(Blaptica dubia – šváb argentinský – Serville 1830). (Blaberus giganteus – šváb obrovský – Linné 1758). Každý z nás se již jistě setkal s problémem, jak zabezpečit našim hmyzožravým miláčkům kvalitní, chutné, časově (na přechovávání, popř. na chov) a finančně nenáročné základní krmivo. Tento problém denně řeší široké spektrum chovatelů, od chovatelů ryb (např. vrubozubec paví), obojživelníků (např. rohatka pestrá), plazů – nejrozšířenější konzumenti krmného hmyzu (např. Chameleon jemenský, mláďata krokodýlů, ...), sklípkanů, štírů, ptáků (např. kardinál červený) a savců (např. ježek ušatý nebo stále více oblíbené opice a poloopice).
Švábi splňují všechny 4 požadavky uvedené v prvním odstavci:
1. Kvalitní
– nepůsobí žádné zažívací problémy ani při dlouhodobém krmení, osobně jsem na nich odchoval 3 generace chameleonů jemenských
2. Chutné
– může se přesvědčit každý chovatel, jak na šváby reagují jeho zvířata (určitě bude mile překvapen)
3. Časově nenáročné
– na rozdíl od sarančat a cvrčků přechovávání jakéhokoliv počtu švábů nám nebude činit žádné potíže, nestává se jako u nich, že by nám začali ve velkém hynout nebo se navzájem napadali. Pro přechování stačí pokojová teplota, skleněné akvárium, tvrdý chleba a nějaké ovoce jako zdroj vody – popřípadě napáječka
4. Finančně nenáročné
– pořizovací cena je sice srovnatelná s cenou sarančat, cvrčků i červů Zophobas morio, ale švábi mají na rozdíl od všech tří jmenovaných podstatnou výhodu, při zajištění teploty 25 – 29 °C se nám budou i bez jakékoli naší námahy množit – což jde docílit i u cvrčků, kterým ale musíme k tomuto připravit kladiště s vlhkou zeminou (u červů Zophobas morio a sarančat je to absolutně vyloučené), ale na rozdíl od nich nám nebudou dospělci mláďata požírat, a tím pádem při zachování několika málo kusů dospělců obojího pohlaví docílíme neomezený zdroj potravy.
Jednou z mnoha dalších výhod je jejich nedostatečná mobilita, každý kdo krmil cvrčky nebo sarančaty se setkal s jejich schopností rychlého útěku – skoky. Švábi nelezoucí po skle jako jsou Blaptica dubia a Blaberus giganteus mohou být chováni ve skleněném akváriu bez víka, mají sice křídla (u Blaptica dubia pouze samci), ale neumějí létat, pouze plachtit. Takže nejenom chov, ale i přeprava z chovné nádoby do terária (akvária, klece...) nečiní žádné problémy. A když už se nám stane, že nám z jakéhokoli důvodu nějaký ten šváb (platí pouze pro exotické druhy) uteče, nemusíme se bát, že nám zamoří okolí, při pokojové teplotě není schopný se množit a časem přirozeně zahyne. Dále na rozdíl od cvrčků nedělají žádný hluk.
Další výhodou, což hlavně ocení a potvrdí chovatelé, kteří odchovávají mláďata, je možnost mít neustále široký sortiment velikostí krmného hmyzu od čerstvých mláďat o velikosti 3 mm až po dospělce o velikosti u Blaptica dubia 4,5 cm a Blaberus giganteus 6,5 cm. Ani při chovu malých druhů zvířat, např. drobných anolisů, nás nemusí zastrašit velikost u B. giganteus, můžeme zkrmovat pouze šváby přijatelné velikosti a ti co přerostou naše potravní možnosti, jednoduše necháme dále do chovu. U moučných červů a cvrčků je velikou nevýhodou, když už pracně seženeme námi potřebnou velikost za značnou finanční částku, mají schopnost rychle vyrůst. Dále je nebezpečí, že mouční červi a cvrčci mohou mláďata ve spánku napadnout (osobně jsem se s tím u moučných červů nesetkal, ale literatura to uvádí, zato tři dospělí cvrčci mi přes noc zabili asi dvouměsíční mládě hmyzožravého hada Thamnophis sirtalis), což u švábů je vyloučeno!
