Chřestýšovci – hadí klenoty dálné Asie (2. díl)

Trimeresurus stejnegeri, K. P. Schmidt, 1925
Chřestýšovec Stejnegerův má velkou trojúhelníkovitou hlavu, zřetelně odlišenou od krku a svalnatějšího těla. Oko je červené. 1. retní štítek se nedotýká nosního štítku, šupiny jsou kýlnaté a ve středu těla jsou rozloženy v 21 šikmých řadách.
Horní strana těla je světle zelená, břicho je žlutavé až bílé, mezi břišními štítky a boky se táhne bílý nebo žlutavý pruh, samci ještě jeden pruh načervenalý po celé délce těla. U samic většinou není patrný. Ocas je načervenalý.

Trimeresurus stejnegeri je velice často zaměňován s jinými druhy. Sám osobně jsem koupil postupně na burzách a od soukromých chovatelů 10 jedinců pod názvem Trimeresurus stejnegeri, ale pouze 3 jedinci byli stejnegeri.
Vyskytuje se na poměrně velkém areálu jihovýchodní Asie. Trimeresurus stejnegeri stejnegeri obývá Hainan, jižní Čínu, Kambodžu, střední a východní Thajsko a severní Barmu.
Trimeresurus stejnegeri kodairai obývá Thaiwan.
Trimeresurus stejnegeri yunnanensis žije v Číně, Nepálu, Assamu a Sikkimu a v severovýchodní Barmě.
Vyskytuje se na stromech a keřích hornatých oblastí. Velice často také žije v okolí vodních toků. Bambusové porosty a rýžová pole obývá také velice často. Aktivní je především za soumraku a v noci, kdy loví žáby, myši a ptáky. Ve svém přirozeném prostředí je téměř nezjistitelný a proto uštknutí tímto druhem je poměrně častým jevem. Jeho jed není nijak silný i když má hemotoxické účinky, úmrtnost je asi jen 12 % postižených.
Tak jako valná většina chřestýšovců i T. stejnegeri vyžaduje teplé a vlhké terárium s mnoha větvemi a rostlinami. Denní teplota 25 – 28 °C ve dne, s poklesem na 22 °C v noci. Dobře přijímají myši a menší křečky, které velice rychle usmrtí svým jedem. Páří se většinou na podzim a v létě, samice rodí 5 – 16 mláďat, která jsou 15 – 20 cm dlouhá.

Trimeresurus wiroti 1979
Trimeresurus wiroti, který je považován za druh Trimeresurus borneensis je nejvzácnější jihoasijský chřestýšovec. Široký, šípovitá hlava je zřetelně odlišena od krku. Charakteristické znaky jsou u tohoto druhu ostré čenichové hrany, podle kterých se na první pohled odlišuje od ostatních chřestýšovců. Horní strana hlavy je pokryta drobnými šupinami, které jsou jemně kýlnaté. Také supraucularia jsou tvořena malými šupinami. 4. horní retní štítek je poměrně velký a nedotýká se oka, přední nasální štítek je také větší a vyklenutý. Ve středu těla má 21 řad kýlnatých šupin. Trimeresurus borneensis jich má 19 – 21.

T. wiroti má 176 ventrálií a 109 subcaudálií. U tohoto druhu je znatelný pohlavní dimorfismus. Samice jsou robustnější a podobají se druhům rodu Agkistrodon. Samci jsou štíhlejší a mají drsnější šupiny. Pohlaví je zřetelné už na narozených mláďatech podle zbarvení. Na šedozeleném až šedofialovém (samci) nebo hnědém (samice) základním zbarvení se nacházejí tmavofialové či hnědé skvrny, které jsou ve středu větší. Bradové štítky jsou červenohnědé nebo fialové. Břicho je hnědofialové. Oko je tmavozelené nebo šedofialové. Velikost tohoto druhu je 50 – 75 cm. Samci jsou delší.
Jeho přirozeným biotopem je deštný prales, ve vlhkých až bažinatých oblastech žije na palmách Livistoma sp. Metroxyla sp. Calamus sp. a Caryota mitis.
Je velice vzácným druhem, samci jsou lépe přizpůsobeni stromovému způsobu života. Loví ptáky, ještěry, hlodavce a žáby. Klade vejce a samice zůstává omotaná kolem snůšky. Mláďata se líhnou po několika týdnech a měří asi 16 cm.
Do současnosti bylo v zajetí chováno jen malé množství jedinců. Chová se při teplotách 26 – 30 °C.

