Transporty bolesti, strachu a zlámaných kostí
Zatímco v roce 1988, kdy v EU žádné subvence pro mezinárodní přepravu živých zvířat neexistovaly, bylo přepraveno 3000 ks hovězího dobytka, v roce 1999 to bylo již 330 000 ks. Samozřejmě, že mezinárodní transporty živých zvířat nemají původ v podivně velkorysé dotační strategii EU – ta je pouze přesáhla do tragických rozměrů. Například koně z Polska a Jugoslávie, třeba i ještě sající šestiměsíční hříbata (Italové jim říkají „latonni“), byli dávno před dotacemi oblíbeni francouzskými a italskými gurmány. Poláci dnes říkají, že koní na trhu není jako před léty, protože jich Francouzi a Italové většinu už snědli.
300 000 mezinárodních transportů se živými zvířaty
Díky úsilí a práci lidí ze všech koutů Evropy, kteří dokumentovali a dokumentují průběh těchto transportů a dostávají je do povědomí veřejnosti, lze mluvit i o určité pozitivní změně. Dříve se například koně koupení na trzích v Polsku nebo v Litvě po veterinární prohlídce naložili do transportu, transport se zapečetil a otevřel až na místě určení. Celníci jen kontrolovali, zda pečeť není porušená. Zvířata nikdo nekrmil, nenapájel, zůstávala po celou dobu přepravy v transportu. Jako by se nevezla živá, ale plyšová zvířátka. Dnes by měli jezdit školení řidiči s předepsaným technickým vybavením, s přesným harmonogramem cesty – včetně předepsaných přestávek na odpočinutí – nakrmení a napojení zvířat. Česká republika je od roku 2000 smluvní stranou pro dohodu Rady Evropy č. 20/2000 Sb. m. s. o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě, bohužel, vypadá to, že změna proběhla více na papíře než v praxi. Jako by byla ještě jedna dohoda, která tuhle dohodu ruší, a nahrazuje ji trestně-právní neodpovědností.
Seřazením za sebe by vznikla kolona dlouhá přes 4000 km. Zkuste jít, pro lepší představu, pěšky z Brna cestou necestou do Nižného Novgorodu. Převedeno na počet zvířat, jednalo se v roce 2002 o zhruba 312 miliónů. 300 miliónů drůbeže hrabavé i vodní, 7 miliónů prasat, 3 milióny hovězího dobytka a 2 milióny ovcí. Technický stav transportů je ve většině případů nevyhovující a řidiči nedodržují přestávky na odpočinek. Jen v roce 2002 bylo při haváriích transportů zraněno nebo zabito celkem 130 239 zvířat. V sousedním Německu zkontrolovala policie při dálničních kontrolách u Braunschweigu od října 1996 do května 1999 celkem 170 mezinárodních transportů zvířat, z toho 147 transportů nebylo v pořádku. Zvířata, stísněná v malém prostoru s málokdy dostačující ventilací, pokud vůbec nějaká je a pokud vůbec je funkční, jsou unavená, mnohdy bez jakéhokoli odpočinku, vyděšená, stresovaná, žíznivá, mnohdy nakládaná a vykládaná za pomoci bití, které je tím větší, čím jsou zvířata znavenější, jsou často zraněná, často mrtvá, ale vždy odepsaná ze života.
Transport jako stresor
Už samotná nakládka zvířat je poměrně těžký manipulační proces. Zvířata, zvyklá výhradně na stájový chov a rytmus, jsou nervózní, reagují neochotně a s obavami. Působí na ně křik, hluk, nezvyklé pachy, nezvyklá svalová zátěž, shlukování zvířat, jejich strkání, různé otřesy a klimatické změny (teplota, vlhkost). Pokud jsou zvířata sloučená z různých sociálních skupin, začínají si vytvářet novou sociální skupinu, bojují o lepší místo a větší prostor.
V prvních hodinách přepravy se projevuje zvýšená pozornost až podráždění, tzv. poplachová fáze, vystřídaná postupně silnou tísní, zesilují se destrukční procesy v organismu a zároveň oslabuje schopnost rezistence. Samotná intenzita přepravního stresu je závislá na podmínkách přepravy, jako je kvalita dálnic a silnic, druh dopravy a technický stav dopravního prostředku, délka doby trvání transportu, zkušenost přepravce atd.
Podstatná je hustota zvířat v transportu. Je-li jich příliš mnoho, zhoršují se klimatické podmínky uvnitř transportu, dochází k horší cirkulaci vzduchu, potící se zvířata si jedno o druhé otírají mokré boky a sdírají si navzájem kůži do krve, může dojít, a dochází, k umačkání nebo udušení zvířat. Naopak, je-li jich příliš málo, zvyšuje se možnost poranění v zatáčkách, při brzdících manévrech a jiných přepravních rizicích, protože zvířata hůře udržují rovnováhu. Pokud přeprava probíhá ve studených podmínkách, v sychravém podzimu nebo i v zimě, je nízký počet zvířat v transportu i jednou z příčin stresu z chladu, protože zvířata si udržují a zvyšují tělesnou teplotu i vzájemným kontaktem. Někdy propadají zvířata do absolutního šílenství, kdy kolem sebe kopou, koušou, napadají ostatní zvířata apod.
