Trávy, trávy

Věnováno Víťovi. Doneslo se mi, že Víťa bude mět zakázáno se mnou kamarádit, neboť za zdroj kdejaké peprnosti, kterou kde zaslechne, označí mne. Je to jasné, ten kdo jej kazí jsem já. On nebydlí právě v sousedství, takže autorství se prakticky nedá ověřit. Ne, že bych snad nedovedl nadávat nebo nedovedl být přímo i vulgární, jsem přeci Čech, takže to dá rozum, tohlecto dovedu! Je ovšem praktické do života, mít někoho daleko, na koho se dá svést všechno, nijak mu to neuškodí, právě proto, že je daleko. Viťa si trávy nepamatuje, proto jsem jich několik vyfotil a napsal toto pojednání. Trávy jsou totiž pro chovatele ptáků v hnízdní sezóně důležité. A Víťa si to bude umět zorganizovat.

Zrnožraví

U chovatelů drobných ptáků najdete převážně druhy zrnožravé. To jsou takoví ptáci, jejichž zdroj potravy tvoří téměř výlučně semena rostlin. Rozeznáváme pak dva druhy semenožravých. Jeden typ polyká semena včetně slupky, to jsou například holubi, hrabaví, z pěvců skřivani. Ti ostatní ze semenožravých jsou loupači. Každé semínko, byť by šlo o zrnko máku, pečlivě vyloupnou a pozřou jenom jeho jádro. U této skupiny jsou semena základní složkou potravy, hmyz je jen doplňkem. Tuto skupinu si pak můžeme pro praktickou potřebu ještě rozdělit podle toho, jak tito semenožravci krmí svoje mláďata. To je vlastně pro chovatele to nejdůležitější. Jádro celé skupiny tvoří ptáci, kteří potravu svým mláďatům vyvrhují z volete do zobáků. Nejprve tedy všechno pozřou, i případně ulovený hmyz a opět vyvrhují. To jsou například astrildovití, stehlíci, čížci, konopky, hýlové, zvonci.

Hmyzožravci

Druhá skupina, která asi tvoří vývojový přechod k pravým hmyzožravcům, krmí svoje mláďata uloveným hmyzem, který jim vkládá přímo do zobáků. To jsou například pěnkavy, strnadovití, vrabci, tangary, kardinálové. U těchto skupin nemám dostatek poznatků u některých rodů. Například rod Sporophila = kněžíci je obvykle řazen do čeledi Emberizidae = strnadovití, ale jak se zdá, kněžíci potravu mláďatům vyvrhují. Určitě tak činí kubánky, které jsou rovněž řazeny mezi strnadovité. Z tohoto důvodu je nad slunce jasnější, že pro chovatele bude méně riziková ta skupina, která mláďatům potravu vyvrhuje. Z pozorování v přírodě víme, že potrava, kterou rodiče mláďata krmí, bývá někdy překvapivě jednotvárná. Například konopky krmí svoje mláďata téměř výhradně semenem pampelišek. V době, kdy ještě v okolí mého bydliště hnízdily konopky v hojném počtu, nacházel jsem jejich hnízda právě v čase, kdy rozkvétaly pampelišky. Téměř každý semeník pampelišky má v sobě nejméně jednoho červíčka, který je asi pozřen také, ale rozhodně to není to nejdůležitější. Tím jsou jen semena. Dokonce se může stát, že když dojde určitý zdroj potravy, přestanou rodiče mláďata krmit. Stalo se mi to u hýlů mongolských, kteří krmili výhradně jílkem vyzobávaným přímo z klasů. Jakmile jsem jej nemohl dodávat v dostatečném množství, protože posekali louku, přestali krmit. Podíl hmyzí složky u astrildovitých je přinejmenším diskutabilní. Každý úspěšný chovatel, který svoje poznatky publikuje, neopomene zdůraznit, že předkládal i živý hmyz. Do určité míry to pokládám za nějaké klišé, daň. Mám jistě ověřeno, že i druhy, u kterých je hmyzí složka pokládána za nezbytnou, vychovají svoje mláďata i bez hmyzu. Jde spíše o jakýsi podmíněný reflex. V době hnízdění potřebují ptáci větší výběr potravy a hlavně je důležité nekrmit jenom jednou denně. Všimněte si, že kdykoliv předložíte novou potravu, téměř okamžitě jdou ptáci ověřit o co jde, je-li to dobré a něco z toho určitě sežerou. Jsou-li sami sytí, nakrmí i svoje mláďata. Můžeme si všimnout, že i hmyz ptáci konzumují rozdílným způsobem. Astrild moučného červa, pokud jej vezme, nejprve zaštípnutím usmrtí a potom jej vymačká jako jitrnici, pozře jenom obsah, slupku odhodí. Sýkora koňadra moučného červa rovněž nejprve usmrtí silným zaštípnutím, potom si jej přidrží nohou, utrhne mu hlavu, zbytek pozře celý. Slavík červa rychle zaštípne a polkne celého. Z celého mechanizmu přijímání potravy tak není zcela jasné, proč by astrildi tak nutně potřebovali ke krmení mláďat hmyz. Samozřejmě vůbec neškodí, když jim nějaký předkládáme, ale za rozhodující považuji pestřejší nabídku semen. Můžeme si všimnout, že některá, zvláště drobná semena nevezmou z obvyklého místa, kam je předkládáme. Myslím krmítko. Některá semena sbírají jen a jen na zemi. Měl jsem například kdysi pár gould, který krmil v prvních dnech výhradně jitrocelovým semínkem sbíraným na zemi z písku. V krmítku zůstávalo toto semínko bez povšimnutí. Ostatně i jitrocelové klásky nechávají astrildovití většinou bez povšimnutí. Astrildovité lze nazvat pravými trávožrouty. Jejich potravu tvoří téměř výhradně semena moučného typu. Rostliny, které produkují taková semena, patří skoro výlučně do čeledi lipnicovitých. Nejsem botanikem, proto opisuji z literatury: TRÁVY (LIPNICOVITÉ) – GRAMINAE (POACEAE). Obvykle při hnízdění předkládám namočený, naklíčený klas senegalského prosa, v letních měsících svazeček trav, který prostrčím skrz pletivo a zvenku zachytím pérovou kancelářskou svorkou z nerezové oceli. Ta stojí podle velikosti 3 až 10 Kč,-.

