„Jak mít koně“ – 13. část

Minule jsme se věnovali problematice ježdění po stránce vašeho přístupu k této činnosti a probrali jsme si pár typů, jak zlepšit vzájemné porozumění s koněm, když sedíme v sedle na jeho hřbetě. Dnes se vrátíme k praktickým cvičením a řekneme si také něco o potřebných pomůckách. Sice se budu opakovat, ale znovu bych ráda zdůraznila, že dobrého koňáka poznáte podle pomůcek, jež používá, ale také podle těch, které by nikdy nepoužil. Mluvím o rozdílu mezi pomůckami sloužícími k lepšímu porozumění a komunikaci na straně jedné a mezi těmi, které způsobují koni utrpení a bolest (nebo jsou takto používány) na straně druhé. Příkladem těch horších jsou třeba různé vyvazovací mechanismy pro lonžování (gumové šambony), páková udidla s pákou delší než 20 cm, ostrá stihla s drátem místo udidla, úzká kroucená stihla, ostruhy s přímou ostrou špičkou způsobující velký tlak na velmi malém prostoru apod.

Navázání komunikace v sedle

Myslím, že pro naučení potřebných základů a pro navázání komunikace v sedle si vystačíte s ohlávkou, vodítkem, hackamore – uzlem (viz později), hůlkou, dělenými otěžemi a obyčejným stihlovým udidlem a samozřejmě budete potřebovat sedlovou deku a sedlo nebo alespoň podložku připevněnou obřišníkem na hřbet koně, pokud chcete jezdit bez sedla (je to pro vaše pozadí pohodlnější a méně to pak klouže). V neposlední řadě také můžete potřebovat přijatelné ostruhy, které ale budete používat velmi férově k zesílení tlaku, pokud to bude bezpodmínečně potřeba. U tohoto bodu si dobře zapamatujte, že ostruhy neslouží ke zrychlení chodu koně, ale naopak ke zvýšení jeho chodu a pohybů.Tzn. můžeme tak v kombinaci s ostatními pomůckami zlepšit podsazení, ohebnost a pohotovost. O tom, jaké ostruhy použít a vůbec podrobně o všech výše jmenovaných pomůckách, ještě promluvíme v příštích číslech.

Pomocí vodítka upevněného na ohlávce místo uzdečky (tzn., že máme jen jednu otěž) můžeme koni nenásilně vysvětlit, co po něm ze sedla vlastně chceme (obr. 1). Používání jedné otěže, když začínáte cvičení, je pro koně snadněji pochopitelné a pro jezdce poučné. Lépe si uvědomíte a zafixujete, že ke vzájemné komunikaci je jedna otěž zcela dostačující a při dalším ježdění se pak vyvarujete násilnému a zbytečnému oboustrannému tahání v hubě. Při posledním cvičení jsme si ukazovali ohýbání koně v krku (záchranná brzda). Ráda bych na tento cvik, který jste již jistě zvládli, navázala. Další, o co koně požádáme, bude nejen ohnout krk, ale v tomto ohnutí ustoupit zádí.

Jak na to?

Začneme tím, že koně požádáme o ohnutí v krku. Počkáme, až se uklidní a chvilku by měl držet hlavu v ohnutí sám bez tahu otěže (dokud to nezvládne, nezačínáme další cvik). Až máme vzorné a klidné ohnutí v krku, můžeme pobídnout nohou záď koně (nohou, jež je shodná se stranou, na kterou jste provedli ohnutí), přibližně někde za podbřišníkem. (Poprvé klidně pobízejte více vzadu, koni to pomůže pochopit, co chcete. Časem, až budete chtít zjemnění a perfekci, budete tuto pobídku posunovat dopředu, až bude pro vnějšího pozorovatele téměř neznatelná.) Koník bude na tento tlak reagovat snahou ustoupit zádí (obr. 2). Stane-li se, že reakce koně je laxní, máte možnost tlak zesílit až do té míry, že koníka „kousnete“ koncem vodítka ve volné ruce (obr. 3). Tohle cvičení se mi velmi osvědčilo při učení základních manévrů, pracujete zde totiž s rovnováhou. Pokud koně ohnete, jak jsme si řekli, nemá skoro jinou možnost, než uhnout zádí. Samozřejmě budete stejný postup aplikovat i na druhou stranu.

Po zvládnutí uhýbání zádí můžeme na tento cvik ihned plynule navázat dalším, a to je uhýbání předkem. Zde je velmi důležité pochopit, jak reaguje kůň na rozložení naší hmotnosti při pohybu v sedle. Kdykoli jsme v sedle, měl by náš pohyb a přenesení váhy korespondovat s pohybem, jež chceme, aby provedl koník. Např. pokud se chceme rozejít, zvedneme hlavu, pohlédneme do směru, kam chceme jít, a celé tělo jakoby se napřímilo a energie byla vyslána dopředu (při cvičeních to vysvětluji asi tak, jako bychom chtěli koně uchopit mezi nohy a rozejít se s ním). Naopak, pokud si přejeme zpomalit, či zastavit nebo couvat, celí se skrčíme a „zvadneme“ v sedle, energie jakoby se schoulila dovnitř, uděláme vajíčko (ohneme záda a přeneseme svou hmotnost dozadu do sedla). Je to stejná řeč těla, jež jsme ke komunikaci používali ze země. Vždy, když se chystáme provést nějaký manévr, musíme mít jasný záměr. Tento záměr pak promítneme do pohybů našeho těla.

Takže pro uhýbání předkem použijeme následující strategii: Napřímíme tělo, podíváme se do té strany na kterou budeme uhýbat (řekněme na levou), levou ruku, jež drží otěž vystrčíme, jako bychom chtěli ukázat směr. Tím pádem se celé tělo podvědomě pootočí doleva, pravá noha začne tlakem působit na předek koně (na podbřišníku nebo pro začátek můžeme i lehce před), levá noha se vystrčí tak, že naše hmotnost je přenesena na levou stranu a to vše koně nutí uhnout předkem a překročit se předníma nohama (viz obr. 4). Je to v podstatě stejná akce, jako když chceme změnit směr jízdy, jen pobídka je silnější.

Ideální procvičení ohebnosti koně

Ideálním procvičením ohebnosti pak je, když cvik pro uhýbání předkem provádíte v návaznosti na uhýbání zádí. Jakmile kůň provede uhnutí zádí, napřímíte ruku s vodítkem, kterou jste drželi hlavu v ohnutí krku, zároveň přenesete na stejnou stranu i váhu (obr. 5) a vnější noha tak automaticky koně pobízí. Jako kombinace jsou tyto cviky velmi vhodné pro zahřátí a ohýbání koně před ježděním, pokud budete trvat na precizním provedení a docílíte perfekce, značně se zvýší gymnastičnost vašeho koně i tím i jeho ochota ke spolupráci.