Když už kůň má svůj věk: 3.díl

“Rusty obšťastňoval svého majitele už mnoho let, nikdy neměl žádné problémy a mohlo by se zdát, že vůbec nestárne...až minulou zimu se stala změna. Jednoho rána si ho "páneček" prohlížel a přišlo mu divné, že Rusty neprojevuje svoji obvyklou chuť na snídani. Oves převaluje v tlamě déle než jindy, žvýkání sena mu také dělá problémy. Když s ním potom přes den pracoval, zjistit, že je Rusty jinak v pořádku – nekulhá, je veselý, horečku nemá, jen prostě trošičku ztrácí kondici. Co s ním, když mu už bylo 20 let?”
Kdo vlastní starého koně, jistě poznal, co Rustymu je – stárne. Jak už jsem psala v první části, ztráta kondice je jedním z prvních příznaků stárnutí u koní a může mít více příčin. Jednou z nich je neschopnost pořádně trávit obvyklé krmení. Starý kůň potřebuje jinou stavbu krmné dávky a k tomu, abychom ji správně sestavili, musíme vědět o některých změnách – tělesných i psychických, které se odehrávají v jeho těle.

Aby starý kůň vytěžil z krmiva co nejvíce

Je jasné, že kůň nemá užitek ani z toho nejkvalitnějšího krmiva, pokud ho nemůže strávit. Co tedy brání starému koni, aby využil veškeré živiny, které mu jsou předloženy? Začněme od dutiny ústní a pokračujme dozadu:

Prvním velkým problémem starých koní jsou zuby. Žvýkací plocha stoliček má zvrásněný povrch, díky kterému mohou koně dobře rozmělnit i ta nejtvrdší stébla. Jak kůň stárne, tento zvrásněný povrch se vyhlazuje, přestože koňské zuby neustále dorůstají. Následek? Kůň polyká špatně rozžvýkaná sousta, která mohou buď způsobit ucpání jícnu nebo jiné trávicí poruchy, či jednoduše projdou zažívacím traktem téměř nestrávené. Další změny postihují řezáky. Ty u mladých koní vyrůstají z čelistí téměř kolmo na sebe. Čím je kůň starší, jejich úhel se zmenšuje, až dosáhne takového stupně, že má kůň velký problém ukousnout stébla.

Během života mnoha domácích koní se vytvoří takzvaný “ostrý chrup”. Příčina je velice jednoduchá – kůň má horní čelist širší než dolní, takže když je v klidu, přečnívají na horních stoličkách vnější hrany a na dolních stoličkách zase vnitřní. Pokud kůň dostává dostatečné množství objemného krmiva – sena, slámy, trávy, senáže apod., musí ho poměrně dlouhou dobu žvýkat a přečnívající hrany se o sebe rovnoměrně otírají. Pokud však v jeho jídelníčku převládá jádro, které tolik žvýkání nevyžaduje, přečnívající hrany se po čase stanou natolik ostrými, že mohou způsobit bolestivá poranění v tlamě. Tomu lze předejít také tím, že se koním budou zuby přinejmenším jednou za půl roku kontrolovat a případné ostřejší hrany se ihned orašplují.

U starých koní mohou, samozřejmě, některé zuby chybět nebo být zlomené, většinou je to způsobené nějakým úrazem (i když podobný výsledek může mít i dlouhodobá infekce zubu). Zlomený zub není jen bolestivou záležitostí. Pokud koní chybí stolička, protější zub se nemá o co otírat, přerůstá a může dosáhnout takové délky, že bude zraňovat okolní tkáně.

Pokud kůň ztratí jeden nebo více řezáků, může se stát, že nebude schopen se pást – znamená to tedy, že jej bude muset majitel přikrmovat.

Nezřídkým nálezem v tlamách starých koní jsou zubní abscesy. Většinou vznikají tak, že se při pasení dostane do zubního lůžka kousíček potravy nebo jiné cizí těleso, které tam zhnisá a působí další komplikace.

