Stehlíci, zvonohlíci, čížkové

V roce 2001 jsem popsal průběh chovné sezóny ve společné venkovní voliéře s vnějšími rozměry 9×3,5×1,8 m (výška). Chtěl bych na tento článek navázat.
V roce 2002 a 2003 jsem získal další zkušenosti a také došlo k některým změnám - doplnění jinými druhy ptactva, přístavba dvou voliér. Na jaře r. 2002 jsem začínal sezónu ve společné voliéře s těmito ptáky:
1,1 Čížek lesní,
1,1 zvonohlík zahradní,
1,0+1 ks Čečetka zimní středoevropská,
0,1 + 1 ks, Stehlík obecný,
1,1 APT
1,1 snovač kaferský.

• odchov zvonohlíka zahradního

Snovače jsem vpustil do voliéry 30. 4. Samec byl velmi aktivní a začal stavět hnízda ne na vysoké trávě, ale v borových větvích a v houštině z břízek. Obsadil nejlepší místa a hájil je proti všem evropským ptákům. Blížil se konec května a čížkové ani zvonohlíci ještě nehnízdili. Rozhodl jsem se snovače odchytit a vrátit zpět do chovné místnosti s denní teplotou 22 °C. Ven jsem je vypustil teprve v srpnu, kdy už měli evropští ptáci vyvedená mláďata. Hned zahnízdili v březové houštině, ale samička seděla na čisté snůšce. (Samec totiž začal pelichat...). V průběhu tří měsíců vyvedly APT 6 mláďat, zvonohlíci zahradní přes zpoždění stihli 1× zahnízdit a odchovali 3 mláďata. Čížkové lesní čtyři mláďata. Samec čížek, kromě své rodiny, zahnízdil ještě se samicí stehlíka obecného, která tak odchovala tři mláďata – křížence (pohlaví 2,1). Potom stehlice zahnízdila podruhé a „spustila se“ se starším samcem čečetky. Odchovala tak navíc 3 mláďata křížence čečetka×stehlík (pohlaví 2,1). K tomuto nežádoucímu a nepříliš častému křížení došlo asi proto, že druhý stehlík ve voliéře s nepříliš výraznými znaky, zpočátku určený jako 1,0, byla nakonec taky samice... Teprve na podzim při přepeřování jsem zjistil, co to mám vlastně za křížence... a přenechal jsem je chovatelům, kteří se tímto odvětvím chovatelství zabývají. Samička stehlíka se osvědčila jako výborná matka a do další sezóny jsem jí opatřil pěkného samce. Čečetky jsem přenechal do jiného chovu – byli to nakonec oba samci. Abych zamezil křížení, rozhodl jsem se i chovný pár čížků na příští sezónu přemístit do jiné voliéry. Ještě na podzim jsem se pustil do stavby dvou voliér 4,5×1×1,7 m a 4×1×1,7 m (výška), které navazují na stávající větší voliéru. Stavbu jsem dokončil koncem března 2003. Voliéry jsou opět celé zastřešené a to průhlednými laminátovými vlnovkami.
Zvonohlíky a čížky (chovné páry) mám stále venku od podzimu r. 1999. K úhynu do letošního jara u nich nedošlo a každý rok odchovávají. (Čížkové hnízdí od r. 2001). Poměr pohlaví odchovávaných mláďat se mění. Někdy je více samiček, jindy samců:

• společná voliéra

Zvonohlík zahradní:
v r. 2000 – 3 ks mláďat (pohlaví 1,2),
v r. 2001 – 6 ks mláďat (pohlaví 2,4),
v r. 2002 – 3 ks mláďat (pohlaví 2,1),
v r. 2003 – 4 ks mláďat (pohlaví ještě neznám – přepeřují).
Čížek lesní:
v r. 2001 – 6 ks mláďat (pohlaví 2,4),
v r. 2002 – 4 ks mláďat (pohlaví 3,1),
v r. 2003 – nedokončené hnízdění (stará samička uhynula).

