Odchov stračky velké v kleci

Stračka velká (Spermester fringilloiles)
nověji – Amadina velká (Lonchura fringillodes)

Tento půvabný opeřenec žije v Africe (viz mapa), ale jeho rozšíření není až tak pevné. Kde se vyskytuje v některých letech hojně, nemusí se v příštích obdobích objevit vůbec. Je to dáno tím, že migruje ve velkých hejnech za potravou (rýže, proso). A jelikož je černý kontinent v produkci zrnin značně nestabilní (vlivem sucha se neurodí nic nebo kvůli válkám nejsou osázena pole), stračky potom přelétávají do míst s relativní hojností. V hnízdní době žije skrytě na okrajích džungle a bambusových hájů a živí se též semeny trav rodu Panicum. Staví kulovitá hnízda poměrně vysoko na stromech. V příznivých letech vyvádí mladé i 4× do roka, v opačných případech jen 1× (Steinbacher).
Často se dováží a není těžké je sehnat. Problémem bývá jen určit pohlaví. Podle mého názoru to není tak těžké. Ač jsou ptáci na první pohled stejní, samečci zaujímají vzpřímenější postoj (úhlu asi 45 °). Mají nohy blíž u sebe, v rozrušení zvedají peří na hlavě dřív než samičky a podle mých srovnání mají větší hnědou skvrnu pod křídlem. Takto se dají při troše štěstí určit páry zcela spolehlivě. Platí to ovšem v případě, sedí-li více jedinců vedle sebe na bidle a v klidu. Ne, když jich vidíme na burze namačkáno v jedné přenosce od dovozní firmy třeba 50.
Já jsem dostal pár straček od Zooimportu Plzeň, kde byly bezpečně určeny z velkého hejna ve voliéře. Když jsem si pro ně byl, na první pohled mě zaujaly svým kovově modrozeleným leskem na černých hlavách. O této věci se nikde nepíše a ani to není na žádné fotografii. Pravda je, že ptáci byli na přímém slunečním světle. Doma, kde mám klece osvětleny žárovkou, lesk mizí.
Zkraje byly stračky umístěny do velké klece 2×1×0,6 m (délka×výškaךířka), kterou již obývali vločkovníci zelenohřbetí (F. schlegeli), zlatoprska (F. subflawa), motýlci modrohlaví (Uraeginthus cyanocephalus) a amadiny páskové (Amadina fasciata). Společnost jim dělal sameček pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla). V této kleci vybavené rákosem, větvemi thuje a jalovce byly zavěšeny různé budky, kukaňky a hnízda. Zde se stračky chovaly naprosto vzorně a nekonfliktně, čímž mi vyvrátily názory některých autorů o jejich údajné agresivitě. Naopak ustupovaly motýlkům a drzým zlatoprskám.
Protože nedošlo k hnízdění, umístil jsem ptáky samostatně do klece 70×40×50 cm. Dvě větve, krychlová budka z překližky (strany 12 cm, vletový otvor 6 cm), napáječka, koupelnička, krmítko, prostě standard. Osvětlení 25 W žárovka.

