Modroušek černoocasý

(Estrilda perreini). N: Schwarzschwanz - Schonburzel A: Black-tailed Lavender Waxbill. Rozměry: délka 12-13 cm, křídlo 4-5 cm, ocas 5 cm. Výskyt: tento druh se vyskytuje v jihovýchodní Africe. Vytváří tři subspecie (zeměpisné formy nebo poddruhy). 1. E. p. perreini - Gabun, Kongo, s. Angola, v. a j. Zair, s. Zambie, z. Tanzanie. Zbarvení tohoto poddruhu je nejintenzivnější, barvy jsou nejostřejší. 2. E. p. incana - j. Zimbabwe, j. Zululand a Natal (JAR). Zbarvením tvoří tato subspecie přechod mezi E. p. perreini a poliogastra. Spodní ocasní pera šedá, ne černá. 3. E. p. poliogastra - j. Tanzanie, j. Malawi, v. Zimbabwe, v. Mozambik a sev. Zululand (JAR).

Popis

Základní zbarvení je šedomodré, na bocích, vrchu těla a křídlech tmavší. Spodní prsa jsou světlejší. Svrchní prsa a brada až modrobílé, na bradě černá skvrna, černá je i uzdička. Břicho je tmavě šedomodré, kostřec zářivě červený. Ocasní pera jsou černá (spodní i vrchní).

Obě pohlaví jsou zbarvena téměř shodně, takže rozlišení pohlaví není zcela jednoduchou věcí, nicméně je jednodušší, nežli u modroušků rudocasých (Estrilda caerulescens). Nutno připustit, že uvedené rozdíly mohou platit pouze pro subspecii E. p. poliogastra a navíc pouze pokud posuzujeme větší množství již vybarvených ptáků. Samec má větší světlé “brýle” okolo očí, tmavší zbarvení spodního břicha a ocasních per. Také černá uzdička je delší, než-li u samic. Jak jsem již napsal, pokud má zkušený chovatel možnost výběru z většího množství ptáků, nemusí být párování až tak složitou záležitostí. Na našich obrázcích je zobrazen pár ptáků tohoto druhu.

Potrava

Modroušci černoocasí žijí většinou v párech nebo malých skupinkách v křovinách v okolí potoků a řek, na pokrajích galeriových lesů.

Potravu sestávající z drobných semen trav a plevelů sbírají na zemi, naopak živou potravu (hmyz) v křovinách a korunách stromů. Hnízdo si budují nejčastěji ve vidlicích větví keřů ve výšce 2 - 5 m, někdy i v rákosí (1m). Na základní stavbu používají nejčastěji jemnou trávu a výstelku tvoří většinou peří.

Kontaktní chování v hejnu

Velice zajímavé je jejich kontaktní chování v hejnu. Ptáci jednoho hejna se neustále dorozumívají krátký “psi-psu” (2). Při setkání se dva ptáci bez ohledu na pohlaví vzájemně zdraví. Obrátí se směrem k sobě, načepýří peří na šíji a břichu a natáhnou ocasy směrem k sobě. Takto se zdraví vždy ráno, ale i v případě, že se jedinec vzdálí od hejna na určitou dobu, podstupuje po opětném připojení tento rituál.

Chov

Modroušci černoocasí nejsou častými chovanci v evropských chovech. V roce 1999 a 2000 se podařilo podvakráte importovat tyto ptáky do ČR (konkrétně do Plzně) z jihovýchodní Afriky. Jednalo se o poddruh E. p. poliogastra.

Ptáci přežívají transport ve velmi dobrém stavu a i v období karantenování jsou pouze malé ztráty. Robiller např. udává, že ptáci po transportu potřebují dlouhodobě vyšší teplotu 26 - 28 °C s relativní vlhkostí 60-70 %. Moje zkušenosti jsou takové, že tato teplota je potřebná zhruba týden po příchodu a postupně je snižováno o 1 - 3 °C týdně. Toto snižování nemá negativní dopad na zdravotní stav ani kondici ptáků. Po ukončení karantenování (28 dnů) jsou ptáci uvyklí na teplotu cca 20 °C (takto postupujeme u všech importovaných druhů astrildů). Modroušci černoocasí jsou na rozdíl od svých blízkých příbuzných modroušků rudoocasých (Estrilda caerulescens) daleko klidnější a nepodléhají stresu. Ten se u E. caerulescens projevuje tím, že se ptáci navzájem silně škubou. U E. perreini poliogastra jsem se s tímto jevem setkal pouze vyjímečně.

