Parforsní hony – Hubertovy lovecké jízdy

(Z lovecké polonézy M. Opitze)

Dnes parforsní hony nazýváme Hubertovy lovecké jízdy a jsou to sportovně společenské akce, pořádané na ukončení sportovní jezdecké sezóny. V současném pojetí si zachovávají ráz přátelských setkání, rekreačního ježdění a společenské zábavy. Jezdecká společnost Veveří s. r. o a VFU Brno spolu s ŠZP VFU Nový Jičín se jim navíc snaží ještě vtisknout atmosféru původních honů nejen organizací honu v tradičním stylovém prostředí, ale i přípravou pestrého doprovodného programu pro širokou obec hostů, k nimž například patří lovecké ukázky sokolníků aj.

Parforsní hony – jejich původ je třeba hledat ve středověké Francii, již ve 14. stol. nebo i dříve. Zde dostala původní jezdecká štvanice, kdy se používaly smečky chrtů, sledující zvěř zrakem a která měla poměrně rychlý průběh, nové slavnostní a okázalé formy. Vznikla rovněž profese pikerů – objezdníků, kteří byli oděni do zeleného kabátu s červeným nebo žlutým límcem a manžetami. Dnešní pikéři nosí žluté pásky na obou rukávech. Mástr – vedoucí houfu jezdců je označen zelenou páskou – kokardou, kterou má na obou rukávech. Krásné prožitky honební jízdy umocňovaly tradiční lovecké fanfáry, které oznamovaly jednotlivé lovecké signály. Po stopě jelena, divočáka či lišky byla vysílána lovecká smečka psů. Do smečky byly vybíráni vždy exteriérově vyrovnaní, lovecky talentovaní a poslušní psi. Z Francie přišli parforsní psi do Anglie, kde křížením vznikla plemena beagl a anglický foxhaund. Tato plemena se následně šířila Evropou jako parforsní psi. V Anglii se hon na lišku stal šlechtickým národním sportem a největšího rozmachu dosáhl v 18. stol. Do naší země se foxhaundi dostali v 17. stol. společně s módou parforsních honů. Jedním z prvních, kdo propagoval parforsní hony v Rakousko – Uherské monarchii, byl kníže Karel Eusebius z Lichensteina, který ve své době patřil k předním chovatelům koní a loveckých psů. Naopak k posledním smečkám foxhaundů u nás patřila hlubocká smečka vzniklá na počátku I. světové války a smečka pardubická, která vznikla s příchodem Němců v roce 1939, ale neměla dlouhého trvání. Poslední smečka zanikla v roce 1940 a patřila Pražské jezdecké společnosti. Její torzo bylo předáno pražské zoologické zahradě, kde se bohužel nezachovala.

Průběh honu: Tři až čtyři týdny před začátkem honu se konala cvičení pro koně a psy. Jezdec vláčel před smečkou jelení běhy a psovodi opakovaně stavěli smečku na stopu a cvičili ji. Do smečky se vjíždělo na koních a psi se tak naučili před koněm uskočit a vyhnout se mu. Psům se nikdy neublížilo. Cvičný hon se konal vždy mimo oboru.
Za ranního šera vyjeli objezdníci obeznat zvěř – většinou jelení. Následně mohla být smečka přivedena do obory a nasazena na čerstvou stopu. Poté určil vedoucí honu, který jelen bude loven a kde bude sraz – meet. Na smluvené místo se pak dostavili všichni účastníci honu – vrchní lovčí, psovodi se psy, podkoní s náhradními koňmi a nakonec i společnost lovců. Majitel panství převzal na místě srazu hlášení vrchního lovčího a vydal pokyn k zahájení lovu – vytlačení jelena. Polootevřené lovecké kočáry ( chaise) zůstaly na místě a v nich sedící dámy sledovaly dění. Psi navedení na stopu, lovci nasedli na koně, rozjeli se do půlkruhu a v kroku hledali jelena. Psi totiž často ztráceli stopu, museli být svoláni do smečky a nasazeni znovu. To někdy trvalo delší dobu, kterou jezdci využívali k občerstvení a přesedlání koní. Hon tak často trval 5 až 6 hodin. Když byl jelen dostižen a obklopen smečkou psů, přeťali mu objezdníci na zadních bězích šlachy a vybraný vzácný host mu poté dal poslední záraz. Lesem zazněla fanfára HALALI, ohlašující konec lovu. Účastníci lovu stáhli pravou rukavici, tasili tesáky a provolávali za zvuku fanfár halali. Následovalo obřadné zakončení honu a byl vzdán hold ulovené zvěři. Při návratu na sídlo panství jeli vpředu objezdníci se smečkou, za nimi vrchní lovčí, pak majitel panství s hosty. Následovaly kočáry a valník s uloveným jelenem. Teprve na hradu nebo zámku byl odtrouben konec honu.
Z honu v průběhu 19. stol vznikly první dostihy. Dnešní vzpomínkou a oživování loveckých tradic je také pořádání jízd Huberta – patrona lovců, kdy si jezdci vyzkouší své jezdecké umění a koně v jízdě krajinou po stopě lišky, kterou představuje jezdec s připnutým liščím ocasem na rukávě.