Veškeré výše popsané problémy se zuby mají jeden společný následek – nechuť žrát (uznejte sami – kdo by jedl, když ho bolí v puse?) nebo nedostatečné pokousání sousta. Nedostatečně rozžvýkané sousto se obtížněji tráví, protože je větší a trávicí enzymy do něj špatně pronikají. Staří koně mohou mít zuby natolik opotřebované, že to má stejný efekt, jako by je neměli. Bez potřebného rýhování na žvýkacích plochách stoliček kůň nemůže přijímat jádro ani seno normálním způsobem. Ve světě už existují různé dietní roztoky, o nich však budu mluvit dále.

Nedostatečné trávení

Látková přeměna (metabolismus) starých koní je o něco pomalejší. Staří koně mají také menší energetické výdaje, takže nepotřebují dostávat v krmivu tolik kalorií jako dříve. Bohužel existují jiné faktory, které pracují právě proti tomu. Bylo zjištěno, že staří koně (obvykle se tím myslí koně starší než 20 let) mají zhoršené trávení – jejich trávicí trakt už není schopen tak dobře zpracovat živiny, získané krmivem, takže hodně potřebných živin či jiných důležitých látek není vstřebáno a projde tělem úplně nedotčeno. Snižuje se schopnost trávit vlákninu, snižuje se také množství a aktivita trávicích enzymů a žaludečních kyselin a zároveň se zpomaluje motilita trávicích orgánů.
Bylo zjištěno, že vstřebávání bílkovin (z nichž jsou vlastně vystavěny veškeré tvrdé i měkké tkáně) a fosforu (který má velký význam pro pevnost a pružnost kostí, ale účastní se mnoha dalších dějů v různých buňkách) je u starých koní sníženo, takže je třeba tyto látky dodávat ve zvýšeném množství v krmivu. Naproti tomu vápník se i nadále vstřebává dobře, při sestavování krmné dávky si však musíme uvědomit, že velice důležitý je poměr vápník : fosfor 1:1, takže budeme-li do krmiva dodávat více fosforu, je třeba zvýšit i množství vápníku. Další látkou, která se i ve vysokém věku dobře vstřebává, je škrob.

Několik zajímavých poznatků

Vědci z New Jersey v USA zjistili, že snížená schopnost vstřebávat živiny skrz střevní stěnu je zčásti způsobená dlouhodobým začervením v mladším věku. První výzkumy byly prováděny na dvacetiletých klisnách v 80-tých letech. Sledované klisny se tedy narodily a vyrůstaly v 60-tých letech, kdy ještě nebyly známé mnohé účinné odčervovací přípravky (např. ivermectin). Dnešní staří koně, kteří už v mládí prošli mnohem kvalitnějšími odčervovacími programy, nemají tak rozsáhlá poškození střevních sliznic a mohou tedy mnohem lépe zužitkovat živiny získané krmivem.
Každý starý kůň však velice obtížně tráví vlákninu – a protože vláknina představuje až 50 % hmotnosti jejich krmiva, představuje to opravdu velký problém. Vědci předpokládají dvě možné příčiny tohoto zhoršeného trávení: první je ta, že mnoho starých koní má problém dobře rozžvýkat píci, obzvláště dlouhé a hodně vláknité stonky sladké, mladé trávy; druhou příčinou jsou mikroorganismy ve střevech, které jsou za trávení vlákniny odpovědné. Jejich množství i počet druhů se totiž s věkem snižuje.
U koní se s věkem také snižuje schopnost vstřebávat některé vitamíny. Ubývá-li střevní mikroflóry, klesá i schopnost koně produkovat vitamíny skupiny B a vitamín C (kyselinu askorbovou), který je důležitý pro správný chod imunitních funkcí. Zdravý kůň dokáže vytvořit dostatek vlastního vitamínu C, avšak mnoho starých koní, kteří trpí poruchami hypofýzy (běžný problém u stárnoucích koní), má v těle nízké množství C, takže je mnohem náchylnější k infekčním nemocem. Tento vitamín lze doplňovat přidáním do krmiva, a to v dávce 5 až 10 gramů na den.
Podle některých výzkumů je více než 70 % koní ve věku nad 20 let postiženo nádorem hypofýzy nebo štítné žlázy, přestože nemají žádné příznaky onemocnění. I v těchto případech by však měli být koně krmeni jinak, než zdraví. Důležité je vědět, že při těchto onemocněních nejsou koně schopni správně zpracovávat glukózu (cukr), vzniká u nich nesnášenlivost glukózy a snižuje se citlivost inzulínu – hormonu, který pomáhá udržovat její přiměřené množství v krvi. U těchto koní je v krvi trvale abnormálně zvýšené množství glukózy i inzulínu (přechodné zvýšení se může objevit u zdravého koně, který sežral velké množství jádra).
Jak už jsem se zmiňovala, staří koně mívají zhoršenou činnost jater a ledvin, obojí má velký vliv na trávení a vstřebávání různých živin. Koně jako jediní savci vylučují nadbytečný vápník z krmiva močí a ne trusem, jako ostatní druhy – takže v momentě, kdy se funkce močového aparátu zhorší, začnou se v ledvinách nebo močovém měchýři usazovat kamínky oxalátu vápenatého. Zároveň se zvedá i množství vápníku v krvi. Koně se selháním ledvin by měli dostávat krmiva s nízkým obsahem vápníku (méně než 0,45 % z celkové krmné dávky), v nichž by měl být také nízký obsah bílkovin a fosforu (méně než 10 % a méně než 0,3 %), přestože právě staří koně by bílkovin i fosforu měli dostávat více.
Jaterní selhání se nejčastěji projevuje žloutenkou, hubnutím, otupělostí, ztrátou chuti a nesnášenlivostí tuků a bílkovin. Těžce postižení koně mohou mít nervové příznaky – chodí v boxe dokola, tlačí hlavou proti zdi nebo jsou velice vzrušení. Takoví koně potřebují v krmivu hodně cukru, aby hladina glukózy v krvi neklesla nebezpečně nízko (mohlo by dojít k bezvědomí). Jejich dieta by tedy měla obsahovat hodně uhlohydrátů a málo bílkovin a tuků. V játrech se také tvoří vitamíny skupiny B (hlavně niacin) a vitamín C, proto musí postižení koně tyto vitamíny dostávat přidáním do krmiva.