Intenzita reakcí zvířat na přepravní stres je dále závislá na jejich předchozích zkušenostech i na daném genotypu. Zvířata selektivně šlechtěná pro jediný znak, a to je dnes většina, jako je například zvýšená masná nebo mléčná užitkovost, mívají nízkou odolnost vůči stresu. Z velké části je i toto příčinou velkého strádání a úmrtnosti zvířat jak v chovu, tak i při přepravě. Připomínám, že všechny stresové faktory nepůsobí selektivně, ale sčítají se. Oblíbeným řešením se stala aplikace různých drog zvířatům.
Podmínky transportu jsou rozdílné podle druhu zvířat, jejich věku a trasy. Snad k největší laxnosti dochází při přehlížení nedostatků v přepravě drůbeže. Přepravci si vypracovali spoustu triků, jak vyzrát na případné kontroly. Například musí mít neustále zásobu pitné vody pro zvířata, takže naplní přepravník na vodu a vezou jej plný po celou cestu. Aby jej nemuseli pořád znovu doplňovat, prostě zvířata nenapájejí.
Transport z 27. srpna
Když 27. srpna tohoto roku zastavili aktivisté organizace ohz – ochránci hospodářských zvířat (dále jen ohz) v blízkosti hraničního přechodu v Chotěbuzi transport s koňmi z Litvy do Itálie na jatka a následně zablokovali celý hraniční přechod, pro někoho to byla další z akcí přecitlivělých ochranářů, pro někoho výraz zoufalství a někdo byl rád, že konečně i v ČR se někdo těmto transportům bolesti, strachu a zlámaných kostí postavil, jen místo mluvení, přímo do cesty.
Bohužel, výstupy z většiny médií se zaměřily spíše na samotnou blokádu hraničního přechodu, místo informování o konkrétním stavu náhodně blokovaného transportu a stavu zvířat. Jednalo se o transport koní z Litvy do Itálie, přestože měl řidič veškerou dokumentaci v pořádku, včetně potvrzení veterinární kontroly z polské i české strany, samotný stav koní neodpovídal způsobilosti k přepravě. Viditelná zranění zvířat, nepřítomnost napájecího zařízení, žádná voda v přepravním boxu, dva koně takřka únavou a vyčerpáním na hraně smrti. Za tři hodiny trvání blokády vypilo třináct koní, klisny a valaši, 250 litrů vody, kterou jsme nosili z blízké restaurace v kanystrech. Žádali jsme přivolání veterináře, zdokumentování stavu transportu a zvířat a napravení nedostatků. To, že jsou tato zvířata odepsaná ze života, ještě neznamená, že netrpí. Po třech hodinách marného čekání se účastníci blokády pro větší důraz rozhodli zablokovat celý hraniční přechod. Během 15 minut jsme byli smeteni na policejní stanici. Transport, bez vody a napravení ostatních nedostatků, pokračoval dál. Samotné blokádě předcházelo dlouhodobé šetření. Dlouhé hodiny na hranicích a sledování transportů na veterinární stanici polských Zebrzydowicích. Focení a natáčení. V zimě, v horku, v dešti, v močůvce, skrčeni v křoví za plotem. Transporty bez kontroly, vykládky, napojení a nakrmení. Ve 30 stupních nad nulou zoufale bučící telata.
Kde jsou kontroly?
Kontrolu mají provádět dva veterináři, polský a český, většinou se namáhal jen jeden. Po přistaveném žebříku trochu povylézt, vpravo hleď a vlevo hleď a kontrola je hotova. S větším provozem, nejhorší je čtvrtek, se věnovala menší pozornost kontrolám. Koně místo nakládky po jednom, nahnáni a natlačeni ve skupinách. Dokonce jsme zaznamenali a natočili dva dvoupatrové transporty s koňmi, podle směrnic EU pro přepravu zvířat zakázané. Může se mluvit o neviditelné ruce trhu, špatných zákonech ještě hůře prosazovaných v praxi, ale za každou korunou nebo eurem, za každým zákonem a jeho uplatněním, je člověk. Já a ty.
Další informace o mezinárodních transportech zvířat naleznete na webu organizace ohz – www.ohz.cz nebo si lze na adresu ohz, P.O. BOX 176, 796 01 Prostějov napsat o ukázkové číslo Zpravodaje ohz, které zasíláme zdarma.