• odchovaní stehlíci

A nyní k chovné sezóně 2003. Začátkem května už létali ve zmíněné voliéře (9×3,5×1,8 m) tito ptáci:
1,1 stehlík obecný
1,1 zvonohlík zahradní
2,2 sýkořice vousatá
1,1 hýl dlouhoocasý
1,1 snovač kaferský
jedna červenka obecná
V nové voliéře 4,5×1×1,7 m 1,1 hýl dlouhoocasý, 1,1 čížek lesní a nový (mladý) pár zvonohlíků zahradních. Ve voliéře 4×1×1,7 pár hýlů obecných. O hýlech dlouhoocasých už dále psát nebudu – popsal jsem vše v samostatném článku.
Stehlík obecný – 11. 5. už měla šestiletá samička na větvi borovice hotové hnízdo. Snesla 6 vajec a pevně nasedla. 27. 5. se vylíhlo první mládě. Další kontrola 31. 5. – v hnízdě pět mláďat. Ve stáří asi 8 – 9 dní byla okroužkována kroužky s vnitřním průměrem 2,8 mm. 11. 6. vylétlo 1. mládě, 12. 6. ostatní mláďata, což byl krásný odchov. Zpočátku jsem nosil dostatečné množství pampelišek do voliéry – později už končilo jejich vegetační období a tak bylo nutné předkládat více ptačince – žabince, různých trav (srha říznačka, ovsík, bojínek, lipnice), kokošku pastuší tobolku, penízek rolní atd. Postupně, jak vše rostlo a dozrávalo. Mšic v přírodě asi z důvodu sucha byl nedostatek a tak stehlice krmila kuklami lučních mravenců, nelétavými octomilkami, smýkaným hmyzem, občas zobala i míchanici (vajíčko, mrkev, strouhanka + směs Witte Molen žlutá – vše promíchané a obohacené nigrem). Niger jsem podával i naklíčený, naklíčenou řepku (později řepku přímo z pole dozrávající), slunečnici, drcenou slunečnici, malé množství máku, drcený semenec, travní semena vymlácená. Na dvou vyvýšených krmítkách (v každém domku) je stále k dispozici ptačí zob, směs prosa s mohárem, lesknicí. Na zemi klasy senegalského prosa. Samička krmila vydatně mláďata a postavila druhé hnízdo – tentokrát v zadním dřevěném domku na větvi borovice ze sisálu, mechu, chmýří pampelišek a bílého peří. Už 15. 6. seděla opět na šesti vejcích – ve vzdálenosti asi 60 cm od hnízda stehlíků se v rohu domku často ukrývala červenka obecná. 26. 6. jsem pozoroval mladé stehlíky, jak ozobávají kytice srhy říznačky. Líhnutí (druhé hnízdo) proběhlo 27. 6. až 30. 6. Vylíhlo se pět mláďat, ale poslední dvě žila jen několik dnů, protože byla ušlapána staršími sourozenci. 9. 7. jsem se snažil odstranit uhynulá mláďata a tři opeření stehlíci vyskočili z hnízda. 11. 7. už létali... Jejich matka k mému údivu zahnízdila dokonce potřetí. 12. 7. obsadila staré (první) hnízdo. 13. 7. už seděla na dvou vajíčkách. Celkem snesla 6 vajec, 25. 7. se vylíhlo mládě první. Celkem čtyři mláďata. Až do vylétnutí žilo i čtvrté (menší) mládě. Potom uhynulo. Částečně jsem měnil i skladbu krmení, jelikož vlivem velkého sucha ubývalo dozrávajících trav. Měl jsem dostatek obyčejného prosa v mléčné zralosti, trochu i lesknice, senegalu a pšenice. V srpnu jsem už nosil kytice dozrávajících bodláků, což je pro stehlíčky přirozená potrava. V květnu jsem ještě vůbec netušil, že se dočkám tak početného odchovu – jedenáct krásných mláďat.

• snovač kaferský

Zvonohlík zahradní – nejdříve zahnízdil mladý pár nedávno sestavený v nové voliéře 4,5×1×1,7 m. 18. 5. dokončili hnízdo ze sisálu na borové větvi. Samička nasedla od druhého vajíčka (celkem 4 vejce). Od 2. 6. se během tří dnů vylíhla 3 mláďata. Hnízdo bylo nutné zastínit borovými větvemi a mláďata jsem občas kropil a kapal vodu do zobáčků – bylo velké teplo. 18. 6. vylétla všechna mláďata a nyní jsem je okroužkoval kroužky s vnitřním průměrem 2,5 mm. Při odchovu spotřebovali dost plevelů – především kokošky pastuší tobolky, méně penízku rolního, trávy: lipnice, jílek, bojínek apod. 25.6. už měli rodiče postavené druhé hnízdo. 30. 6. samička nasedla, ale zřejmě ji něco vyrušilo a po deseti dnech snůšku opustila... Druhý pár zvonohlíků zahájil svoji už čtvrtou chovnou sezónu teprve 7. – 8. 6. (ve velké voliéře) a odchoval 4 mláďata. Došlo i k druhému hnízdění, ale postavené hnízdo rozebrali asi hýlové dlouhoocasí, kteří tehdy stavěli také druhé hnízdo...
Ve voliéře 4×1×1,7 m zahnízdili kromě zvonohlíků čížkové lesní. I když tentokrát mláďata neodchovali, stojí za zmínku chování samičky... Seděla jako vždy velmi pevně na hnízdě. Vylíhlo se jediné mládě, které mně ukázala, jen když jsem ji prstem nadzvedl. Donesené mravenčí kukly jsem zkusil podávat samičce zahřívající mládě přímo do zobáčku z prstu, ale i z malé misky. Obojí s úspěchem. Také nelétavé octomilky si vybírala přímo z kelímku, který jsem přidržel u hnízda...

• stehlíci s odchovem

Bohužel potom došlo k úhynu této staré samičky a proto i opeřujícího mláděte. O snovačích napíši někdy příště – chtěl bych se pokusit o společný chov snovačů kaferských a černobřichých... Také se sýkořicemi ještě nemám velké zkušenosti. Jsou to nádherní ptáci vyžadující velkou péči, dostatek prostoru a hmyzu a také trpělivost chovatele. Kdo se jim nemůže několikrát denně věnovat, ať se o chov nepokouší...
Pro chovatele začínající s chovem evropského ptactva jsou vhodné především čečetky.