Psychické faktory

Samozřejmě existuje celá řada psychických faktorů, které mohou u starých koní způsobovat hubnutí, ztrátu chuti nebo kondice. V první řadě je třeba si uvědomit, že staří koně jsou většinou méně agresivní – a jsou-li krmeni společně s mladými koňmi, může se stát, že budou od žrádla odstrčeni. Druhým faktorem je skutečnost, že staří koně jsou mnohem citlivější na stres. Někdy stačí, aby pracovali tvrději než obvykle, aby byli na příliš dlouhé vyjížďce nebo se jenom proběhli po louce rychleji než jindy, a už mohou ztratit chuť ke žrádlu (tomu se říká anorexie). Nechutenství však u starých koní může způsobit i obyčejná maličkost – například příliš studená voda (způsobující bolest zubů).
Staří koně velice těžce snášejí extrémní výkyvy počasí. Protože jejich termoregulace už není tak účinná, spotřebují mnohem více energie na udržení optimální vnitřní tělesné teploty, než zamlada. Bylo zjištěno, že koně starší 20 let by ve velkých zimách měli dostávat až 120 % doporučené denní krmné dávky, někteří dokonce až 133 %.
Jinými slovy to znamená, že pokud budeme starého koně v tomto studeném počasí krmit normálně, může denně ztratit až 3 % ze své celkové tělesné hmotnosti – jen proto, že si musí udržovat tělesnou teplotu. Pokud takové koně dáváme na pastvinu, je dobré je teple zadekovat a umožnit jim vhodnou ochranu před větrem. Také v horkém a vlhkém počasí mohou staří koně ztrácet chuť. Tady často pomáhá oholení srsti nebo stačí koně občas osvěžit chladivou vodou. Na některých farmách ve státech s horkým klimatem mají zajímavé zařízení – na hrazení jsou připevněny zvláštní trubky, které několikrát denně popráší koně jemnými kapénkami vody.
Mnoha stresovým faktorům se můžeme vyhnout dodržováním správného managementu – dávat starého koně na pastvinu pouze s vrstevníky, při krmení ho izolovat od ostatních, aby s nimi nemusel o žrádlo soupeřit, udržovat denní rutinu. Alfou i omegou každého majitele staršího koně by mělo být udržování jeho kondice – jakmile ji jednou takový kůň ztratí, velice těžko ji získá zpět.

pokračování příště