Chřestýšovci – hadí klenoty dálné Asie

Trimeresurus popeorum M. A. Smith, 1937
Trimeresurus popeorum má úzkou dlouhou trojúhelníkovitou hlavu a ostřejší čenich, základní zbarvení je tmavě zelené, břicho žlutobílé, svrchní zbarvení ocasu je červené nebo červenavé. Bílá, červeně ohraničená linka u dospělců může chybět. Horní retní štítek je oddělen od nosního štítku, oči jsou světle červené (Trimeresurus popeorum popeorum). Trimeresurus p. popeorum má ve středu těla 17–23 řad kýlnatých šupin. Dorůstá délky 90–104 cm.
Trimeresurus popeorum sabahi má svrchní zbarvení hlavy a těla tmavě zelené až namodralé, hřbet může být nahnědlý. Strany hlavy pod okem jsou světle zelené se žlutými skvrnkami. Oko je malé, pískově žluté. Břišní strana je tmavozelená se žlutým nádechem, anální štítek je také žlutý. Bílá ventrolaterální linka je naspodu zeleně ohraničená, na této bílé lince má nepravidelné žluté skvrny. Na ocasu má bílá linka modrý nádech. Ocas je červený, tento poddruh má 20 dorsálních řad, 156 ventrálií a 108 subcaudálií (samec) a pro samici 20 dorsálií, 158 ventrálií a 108 subcaudálií.

Trimeresurus popeorum má 3 poddruhy:
T. popeorum popeorum – Himaláje, Assam, Barma, Thajsko, Malajský poloostrov, Sumatra, Borneo.
T. popeorum barati – z. Sumatra, Pagay, Mentawai.
T. popeorum sabahi – Borneo: provincie Sabah.

Žije ve vlhkých lesích a plantážích, většinou se zdržuje na stromech, vzácně i na zemi.
Loví myši, ještěrky, žáby a ptáky. Jeho jed je hemotoxický a silnější než u T. stejnegeri a T. albolabris. Samice rodí 7–27 mláďat, která jsou 12–23 cm dlouhá. Trimeresurus popeorum potřebuje vlhké, hustě osázené terárium s množstvím větví. Teplota postačuje 26–29 °C ve dne a 18–20 °C v noci. Jedná se o vzrušivý druh neváhající kousnout. Na uštknutí zemře asi 3 % postižených.
Trimeresurus purpureomaculatus Gray, 1829
Tento velice pěkný a robustní chřestýšovec má velkou srdcovitě tvarovanou hlavu, která je výrazně odlišena od krku a těla. Oko je středně velké, štěrbinovité.

Zbarvení je proměnlivé a rozlišuje 2 základní typy:
1. vrchní strana hlavy je hnědočerná se žlutočernými tečkami, strany hlavy pod okem jsou žlutavé, černě skvrnité. Základní zbarvení kolísá od olivově zelené až modrošedé, na kterém jsou hnědé skvrny. Bílá břišní linka nemusí být patrná, ocas je světlý s šedými až černými skvrnami.
2. základní zbarvení je tmavě až purpurově hnědé, mívá šedavě bílou hřbetní linku, která může chybět, břišní strana je světlá až šedomodrá.
Ve středu těla má 23–27 řad kýlnatých šupin, dorůstá délky 50–100 cm. Chřestýšovec mangrovový má 2 poddruhy:
Trimeresurus purpureomaculatus purpureomaculatus– –z. Thajsko, j. Barma, Malajsie, Singapur, Sumatra.
Trimeresurus purpureomaculatus andersoni (některými herpetology je považován za samostatný druh) – Nikobarské a Andamanské ostrovy. Obývá mangrovové džungle a tropické pralesy. Loví převážně drobné hlodavce a žáby. Povahově velice vzrušivý a agresivní druh. Uštknutí může vzácně skončit smrtelně. Samice rodí 10–18 hnědavých mláďat, která jsou 17–20 cm dlouhá. Terárium jako u předchozího druhu.