Bezprostředně po transportu je nejoblíbenějším krmivem mlácené senegalské proso “Panicum”, které si dovážíme ze SRN. Později (1-2 týdny) již přijímají dobře i klasické směsi pro drobné astrildy (Dufky, Prestige ap.).

První odchov

Stále vysokou oblíbenost si udržuje senegalské proso v klasech, suché i máčené. V této době většinou již přijímají suchou vaječnou směs, kterou podáváme bez dalších úprav. Používáme nejvíce směsi z italské provenience (Valman, Chemivit). Aby ptáci tyto směsi začali brát co možná nejdříve, přidáváme do nich živé krmivo. Po transportu nejprve larvy plesnivců, později “moučné červy”. Po uvyknutí přijímají dobře i mravenčí kukly.

První odchov se podařil v roce 1967 (Pohland). Tento odchov, stejně jako další byl dosažen v klecích 110 x 70 x 120 cm. Pokud jsou ptáci umístěni ve voliérách, zdržují se na zemi pouze v době příjmu potravy a zbytek doby tráví v nejvyšších etážích ubikací. Ptáci mají velkou potřebu vody, velice často a důkladně se koupou. S touto jejich vlastností jsem měl možnost se velice dobře seznámit, protože máme po importech v klecích větší množství ptáků a při jejich intenzitě koupání docházelo k promáčení sololitových zásuvek a s tím spojené nefunkčnosti. Tento problém se podařilo odstranit zavěšením napáječek a zároveň odstraněním misek. Ptáci se během dvou dnů naučili “sprchovat” v napáječkách.

Hnízdění

Počátek hnízdní sezony se dá poměrně dobře určit, protože ptáci (především samec) se začíná ozývat pro toto období typickým hlasem, znějícím jako “puvivi” (Robiller). Jakmile ptáci zasednou, tento hlas již není slyšet. Hnízdo si modroušci postaví volně ve větvích nebo koniferách, stejně jako v hnízdní budce nebo košíčku. Se stavbou započne samec, který si i donáší stavební materiál. Samička se k němu přidá s odstupem několika dnů. Stavby se účastní hlavně v dopoledních hodinách, kdy velmi intenzivně zpracovává materiál donášený samcem (Robiller, Pohland).

Po dostavbě hnízda začíná samec tokat. Tok lze pozorovat pouze ojediněle, protože jej neprovází žádné hlasové projevy. Snůška činí 4-7 vajíček, která samice snáší ve 24 hodinových intervalech. Pohland uvádí i snůšky o 10 vajíčkách, ale zároveň varuje, že po 7. sneseném vajíčku se velmi často dostavují potíže se snáškou. Toto souvisí s poměrně vysokou potřebou vápníku u tohoto druhu. Na vyrušování v době sezení není tento druh citlivý. Naopak sameček je v době hnízdění poměrně agresivní a hlídá velmi temperamentně snůj hnízdní okrsek.

Ptáci sedí zhruba 13 dnů. Mláďata se líhnou v jeden den ve velmi krátkém časovém rozpětí (Robiller, Pohland).

Do 5-7 dnů stáří jsou zahřívána vždy jedním rodičem, zatímco druhý z rodičů obstarává potravu. Po 7. dnu již ptáci zahřívají mláďata velmi málo nebo vůbec. Zde nastává období největších problémů při chovu těchto ptáků v zahradních voliérách. Pokud v tuto dobu přijde chladnější období, hrozí úhyn mláďat v důsledku podchlazení. Dojde ke zpomalení nebo úplnému zastavení procesu trávení a následnému úhynu. Při krmení mláďat upřednostňují larvy plesnivců nebo mravenčí kukly a drobná semena. Ta lze podávat i v předklíčeném stavu (způsob uváděný př. Pavlovcem je proto ideální). Asi po 3-5 dnech se z hnízda začínají ozývat tiché žebravé zvuky. Postupně hlasy mláďat zesilují. Mláďata opouštějí hnízdo ve stáří zhruba 3 týdnů. Zbarvením připomínají rodiče, ale barvy jsou celkově světlejší. Rodiče dokrmují mláďata ještě asi 10 dnů. Jakmile mladí začnou sami přijímat potravu, doporučuje se je umístit samostatně, protože rodiče velmi často začínají již s novým hnízděním. Mláďata začínají přepeřovat asi ve 2 měsících a zhruba ve 3. měsíci jsou již vybarvena (Pohland).

Dovoz do ČR

Jak již bylo uvedeno, do ČR bylo v posledních dvou letech dovezeno větší množství těchto modroušků. Bylo by velmi dobré, kdyby některý z jejich chovatelů uveřejnil svoje zkušenosti.