Krmení:
Senegal v klasech, Prestige – premium, lesknice, Paddy rýže a listy pampelišky, salátu a čínského zelí. Trvale měly v misce písek s drcenými mořskými mušlemi a anýzem, který se prodával pod názvem Marine. Do vody byl přidáván Supervit D.
Jako hnízdní materiál dostávaly různé druhy trav (psineček, lipnici aj.), sisál, kokosové vlákno, mech a žíně. Vše vytrvale odmítaly. Boom nastal až s podáním kokošky – pastuší tobolky (Capsella bursa – pastoris), kterou jsem kolíčkem zavěsil zevnitř klece. Oba ptáci okamžitě ožili a začali uštipovat vršky této rostliny o délce 10–15 cm. Začali je horlivě tahat do budky. Za chvíli zlikvidovali celý trs. Dodal jsem další. U toho už budovatelské nadšení nebylo tak velké, ale přesto pokračovali ve stavbě. Za 2 dny bylo hotové hnízdo, které vyplňovalo celou budku (i strop). Jen v zadním rohu zůstala jako pěst veliká kotlinka, kterou až teprve teď vystlali sisálem a žíněmi. Za týden se objevilo 1. vejce. Celkem jich bylo 5. Předtím jsem nepozoroval žádný tok, jen jednou jsem byl náhodným voyerem při páření na bidélku. Jinak koho by zajímal jejich tok, v knize od F. Robillera – Astrildovité vtáky (Príroda – Bratislava 1981) je velmi podrobně popsán. Většinou seděla samice, málokdy samec, v noci byli v budce oba. Spali v ní i před hnízděním. Po 14 dnech se vylíhlo 1 mládě. Bylo velmi podobné mladé Amadině páskované, tzn. černé s šedým chmýřím. Celkem se vyklubala 4 mláďata.
Zde bych chtěl podotknout, že jak stračky, tak zmíněné amadiny (které byly v kleci stejného typu odchovány již dříve), jsem denně v budce kontroloval. Oba 2 druhy ptáků snášely zásah do svého soukromí bez problémů a při vrácení budky na místo se ihned do ní vracely.
Krmení bylo stejné jako při sezení, jen jsem navíc přidával máčenou lesknici a piškot v medové vodě. To ptáci přijímali. Odmítali však brát sušenou míchanici ALL–PET a hmyzí Orlux, což jiní mí svěřenci ochotně berou. Na dně klece byl umístěn květináč s drnem ptačince žabince (Stellaria media), který pořádně zalitý vydržel celý týden a kam si ho chodili podle potřeby ozobávat. Po negativních zkušenostech s amadinami páskovanými jsem se vyvaroval hmyzu (moučných červů).
Stračky odchovaly dvě nejstarší mláďata, zbylá dvě nechaly uhynout. Vylítlí jedinci byli jen o něco menší než jejich rodiče a na první pohled připomínali mladé zebřičky šedé s větším zobákem. Na noc chodili všichni spát do budky. Mladí se snažili již od 10. dne přijímat potravu sami, celkově byli však dokrmováni rodiči asi měsíc po vylétnutí. Po 6 týdnech u rodičů jsem mladé odstavil. Za několik dnů začali staří snášet znovu. Nutno podotknout, že budka se musela před snůškou vyčistit, neboť byla plná trusu od mláďat. Stračky postavily nové hnízdo opět z kokošky – pastuší tobolky. Mláďata z 1. hnízdění začala přepeřovat asi 2,5 měsíce po vylétnutí. V té době jim začínaly tmavnout černé skvrny na stranách prsou a objevovat se první černá pírka na hlavě. Jedno z mláďat již delší dobu vztyčuje "chocholku" a sedí vzpřímeněji, takže si myslím, že jde o samečka. Podle literatury může úplné přepeření u juvenilních jedinců trvat až 1 rok.

Závěrem:
Stračky velké jsou velice elegantní, uhlazení ptáci zajímavého zbarvení, ovšem neprávem opomíjení. Pohlaví se dá při delším pozorování a troše šikovnosti určit. Dle mého názoru jsou nekonfliktní a na krmení naprosto nenáročné. Při mláďatech nedoporučuji hmyz. Hnízdí celkem snadno. Stačí i ubikace menších rozměrů (je znám případ chovatele od Kladna, jenž v malé kanáří kleci, která stála v kuchyni na stole, odchovával stračky s pomocí prosa, vody a listů pampelišky jako na běžícím pásu).
Odchovy nejsou ale vždy tak snadné, což může potvrdit renomovaný chovatel P.P. z Plzně, který podle jeho slov "mořil stračky tři roky a ani brko". Na moje telefonické sdělení o snadném odchovu 2 kusů mi odpověděl: "Blahopřeji ti, kéž by ti chcípli". Jestli to bylo myšleno vážně, či ironicky s nadsázkou a humorem, to ví jen on sám.
Chovu straček zdar!