Trimeresurus kanburiensis M. A. Smith, 1937
Je velice podobný druhu T. purpureomaculatus, od kterého se odlišuje jen nepatrně. Šupiny se na hlavě taškovitě překrývají. Mezi mírně zvětšenými nadočnicovými štítky je 8 řad šupin. Šupiny mezi očima jsou hladké, v týlu kýlnaté. Z 10 horních štítků je 1. úplně oddělený od nasale. 3. horní štítek je větší. Silně kýlnaté šupiny jsou ve středu těla rozloženy v 19 řadách. Má 159 ventrálií a 42 subcaudálií. Zbarvení těla je šedohnědé. Na hřbetě je řada velkých černohnědých nepravidelných skvrn. Skvrnky na bocích jsou menší a mají stejný barevný tón jako skvrny hřbetní, břicho je bělavé. Dorůstá délky kolem 90 cm. Žije v lokalitě Near kanburi v jv. Thajsku. Jinak je chov stejný jako u T. purpureomaculatus.

Trimeresurus flavomaculatus Gray, 1842
Tento překrásný chřestýšovec se v posledních letech stále častěji objevuje v tuzemských chovech i když je dost drahý. Má zřetelně trojúhelníkovitou hlavu, tělo je štíhlé, uprostřed těla má 19–21 řad dorsálií. Dorůstá délky 50–120 cm. Trimeresurus flavomaculatus má 3 rozdílně zbarvené poddruhy:

T. flavomaculatus flavomaculatus má zelené základní zbarvení včetně špičky ocasu. Na hlavě a těle má černé skvrny. 1. řada dorzálií je žlutě skvrnitá nebo páskovaná, která tvoří přerušovanou linku, ocas je hnědě proužkovaný. Žije na ostrovech Jolo, Luzon, Mindanao, Camiguin, Leyte, Mindoro a Balete.
T. flavomaculatus halieus má tělo hnědé až červenohnědé, případně hnědozelené. Má tmavou skvrnitou kresbu. Břišní strana je světlá a příčně pruhovaná světlými a tmavšími pásky, žije na ostrově Polillo.

T. flavomaculatus mcgregori je žlutě zbarvený s červenavými skvrnkami na ocase, občas může být hnědavě nebo černě zbarvený s tmavou kresbou. Žije na stromech, poddruh halieus se zdržuje na zemi, vyskytuje se v mangrovových porostech a v blízkosti vodních toků. Požírá hlodavce, žáby, pulce, ještěrky a ryby. Samice klade 11–20 vajec, ze kterých se za 60 dní líhnou mláďata 20–23 cm dlouhá. Nejčastěji dovážený poddruh „mcgregori“ stojí cca 7–15 000 Kč.

Trimeresurus macrops Kramer, 1977
Svého času jsem měl možnost tohoto chřestýšovce chovat doma v teráriu a můžu říci jen to, že agresivnějšího hada jsem neviděl. Základní zbarvení je leskle modrozelené, ocas je červenohnědý. Má delší trojúhelníkovitou hlavu, oko je velké, červené. Břišní strana těla je od středu těla k ocasu zelená a směrem k hlavě bílá nebo modravá, strany hlavy jsou modrozelené s modrým postokulárním proužkem přecházejícím v boční ventrolaterální linku. Ve prostřed těla má 21 řad kýlnatých šupin. Dorůstá délky 50–71 cm. Koupil jsem jej s tím, že „ten albolabris je nějakej divnej“.

Žije v Thajsku, Kambodži, j. Vietnamu. Jedná se o stromový druh.

