Evropské ptactvo v klecích a voliérách

V dřívějších časech drželi milovníci ptáků ve svých klecích všelijaké druhy a to i takové, které udržet v dobré kondici po delší dobu je možné nazvat uměním. Takoví ptáci byli náležitě obdivováni a ceněni. Například jedním z nejdražších exponátů na výstavě v letech 1880 byl skřivan bělák, tedy pták mutační, rarita, s poznámkou, již přes rok v kleci. Byl dražší než současně vystavovaný papoušek žako. Kdo by asi dal v dnešní době stejné peníze za skřivana jako za žaka? Chtěl bych se vsadit, že nikdo. Kdo asi drží u nás naše ptactvo v kleci a snaží se o odchovy? Snad jen několik nadšenců chová zrnožravé ptáky jako stehlíky, čížky, zvonky nebo hýly. Několik z nich dosahuje i odchovů, přičemž se snaží spíše o ptáky mutační. Ale kdo chová ptáky hmyzožravé? Sem tam někdo asi ano. Jediný úspěšný případ odchovů u nás, který znám, je chocholouš Zdeňka Pince, ale tento případ je dnes již případem letitým. A pardon, ta nešťastná paměť. Je tady ještě jeden, ovšem ještě starší případ. Je jím Skalník zpěvný, kterého odchoval Slavomír Bartoň. To byl fikaný případ. Skalníci, tuším dva, se totiž vylíhli v kosím hnízdě, přísně hlídaném a těsně před vylétnutím byli opět vybráni a dokrmeni uměle. Rodiče pocházeli z Uzbekistánu. Pták dostal na světovém šampionátu 90 bodů a zůstal těsně pod stupni vítězů.

Jsem proto vždy zasažen úžasem, když vidím nějaké zahraniční výstavy. Množství stehlíků, čížků, mutačních čečetek, hýlů a podobných druhů dnes zvládám s klidem. Pěnice, konipasové nebo rehci, kroužkovaní, v bodovací kleci, však na mne stále působí neuvěřitelným dojmem. V dnešní době je však situace pro chov hmyzožravých naprosto odlišná od situace, jakou jsme ještě nedávno znali. Krmivo pro tyto ptáky je dnes vyráběno průmyslově mnoha výrobci, v širokém sortimentu a co je opravdu nejdůležitější, ptáci takové krmivo berou a jsou schopni jen a jen při takovém krmení v klecích prosperovat. Musím si jen postesknout, že prakticky žádné krmivo pro hmyzožravce neberou také astrildovití. Exotické hmyzožravce drží dnes u nás již více chovatelů a daří se také i odchovy, znám například odchov špačků tlustozobých. Ale naše ptáky?

• ilustrační foto: slavík modráček (Luscinia svecica)

Byl jsem proto opět zasažen úžasem, když se mi dostalo do rukou srpnové číslo známého německého časopisu Gefiederte Welt. Bylo totiž věnováno padesátému výročí založení německého spolku chovatelů lesních ptáků. Jak jinak přeložit jejich pojmenování, říkají si Waldvogel – pfleger und Vogelschützer. Vlastně ani nevím, jestli mezi sebe počítají i chovatele zrnožravých ptáků, ti mají, myslím, vlastní spolek. To však důležité není. Důležitější je, co představují v tomto čísle G. W. tito. A je to skutečně pěkné. Představují se totiž odchovy mandelíků hajních, slavíka modráčka, skřivana polního a lindušky lesní.

Rád bych ke každému odchovu přidal něco málo poznámek. Začnu mandelíkem. Ptáci byli chováni v poměrně velké voliéře 4×5 metrů a výšce 2,5 metru. Podle fotografie byl vnitřek pojat jako malá okrasná zahrádka i s malým jezírkem, trávníkem i vyššími rostlinami. Postavit takovou voliéru není v dnešní době zase tak velký problém, neboť se obvykle používá umělohmotné pletivo odolné proti UV záření. Můžete si proto udělat voliéru třeba z celé zahrady. Nejde to u papoušků, protože ti si s takovým pletivem hravě poradí. Pokud se týká výživy mandelíků, základem je umělé, průmyslově vyráběné krmivo. Jelikož takové krmivo není zrovna nejlacinější a to zřejmě ani pro chovatele z oblastí, kde lidé vydělávají a platí eurem, nastupuje vynalézavost. Základem zůstává průmyslově vyráběná složka, která je míchána od více výrobců. Ta je pak nastavována všelijakými způsoby. Uplatňuje se především různé krmivo pro psy a kočky, které chovatelé melou a mísí se základní složkou. Mandelíky choval ve větším počtu již v sedmdesátých letech v Erfurtu Luck. Byla to doba, kdy ještě žádné takové krmení ve východních částech Evropy nebylo známo, přesto byla celá skupina jeho ptáků v bezvadné kondici, jak jsem viděl na vlastní oči. V zimě byli drženi při teplotě jen asi okolo deseti stupňů ve skleníku. Při krmení mláďat byli základem mouční červi.

