřizujeme terária o rozměrech 20×25×30 cm (dך×v) s odpovídajícím větráním. Jako úkryt poslouží různé druhy plazivých rostlin, větve ovocných stromů, borová kůra. Pokud pravidelně rosíme, nemusí mít sklípkan v teráriu misku s vodou. Teplotu udržujeme mezi 26 – 29 °C a vlhkost mezi 70 – 80 %.

Odchov

Páření je většinou bezproblémové a samce klidně vypouštíme do terária k samici. Podmínkou je ale dostatečné nasycení obou pohlaví a samec musí být čerstvě přečerpán. Samice asi po 70 – 80 dnech vytváří kokon, ve kterém bývá většinou do 150 vajec. Larvy se líhnou za 20 – 45 dní. Životnost u dospělého samce je celý rok (vše ale záleží na podmínkách a počtu odpářených samic).

Obrana

Domovina tohoto sklípkana už napovídá, že se nejedná o toxicky významný druh. Vždy se snaží spíše utéci. Kouše jen když už není úniku. Samotné kousnutí není ale nijak bolestivé a zdraví nebezpečné. Přesto chovance zbytečně nedráždíme, jde o dosti zbrklý druh. Mého známého např. kousnul samec asi v 9. svleku, s poměrně plnými jedovými váčky. Postižený muž nepociťoval žádné výrazné bolesti.
Sklípkany druhu P. cambridgei bych doporučila začátečníkům, kteří ho budou mít spíše na zkrášlení terária, nejedná se totiž o druh, který by byl zvědavý na naší ruku!

Použitá literatura:
L. Klátil – Sklípkani, krasavci s chlupatýma nohama