Jak už jsem se zmínil v druhém odstavci, chov jmenovaných dvou druhů švábů nebude činit žádné potíže ani čerstvým začátečníkům. Stačí si nachystat přiměřené skleněné akvárium (do nádoby o rozměrech 50×100×50 cm – š.×d.×v. – umístíme 1500 ks středních nebo 1000 samic a 500 samců, osobně doporučuji raději střední, protože u dospělců nikdy nevíme jakého jsou stáří), popřípadě nějakou plastovou nádobu s hladkými a čistými stěnami. Pokud si nejsme jisti s hladkostí stěn nebo chceme mít 100 % jistotu, že nám švábi neutečou, stačí si nechat ve sklářství nařezat 5 až 10 cm pásky skla libovolné síly, které přilepíme a přetmelíme z vrchu nádoby ve které budeme mít šváby. Tato zábrana je pro ně nepřekonatelná, tím se mohu zaručit 7 roky zkušeností s jejich chovem. Do takto připravené nádoby naskládáme proložky od vajec až do výšky zhruba 10 cm od vrchu. Dno necháme čisté z hygienických důvodů. Vytápění zajistíme buď topnou deskou nebo kabelem umístěným pod nebo v nádobě, případně vytápěním žárovkou z vrchu nebo vytápěním celé místnosti – pokud šváby budeme chovat v odchovně se zvířaty. Já osobně používám topné rohože 40 W o rozměrech 30×40 cm nebo polykarbonátové desky také 40 W o rozměrech 40×40 cm od pana Kociána z Ostravy, s kterými jsem náramně spokojený a které lze zakoupit na jakémkoliv terarijním trhu. Vytápění by mělo být maximálně na dvou třetinách plochy dna, aby švábi měli možnost teplotní volby. V případě, že máme příliš silný zdroj tepla, je vhodné teplotu korigovat termostatem, nejlépe s čidlem.
Na potravu jsou švábi velice nenároční, když jsem s nimi začínal, do jednoho rohu jsem jim dal řepu – cukrovku, do druhého celý bochník tvrdého chleba a třeba i tři týdny jsem se na ně ani nepodíval. A i přes tyto drsné podmínky se velice dobře množili (základní podmínkou chovu je pro ně dostatečná teplota). V dnešní době jim už podstrojuji, v každé nádobě se šváby mám dvě polystyrénové (aby po nich mohli lézt) misky, v jedné mají pšeničné otruby namíchané s klíčky, v druhé psí granule, aby měli dostatek minerálů, vitamínů a bílkovin. Velice vhodný je způsob, jaký používají mnozí chovatelé – do otrub zamíchávají zvýšené množství minerálo-vitaminových přípravků, jako jsou Roboran, Plastin...., aby nemuseli šváby před zkrmováním jimi poprašovat. Mnohdy, jako například u vodních želv nebo obojživelníků, se to při styku s vodou míjí účinkem. Ale nejenom s vodou, kolikrát se vám stane, že třeba cvrček poprášený drahými vitamíny tak dlouho šmejdí po teráriu, než si ho nějaký ještěr všimne, že na sobě už nemá vůbec nic. Jako zdroj vody používám všechny druhy ovoce a zeleniny, jaké mám po ruce. Švábům nevadí ani mírně nahnilé nebo plesnivé ovoce, mnohdy pokud mají na výběr, preferují právě takové. Napáječky na vodu doporučované v literatuře se mi vůbec neosvědčily, navíc s nimi byla zbytečná práce.
Podle literatury:
– Dožívají se zhruba 1 roku
– Pohlavně dospívají ve stáří 4-6 měsíců
– Každých 6 týdnů vytvoří samice ootéku s 15-30 vajíčky
– Nymfy se líhnou po 3-4 týdnech
– Jsou živorodí, samice odkládá ootéku těsně před líhnutím
– Blaberus giganteus potřebuje vyšší vzdušnou vlhkost
– Jsou to společenští živočichové, proto se velmi špatně nebo vůbec nerozmnožují v prostorné, velké chovné nádobě s malým počtem chovaných jedinců
– Výskyt – Blaptica dubia – Argentina
– Blaberus giganteus – Jižní a Střední Amerika od Francouzské Guyany po Mexiko, byl zavlečen i na Haiti
Všechny časové údaje uvedené v článku jsou závislé na teplotě!
Literatura:
Eugéne Bruins, Encyklopedie teraristiky
Vladimír Cerha, Chov šupinatých plazů
Emil Topercer, Chováme exotický a užitkový hmyz
Zdeněk Veselovský, Říše zvířat