Trávy od konce května

Od konce května můžeme sbírat některé trávy a nemusí mít přímo silně vyvinuté obilky. Ptáci ozobávají i květ a mnohdy sežerou celý vršek rostliny. Nařežu igelitovou tašku trav, kterou uložím do ledničky a mohu krmit nejméně týden. Za delší dobu začínají trávy v igelitce zahnívat, to se dá lehce poznat. Ptáci některé druhy preferují, především takové, které mají větší semeno. Nejdříve můžeme sbírat někdy od konce května nebo od začátku června ovsík vyvýšený – Arrhenatherum elatius. Je to statná, volně trsnatá tráva, obvyklá na sušších loukách, pastvinách, ve světlých lesích a v příkopech. Dalším druhem obvyklé trávy je srha laločnatá (řízňačka) – Dactylis glomerata, kterou ptáci také rádi přijímají. Je to vytrvalá trsnatá tráva, rostoucí na stejných stanovištích jako ovsík. Bojínek a psárku, které mají klasy válcovitého tvaru, ptáci nebrali. V pokročilém létě se nám ovšem nabídka silně rozšíří. Jednak začíná vymetat proso seté, základní semeno pro krmení astrildovitých. Klasy obyčejného prosa, které máme na fotografii, ptáci preferují. Můžeme je zařadit na první místo v oblibě. Klasy senegalského prosa bez osin jsou rovněž oblíbenou pochoutkou, zatímco čumíza, která má osiny, je přijímána jen málo. To jsou ovšem rostliny, které musíme pěstovat, respektive vysévat. Dělám to tak, že shromažďuji zbytky krmení od ptáků, které pak někdy koncem dubna rozhazuji na vhodných místech, rumištích, čerstvě zahrnutých výkopech a podobně. Věřte nevěřte, od poloviny srpna mám již obvykle co sbírat.

Trávy od poloviny srpna

Tak od poloviny srpna až do konce září nám však naše příroda nabízí další, ptáky velmi přijímané druhy plevelů, patřících opět mezi lipnicovité. Je to ježatka kuří noha – Echinochloa grus-galli. Opět ji máme na snímku. Kultivovanou formou ježatky je zřejmě i tak zvané japonské proso. Kdysi jsem toto semeno dal jednomu soukromému zemědělci, aby to zkusil. Sklizeň se sice nepovedla, ale nějaké proso vzešlo, posléze se zkřížilo s ježatkou, která tím zmohutněla, takže pěstitel mi dnes laje. Snad se dočkáme jednou i semena mlácené ježatky, což by bylo pro ptáčníky vítané. Nejoblíbenějšími klásky je však bér zelený – Setaria viridis, dnes docela obvyklá, jednoletá, středně vysoká trsnatá tráva, rostoucí jako polní plevel, na rumištích, ve městech i v mezerách při okrajích chodníků. Bér je snad nejoblíbenějším kláskem, který ptáci berou. Ještě teď, kdy píši tento text, tedy začátkem října, jej mohu sbírat. Jak ježatka, tak i béry dobře obrůstají novými klásky, když je řežeme. Jsou i další druhy bérů. Například bér péřitý, velmi podobný béru zelenému. Poznáme jej podle toho, že klásky mají osiny v podobě háčků, což sice téměř nevidíme, ale snadno zjistíme, protože se přichycují mezi sebou, k látce nebo na psí srsti. Ptáci jej mají ve stejné oblibě jako bér zelený. Poněkud větší semena má pak bér sivý a ptáci jej nemají v takové oblibě jako předchozí druhy.

Doufám, že z předchozího textu je jasné, na kterou dobu máme asi časovat hnízdní sezónu našich chovanců. Na jaře není třeba příliš pospíchat, je lépe, když začneme až po květnových obvyklých mrazících. Pak budeme mít i pestrou paletu krmení vhodnou pro krmení mláďat. Tento text byl zaměřen spíše na astrildy. Pokud snad chováme i naše ptactvo, jako zvonky, hýly, stehlíky, je samozřejmé, že nabídka semen je mnohem širší, protože naši ptáci nejsou takovými zatvrzelými trávožrouty jako astrildovití.