Když vznikl v roce 2002 nápad uspořádat westernové tréninkové sranda závody, nikdo netušil, jaké odezvy se pořadatelé dočkají. Sranda závody s podti...
Když vznikl v roce 2002 nápad uspořádat westernové tréninkové sranda závody, nikdo netušil, jaké odezvy se pořadatelé dočkají. Sranda závody s podtitulem JUJU tak trochu nahradily oficiální „céčka“, na které se dnes bez licence WRC nedostanete. V žádném případě však nejsou alternativou k westernovému sportu, spíše inspirují všechny účastníky k tomu, stát se oficiálními jezdci a členy WRC (a naučit se pravidla). Nejinak tomu bylo i v Tetčicích u Brna prvního listopadu. Díky zdejší prostorné jezdecké hale TEDOS se mohla uspořádat akce, která si co do rozsahu nezadala s mnoha většími závody. Na startu se sešlo kolem 60 soutěžních dvojic.
• Druhou nejvíce obsazenou soutěží byl pleasure začínající mládeže, kterou vyhrál teprve šestiletý benjamínek Matěj Poláček na paintovi Smiling Duckle z Jasenné u Zlína (Ranč pod Vartovňů).
Pořadatelé ze sdružení Šemík Řícmanice mysleli na pohodlí jezdců a 70 m dlouhou halu přepažili tak, aby v případě nepříznivého počasí mohli být jezdci uvnitř. Pán Bůh však stál při nás a tak se ručička teploměru vyšplhala až k příjemným 18 stupňům a pršet začalo až navečer. I tak poskytovala azyl všem přítomným nejen hala, ale také sousední klubovna s občerstvením. Zejména diváci ocenili pestrou nabídku jídel a nápojů v režii rodiny Tesařových.
Na JUJU se sešli kromě pořádající Řícmanické ekipy i tradiční hosté – jezdci z Crazy ranče Brno Komín, ze Svobodného statku Blažkov na Vysočině, z ranče M na Boskovicku, z Ořešínského ranče CH, nově také ze Stáje Doubravka na Žďársku, z Domašovského JaF Hobitu, ze zlínského Ranče pod Vartovňů, z Tišnovské Skaličky, z Pejškova, Heroltic i z nedaleké Střelické stáje SKREE. Hostem byli také dva slovenští jezdci, z nichž jeden – Michael Lunter – je úřadující mistr Slovenské republiky. Na startu nechyběly ani sportovní kluby zaměřené výhradně na „anglii“ jako JS Veveří či Moravská jezdecká společnost z Tetčic. Nejen jim byla určena jedna newesternová soutěž – parkur MINI MAXI. Kromě této disciplíny, při které diváci doslova výkřiky povzbuzovali koně k super výkonům, bylo na programu třináct soutěží.
• Nefalšovaní Indiáni z Domašova (Bednářovi).
Po třech kategoriích (začínající děti, začínající dospělí a pokročilí) měl western Horsemanship, Trail i Western Pleasure, dvě kategorie měl Reining. Zájem soutěžit byl obrovský, bez ohledu na to, zda jezdci měli westernová sedla či nikoliv. Součtem jelo W.Pleasure dokonce 28 účastníků, v jedné z kategorií trailu (zač.děti) se sešlo neuvěřitelných dvacet jezdců! A to řada z mladých šla dobrovolně do pokročilých nebo mezi dospělé začátečníky. Regulérnosti soutěží dohlíželi dva rozhodčí, kteří měli po celou dobu co dělat. Markéta Breilová i Radek Líbal svou účastí přijeli podpořit začínající jezdce, a až na výstroj se snažili hodnotit v souladu s pravidly WRC. Kromě soutěží byly zpestřením celé akce také netradiční volné disciplíny. Natural Horsemanship demonstroval přirozenou komunikaci s koněm – v pětiminutovém představení Jakuba Bednáře jsem mohli vidět ovládání koní v kruhovce, džigitovku, vše bez uzdy a sedla. Další představení měla Zuzka Prokopová s koněm SIGI na dlouhém vodítku, jezdkyně ze Zlínska si připravily čtverylku jen na ohlávkách. Hostem JUJU byla Martina Mašková, která všechny ukázky ohodnotila jako velmi pěkné. Úspěchu u diváků se těšil i Frestyle - volná kompozice na hudbu. Viděli jme v ní indiánské trio rodinky Bednářových z Domašova, voltiž Janičky Veverkové z Tetčic, Veroniku Zimanovou jako sněhovou královnu a poté i lyžařku na slalomu (samozřejmě místo lyží měla koně). Ovšem nejlegračněji asi zapůsobila nevěsta v podání Pavla Horkého z Brna, kterému dělala ženicha dcera Petra.
Celkově shrnuto, bylo na co se dívat. I když v závěrečném reiningu byla znát únava koní, vše proběhlo v klidu a pohodě. Mnoho jezdců ovládalo své koně na velmi jemných pomůckách, nikde nebyla vidět tvrdá ruka nebo holeň. Někteří měli místo uzdeček jen ohlávky, ti nejodvážnější jeli i bez sedla nebo „jen tak“- ovšem vždy s ohledem na bezpečnost (nejmladší jezdec měl 6 let). Rodiče přihlíželi a mohli pomoci na kolbišti. Děti však dokázaly opravdu skvělé výkony, za které byly odměněny krásnými poháry, stužkami a řadou věcných cen. Finančně pomohla i známá Tetčická firma Metalprogres, která zasponzorovala stužky, věcné ceny pak poskytli Svobodný statek Blažkov, Dětská jezdecká škola Řícmanice, Max Haken Pinto - Praha, Ranč pod Vartovňů, Barli Ranch, Foto Zach, Barma market Brno a další. Všem těm i všem z jezdecké haly TEDOS pořadatelé z Řícmanic ještě jednou moc děkují. Stejně jako divákům, kteří dobrovolným vstupným přispěli na projekt Kůň jako lék – pedagogicko-psycholog. ježdění, kterým se sdružení Šemík také zabývá.