Rychlost, obratnost a dobrá ovladatelnost těchto koní, dělá z „rychlostek“ tu pravou podívanou. Jedná se o dvoukolové disciplíny a do konečného po...
• Přesný nájezd do oblouku se u barrel race vyplatí. Přídavná výstroj, tzv. tie-down, je při těchto soutěžích povolena. (Na snímku Martin Štěrba, vicemistr barrel race 2003.)
• Kůň jemný na pomůcky a ovládající cvalové přeskoky má při slalomu výhodu. Co se týče bezpečnosti, u jezdců mladších 18 let je předepsáno v pravidlech WRC u rychlostních soutěží použití helmy s 3 bodovým úchytem.(Na snímku V. Zimanová, letošní juniorská mistryně v pole bendingu a vicemistryně v barrel race.)
Doporučení Tak jako všechny westernové disciplíny, i ty rychlostní vyžadují dobrou komunikaci mezi jezdcem a koněm. Citlivě reagující kůň je žádoucí, jeho citlivost ovšem nesmí vyústit v nezvladatelnou nervozitu. Pochopitelně řada koní má při těchto soutěžích zvednutý adrenalin, zejména při vjezdu do arény. V tom se rychlostní soutěže podobají atmosféře dostihů. Posléze se však kůň dostane pod kontrolu a soustředí se na jízdu, ve které o nejvyšší rychlosti rozhoduje řada faktorů. Za prvé je to vlastní rychlost koně a jeho zrychlení „z 0 na 100“ (zejména při startu a finálovém dojezdu na rovných čarách). Za druhé je důležitá technika jízdy – při slalomu šetří čas ten, kdo dělá jen malé obloučky (otevřenější úhel) a cvalové přeskoky mezi jednotlivými tyčemi. Při barrel race se vyplatí najíždět co nejtěsněji k barelu – ovšem bezpečně tak, aby jej kůň neshodil. Příliš velké nadjezdy obloukem znamenají i několik setin vteřiny navíc. Třetím a neméně podstatným faktorem je synchronizace jezdce a koně. Jezdec, který je strnulý a tvrdý v sedle ruší svého koně, stejně jako jezdec nervozní a přehnaně aktivní, který koně nepřesně navádí a pobízí. Jezdec musí znát trasu závodu a určit koni, kam má jet. Řada jezdců mi potvrdila, že jejich koně stačí správně navést a slalom už zajedou „téměř“ sami. Samozřejmě jsou stále pod kontrolou pomůcek, ale řešení obloučků mají už zažité ze zkušeností. Čím více závodů mají za sebou, tím lépe se vyrovnají s jejich atmosférou. Zde narážím na čtvrtý předpoklad – ovladatelnost. Nezřídka hraje při rychlostních soutěžích hlasitá hudba a nahlas pokřikují diváci. Seberychlejší kůň s propracovanou technikou má smůlu, pokud situaci psychicky neunese. Co se týče plemen, obecně je na českých kolbištích řada plnokrevníků, polokrevníků, arabů, ale občas i quarterů či paintů. Záleží na schopnostech koně a jeho přípravě. Mnohokrát i velký dobře ovladatelný teplokrevník zajede lépe než nervoznější kůň s vrozeným vyšším temperamentem. Letošním mistrem v barelech byl právě teplokrevný Kataro (z Hostěrádek), který je hanoverského typu. Pole Bending zase vyhrál mrštný huculský hřebec Gery (z Děčína), který svou malou velikost velmi dobře zúročil při slalomu. Nezáleží však pouze na koni, důležitý je i jeho jezdec. Westernové soutěže jsou totiž týmová spolupráce.