Páření sklípkana Brachypelma emilia aneb nikdo není dokonalý

Sklípkan Brachypelma emilia (White, 1856) je velmi známý a krásný druh, který má svoji domovinu v Panamě a Mexiku. Jedná se o zemního sklípkana. Sklípkana jsem zakoupil 19.8. 1998 v prodejně A-T Praha. Bylo to čerstvě svlečené mládě po 2. svleku. Nejdříve jsem měl pavouka v klasické plastové krabičce, později byl přendán postupně do standardního celoskleněného terária o rozměrech 20×20×30 cm (d×vך).

Časové údaje svleků jsou následující: 3. sv. – 2. 9. 1998, 17. 1. 1999, 8. 4. 1999, 16. 6. 1999, 31. 7. 1999, 28. 10. 1999 (zde bylo podle svlečky určeno pohlaví – chybně), 28. 2. 2000, 30. 6. 2000, 30. 4. 2001, 3. 12. 2001, 24. 8. 2002. Po tomto svleku (13. svlek) jsem se již téměř s jistotou domníval, že by mohla být „samice” dospělá. Adultního samce jsem sehnal od mého kolegy Jirky Retka. 18. 9. 2002 jsem k večeru umístil oba do pářícího terária. 30. 9. 2002 v 17:30 hod. jsem otevřel mřížku pářícího terária. 5 minut se nic nedělo, pak samec přistoupil k „samici” a pokoušel se o něco takového, jako nadzvednout „samici” nohy, ale nepodařilo se mu to. Po pár minutách jsem oba tedy opět oddělil mřížkou. 2. 10. 2002 jsem ve večerních hodinách mřížku opět otevřel a umožnil přepáření. Oba dva však byli velmi apatičtí a prakticky se nehnuli z místa. Pár dní nato jsem již musel samce vrátit. 9. 10. 02 jsem získal samce druhého a oba jsem opět umístil do pářícího terária. 12. 10. 02 v 18:30 hodin se půjčený samec přečerpává. 14. 10. 02 jsem opět otevřel mřížku pářícího terária, ale dvě hodiny se opět nic nedělo. 15. 10. 02 jsem se o páření pokusil znovu, ale se stejným výsledkem. V mé omezenosti mě ani ve snu nenapadla věc, která za pár dní následovala. Udělal jsem totiž hrubou chybu při určování pohlaví mého pavouka, který se 19. 12. 02 v 18:30 hodin svléká a světe div se! Byl to samec! Je jasné, že nikdo není neomylný, ale tohle jsem opravdu nečekal. Poměrně dlouhá doba do dospělosti mě po celou tu dobu přesvědčovala o tom, že to je samice. A ejhle! S pocitem studu a velkého trapasu jsem majiteli vrátil půjčeného samce a následně jsme se této příhodě oba zasmáli. No, stane se... V jednom klasickém filmu se říká, že se toto nedopatření stane maximálně jednou za 10 let. I já pevně doufám, že se mi již podobný „kousek” nikdy nepovede. Pářit samce se samcem se opravdu nedá... Opravdu – zkoušel jsem to. Na závěr přeji všem minimum podobných „zážitků”.

Použitá literatura: Fr. Kovařík, Sklípkani, Madagaskar, 1998