Tropidolaemus wagleri Wagler, 1830
Chřestýšovec Waglerův dodnes patří mezi nejkrásnější, nejžádanější, ale také nejproblémovější chřestýšovce vůbec. Má velkou trojúhelníkovitou hlavu, zřetelně odlišenou od úzkého krku. Hlava je pokryta kýlnatými šupinami, také šupiny mezi okem a horními retními štítky jsou kýlnaté. Tělo je poměrně zavalité, ocas je chápavý. Jelikož se jedná o velice variabilně zbarvený druh, popíši své dvě barevné varianty.

1. základní zbarvení je černé včetně hlavy, na jejímž vrchu jsou zelené skvrnky linoucí se po celé délce těla až k ocasu, příčné pruhování je červenožluté (viz Hadi světa str. 39).
2. základní zbarvení je žlutozelené, příčné pruhy jsou modrobílé. Tito hadi dorůstají délky 70 – 130 cm. Samice rodí 5 – 40 mláďat o velikosti 19 – 25 cm.
I když v moderním pojetí T. wagleri nemá žádné poddruhy, ale jen tzv. barevné aberace, přece jen by bylo dobré u ostrovních populací, vzhledem k jejich izolaci od kontinentálních populací, taxonomii přehodnotit, především u dříve uznávaných poddruhů:
T. wagleri alboviridis
T. wagleri sumatriensis
T. wagleri subannulatus

Ono se řekne waglerák jako waglerák, ale zdaleka to není pravda, protože pokud sestavíme „chovný“ pár z jedinců, kteří pocházejí každý odjinud, tak je to o ničem. Samozřejmě je to můj subjektivní názor a nemusí se shodovat s jinými chovateli, ale dle mých pozorování se mi wagleři nemnožili, dokud jsem jim nepořídil vhodné protějšky.
Chřestýšovec Waglerův žije v Thajsku, Malajsii, Indonésii, dále pak obývá Celebes a Filipíny.
Z vlastních zkušeností, ale i zahraničních kolegů, mohu potvrdit, že se jedná o velice líné a na chřestýšovce extrémně klidné zvíře a ani jednou jsem nezaznamenal sebemenší náznak agresivity. Totéž mohu říci o samici chřestýšovce neurčeného druhu, která při své délce 130 cm byla natolik klidná, že jsem ji mohl bez obav přenášet i v ruce.
Coby chovanec je T. wagleri velice choulostivou záležitostí, vyžadující zvýšenou péči jak při chovu samotném, tak při případném odchovu, protože snadno podléhá stresům, které často vedou ke zbytečným úhynům.
Ideální je akvaterárium, kde udržujeme 90 – 100 % vlhkost, čím víc je terárium zarostlé, tím lépe. Horní část terária doporučuji opatřit pouze pletivem. Páření u černé mutace probíhalo střídavě od 4. – 20. prosince 2000. 14. 7. 2001 samice porodila 11 mláďat 23 – 25 cm dlouhých, ovšem některá, resp. 7, bez zjevných příčin uhynula, zbylí 4 jedinci skvěle prosperují a již sami přijímají malé myšky. Dospělcům a mladým vyhovuje teplota cca 27 – 30 °C.

Trimeresurus erythrurus Cantor, 1839
I když je tento chřestýšovec podobný příbuznému T. albolabris, je často považován za T. stejnegeri. Hlava je trojúhelníkovitého tvaru, horní retní štítky jsou bělavé nebo světlezelené. Základní zbarvení je listově zelené, boky hřbetu jsou pokryty jemně naznačenými skvrnkami. Páteř je pokryta bílými skvrnkami, které jsou pravidelně rozloženy od hlavy až k ocasu, který je chápavý a hnědě až červeně zbarvený, občas i skvrnitý.
Břišní strana je matně zelená nebo žlutá. Samci mají bělavý pruh, který probíhá od krku k ocasu, u samic většinou není naznačen. T. erythrurus má 23 – 25 řad kýlnatých šupin. Dorůstá délky 50 – 105 cm. Tento druh je v ČR určitě chován nebo alespoň byl, protože mi ho takto popisoval jeden chovatel v domnění, že se jedná o „stejnegera“. Jak sami můžete posoudit, není to s těmi trimeresury jednoduché. Trimeresurus erythrurus ve své domovině Bengálsko, Himaláje, Assam, Sikkim, Barma, Bangladéš a Thajsko, obývá deštné pralesy v pahorkatinách.