Pravděpodobně nejsnáze lze v kleci držet skřivany. Jsou to ptáci vysloveně zemní. Na zemi se odehrává prakticky celý jejich život. Občas sice můžeme i skřivana vidět sedět na nějakém vyšším místě, třeba plotě nebo drátě, ale to je případ opravdu zvláštní. Jedině zpěv samců, přednášený obvykle za letu, může činit potíže, držíme-li je v kleci. Skřivan však zpívá i na zemi, třeba na nějaké vyšší hroudě a v kleci se dobře adaptuje. Protože je to všežravec, který bere jak hmyz, tak i semena rostlin a jejich zelené části, nečiní jeho krmení v kleci příliš obtíží. Semena rostlin neloupe, ale polyká celé. V největší oblibě má semena merlíkovitých, z kulturních rostlin pak pšenici a oves a pochopitelně i proso a jeho drobnější odrůdy. V přírodě skřivani hnízdí zásadně na zemi. Největším překvapením proto pro mne bylo, že v popisovaném případě bylo jejich hnízdo umístěno v budce s polovinou přední stěny a plochou střechou, zavěšené pod střechou voliéry. Kromě uměle nastavovaného krmení brali ptáci opět moučné červy a ze zeleného krmení ptačinec-žabinec, na Moravě obvykle nazývaný kuřičkou. Zelené části rostlin tvoří, zvláště v zimních měsících, významnou složku jejich potravy. V poslední době bylo dokonce zkoumáno v západní Evropě, jaké škody způsobí hejna skřivanů na zimovištích na kulturních plodinách. Nejvyšší procento poškození bylo zjištěno na salátu. To může být pro případného chovatele zajímavá zpráva. U lindušek lesních bylo pro jejich výživu opět uplatněno míchané krmivo, jehož základem bylo i u nás známé krmení Bogena-Weichfutter. Z různých příloh je opět zmiňováno krmivo pro psy, pivní kvasnice, pšeničné klíčky a další, většinou obtížně přeložitelné věci.

• ilustrační foto: pěnkava obecná – barevná mutace isabelová

Posledním druhem, který byl představen, je pak slavík modráček. Tito ptáci byli u nás vždy velmi oblíbeni, hlavně pro svůj zpěv. V předminulém století byli proto často chováni v kleci. Ve století právě minulém byli spíše "trofejními" ptáky pro kroužkovatele. Jen asi na dvou místech pak bylo u nás zjištěno, že i hnízdí. Většinou jsou to však ptáci, kteří hnízdí v severní Evropě. Jejich jarní průtah přes naše území se odehrává jen v krátkém časovém období a tehdy jsou ptáci chytáni, dnes jen kvůli kroužkování. Chytit modráčka je však trochu umění a proto i kousek radosti. Chytají se na jaře, kdy jsou samci nádherně vybarveni. Zpětný podzimní průtah obvykle unikne pozornosti. V zajetí byli ptáci krmeni prakticky stejným způsobem, popsaným u předchozích případů. Bylo dosaženo odchovů, ale podle barevných snímků je zřejmé, že toto krmení je přeci jenom krmením náhradním. Vyobrazení ptáci totiž zdaleka nedosahují nádherného vybarvení ptáků z přírody. Modrá není tak sytá a jásavá, ale má výrazný šedý až černý tón. Něčeho je asi v umělém krmení příliš mnoho.

Když tak přemýšlím o našem chovatelství, zdá se mi, že čirá radost se nějak vytratila. Jsme příliš pragmatičtí a většina z nás nechová nic, co by současně nepřinášelo rychlý užitek. Snad až později pochopíme, že i krása něco přináší, i když se nedá rychle zpeněžit.