Trimeresurus borneensis W. Peters, 1871
I když je k tomuto druhu synonymizován i T. wiroti, osobně toto odmítám, viz Trimeresurus wiroti.
Chřestýšovec bornejský má zahrocený čenich, svrchní zbarvení je šedohnědé s nepravidelně rozmístěnými tmavšími znaky. Ve srovnání s T. wiroti má 19–21 dorsálií. Je také menší, dorůstá délky 45–55 cm, max. 67 cm. Obývá vlhké lesy, bažiny, plantáže a vlhkou buš v Thajsku, Malajsii, Indonésii: s. Sumatra, Borneo a Brunej.
Žere savce, žáby a ještěrky. Je polostromovým druhem.
Ovophis okinavensis Boulenger, 1892
Je středně velký zavalitý druh, který má širokou trojúhelníkovitou hlavu, čenich je tupý, základní zbarvení je do poloviny boků hnědavé, šedavé až olivově hnědé, skvrny jsou většinou nepravidelné po obou stranách zad. Mohou být i spojené, středem boků se také táhne řada nepravidelných skvrn. Od středu boků k břichu je zbarvení špinavě bílé, břicho je šedobílé. Má výrazný tmavý postokulární proužek, světle lemovaný.
Ve středu těla má 21–25 dorsálních řad. Dorůstá délky 40–100 cm. Jeho domovem je Japonsko, souostroví Okinawa – Sható a Amami – Shotó. Žije v horských pralesích, loví žáby, ještěry a hlodavce, zdržuje se na zemi. Snáší nebo rodí 3–14 mláďat či vajec (líhnou se za 24 hodin).

Použitá literatura
Dvořáková Šárka, 1979: Zkušenosti s chovem dvou druhů chřestýšovců, Akvárium terárium, roč. 22, č. 5, str. 152.–153
Hegner David, 1996: Čtyři druhy chřestýšovců z jihovýchodní Asie, Živa 2/96
Hegner David, 2000: Jedovatí hadi v přírodě a v teráriích, Ratio, 2000
Hegner David, Neumann Petr, 2000: Narození neobvyklého počtu mláďat u chřestýšovce zeleného, Akvárium terárium, roč. 43, č. 7 str. 53.–55
Hes Ondřej, 1998: Uštknutí chřestýšovcem Trimeresurus albolabris, Akvárium terárium, roč. 41, č. 7, str. 49.–50
Knobloch Ota, 1990: Opožděné oplození u chřestýšovce Trimeresurus albolabris, Akvárium terárium, roč. 33, č. 2, str. 31
Knobloch Ota, 1995: Zkušenosti s chřestýšovcem Trimeresurus albolabris, Akvárium terárium, roč. 38, č. 1, str. 36.–39
Leviton A. E.: Contribution to a review of Philippine snakes, V., The Snakes of the genus Trimeresurus, The Philippine Journal of Science, Manila, p. 251.–276
Regenass U. Kramer E.: Zur Systematik der grünen Grubenottern der Gattung Trimeresurus (Serpentes, Crotalidae), Revue suisse Zool., Tome 88, Fasc. 1, Genéve, 1981 p. 163.–205
Schätti B. Guillod M.,: Bemerkungen zur Rassengliederung, bei der Phillippinischen Bambusotter, Trimeresurus flavomaculatus (Gray, 1842), Herpetofauna Vol. 12, No. 66, 1990, p. 32.–34
Šimeček J. 1988: Trimeresurus albolabris, Fauna Bohemiae Septentrionalis č. 13, str. 99.–100
Šimek Bronislav, 2001: Asijští chřestýšovci rodu Trimeresurus – část 1., Fauna, roč. 12, č. 17, str. 11
Šimek Bronislav, 2001: Asijští chřestýšovci rodu Trimeresurus – část 2., Fauna, roč. 12, č. 18, str. 10.–11
Šimek Bronislav, 2002: Asijští chřestýšovci rodu Trimeresurus, Fauna, roč. 13, č. 7, str. 11.–12
Vergner Jiří, 1978: Zkušenosti s několika chřestýšovci (Trimeresurus), Akvárium terárium, roč. 21, č. 2, str. 62.–63
Zhao Er.–mi, Adler K.: Herpetology of China, Society for the study of amphibias and reptiles, 1993, 521 pp.