Východně se společně vyskytuje s T. albolabris a T. popeorum. Aktivní je převážně v noci, kdy loví ptáky, žáby, hlodavce a ještěrky. Žije na stromech a keřích, kde ve větvích celé hodiny nehybně leží. Občas je nalezen na zemi, v Thajsku se v horkém počasí ukrývá v děrách, které opouští při dešti.
V zajetí potřebuje teplé a vlhké tropické terárium, rovněž zarostlé rostlinami, vyžaduje teplotu 26 – 30 °C.
I když rozmnožení nebylo oficiálně potvrzeno, jsem si téměř jist, že už byl rozmnožen. Ovšem pod jiným druhovým názvem tj. stejnegeri.

Trimeresurus gramineus Shaw, 1802
Vzdáleně se podobá druhu T. albolabris. Základní zbarvení může být zelené nebo žlutozelené s hnědými skvrnami, které mohou být více či méně znatelné, ale nikdy nechybí. Břicho je bělavé nebo nazelenalé. Na obou okrajích břišních šupin mohou být pruhy zasahující až k bokům. Horní retní štítky jsou bílé, oko žluté. Má 21 řad vždy nekýlnatých šupin, které jej odlišují od ostatních chřestýšovců. Šupiny na hlavě jsou hladké, ocas červeně skvrnitý.

Dorůstá délky 75 – 112 cm, samice rodí 6 – 25 mláďat asi 15 cm dlouhých. Trimeresurus gramineus žije ve střední a jižní Indii, kde může být nalezen na nízkých stromech, keřích a bambusovém porostu, díky svému zbarvení je prakticky neviditelný, je velice vzrušivý a často kouše. Loví především žáby a ještěrky, méně často savce. Mláďata loví i hmyz. Vyžaduje teplotu 26 – 30 °C

Trimeresurus hageni Lidth de Jeude, 1886
Jeden z mnoha dalších u nás chovaných „albolabrisů“. Hlava, krk a tělo je zbarveno zeleně. Nemá žádné příčné pruhování, jen na hřbetě nepravidelně zvýrazněné narůžovělé skvrnky, ocas je zelený s růžovými pásky. Vrch hlavy nemá kresbu, ale za každým okem má růžový pásek. Dorůstá délky 70 – 130 cm. Je vejcorodý.

Žije v Thajsku, Malajsii, Indonésii – Sumatra, Simalur, Nias, Mentawai, Batu, Bangka. Jako ostatní trimeresuři je stromovým druhem lovící v noci žáby, ještěrky a hlodavce.

Trimeresurus trigonocephalus Latreille, 1801
Plochá, dlouhá, široká trojúhelníková hlava s ostrou hranou čenichu je zřetelně odlišena od krku a svalnatého těla. Základní zbarvení zelené až žlutozelené, na kterém má zubatou, více či méně přerušovanou linku. Boky těla mohou mít pruhy nebo skvrnky, také síťování vrchu hlavy a proužek spánkový (černý) nemusí být vždy naznačen. Má 17 – 19 řad kýlnatých šupin. Ocas je většinou černý a tvoří asi 1/6 délky těla, břicho je žluté nebo zelené. Dosahuje délky 60 – 130 cm. Trimeresurus trigonocephalus je znám pouze ze Srí Lanky, žije v horách do výšky kolem 2000 m n. m. Nejčastěji se vyskytuje v křovinách a lesních oblastech i plantážích kakaovníků, čajovníků a kávovníků. Líný stromový had je aktivní ve dne i v noci. U mne se chovali agresivně pouze při krmení žábami a to i přes sklo terária. Má velmi dlouhé jedové zuby, kterými mi jedna samice prokousla dřevařskou bundu, která je odolná vůči řetězu motorové pily!!! Její kousnutí způsobuje silné otoky a poměrně je i bolestivé, ale jen vzácně smrtelné. Živí se hlavně žábami, ještěry a ptáky. Potřebuje vlhké pralesní terárium, osvětlení 10 – 12 hodin denně, s teplotou 25 – 28 °C. Chov není náročný. U pana A. Schwaafa porodily 3 březí samice 21, 25 a 29 mláďat přes 20 cm dlouhých. Také tento chřestýšovec je prodáván pod názvem „Stejnegeri“.