Hubertova lovecká jízda pod hradem Veveří

V úvodu jsem vás stručně seznámil, jak byly pořádány a organizovány parforsní hony v minulém století v Anglii a Francii. Jejich duch přinesl do českých zemí rod Kinských, který založil parforsní společnost, která se starala o jejich organizaci. Tato společnost, díky manželům Půlpánovým, kteří oživili chov a tradici kinských koní, funguje i v dnešní době. Organizují tři hony a to v Chlumci nad Cidlinou, Pardubicích a Hluboké nad Vltavou. Účastníky honu jsou kromě populárních osobností však převážně němečtí jezdci, kteří jsou vlastně poloprofesionálové, protože vlastní a celý rok připravují speciální koně pro tento účel a to tzv. huntry. Tito koně jsou chováni převážně v Anglii a vznikli křížením chladnokrevné klisny s anglickým plnokrevníkem. Tito mohutní a vytrvalí koně oplývají klidným temperamentem a mohutnou skokovou potencí. Trasy lovu jsou pro tyto účastníky velmi náročné a v průběhu překonávají pevné přírodní překážky až 140 cm vysoké. Nepozornost koně na takové překážce znamená většinou pád nebo bolestivý následek. Koně proto překážky najíždějí s velkou pozorností a respektem, což vyžaduje jejich proježděnost, trénovanost a odpovídající temperament. Vidět tuto honební společnost v akci je nejen sportovním, ale i společenským zážitkem. Na druhé straně je však nutno konstatovat, že pro naše koně, kteří jsou trénováni pro jiné odvětví jezdeckého sportu a na takovou akci by si jen „odskočili“, by účast znamenalo dost vysoké zdravotní riziko. Rovněž startovné spojené jen s náklady je na naše poměry dost vysoké.

VFU Brno, Jezdecká společnost Veveří s.r.o, VFU Brno ŠZP Nový Jičín a ÚVZ Nový Dvůr pořádali 4.10.2003 již tradiční Hubertovu loveckou jízdu pod hradem Veveří. Letošnímu ročníku pořadatelé ještě více vtiskli ducha tradičních anglicko – francouzských honů a stylu dle výše uvedené organizaci parforsní společnosti. Již pozvánka s podrobným programem a požadavkem na jezdecký tradiční honební úbor vyřazovala westernové jezdce, kteří se chtěli lovu zúčastnit. Rovněž náročnost trasy a skoků byla „šita „ na míru přihlášených účastníků. Mástr houfu Dr. J. Dražan na koni Aiwa z JS Veveří požádal pána honu – rektora VFU Brno Prof. RNDr. V. Suchého DrSc. o slavnostní uvítání hostů a povolení k lovu. Po slavnostních fanfárách, které odtroubili posluchači JAMU, bylo četným přihlížejícím představeno 32 účastníků loveckého lotu. Mezi účastníky honu byl i čestný host – herec Václav Vydra na koni Démon, který v letošním roce představoval lišku. Doc. Dr. L. Steinhauser, majitel firmy Steinhauser s.r.o., dohlížel na regulérnost a dodržování pravidel lovu, protože jen ukázněným a zákony lovu ctícím honcům měl být na závěr předán „Pasovací list“. Po stopě lišky, kterou představoval tedy herec Václav Vydra se svým valachem Démonem, vyslal mástr psí smečku bíglů. Houf lovců tak sledoval stopu vedoucí v krásně podzimem vybarvených smíšených lesích v okolí hradu Veveří a Pohádky máje, které jsou známy hojností zvěře. Stopa byla proto často křižována srnčí a mufloní zvěří, což dokreslovalo atmosféru opravdových honů, a to umožnilo lišce ( V. Vydrovi), několikrát ze sebe setřást psy, sledující jeho stopu.. Velká přestávka k odpočinku, občerstvení a rozptýlení se konala přímo v areálu hradu Veveří. Dobové prostory zeměpanského hradu Veveří byly k dispozici všem účastníkům honu. S historii hradu, ale také plány do budoucna všechny v zajímavém výkladu seznámil kastelán Ing. P. Fedor. Nejvíce zaujal pohled z hradních arkád na nově vybudovanou mostní lávku pod hradem přes koryto Brněnské přehrady. Znovu do provozu uvedené opravené hradní hodiny, pak svým odbíjením připomněly účastníkům rychle plynoucí čas. Skupina historického šermu předvedla ukázku boje o hradní paní, sokolníci v 50 min. ukázce diváky seznámili nejen s různými ochočenými dravci, ale předvedli i ukázky praktického lovu. Závěrečný akt zárazu zvěře, kdy smečka psů zastavila lišku, se udál za zvuku troubení lesních rohů HALALI. Jezdci na velkém kruhu poté oslavovali vítěze honu – paní H. Helánovou na koni Roy z Moravských Knínic. Po slavnostním hlášení a ukončení lovu byla jezdcům předána „Pasovací listina“ a vyhotovena společná fotografie. Poté byly zapáleny slavnostní vatry a pokračoval doprovodný program. Všechny zaujala bohatá tombola, která převážně obsahovala masné speciality okolních producentů a zpracovatelů masa. Jak se při každém úspěšném honu sluší a patří, prohýbaly se stoly hodovníků porcemi opečeného prasete, zvěřinového guláše a dalších specialit i výhrami z tomboly. Závěr odpoledního programu byl ukončen křtinami letošního odchovu JS Veveří- hřebečka Forever (po Faraday z Walzertraum po Wendekreis) a zhodnocením sportovní jezdecké sezóny, která byla velmi úspěšná. Co může majitele JS Veveří více těšit, než úspěchy vlastního odchovu. Hřebec Carnewal pana J. Jelínka skončil třetí ve finále KMK pětiletých ve skocích a klisna Carina Dr. J. Dražana druhá ve finále pětiletých drezúrních KMK. Večerní sezení a soud s provinilci lovu byl poslední tečkou za úspěšnou akcí, ale i sportovní sezónou JS Veveří. K lítosti soudců, ale ke spokojenosti pořadatelů, nebyl nikdo souzen za nedovolené opuštění sedla nebo zranění koně. Spokojení diváci i jezdci byli jedinou odměnou pořadatelům, kteří nastínili směr, jakým by se měli Huberty v dnešní době ubírat.