Dnes je možno se s tímto plemenem setkat na každé výstavě. Od doby, kdy jsme s manželem dovezli první fenku Amandu von Dato (v r. 1987), se toto p...
Dnes je možno se s tímto plemenem setkat na každé výstavě. Od doby, kdy jsme s manželem dovezli první fenku Amandu von Dato (v r. 1987), se toto plemeno u nás neuvěřitelně rychle rozšířilo. Proč tomu tak je, proč je tak oblíbené a vyhledávané? Má to několik pádných důvodů!
1. Je to pokojový pejsek, přesto se o něm nedá říct, že je psem na gauč. Je velice živý, ale ovladatelný a poslušný. Dříve se jim říkalo „doprovodný pes“, což samo o sobě vypovídá, že svého pána rád všude doprovází. Rád jezdí autem a chodí na vycházky. Miluje hry, a proto jej například ve Francii bylo často vidět v cirkusových arénách – je rozeným šaškem.
2. Nelíná a nestříhá se. Jeho srst dorůstá do délky 7–10 cm a na výstavách není požadovaná střihová úprava, i když doporučuji srst trochu přistřihnout, aby tvořila kompaktní kožíšek a nikoliv pěšinku na zádech. Pokud je srst kvalitní (po předcích z Itálie) není její údržba vůbec náročná. Pejsky češu 1× za 7–10 dnů a opravdu u mých boloňáčků nenajdete žádnou zacuckovanou srst. Nelíná, protože nemá podsadu - srst boloňáčků je stejná jako lidský vlas, vyměňuje se česáním - ta, která je odumřelá. Navíc tato srst je vločkovitá, podobná trvalé – „afro“, tudíž i když psa neostříháte úplně přesně, na srsti to není vidět. I když
Boloňáček je čistě bílý (jiná barva dle standardu FCI je vylučovací vadou), není třeba pejska často koupat. Já koupu max. jednou za 2 měsíce. Jinak se srst odmastí a dochází k plstění. Srst, tedy správná srst, je lesklá a pokud pejsek přijde špinavý, stačí dobře vykartáčovat a špína zmizí. Je-li po procházce potřeba, svým boloňáčkům umývám jen nohy, bříško a tlamičku, a to nejlépe dětským mýdlem nebo šamponem.
3. Boloňáček miluje děti, přímo je vyhledává, protože je stvořen k hrám a šaškování a děti mu nejvíce rozumí. Aportuje, prosí, nosí hračky atd. Nikdy jsem ještě neslyšela, že by toto plemeno někoho pokousalo nebo napadlo.
4. Je naprosto zdravý, nejsou u něho známé žádné dědičné nemoci. Miluje sníh, je to pro něho další možnost se předvádět, hrát si. Mráz ani zima mu nevadí - ovšem nikoliv dlouhodobě. Nesmí však být dlouho mokrý. Pokud zmokne, je dobré ho po příchodu domů vysušit, popř. vyfénovat. Jedinou věc, kterou je třeba hlídat, je zarůstání srsti v uších, tu je nutné občas prsty vyškubávat a uši prokapat.
5. Feny jsou výborné matky. O své potomky se starají vzorně. Jsou známé případy, kdy i další fena, která se ani nehárala, ani nebyla krytá, se ujala cizího štěněte, dostane mléko a kojí. Mně teď rodila osmiletá fena Strelizia – celou dobu porodu si v puse držela svůj oblíbený balónek, a pak ho uložila mezi štěňátka. Pokud se šla vyvenčit, vždy si balónek vzala s sebou a zase ho donesla zpět. Porody absolvují velmi snadno - pokud jsou silné, trvá celý porod 2 hodiny. Počet štěňat je přitom 4–6. Mléka mívají dostatek, takže s odchovem nebývají žádné problémy.
Zkrátka jsou to protistresoví psi, pořád mají dobrou náladu a donutí vás, abyste ji měli také. Nechtějí žít sami někde v kotci, chtějí vše vidět, sledovat… Když vařím, všichni leží v kuchyni a sledují každý můj pohyb, když jsem na zahradě, tak běhají po trávě a nosí mi balónky, abych jim je házela. Ale jakmile jdu domů, celý průvod sedmi psů (tolik jich teď máme) jde se mnou domů. Štěkají, jen pokud někdo zazvoní. Přitom milují návštěvy, musí každého očichat, přivítat a pokud je pohladí, jsou spokojení a jdou si hrát.
Přeji Vám, abyste získali také takového pejska a zaručuji se vám, že se s ním rozhodně nebudete nudit, a že vám bude vracet trojnásobek vaši lásky.