Výskyt: Žije v jižní polovině ostrova Papua – Nová Guinea a na ostrovech v těsné blízkosti – Šalamounovy ostrovy a souostroví Aru. Zasahuje také...
Výskyt:
Žije v jižní polovině ostrova Papua – Nová Guinea a na ostrovech v těsné blízkosti – Šalamounovy ostrovy a souostroví Aru. Zasahuje také na sever Austrálie na severní část poloostrova Cape York. Jde o arborikolního hada, který je vázán na biotopy deštných lesů.
Popis:
Dosahuje délky 1,5 – 2 m a jeho zbarvení je v dospělosti jasně zelené až modravě zelené s bílými a žlutými skvrnami. Mláďata se zbarvením liší nejen od dospělých, ale mnohdy i jednotlivě mezi sebou.
Chov:
Vyhovuje jim vyšší terárium, např. rozměrů 50×50×70 cm s rašelinovým nebo lignocelovým pokryvem dna. Substrát musí být neustále mírně vlhký. Vyšší udržujeme i vlhkost vzduchu a to pravidelným rosením nebo pomocí stálého zvlhčovače vzduchu např. Exo Terra Fogger. Vedle toho však zajišťujeme i stálou výměnu vzduchu vhodně voleným větracím otvorem ve stropu a boku terária. Základním zařízením ubikace jsou šikmé a vodorovné větve. Denní teploty udržujeme na průměrných 28 °C, v noci pak vyhovují teploty pokojové 22 °C.
Nástup rozmnožování řídíme změnami délky světelného dne s kolísáním teploty – zimní pokles denních teplot na 22–25 °C a nočních na 19 °C. Samičky snáší přibližně 3,5 měsíce po páření kolem 15 až 20 vajec, která v přírodě hlídají, respektive zahřívají. Vajíčka měří 39×25 mm, v zajetí jsou nejčastěji přemístěna do inkubátoru s teplotou 30 °C a velmi vysokou vzdušnou vlhkostí. Zde se z nich mladí líhnou zhruba za 60–65 dní. Inkubace v přirozených podmínkách, tedy ve vhodné dutině s vlhkým detritem a za přítomnosti samice trvá 40–65 dnů (nejčastěji 50–60 dnů).
Vylíhlá mláďata jsou žlutá nebo červenohnědá a měří 30 cm. Potravu jim předkládáme po prvním svlékání, ale velmi často ji odmítají a musíme je krmit násilím. Při dobré výživě pak dospívají druhým až třetím rokem.
Ke krmení předkládáme těmto velmi náročným chovancům jakékoliv drobné savce. V přírodě přijímají obojživelníky, plazy, ptáky i savce, v zajetí jsou krajty nejčastěji krmeny laboratorními hlodavci, eventuelně vyřazenými jednodenními kuřaty.
K chovu se vyžaduje registrace CITES.
Literatura:
Kocián M.: Hroznýši a krajty, Polaris 2000
Schmidt D.: Schlangen, Urania 1994
Trutnau L.: Schlangen 1. Ungiftige Schlangen, Ulmer Verlag 1990
Autor textu: Vladimír Cerha
Autor fotografií zdroj: Vladimír Cerha