Jak jsem hubil potkany

Potkan je živočich, kterého většina lidí ráda nemá, ale přesto ho mohou mít doma a to dokonce aniž by o něm věděli.

Nejrozšířenější zvířete v lidských sídlištích

Chovatelé hospodářských zvířat se ve svém chovatelském zařízení s ním dříve nebo později setkají. Vím, že mnozí chovatelé ani nepoznají, že mimo chtěná zvířata krmí i kolonii potkanů. Zjistí to třeba až rozbijí starou králíkárnu nebo odstěhují, delší dobu uložený, nějaký materiál. Není to tak docela jejich chyba, také je to způsobeno chytrostí, inteligencí a mimořádnou reprodukcí potkanů. Potkan nám nejen užírá krmení, ale je také přenašeč nemocí. Je proto potřeba stále kontrolovat chovatelské prostory, i když ve staré a členité zástavbě je to složité, a ihned zasáhnout.

Potkán je dnes nejrozšířenějším zvířetem v lidských sídlištích a to přesto, že k nám se rozšířil až v 18. století z jihovýchodní Asie a částečně nahradil krysu, která zde do té doby žila. Krysa žila na našem území ještě ve středověku a města byla jimi zamořena. Je to zvíře teplomilné, žije v tropech a subtropech, původně stromové a v lidských sídlištích obývá sýpky, půdy a suché horní prostory. Kdežto potkán obývá kanalizace, sklepy a ostatní podzemní prostory. V oblastech, kde žijí oba současně, si nekonkurují, právě díky osídlování různých lokalit. Názor, že potkan krysu z našich měst a vesnic vytlačil, není z tohoto důvodu správný. Další teorie, proč krysa střední Evropu opustila, je ten, že začalo ubývat dřevěných staveb, které byly nahrazeny cihlovými, později betonovými, a v těchto již neměla krysa možnost úkrytu. Je také možné, že krysa opustila střední Evropu proto, že jí zde začala být zima. Viz článek "Pták roku 2003 – vrabec domácí" Fauna č. 7/2003.

Rozdíl mezi potkanem a krysou

Rozdíl mezi potkanem a krysou je patrný na první pohled, krysa je menší a štíhlejší než potkan, ocas má tenký a delší než tělo, hlavu má protáhlou s velkýma očima a velkýma ušima, které jsou lysé a přesahují přes oči. Potkan má ocas silnější a kratší, nepřesahuje délku těla, uši má slabě osrstěné a krátké. Nicméně je zde potkan a já jeho přítomnost zjistil nejdříve pod bednou na obilí. Bedna je velká, není prázdná a tak se s ní nedá pohnout. Dvěma stranami je přiražena do rohu místnosti a leží na třech trámech. Právě prostor mezi trámy obydleli potkani. Dávají totiž vždy přednost zřízení své kolonie v blízkosti potravy. Před bednou jsem začal nacházet zbytky obilí a betonu, to byly části podlahy, ve které si dělali chodby. Vše jsem zametl, ale brzy to před bednou vypadalo jako dřív. Nastražil jsem past a jed. Do pasti se nikdy žádný nechytl, jed po čase zmizel, ale činnost potkanů pod bednou pokračovala dál. Vystřídal jsem různé druhy jedů, očekávaný výsledek t.j. zlikvidování kolonie potkanů, se však nedostavil.

Použití sirných knotů

Prostor, kde chovám slepice a kačeny, je celý zastřešený a zem tvoří asi půl metru navážky ze zbytků stavebního materiálu. Zde jsem u koryta, do kterého dáváme zbytky z kuchyně a míchanice, uviděl jedno ráno vyhrabanou čerstvou hlínu. Koryto jsem nadzvedl, uviděl díru do země a bylo mi jasné, že jde také o potkany. Jed se zde s ohledem na slepice a kačeny použít nedal, tak jsem přemýšlel, co proti nim použít. Nejdříve mě napadla voda, ale to jsem také zavrhl, vzhledem k navážce bych jí potřeboval velké množství. Po delším přemýšlení mě napadlo použít sirné knoty, vinaři je používají na síření sudů a dají se běžně koupit. Natáhl jsem k díře hadici od kompresoru, do díry dal zapálené knoty a kouř hnal do díry. Za okamžik začal kouř vystupovat o několik metrů dál z díry pod udírnou, o které jsem vůbec nevěděl, ihned jsem ji zakryl cihlou a dál kouř hnal do díry, až knoty dohořely, zakryl jsem i díru první. Od té doby jsem na dvoře žádnou potkaní činnost nezaznamenal. A tak jsem se rozhodl sirné knoty použít i v případě bedny na obilí. Celou jsem ji utěsnil, ale jelikož bych nerad vyhořel, tak jsem pod okraj bedny zastrčil asi metr dlouhou ocelovou trubku, kterou jsem použil jako kouřovod, do ní dal zapálené knoty a zase vzduchem z kompresoru hnal kouř pod bednu. Když knoty dohořely, tak jsem ucpal i trubku. Druhý den jsem vše pro jistotu opakoval. Od té doby, jako by se po potkanech slehla zem.

Použití sirných knotů se mně při hubení potkanů osvědčilo, ale musím upozornit na nebezpečí požáru. Tam, kde by takové nebezpečí hrozilo, raději je nepoužívat. Kouř z knotů je také velmi dusivý i pro člověka a i malé nadechnutí je velmi nepříjemné.

Potkan je v chovech hospodářských zvířat rozhodně nežádoucí škůdce, ale objektivně musím napsat, že je i užitečný. Od konce 19. století se používá jako laboratorní zvíře a je využíván k pokusům např. ve fyziologii, k testování toxicity nových sloučenin, výzkumu rakoviny, studia výživy, pro psychologické studie a další.